Senior person in view of existential concerns

Vzdělávání a rozvoj seniorů

Vychází v rámci projektu Visegrad Fund

Analysis and Comparison of Forms and Methods for the Education of Older Adults in the V4 Countries

Editoři

PhDr. Renata Kocianová, Ph.D. PhDr. Miroslava Dvořáková, Ph.D.

Recenzenti

Doc. PaedDr. Mária Pisoňová, PhD. Doc. PaedDr. Ludvík Eger, CSc.

Za obsah, způsob bibliografické citace a jazykovou správnost odpovídají autoři.

© Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013 Všechna práva vyhrazena

Předmluva ... 5 Dlouhověkost, aktivní stárnutí a uplatnění na trhu práce: perspektivy, podmínky a příležitosti

Iva Holmerová, Petr Wija (CZ) ... 7

Systémové charakteristiky edukácie seniorov v Slovenskej republike

Miroslav Krystoň (SK) ... 16

Historie a současný stav univerzit třetího věku v České republice

Petr Vavřín (CZ) ... 28

Employees’ position on the labour market and their oppurtunities for education and training in Hungary

Zsuzsaana Marosné Kuna, Csilla Czeglédi (HU) ... 31

Work ability index – nástroj měření pracovní schopnosti

Ilona Štorová (CZ) ... 44

Podpora profesních kompetencí odborníků vzdělávajících seniory v pobytových zařízeních

Vladimír Šik (CZ) ... 50

Kognitivní rehabilitace a další formy podpory v kontextu časné fáze syndromu demence u seniorů

Eva Jarolímová, Iva Holmerová (CZ) ... 60

Podpora seniorů v seberozvíjení a vztazích v Domově sociální péče Hagibor

Elena Jaroševská, Radek Roule (CZ) ... 66

Metody aktivizace seniorů v Domově sociální péče Hagibor

Alena Siegelová (CZ) ... 71

Edukace seniorů v rámci ergoterapie v Domově sociální péče Hagibor

Svatava Bartošková, Tereza Medková (CZ) ... 75

The specification of senior education in the area of new information-communication technologies on the example of University of third age (Uniersytet trzeciego wieku – UTW) of Oświęcim

Constructing one’s own biography in the light of self-education and autocreation of seniors

Arkadiusz Wąsiński (PL) ... 89

Senior person in view of existential concerns

Artur Fabiś (PL) ... 96

Sborník „Vzdělávání a rozvoj seniorů“ vznikl zejména z příspěvků z konference, která byla uspořádána pod záštitou Katedry andragogiky a personálního řízení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze dne 11. dubna 2013 v rámci projektu Visegrad Fund „Analysis and Comparison of Forms and Methods for the Education of Older Adults in the V4 Countries“. Projekt se zaměřuje na komparaci národních výzkumů zemí V4 ve čtyřech tematických oblastech. První jsou širší společenské kontexty vzdělávání seniorů – politické, legislativní, ekonomické, sociální a kulturní. Druhou tematickou oblastí je vztah seniorů a pracovního života, pozornost je zaměřena na trh práce, diskriminaci a rovné zacházení, age management a rovněž na vzdělávání a rozvoj seniorů v organizacích. Třetím tématem projektu je systém vzdělávání seniorů. V jeho rámci se projekt zabývá institucionalizací, pozornost věnuje poskytovatelům vzdělávání seniorů a obsahovému zaměření jejich vzdělávání. Metody vzdělávání seniorů – tradiční metody a současné trendy a výhledy postihuje čtvrtá tematická oblast projektu.

Konference se účastnili nejenom kolegové z partnerských pracovišť tohoto projektu ze zemí Visegradské čtyřky, ale i další významní odborníci zabývající se problematikou vzdělávání a rozvoje seniorů zejména z České republiky. Příspěvky zde uveřejněné představují pouze část vystoupení přítomných, jsou však doplněny o další texty vážící se k danému tématu.

Téma vzdělávání a rozvoje seniorů je velmi aktuální a také velmi komplexní, nebylo a není tedy možné postihnout problematiku v celé její šíři tak, jak by jistě zasloužila. Ostatně to nemůže být ambicí žádného sborníku podobného typu. Nabízíme tedy pohled ze tří různých, nikoliv však jediných možných, úhlů pohledu.

První část publikace je věnována problematice sénia jako věku, v němž člověk je či může být stále velmi aktivní ve všech oblastech svého života, včetně života pracovního, k čemuž může přispět mimo jiné i jeho edukace v rámci různých organizací a institucí. Touto problematikou, konkrétně problematikou dlouhověkosti, aktivního stárnutí a uplatnění na trhu práce, systémovými charakteristikami edukace seniorů na Slovensku, historií a současným stavem univerzit třetího věku v České republice, pozicí zaměstnanců na pracovním trhu a jejich příležitostmi ke vzdělávání v Maďarsku a nástrojem měření pracovních schopnosti, se zabývá prvních pět příspěvků tohoto sborníku.

Druhá část sborníku se zabývá problematikou pobytových zařízení určených pro seniory a možnostmi jejich aktivního působení a seberealizace především v rámci těchto zařízení. Tomuto tématu, a to podpoře profesních kompetencí odborníků vzdělávajících seniory v pobytových zařízeních, kognitivní rehabilitaci a dalším formám podpory v kontextu časné fáze syndromu demence, dále podpoře seniorů

v seberozvíjení a vztazích, metodám jejich aktivizace a edukace v rámci ergoterapie v Domově sociální péče Hagibor, se věnuje dalších pět textů.

Třetí část se zaměřuje na specifické oblasti rozvoje a vzdělávání seniorů, jakými jsou vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií, autobiografická reflexe či pomoc seniorům vypořádat se s existenciálními problémy, jako je strach ze smrti, osamělost apod.

Věříme, že vám tento sborník přinese nové podněty.

Renata Kocianová Miroslava Dvořáková

LONGEVITY, ACTIVE AGEING AND PARTICIPATION IN THE

LABOUR MARKET: PERSPECTIVES, CONDITIONS AND

OPPORTUNITIES

DLOUHOVĚKOST, AKTIVNÍ STÁRNUTÍ A UPLATNĚNÍ NA TRHU

PRÁCE: PERSPEKTIVY, PODMÍNKY A PŘÍLEŽITOSTI

doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.

Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze, Česká republika E-mail: iva.holmerova@gerontocentrum.cz

Mgr. Petr Wija, Ph.D.

Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze, Česká republika E-mail: petr.wija@gmail.com

Abstract:

The article focuses on the characteristics of demographic development and its connection with and impacts on working life, going into retirement and employment of elderly workers, with the stress on the role of education and lifelong learning. Analysed is the impact of education on the medium length of life, the degree of economic activity and participation in formal and non-formal education and lifelong learning in the course of life and in the old age, along with factors affecting early departure from the labour market and the length of working life, seen from an international perspective and in comparison, especially with the EU countries.

Key words:

Longevity, ageing of population, working life, providing for retirement, employment of elderly workers.

Abstrakt:

Článek se zaměřuje na charakteristiku demografického vývoje a jeho souvislostí a dopadů na pracovní život, penzionování, zaměstnanost starších pracovníků s důrazem na roli vzdělávání a celoživotního učení. Analyzován je dopad vzdělání na střední délku života, míru ekonomické aktivity a účast na formálním a neformálním vzdělávání a na celoživotním učení v průběhu života a ve stáří, faktory ovlivňující předčasný odchod z trhu práce a délku pracovního života v mezinárodní perspektivě a srovnání, zejména se zeměmi Evropské unie.

Klíčová slova:

Dlouhověkost, stárnutí populace, pracovní život, penzionování, celoživotní učení, zaměstnanost starších pracovníků.

Úvod

Se zvyšující se střední délkou života občané v České republice nyní prožijí větší počet let v důchodu než jejich předchůdci. Předčasný odchod do důchodu byl v minulých desetiletích ve vyspělých zemích Evropy podporován s cílem snížit úroveň nezaměstnanosti. S rychlým stárnutím populace se tento trend stal neudržitelným a země EU si jako jeden ze společných cílů v rámci otevřené metody koordinace uplatňované v oblasti sociální politiky zvolily zvýšení míry zaměstnanosti starších pracovníků a oddálení průměrného věku odchodu z trhu práce. Starší pracovníci jsou v rámci EU definováni jako pracovníci ve věku 55 až 64 let, v rámci sociální legislativy ČR (zákon o zaměstnanosti) se za rizikovou či znevýhodněnou skupinu, na které se zaměřuje aktivní politika zaměstnanosti, považují osoby již ve věku 50 a více let.

V rámci EU ale i v globálním měřítku je jako hlavní strategie podporováno aktivní stárnutí, a to jak ve smyslu ekonomického, tak sociálního zapojení do společnosti. Nepostradatelnou součástí a jedním z pilířů aktivního stárnutí a podpory zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti nejen starších pracovníků je podpora celoživotního učení a vzdělávání v kontextu znalostní a informační společnosti.

Demografický vývoj a charakteristika seniorů

Podle výsledků sčítání žilo v roce 2011 v České republice více než 1,64 milionu osob starších 65 let, více než 697 tisíc osob starších 75 let a téměř 155 tisíc osob starších 85 let. Podíl žen v těchto věkových kategoriích činil 60 %, 65 %, resp. 72 %. Podíl osob starších 65 a více let na celkové populaci vzrostl na 15,8 % (v případě žen 13,0 % a mužů 18,4 %), podíl osob starších 75 a 85 let pak na 6,7 %, resp. 1,5 % populace. Mezi roky 2001 a 2011 přibylo více než 234 tis. osob ve věku 65 a více let, a to více mužů (o 121 tis., resp. o 22 %) než žen (o 113 tis., resp. o 13 %). Počet osob ve věku 95 a více let se téměř zdvojnásobil na více než 6 tis. osob a počet stoletých a starších osob se téměř ztrojnásobil na 530 osob, z toho 80 % žen. V nejvyšších věkových kategoriích je poměr mužů a žen zhruba 1 ku 4. Dvě třetiny osob starších 65 let žily v obcích do 50 tis. obyvatel, jedna čtvrtina ve městech nad 100 tis. obyvatel.

Ve věkové skupině 65 a více let bylo dle výsledků sčítání v roce 2011 ovdovělých 25 % mužů a 69 % žen, ve věkové skupině 85 a více let pak 44 % mužů a 84 % žen. V jednočlenné domácnosti žilo zhruba 30 % osob ve věku 65 a více let (17 % mužů a 39 % žen) a 39 % osob starších 75 let (21 % mužů a 48 % žen). Z celkového počtu téměř půl milionu (497,2 tis.) jednočlenných domácností osob ve věku 65 a více let tvořily domácnosti žen 77 %.

Naděje dožití při narození dle úmrtnostních tabulek ČSÚ v roce 2011 činila 74,7 let pro muže, u žen přesně o šest let více, tj. 80,7 let. Ze zemí, které vstoupily do EU v roce 2004 (EU-10) mají nižší úmrtnost než ČR jen středomořské státy (Kypr, Slovinsko a Malta). V České republice byla v roce 2010 (data WHO HFA database)

přibližně o 2 roky nižší střední délka života ve srovnání se Slovinskem, které je zhruba na úrovni průměru EU. Česká republika stále zaostává za nejvyspělejšími zeměmi západní Evropy s nejdelší střední délkou života. V roce 2010 měli muži o cca 6 let kratší střední délku života než muži ve Švýcarsku (74,4 oproti 80,1) a ženy v ČR o 4 roky kratší než ve Francii (80,6 oproti 84,8).

Obrázek 1: Přírůstky ve střední délce života v jednotlivých dekádách v letech 1960– 2010

Zdroj: Data ČSÚ (úmrtnostní tabulky) Od roku 1990 se střední délka života zvýšila u mužů o 6,8 a u žen o 5,2 let. V důsledku rychlejšího poklesu úmrtnosti u mužů se tak rozdíl ve střední délce života mužů a žen oproti roku 1990 snížil o jeden a tři čtvrtiny roku na 6 let v roce 2011. K nejrychlejšímu růstu střední délky života došlo v letech 1990 až 2000 (viz obrázek 1). Podle střední varianty prognózy demografického vývoje zpracované Přírodovědeckou fakultou UK (Burcin, Kučera, 2012) do konce roku 2070 naděje dožití pří narození vzroste přibližně v rozsahu 10,8 roku u mužů a 8,7 roku u žen.

Zastoupení seniorů v dané populaci závisí na výchozí věkové struktuře a předchozím vývoji porodnosti, úmrtnosti a migrace. Na stárnutí populace bude mít stále významnější vliv snižování úmrtnosti ve středním a vyšším věku, které proběhne většinou rychleji u mužů než u žen (Rychtaříková, 2013). Podle ČSÚ (2012) je nejvyšší podíl seniorů v Německu a Itálii, kde tvoří více než 20 % populace, naopak např. v Irsku nebo v Turecku tvoří osoby starší 65 let jen 11,6 %, respektive 7,2 % populace.

-1,8 0,7 0,8 4,1 2,7 -0,4 0,9 1,5 2,9 2,3 -3,0 -2,0 -1,0 0,0 1,0 2,0 3,0 4,0 5,0 1960/70 1970/80 1980/90 1990/00 2000/10 muži ženy

Význam vzdělávání pro zdraví, osobní kompetence a aktivní stárnutí

Vzdělávání hraje klíčovou roli pro adaptaci na změny prostředí, občanské a osobní kompetence, flexibilitu na trhu práce a účast na dalším vzdělávání v průběhu života. Delší život znamená, že přínosy vzdělávání využíváme po delší dobu, ať již v rámci pracovního nebo mimopracovního života. Délka vzdělávání se prodlužuje, ale současně v důsledku inovací, technologických změn a rostoucí globální konkurence rychleji zastarává. Vzdělávání je zásadní pro zdravotní gramotnost a schopnost zdravého života. Celoživotní učení může přispět k rozvoji osobnosti, schopnosti adaptovat se na změny v průběhu života a může zvýšit kompetence ke zdravému životu. Zásadní je rovněž význam vzdělávání pro finanční gramotnost a finanční zabezpečení, plánování a chování v průběhu života.

Růst vzdělanosti je také jedním z klíčových faktorů růstu střední délky života a dlouhověkosti. Podle OECD (2012) má 30-ti letý muž s vysokoškolským vzděláním v v OECD (15 zemí) střední délku života 51 let ve srovnání se 43 lety u osoby bez dokončeného středního vzdělání. Rozdíl ve střední délce života tak činí 8 let mužů, u žen jsou to 4 roky. Vztah mezi vzděláním a střední délkou života je silnější u mužů než u žen. Rozdíly ve střední délce života podle vzdělání jsou dle OECD výrazné zejména v zemích střední Evropy. Největší rozdíly ve střední délce života mezi osobami s nejvyšším a nejnižším vzděláním jsou ze srovnávaných zemí OECD v České republice, a to 17 let u mužů a 4,6 u žen. Rozdíl mezi osobami s maturitou a základním vzděláním (resp. vyšším sekundárním a nižším sekundárním vzděláním) je v České republice 11,7 let pro muže, pro ženy pak o deset let méně (1,7 let).

Vyšší úroveň vzdělání je dle OECD (2012) spojena také s vyšší volební účastí, větší podporou rovných práv pro etnické menšiny, vyšším sociálním zapojením a vyšší spokojeností v životě. Vzdělání a volební účast koreluje zejména u mladších věkových kategorií 25–34 let. Senioři jsou obecně disciplinovanější voliči a z tohoto důvodu hraje vzdělání ve volební účasti seniorů relativně menší roli.

Nejnižší celková účast ve formálním a neformálním vzdělávání (14 %) je podle OECD u osob 55–64 let s nízkým vzděláním, naopak nejvyšší (65 %) je u osob ve věku 25–34 let s terciárním vzděláním. Ve skupině 55–64 let mají osoby s vyšším vzděláním o 3,3 % vyšší šanci účastnit se formálního a/nebo neformálního vzdělávání než osoby s nízkým vzděláním.

Podle výsledků sčítání (ČSÚ, 2013) se počet osob s terciárním vzděláním zvýšil od roku 2001 téměř o polovinu (46,6 %) na 1,1 mil. osob a jejich podíl v populaci na 10,7 %. Nejvyšší podíl osob s vysokoškolským vzděláním byl ve věkové skupině 25–29 let, a to téměř každá čtvrtá osoba v tomto věku (viz obrázek 2). Ve věkové skupině 65 a více let mělo vysokoškolské vzdělání 8,7 % osob. Současně se o čtvrtinu zvýšil počet lidí zcela bez vzdělání, kteří vůbec nechodili do školy na 47 253, což signalizuje riziko růstu podílu osob žijících trvale v sociálním vyloučení a na okraji společnosti.

Obrázek 2: Podíl osob s vysokoškolským vzděláním podle věku, 2011

Zdroj: Data ČSÚ (SLDB 2011)

Zaměstnanost starších pracovníků a faktory předčasného odchodu z trhu práce

Aktivní stárnutí označuje kapacitu lidí, jak stárnou, vést produktivní život ve společnosti a ekonomice. To znamená, že lidé si mohou flexibilně volit způsob, jak stráví čas v průběhu svého života – učením, prací, podílením se na volnočasových aktivitách a péči. (OECD, 2000) Model životního cyklu, ve kterém jsou od sebe striktně odděleny fáze počátečního vzdělávání, následovaného pracovní činností a penzionováním postupně přestává platit. Hranice mezi těmito etapami je stále flexibilnější a heterogenita individuálních zkušeností i možností přechodu mezi vzděláváním, prací a volným časem se zvyšuje.

S růstem střední délky života se prodlužuje také průměrná doba pobírání starobního důchodu. Průměrná doba pobírání řádného starobního důchodu se od roku 1970 zvýšila o 12 let a od roku 2000 o 3 roky (viz obrázek 3). V roce 2011 činila 18,6 let u mužů a 26,3 let u žen, tj. u mužů čtvrtinu a u žen třetinu střední délky života. V souvislosti se zajištěním finanční udržitelnosti průběžného důchodového systému je postupně zvyšován zákonem stanovený věk odchodu do důchodu.

Česká republika má v porovnání s ostatními státy OECD jeden z nejnižších důchodových věků pro ženy (o více než 3 roky oproti průměru OECD). U mužů je důchodový věk nižší pouze o 7 měsíců oproti průměru OECD (MPSV, 2012). V současnosti existuje výrazný rozdíl mezi důchodovým věkem mužů a žen se dvěma dětmi (3,5 roku). K vyrovnání důchodových věků na 67 letech dojde v roce 2044 pro osoby nar. v roce 1977. Podle současné právní úpravy se bude důchodový věk dále postupně zvyšovat bez omezení o 2 měsíce za každý následující rok narození, takže např. důchodového věku 70 let dosáhnou pojištěnci narození v roce 1995, a to v roce 2065 (MPSV, 2012). 4,4 23,3 18,6 14,3 14,5 15,2 14,2 11,8 9,8 11,0 7,5 0 5 10 15 20 25%

Obrázek 3: Vývoj průměrné délky doby pobírání řádného starobního důchodu od roku 1970

Zdroj: Data (ČSSZ) V ČR je možné do předčasného starobního důchodu odejít až 3 roky před dosažením důchodového věku, resp. až 5 let ne však dříve než v 60 letech. V posledních letech došlo z důvodu obav v reakci na připravované změny ve způsobu výpočtu důchodu v souvislosti s nálezem Ústavního soudu ke zvýšení počtu starobních důchodců, jimž je vyplácen trvale krácený předčasný starobní důchod. Mezi nejčastější důvod předčasného opuštění trhu práce patří zdravotní důvody a ztráta zaměstnání před dosažením důchodového věku. Více než polovina všech nově přiznaných invalidních důchodů v roce 2011 byla přiznána osobám ve věku 50 a více let a téměř třetina osobám ve věku 55 a více let. Mezi další důvody předčasného odchodu z trhu práce patří problémy na pracovišti, nespokojenost, věková diskriminace na pracovišti, málo dostupná flexibilní pracovní doba a/nebo částečné pracovní úvazky (malá možnost sladit požadavky zaměstnání a rodinného života či péče o blízké), zájem o rodinu, možnost věnovat se zájmům atd.

Nejvyšší zaměstnanost starších osob (55–64 let) v mezinárodním srovnání je v severských zemích (Island 79 %, Švédsko 72 %, Norsko 70 %). Hodnoty v České republice jsou na úrovni průměru EU (ČR 47,6, EU 47,4). Maďarsko a Polsko dosahuje zhruba o 10 % nižší úroveň zaměstnanosti starších pracovníků než Česká republika (35,8, resp. 36,9 %) v roce 2011 (Eurostat, 2013).

V období let 1998 až 2011 se zaměstnanost starších pracovníků v České republice zvýšila o více než 10 procentních bodů z 37,1 na 47,6 % (viz obrázek 4), zejména díky růstu zaměstnanosti starších žen (o 14,3 % a u mužů o 5,7 %). Přesto však

11 13 16 20 23 0 5 10 15 20 25 1970 1980 1990 2000 2011

Vzdělávání a rozvoj seniorů

rozdíl v zaměstnanosti starších žen a mužů činí více než 20 procentních bodů (58,9 % oproti 37,2 % žen).

Obrázek 4: Zaměstnanost starších pracovníků (55–64 let) v České republice v letech 1998–2011

Zdroj: Data (Eurostat, 2012)

Mezi opatření na podporu zaměstnanosti starších osob a prodloužení ekonomicky aktivního života patří podpora celoživotního učení, podmínek pro flexibilní odchod z trhu práce, podpora zdraví na pracovišti, větší dostupnost částečných úvazků, lepší kvalita pracovních podmínek a kultury zvyšující pracovní spokojenost starších pracovníků (kvalita zaměstnání, vztahů atd.), minimalizace věkové diskriminace při přijímání a propouštění ze zaměstnání, využívání „age managementu“, motivace zaměstnanců a zaměstnavatelů k vzdělávání a setrvání starších osob a celková změna obrazu starších pracovníků a stárnutí populace ve veřejném mínění (odstranění stereotypů na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců) atd.

Pracovní uplatnění seniorů ve věku 65 a více let na trhu práce

Řada seniorů pokračuje po odchodu do důchodu (začátku pobírání starobního důchodu) v pracovní činnosti, a to buď dále v rámci plného nebo částečného úvazku a na stejné pozici nebo v jiné pozici či zaměstnání a jiném oboru.

Podle údajů ze sčítání se počet ekonomicky aktivních osob ve věku 65 a více let mezi roky 2001 a 2011 zvýšil z 60,4 tis. na 98,5 tis., tj. o 63 %, čímž došlo k vyrovnání rychlého poklesu počtu a podílu pracujících důchodců, ke kterému došlo v 90. letech 20. století (viz obrázek 5). Zhruba 87,5 % ekonomicky aktivních seniorů tvořili pracující důchodci, zbývající část (12,5 %) připadala na zaměstnavatele, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a pomáhající členy domácnosti, včetně zaměstnanců ve věku 65 a více let, kteří nepobírající důchod. Jak ukazuje tabulka 1 (níže), vzdělání má značný vliv na délku pracovního života a setrvání v zaměstnání

53,2 58,9 22,9 37,2 37,1 47,6 30,3 21,7 0 10 20 30 40 50 60 70 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 muži ženy celkem rozdíl muži - ženy

po dosažení důchodového věku. Čtvrtina ekonomicky aktivních osob ve věku 60 a více let měla vysokoškolské vzdělání.

Na délku pracovního života má také významný vliv postavení v zaměstnání. Zatímco na celkové ekonomicky aktivní populaci se OSVČ podle údajů ze sčítání v roce 2001 (ČSÚ, 2004) podílely 11 %, u ekonomicky aktivních osob ve věku 65 a více let to bylo o deset procent více, tj. 21% (25 % u mužů a 12 % u žen).

Obrázek 5: Ekonomická aktivita osob 65 a více let dle SLDB (1991, 2001 a 2011)

Zdroj: Data ČSÚ, 2013 Pracující důchodci tvoří dvě základní skupiny, a to jednak kvalifikované osoby, které pokračují i po odchodu do důchodu ve své profesi, a osoby, které bez ohledu na předchozí profesi a pracovní uplatnění vykonávají pomocné a nekvalifikované práce (ČSÚ, 2004). Muži nejčastěji pracovali jako vědečtí a odborní duševní pracovníci, druhou nejčetnější skupinu tvoří pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. Ženy nejčastěji pracovaly jako pomocné a nekvalifikované pracovnice (čtvrtina z nich), dále jako pedagogické pracovnice, vědecké a odborné duševní pracovnice a jako provozní pracovnice ve službách a obchodě. Ve většině odvětví se v roce 2001 podíly pracujících důchodců na celkovém počtu zaměstnaných osob pohybovaly kolem 2 %, avšak např. ve školství a ve veřejných a osobních službách překračují 8 % a v odvětví výzkumu a vývoje se blížily dokonce 10 % pracovníků tohoto odvětví (ČSÚ, 2004).

Tabulka 1: Podíl vysokoškolsky vzdělaných osob ve věku 15 a více let a 60 a více let podle ekonomické aktivity v roce 2011 (SLDB)

Věková skupina Populace celkem Ekonomicky aktivní populace

15 a více let 12,5 % 17,1 % 60 a více let 9,0 % 24,8 % Zdroj: ČSÚ, 2013 (data SLDB 2011) 97,6 tis. 98,5 tis. 7,5 % 6,0 % 0,0 1,4 2,8 4,2 5,6 7,0 8,4 0 20 000 40 000 60 000 80 000 100 000 120 000 1991 2001 2011

pracující důchodci 65+ ekon.aktivní 65+ podíl ekon. akt. v pop. 65+

%

Vzdělávání a rozvoj seniorů

Shrnutí

Intenzivní dlouhodobou péči prostřednictvím profesionálních sociálních a zdravotních služeb potřebuje jen menší část seniorů, resp. v průběhu našeho stále se prodlužujícího života ji potřebujeme po relativně krátkou dobu. Většina lidí naopak potřebuje v průběhu stáří příležitost a program, možnost uplatnění ve formálních nebo neformálních aktivitách. Výše vstupního vzdělání podmiňuje pracovní aktivitu a zdraví v průběhu celého života a má významný dopad na délku pracovního života, zdraví a míru sociálního zapojení a životní spokojenost. Celoživotní vzdělávání a jeho rozvoj, podpora, včetně efektivních a empiricky ověřených metod jsou zásadní nejen pro zvýšení zaměstnatelnosti, produktivity a konkurenceschopnosti stárnoucí pracovní síly či starších pracovníků a tím i ekonomiky dané země, ale také pro zvýšení zdravotní gramotnosti a občanské participace stárnoucí populace.

Literatura

OECD. Education at a Glance 2012: OECD Indicators [online]. OECD Publishing, 2012. Dostupné na: http://dx.doi.org/10.1787/eag-2012-en

MPSV. Pojistněmatematická zpráva o důchodovém pojištění 2012 [online]. MPSV, 2012. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13783/PMZ-2012.pdf

ČSÚ. Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. 2013. [cit. 2013-03-08]. Dostupné na: http://www.scitani.cz/

ČSÚ. Ekonomická aktivita obyvatelstva (SLDB 2001) [online]. (Zveřejněno dne: 7.6. 2004) Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/p/4115-03

Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2011. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení, 2012. ISBN 978-80-87039-29-8. Dostupné na:

SYSTEM CHARACTERISTICS OF SENIOR PEOPLE EDUCATION IN

THE SLOVAK REPUBLIC

SYSTÉMOVÉ CHARAKTERISTIKY EDUKÁCIE SENIOROV

V SLOVENSKEJ REPUBLIKE

Doc. PaedDr. Miroslav Krystoň, CSc.

Pedagogická fakulta, Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica, Slovenská republika E-mail: miroslav.kryston@umb.sk

Abstract:

The Older Adults education has strongly established position in the concepts of lifelong and lifewide learning, which are consistently seen like strategically principles of the education on the second half of the 20th century. The educational quality and educational character of The Older Adults is determined by complex of several factors. These involve external determinants which reflected the historical development and current status of the socio-economic, political and cultural conditions, typical for society. The internal determinates are same important as external determinants. They primarily relate to issues of the motivation, individual needs and their saturation in the educational process. It’s undisputed, that these two groups of determinants are closely interrelated and influence each other.

In this context, the study focuses on the analysis of the system features which characterize the teleological, conceptual, contentual and processual attributes of The Older Adults education in the Slovakian terms. Our attention is focus on these partial questions: The characteristics of The Older Adults as a specifics target group of education; The systematic definition of The Older Adults education; The analysis of the state access to this education segment – legislation, conceptions, strategies; The socio-demographic characteristics related to The Older Adults education; The motivation in The Older Adults education, The system and structure of the institutions where take place The Older Adults education in Slovakia.

In characterizing individual attributes of The Older Adults education we will base on the relevant and publicly issued legislative standards, conceptual and strategical documents, theoretical works from the eminent authors of the angragogy and pedagogy education, current statistics and research results already realized in Slovakia.

The study aims to handle more complex view of the developmental tendencies, but mainly the current situation and perspectives of The Older Adults education, respectively the problem areas that characterize this area of education in Slovakia

Key words:

The Older Adults, The system of The Older Adults education, Legislative and Conception of The Older Adults education in Slovakia.

Úvod

Učenie (sa) je biodromálny proces. Táto, dnes všeobecne akceptovaná, axióma v najširšom kontexte legitimizuje aj všetky aktivity súvisiace s teoretickými a praktickými otázkami edukácie starších dospelých. Nenávratnou minulosťou sa stáva doba, v ktorej boli výchova a vzdelávanie vnímané ako sociálne funkcie výhradne orientované len na juvenilnú populáciu. Dynamika vývoja stojí v pozadí skutočnosti, že dnes sa už nemôžeme uspokojiť ani so stavom, kedy vzdelávanie starších dospelých bolo iba gestom akejsi sociálnej a kultúrnej zhovievavosti, resp. ústretovosti voči ľuďom v postproduktívnom veku, ktorý im spoločnosť dávala, viac či menej formálne a úprimne, najavo, že na nich nezabudla a že jej záleží na ich plnohodnotnom živote. Nechceme tým povedať, že sa tento sociálny altruizmus úplne vytratil zo spektra argumentov podporujúcich význam edukácie starších dospelých. Ukazuje sa však, že v súčasnosti môžeme, v tomto smere, zaznamenať zreteľný posun od „humanisticko-idealistickej“ pozície k pozícii viac „pragmaticko-hospodárskej“. (Krystoň, 2012, s. 65). Vzdelávanie starších dospelých sa, aj v dôsledku negatívnej, resp. nie optimálnej ekonomicko-hospodárskej situácie a demografickej prognózy stalo existenčnou nevyhnutnosťou (tak z pohľadu spoločnosti, ako aj z pohľadu samotných starších dospelých). Narastá tým aj význam vedeckého skúmania jednotlivých aspektov edukácie starších dospelých, ktoré má za úlohu na základe analýzy doterajšieho vývoja a súčasného stavu identifikovať a zdôvodniť perspektívy tohto segmentu výchovy a vzdelávania.

Terminologický exkurz

Jednou zo základných podmienok realizácie akéhokoľvek edukačného procesu je existencia jeho reálnej cieľovej skupiny. Z tohto dôvodu považujeme za funkčné naznačiť súčasný stav a perspektívy demografického vývoja vo vzťahu k populácii starších dospelých v Slovenskej republike. Skôr než pristúpime k analýze konkrétnych štatistických údajov považujeme za potrebné charakterizovať kľúčové pojmy, „starší dospelý“, resp. „senior“. Hneď úvodom treba konštatovať, že neexistuje jednotná a konsenzuálne akceptovaná odpoveď na otázku kto je to „starší dospelý“ resp. „senior“. Zároveň však treba dodať, že táto názorová difúzia má svoje logické príčiny. Jednou z nich je multidisciplinárny prístup k tejto skupine obyvateľstva. Starší dospelí, resp. seniori sú v súčasnosti predmetom záujmu viacerých vedných disciplín, ale aj administratívno-správnych rezortov fungujúcich v danej spoločnosti. Každý z nich formuluje vlastné kritériá, na základe ktorých kategorizuje jednotlivcov, resp. sociálne skupiny do viac či menej stabilných a funkčných štrukturálnych systémov. V závislosti do tejto kategorizácie sú potom vytvárané a uplatňované konkrétne nástroje a opatrenia, ktorými daný segment explicitne definuje svoj vzťah, ale aj ciele a úlohy vlastných aktivít orientovaných na spomínanú sociálnu skupinu. Ako sme už naznačili, takýto stav je potrebné legitímne akceptovať aj keď z neho vyplývajú viaceré disproporcie.

Typickým príkladom je už samotné definovanie konkrétneho fyzického veku človeka, v ktorom je tento za staršieho, resp. seniora považovaný. Základné definičné

kritérium je v tomto smere, spravidla ukotvené v relevantných legislatívnych normách (zákony, vyhlášky), ktoré síce neposkytujú komplexnejšiu definíciu sénia, ale v konkrétnom legislatívnom kontexte pomerne presne vymedzujú vek, pri ktorom sa na obyvateľa daného štátu vzťahujú ekonomické opatrenia spojené s kategóriou sénia. Aj na tomto mieste treba pripomenúť, že tieto normy sú:

 v jednotlivých štátoch prirodzene odlišné,

 majú zreteľne dynamický charakter, nezriedka determinovaný aktuálnym stavom ekonomiky daného štátu ale aj politickými záujmami.

V podmienkach Slovenskej republiky možno v uvedenom kontexte za základnú normu považovať Zákon č. 461/2003 Z.z. o sociálnom poistení. Je signifikantné, že tento zákon počas svojej 10 ročnej platnosti prešiel 46-mi novelizáciami a úpravami. V jeho platnom znení (od 1. januára 2013), v § 65 nachádzame podmienky nároku na starobný dôchodok, v ktorých sa konštatuje, že: „dôchodkový vek je 62 rokov...“ (odsek 2). Tento údaj sa v súčasnosti vzťahuje na mužov a od r. 2014 bude platný aj pre ženy (pozri: www.szk.sk/files/legislativa/2013-461_znenie_20160801.pdf).

V ďalších relevantných dokumentoch a publikáciách vzťahujúcich sa na Slovenskú republiku sú prezentované iné klasifikačné štruktúry:

 klasifikácia podľa Svetovej zdravotníckej organizácie (WHO): - stredný vek: 45–59 rokov

- vyšší vek, starší vek, resp. ranná dospelosť (preséniu): 60–74 rokov. - vysoký vek, vlastná staroba (sénium): 75–89 rokov

- dlhovekosť: 90 a viac rokov (Juhaščíková, Štukovská:2012, s. 5)

 klasifikácia podľa ekonomických vekových skupín: - predproduktívny vek: 0–14 rokov

- produktívny vek: 15–64 rokov

- poproduktívny vek: 65 a viac rokov (kolektív autorov:2012, s. 3).

V kontexte obsahového zamerania našej práce budeme preferovať edukologické,

resp. geragogické hľadisko. Opierame sa o vedecké práce renomovaných autorov

v oblasti teórie edukácie seniorov: Balogová, 2005; Čornaničová, 1998; Határ, 2008; Šerák, 2009. V uvedených textoch je konsenzuálne prijímané členenie a terminológia seniorského vekového obdobia, autorky R. Čornaničovej (1998, s. 30), ktorá termínom senior označuje človeka po 60. roku jeho veku. Vo svojich novších prácach R. Čornaničová naznačuje posun vo vnímaní spodnej hranice seniorského veku ku hodnote 65 rokov (Čornaničová, 2009, s. 54). Podobný názor vyslovuje aj M. Šerák (2009, s. 183).

Záverom teda konštatujeme, že pod pojmom senior budeme vnímať vekovú skupinu obyvateľstva vo veku oscilujúcom v rozpätí 60–65 a viac rokov.

Demografické údaje

Aktuálne demografické údaje a prognózy z nich vyplývajúce v celku jednoznačne naznačujú, že orientácia na edukáciu seniorov je orientáciou s reálnou perspektívou. Toto konštatovanie platí rovnako vo vzťahu k európskemu geopriestoru ako aj vo vzťahu k jednotlivým krajinám, ktoré sú jeho súčasťou.

Aktuálne štatistické parametre sme čerpali z najnovších dostupných relevantných zdrojov, ktoré vznikli ako produkt aktivít realizovaných v rámci Európskeho roku aktívneho starnutia a solidarity medzi generáciami (2012), ako aj z výsledkov Sčítania obyvateľov, domov a bytov v Slovenskej republike, ktoré boli publikované v roku 2012. (poznámka: Štatistické údaje a informácie z oblasti demografie sú verejne dostupné na internetovej stránke Štatistického úradu Slovenskej republiky http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=2434).

Za základné východisko považujeme prehľad obyvateľstva spracovaný podľa jednotlivých vekových skupín:

Tabuľka 1: Obyvateľstvo Slovenskej republiky podľa vekových skupín

Zdroj údajov: Štatistický úrad SR Ak pozornosť sústredíme na populáciu v strednom veku a v séniu situácia v Slovenskej republike vyzerá nasledovne:

Slovenská republika Celkový počet obyvateľov Veková skupina 0–14 15–64 65+ nezistená

abs. v % abs. v % abs. v % abs. v % 2011 5 397 036 826 516 15,3 3 886 327 72,0 682 873 12,7 1 320 0,02 2001 5 379 455 1 015 493 18,9 3 705 515 68,9 610 923 11,4 47 524 0,9 1991 5 274 335 1 313 961 24,9 3 415 721 64,8 543 180 10,3 1 473 0,0 1980 4 991 168 1 302 072 26,1 3 162 504 63,4 519 388 10,4 7 204 0,1 1970 4 537 290 1 232 721 27,2 2 883 333 63,5 418 340 9,2 2 896 0,1 Slovenská republika Celkový počet obyvateľov Veková skupina 0–14 15–64 65+ nezistená

abs. v % abs. v % abs. v % abs. v % 2011 5 397 036 826 516 15,3 3 886 327 72,0 682 873 12,7 1 320 0,02

2001 5 379 455 1 015 493 18,9 3 705 515 68,9 610 923 11,4 47 524 0,9 1991 5 274 335 1 313 961 24,9 3 415 721 64,8 543 180 10,3 1 473 0,0 1980 4 991 168 1 302 072 26,1 3 162 504 63,4 519 388 10,4 7 204 0,1 1970 4 537 290 1 232 721 27,2 2 883 333 63,5 418 340 9,2 2 896 0,1

Tabuľka 2: Obyvateľstvo Slovenskej republiky v strednom veku a v starobe Rok Počet obyvateľo v spolu Vekové skupiny

45–59 rokov 60–74 rokov 75–89 rokov 90 a viac rokov muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy

1991 5 274 335 362 531 407 143 245 435 324 772 74 147 129 408 2 051 5 578 2001 5 379 455 486 766 523 205 246 625 344 698 77 404 147 984 3 429 9 127 2011 5 397 036 562 324 582 806 304 917 399 288 91 559 185 033 3 714 10 086

Zdroj údajov: Štatistický úrad SR, sčítanie 1991–2011 Na základe analýzy údajov prezentovaných v tabuľkách 1 a 2 môžeme konštatovať nasledovné:

 Podiel 65-ročných a starších obyvateľov na celkovej populácii Slovenskej republiky za ostatných 20 rokov neustále rastie. V roku 2011 dosahoval hodnotu 12,7 percenta.

 Aktuálna správa Európskej komisie a Eurostatu o demografických trendoch v Európskej únii, ktorá je zverejňovaná každé 2 roky upozorňuje, že ak sa na Slovensku zachová súčasný trend demografického vývoja, v roku 2060 budú obyvatelia SR vo veku 65+ tvoriť už viac ako jednu tretinu celkovej populácie (36,1%). Znamená to, že takým vysokým podielom obyvateľstva v tejto vekovej kategórii zaujme Slovensko v roku 2060 druhé miesto v rámci členských štátov únie, hneď po Poľsku, kde odhad dosahuje hranicu až 36,2 % (Juhaščíková, Štukovská, 2012, s. 11).

 Tento trend zodpovedá celkovému demografickému vývoju v Európskej únii, kde sa počet obyvateľstva nad 65 rokov v roku 2060 predpokladal na hranici 30 percent populácie (www.active-ageing-2012.eu).

 spomaľuje sa dynamika rastu percentuálneho podielu obyvateľstva v produktívnom veku (15–64 rokov) zo 4,1 % v dekáde 1991–2001 na 3,1 % v dekáde 2001–2011. Naopak akceleruje percentuálny nárast počtu obyvateľstva v poproduktívnom veku (65+) z 1,1 % v dekáde 1991–2001 na 1,3 % v dekáde 2001–2011.

Súhrnne povedané populácia na Slovensku starne, čo dokazuje aj nárast indexu starnutia, t. j. pomeru poproduktívnej a juvenilnej („detskej“) zložky obyvateľstva. Tabuľka 3: Index starnutia v Slovenskej republike

Rok Index starnutia v %

muži ženy spolu

1991 32,1 51,0 41,3

2001 44,5 76,5 60,2

2011 60,5 106,0 82,6

Zdroj údajov: Štatistický úrad SR, sčítanie 1991–2011

Edukácia seniorov – systémové vymedzenie

Oblasť edukácie seniorov sa v Slovenskej republike v ostatných dvoch dekádach dostala do spektra záujmu najmä v dvoch rezortoch štátnej správy. Ide o rezort

školstva a rezort sociálnych vecí. V obidvoch týchto rezortoch je problematika

vzdelávania ľudí v poproduktívnom veku ukotvená v príslušných dokumentoch vyjadrujúcich zámery štátu v oblasti sociálnej politiky, resp. vzdelávacej politiky, ktorá je vnímaná ako jej súčasť. Základnou legislatívnou normou, v ktorej je v SR upravená oblasť edukácie seniorov je Zákon č. 568/2009 Z. z. o celoživotnom vzdelávaní. V tomto zákone je edukácia seniorov definovaná ako jeden z druhov ďalšieho vzdelávania (spolu so záujmovým, občianskym a bližšie nedefinovaným „iným“ vzdelávaním), ktorým účastník vzdelávania uspokojuje svoje záujmy, zapája sa do života občianskej spoločnosti a všeobecne rozvíja svoju osobnosť (§ 4). Pre komplexnejšie posúdenie takto vymedzeného postavenia edukácie seniorov je potrebné doplniť, že ďalšie vzdelávanie je v citovanom zákone (§ 2) charakterizované ako vzdelávanie vo vzdelávacích inštitúciách (podľa § 5 cit. zákona sú to: školy, právnické osoby a fyzické osoby), ktoré nadväzuje na školské vzdelávanie a umožňuje získať čiastočnú kvalifikáciu alebo úplnú kvalifikáciu alebo doplniť, obnoviť, rozšíriť alebo prehĺbiť si kvalifikáciu nadobudnutú v školskom vzdelávaní alebo uspokojiť záujmy a získať spôsobilosť zapájať sa do života občianskej spoločnosti. Úspešným absolvovaním ďalšieho vzdelávania nemožno získať stupeň vzdelania.

Orgánom štátnej správy, ktorý by mal systémovo zabezpečovať proces edukácie seniorov na Slovensku je Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu (MŠVVaŠ). V rámci tohto ministerstva je zriadená Sekcia medzinárodnej spolupráce, európskych

záležitostí a celoživotného vzdelávania. Už táto kumulácia naznačuje, že pre

špecifickú oblasť edukácie seniorov nie je na Slovensku vytvorený žiadny špecializovaný správny orgán. Marginalizované postavenie tohto segmentu dokumentuje aj fakt, že medzi hlavnými úlohami MŠVVaŠ nenachádzame žiadnu zmienku o edukácii seniorov a to ani v odseku 3 platného štatútu MŠVVaŠ, ktorý sa venuje oblasti celoživotného vzdelávania (pozri: http://www.minedu.sk/statut-ministerstva-skolstva-vedy-vyskumu-a-sportu-sr/).

Situácia nie je lepšia ani z pohľadu analýzy koncepčných a strategických dokumentov z prostredia MŠVVaŠ SR. Dokumentuje to aktuálne platná Stratégia

celoživotného vzdelávania 2011 a Akčný plán stratégie celoživotného vzdelávania 2011, v ktorých sú stanovené priority a nástroje podpory celoživotného vzdelávania

v horizonte rokov 2012-2014. Okrem zmienky o nízkom počte vzdelávajúcich sa občanov po 50. roku života, (s. 14) sa problematiky edukácie seniorov dotýka len niekoľko parciálnych konštatovaní:

 absencia kariérneho poradenstva pre dospelú populáciu, resp. ľudí v post produktívnom veku (s. 20),

 seniori ako „ohrozená skupina“ vzhľadom k rozvoju digitálnych kompetencií (s. 28),

 stav finančnej gramotnosti seniorov (s. 32),

 význam vyhotovenia tzv. „multimediálnej platformy“ ako prostriedku pre zvýšenie kvality života seniorov (s. 43).

V súvislosti s rezortom sociálnych vecí je potrebne uviesť, že v Slovenskej republike je od roku 2011 (uznesenie vlády SR č. 15/2011) zriadený Výbor pre seniorov, ktorý je stálym odborným orgánom Rady vlády Slovenskej republiky pre ľudské práva,

národnostné menšiny a rodovú rovnosť. V pôsobnosti Výboru pre seniorov je, okrem

mnohých ďalších oblastí, aj oblasť vzdelávania seniorov. Výbor bol v roku 2011 Ministerstvom práce, sociálnych vecí a rodiny SR poverený prípravou Národného

programu aktívneho starnutia, ktorý má byť súčasťou inovácie komplexnejšieho Národného programu ochrany starších ľudí.

Je potešiteľné, že v návrhu tohto dokumentu je problematike vzdelávania seniorov venovaný pomerne široký priestor. Celkom bolo formulovaných až 19 návrhov opatrení, z ktorých vyberáme:

 vytvoriť medzirezortnú komisiu zameranú na vzdelávanie seniorov pod gesciou Ministerstva školstva... za účelom celoplošného rozvoja siete vzdelávania seniorov na Slovensku,

 zvýšiť legislatívnu, organizačnú, finančnú a ďalšiu podporu existujúcich vzdelávacích aktivít pre seniorov,

 do programov plánov hospodárskeho a sociálneho rozvoja vyšších územných celkov (bývalé kraje – pozn. autora) zaradiť vzdelávanie seniorov ako prioritu,

 vytvoriť legislatívne podmienky pre zabezpečenie možností využitia voľných kapacít škôl pre vzdelávanie seniorov,

 vzdelávanie, starostlivosť a informatizáciu seniorov zapracovať ako samostatnú, nie „marginalizovanú“ skupinu do výziev všetkých grantových schém,

 podporovať existujúce a zakladať ďalšie vzdelávacie aktivity typu akadémií tretieho veku ako vzdelávacie a sociálne služby seniorom v mestách a obciach,

 zabezpečiť prístupnosť k vzdelávacím a osvetovým aktivitám pre zvyšovanie vzdelanosti, použiteľnosti IKT pre občanov ohrozených digitálnym vyčlenením. (pozri: www.empoyment.gov.sk/informativny-a-podkladovy...).

Určitou garanciou pre, aspoň čiastočné, naplnenie týchto úloh je fakt, že v roku 2011 minister práce, sociálnych vecí a rodiny, ako predseda Výboru pre seniorov zriadil pracovnú skupinu Výboru pre seniorov pre celoživotné vzdelávanie seniorov, a v roku 2012 bol Výbor pre seniorov rozšírený o zástupcov akademickej obce, konkrétne

Asociácie univerzít tretieho veku na Slovensku. (pozri:

www.employment.gov.sk/statut-vyboru-preseniorov.html).

Účasť seniorov na vzdelávaní

Za východiskové údaje dôležité z hľadiska analýzy účasti seniorov na vzdelávaní dospelých možno považovať kvantitatívne parametre v podobe verifikovaných štatistických údajov. Prezentované ukazovatele sú spracované z dostupných materiálov Ústavu informácií a prognóz školstva v Slovenskej republike a boli zverejnené vo viacerých dokumentoch. V kontexte našej štúdie sa zameriame len na vekové kategórie od 50. rokov (poznámka autora: do roku 2008 boli v sledovanom pásme evidované kategórie: 50-59 rokov a 60 a viac rokov = T4 a); od roku 2009 sú k dispozícii aj údaje v kategóriách 60-64 rokov a 65 a viac rokov = T4 b); posledné dostupné informácie sú za rok 2011).

Tabuľka 4 a): Podiel účasti starších dospelých a seniorov na vzdelávaní dospelých v SR: 2002–2008

Vek Rok – účasť v %

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

50–59 rokov 7,06 7,79 7,99 11,84 9,93 8,57 8,97 60 a viac rokov 1,21 1,25 1,23 0,96 1,51 0,99 1,72

Zdroj údajov: Ústav informácií a prognóz školstva (www.uips.sk/dalsie-vzdelavanie/) Tabuľka 4 b): Podiel účasti starších dospelých a seniorov na vzdelávaní dospelých v SR: 2009–2011

Vek Rok – účasť v %

2009 2010 2011

50–59 rokov 15,00 12,83 14,75 60 a viac rokov 2,98 2,89 3,00 65 a viac rokov 1,06 2,52 1,54

Zdroj údajov: Ústav informácií a prognóz školstva (www.uips.sk/dalsie-vzdelavanie/) Pripomíname, že všetky štatistické údaje prezentované v tabuľke 4 a) 4 b) poukazujú na podiel účasti sledovaných vekových skupín na celkovom počte dospelých zúčastňujúcich sa na vzdelávaní (nie celej populácie!), pričom podľa údajov Eurostatu (in Tureckiová, 2010, s. 25) sa celková účasť dospelých na celoživotnom učení v SR pohybovala na hodnote 3,8 % (v kategórii 25-64 rokov) resp. 1,5 % (v kategórii 55-64 rokov). Súhrnne povedané seniori predstavujú malú časť dospelej populácie, ktorá sa ďalej vzdeláva, pričom celkovo je účasť dospelých na vzdelávaní na Slovensku jedna z najnižších v Európskej únii.

Účasť seniorov na vzdelávaní je determinovaná súborom viacerých činiteľov. V predchádzajúcom texte sme naznačili problémy súvisiace so súčasným stavom koncepčného rozvoja edukácie seniorov na rezortnej úrovni. Medzi ďalšie významné vonkajšie faktory, ktoré bezprostredne ovplyvňujú účasť seniorov na vzdelávaní môžeme zaradiť aj stav v oblasti inštitucionálneho zabezpečenia tohto segmentu celoživotného učenia.

V podmienkach Slovenskej republiky sa počas ostatných dekád etablovalo niekoľko typov inštitúcií, ktoré sa rozhodujúcou mierou podieľajú na výchove a vzdelávaní seniorov, resp. starších dospelých. Najznámejším z nich sú univerzity tretieho veku

(UTV). Prvá UTV na Slovensku vznikla v roku 1990 na pôde Univerzity Komenského

v Bratislave. Od roku 1994 sú UTV združené v Asociácii univerzít tretieho veku. Podľa posledných údajov (rok 2012) na území SR pôsobí 13 UTV, lokalizovaných nie len v sídlach materských univerzít, ale aj na viacerých detašovaných pracoviskách. Počet študujúcich dosiahol hranicu 6472 občanov (pozri: www.uniba.sk/asociaciautv). Z kvantitatívneho hľadiska k najrozšírenejším i keď štatisticky ťažko obsiahnuteľným subjektom, v ktorých sa realizujú aj výchovno-vzdelávacie aktivity pre seniorov patria

Kluby dôchodcov, ktoré sa v zmysle Zákona č. 448/2008 Z. z. o sociálnych

službách od 1.1.2009 považujú za denné centrá. V kluboch dôchodcov (názov tradične pretrváva – pozn. autora) je činnosť zameraná na široké spektrum aktivít sociálno-edukačného charakteru:

 kultúrno-tvorivé aktivity,

 výchovno-vzdelávacie aktivity (najmä prednášky na rozličné témy),

 záujmová činnosť a prezentácia jej výsledkov,

 udržiavanie ľudových tradícií a zvykov,

 poznávacie zájazdy a exkurzie,

 športové a telovýchovné aktivity a pod. (Vasilová, 2010, s. 97–98).

Z edukologického hľadiska je podnetné, že podľa citovaného zákona sa služby v denných centrách poskytujú aj starým rodičom s vnukom alebo vnučkou (§ 56), čo podporuje, v súčasnosti preferovanú formu edukácie seniorov, ktorou je intergeneračné učenie.

Špecifickými inštitúciami, tvoriacimi akýsi medzistupeň medzi UTV a klubovou činnosťou sú Akadémie tretieho veku orientujúce sa na cyklické (jedno i viac semestrálne) ale aj krátkodobé edukačné aktivity (Čornaničová, 1998, s. 95).

Významnými subjektmi, ktoré sa podieľajú na realizácii edukácie seniorov v SR sú aj rôzne spoločenské organizácie a občianske združenia. K najznámejším a najaktívnejším patrí Jednota dôchodcov na Slovensku, ktorá registruje viac ako 75 tisíc riadnych členov v 947 základných organizáciách. K jej hlavným úlohám patrí aj pomoc pri realizácii celoživotného vzdelávania a podpora kultúrno-spoločenských aktivít seniorov (pozri: http://www.jds.sk/).

V súvislosti s inštitucionalizáciou edukácie seniorov sa vynára aj otázka lektorského

zabezpečenia tohto procesu. Osobnosť lektora a úroveň jeho odborných

kompetencií je jedným z najdôležitejších faktorov determinujúcich kvalitu edukácie vo všeobecnosti, pričom v tak špecifickom segmente akým je edukácia seniorov jeho úloha ešte narastá. Dobrý lektor sa totiž pre seniorov nezriedka stáva významným motivačným faktorom, ktorý ovplyvňuje samotné rozhodnutie zúčastniť sa edukačnej

aktivity, ale aj zotrvanie seniora v nej. Kvalita lektorskej práce je, okrem osobnostných predpokladov, do značnej miery záležitosťou odbornej prípravy lektorov. Pri akceptácii faktu, že v edukácii seniorov, ktorá primárne vykazuje znaky neformálneho učenia, sa efektívne angažuje mnoho dobrovoľných pracovníkov, bez špecifickej andragogickej, resp. geragogickej kvalifikácie, je potrebné sústrediť pozornosť aj na systém odbornej prípravy lektorov. V podmienkach Slovenskej republiky je, v tomto smere, možné identifikovať dva základné smery. V prvom rade ide o vzdelávanie realizované v rámci vysokoškolského štúdia, konkrétne o štúdium

v odbore Andragogika, v ktorom je oblasť edukácie seniorov pevne etablovaná. Na

teoretické aspekty edukácie seniorov sa orientuje predmet geragogika, ktorý je súčasťou povinného jadra obsahu študijného programu andragogika. S praxou edukácie seniorov sa študenti uvedeného programu stretávajú v rámci praktickej zložky štúdia: odborné praxe, exkurzie a pod. Je potešujúce, že problematika edukácie seniorov sa najmä v ostatnom období stáva preferovanou témou mnohých

kvalifikačných (záverečných) prác.

Skvalitnenie v oblasti prípravy lektorov v edukácii seniorov, v širšom kontexte prípravy lektorov vo vzdelávaní dospelých, možno očakávať v súvislosti s legislatívne ukotvenými požiadavkami (Zákon o celoživotnom vzdelávaní) a na ne nadväzujúcimi aktivitami orientovanými na komplexnejší systém ich certifikovanej prípravy, napríklad v rámci projektu IQFET (pozri: http://iqfet.eu/index.php/sk/).

Legislatívne prostredie a inštitucionálny systém reprezentujú vonkajšie faktory determinujúce účasť seniorov na vzdelávaní. Základným vnútorným determinantom je ich vlastná motivácia. V súvislosti s ňou boli v SR publikované viaceré výsledky empirických šetrení. Na ilustráciu uvádzame niekoľko základných výsledkov výskumov renomovaných autoriek: N. Hrapkovej a B. Balogovej založených na identických metodologických postupoch, ale realizovaných v rozličných lokalitách (UTV UK v Bratislave, resp. UTV PU v Prešove). Na základe komparatívnej analýzy môžeme konštatovať, že k najsilnejším motívom pre vzdelávanie patria:

 kognitívne motívy – záujem o rozšírenie vedomostí odlišných od vlastného profesijného odboru,

 sociálne motívy – snaha nadviazať nové sociálne kontakty.

Naopak k najmenej uvádzaným motívom patrila snaha o rozšírenie si vedomostí (kvalifikácie) potrebnej, resp. súvisiacej s vlastným povolaním respondentov (bližšie pozri: http://cdvuk.sk/blade/index.php?c=959, a Balogová a kol., 2008, s. 20).

Otvorenou otázkou ostáva, ako demografický vývoj a hospodárska situácia ovplyvnia štruktúru týchto motívov v budúcnosti. Osobne sa prikláňame viac k názoru M. Šeráka, ktorý konštatuje, že s najväčšou pravdepodobnosťou sa budeme stále častejšie stretávať s osobami, ktoré sú síce v dôchodkovom veku, napriek tomu sú však ďalej ekonomicky činné. Takýto jednotlivec bude samozrejme nútený získavať nové, prípadne aktualizovať doterajšie odborné vedomosti a zručnosti (Šerák, 2009, s. 9).

Zhrnutie

Pri akceptovaní skutočnosti, že edukáciu seniorov je potrebné vnímať ako dynamický proces, považujeme za funkčné záverom našej práce abstrahovať základné faktory, ktoré majú aktuálny, ale aj perspektívny potenciál ovplyvniť tento proces v podmienkach Slovenskej republiky.

 Silné stránky, príležitosti

 Seniori sú reálne existujúcou a kontinuálne početne narastajúcou cieľovou skupinou edukácie → očakávaný spoločenský tlak.

 Kvalitne rozpracovaná teória edukácie seniorov a jej kontinuálny rozvoj.

 Etablovaná pozícia Univerzít tretieho veku (UTV) ako najsilnejšieho subjektu v systéme realizácie edukácie starších dospelých a seniorov. Existencia Asociácie UTV a jej zastúpenie v niektorých orgánoch štátnej správy.

 Postupná stabilizácia lektorského zázemia. Perspektívne možno skvalitnenie v tejto oblasti očakávať v súvislosti s procesom zvyšovania kvality systému prípravy a certifikácie lektorov ďalšieho vzdelávania (pozri:

www.aivd.sk).

 Slabé stránky, ohrozenia

 Viac deklarovaná ako skutočná podpora edukácie seniorov zo strany výkonných zložiek štátnej správy.

 Neprehľadná štruktúra kompetencií zainteresovaných subjektov.

 Finančné poddimenzovanie, ktoré oblasť edukácie seniorov fatálne zasahuje najmä v období všeobecného nedostatku ekonomických zdrojov.

 Nesystémový prístup – viacero rozpracovaných koncepcií, bez konkrétne vymedzenej zodpovednosti za ich realizáciu (kampaňovitosť).

 Absencia kontinuálnej analýzy vzdelávacích potrieb seniorov, zohľadňujúcej perspektívne demografické trendy a najmä ich dopad na zotrvanie, resp. znovu zaradenie seniorov do pracovného procesu – neexistujúci systém evaluácie výsledkov neformálneho vzdelávania.

Literatúra

Akčný plán Stratégie celoživotného vzdelávania 2011. [on-line]. [citované 8.3.2013].

Dostupné na: http://www.minedu.sk/data/files/1898.pdf

Ako chceme zostarnúť? [on-line]. Dostupné na: www.active-ageing-2012-eu

BALOGOVÁ, B. a kol. Svet seniora – senior vo svete. Prešov: FF PU, 2008. ISBN 978-80-8068-814-1.

BALOGOVÁ, B. Seniori. Prešov: AKCENT PRINT, 2005. ISBN 80-969274-1-8. ČORNANIČOVÁ, R. Edukácia seniorov. Bratislava: FF UK, 1998. ISBN 80-223-1206-1. ČORNANIČOVÁ, R. Voľný čas vo veku 50+. In CHOMOVÁ, S. (ed.). Voľný čas –

príležitosť na rozvoj kreativity inovácií a vzdelávania. Bratislava: NOC, 2009. ISBN

978-80-7121-313-0.

HATÁR, C. Edukácia seniorov v sociálnych zariadeniach. Nitra: EFFETA, 2008. ISBN 978-80-89245-08-6.

Jednota dôchodcov na Slovensku. [on-line]. dostupné na: http://www.jds.sk/

JUHAŠČÍKOVÁ, I., ŠTUKOVSKÁ, Z. (eds.) Obyvateľstvo Slovenskej republiky

v kontexte Európskeho roku aktívneho starnutia. Bratislava: Štatistický úrad

Slovenskej republiky, 2012. ISBN 978-80-8121-144-7.

Kolektív autorov. Trendy sociálneho vývoja v Slovenskej republike. Bratislava: Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2012. ISBN 978-80-8121-127-8.

KRYSTOŇ, M. Motivácia v edukácii seniorov. Lifelong Learning – celoživotní

vzdělávání, 2012 (3), s. 64–73. ISSN 1804-526X.

Národný program ochrany starších ľudí. [on-line]. [cit. 07.03.2013]. Dostupné na:

http://www.employment.gov.sk/informativny-a-podkladovy-material-pre-tvorbu-npas-nposl-pracovna-verzia-ops-rv-pre-seniorov-pdf

SELECKÝ, E. Vybrané štatistické ukazovatele UTV na Slovensku [on-line]. [cit. 12.03.2013]. Dostupné na http://www.uniba.sk/asociaciautv/

Stratégia celoživotného vzdelávania 2011 [on-line]. [cit. 08.03.2013]. Dostupné na:

http://www.minedu.sk/data/USERDATA/DalsieVdzel/

ŠERÁK, M. Zájmové vzdělávání dospělých. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-551-6.

Štatút Ministerstva školstva, vedy, výskumu a športu Slovenskej republiky. [on-line].

[cit. 08.03.2013]. Dostupné na: http://www.minedu.sk/statut-ministerstva-skolstva-vedy-vyskumu-a-sportu-sr/

TURECKIOVÁ, M. Východiska a trendy rozvoje konceptu vzdělávání dospělých v rámci Evropské unie. In. TURECKIOVÁ, M. a kol. Trendy a možnosti rozvoje

dalšího vzdělávání dospělých v kontextu sjednocující se Evropy. Praha: Educa

Service ve spolupráci s Českou andragogickou společností, 2010. ISBN 978-80-87306-06-2.

VASILOVÁ, V. Aktivizácia seniorov formou klubov a spolkov v miestnej komunite.

Vzdelávanie dospelých, 2010 (53), s. 96–100. ISSN 1335-2350.

Zákon č. 448/2008 Z. z. o sociálnych službách. In Zbierka zákonov, čiastka 165.

[on-line]. [cit. 12.03.2013]. Dostupné na: http://www.upsvar-zv.sk/zakony/448_2008.pdf

Zákon č. 461/2003 Z. z. o sociálnom poistení [cit. 07.03.2013]. Dostupné na:

http://ww.szk.sk/files/legislativa/2003-461_znenie_20160801.pdf

Zákon č. 568/2009 Z. z. o celoživotnom vzdelávaní a o zmene a doplnení niektorých zákonov. In Zbierka zákonov, čiastka 194 [on-line]. [cit. 08.03.2013]. Dostupné na:

http://www.zbierka.sk

Zvyšovanie kvality systému prípravy a certifikácie lektorov ďalšieho vzdelávania – IQFET [on-line]. [cit. 08.03.2013]. Dostupné na: http://iqfet.eu/index.php/sk/

HISTORY AND PRESENT STATE OF UTA IN CZECH REPUBLIC

HISTORIE A SOUČASNÝ STAV UNIVERZIT TŘETÍHO VĚKU

V ČESKÉ REPUBLICE

Prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc,

Asociace univerzit třetího věku, Brno, Česká Republika E-mial: vavrin@ro.vutbr.cz

Abstract:

Elderly people education currently constitutes the major part of lifelong education at Czech universities. This article features a brief description of the beginning and the present state of this special form of education.

Key words:

Univerzita třetího věku.

Abstrakt:

Vzdělávání pro seniory tvoří v současné době největší část celoživotního vzdělávání na českých veřejných vysokých školách. V tomto článku je stručně popsán počátek a současný stav tohoto speciálního způsobu vzdělávání.

Klíčová slova:

Universitiy of third age.

Úvod

Název Univerzita třetího věku použil poprvé prof. Pierre Vellas na ženevské univerzitě, když v sedmdesátých letech organizoval cyklus speciálních přednášek pro seniory. V ČR (tehdy ČSSR) vznikaly první přednášky pro seniory v sedmdesátých letech na Univerzitě Karlově, na Palackého univerzitě v Olomouci a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Šlo vesměs o jednotlivé přednášky, tematicky i formou určené posluchačům v důchodovém věku. K většímu rozvoji této služby veřejných univerzit pro společnost došlo v ČR po změně režimu v roce 1989. V roce 1993 byla založena Asociace Univerzit Třetího Věku České Republiky (AU3VČR), nezisková nevládní organizace sdružující všechny zájemce o vzdělávání seniorů a zejména realizátory U3V na vysokých školách.

Významný rozvoj U3V v ČR nastal v roce 2004, kdy poprvé byl řešen Centralizovaný rozvojový projekt (CRP) MŠMT s rozpočtem 15 milionů Kč neinvestičních prostředků. Za tyto peníze byly většinou vybudovány na 15 vysokých školách počítačové učebny s předností pro seniorské studenty. V té době zájem o výuku použití osobních počítačů (PC) byl na špici požadavků seniorských zájemců o vzdělávání na

univerzitní úrovni. Vládní finanční podpora U3V cestou rozvojových projektů trvala až do roku 2011.

V roce 2012 se podařilo realizovat dotace pro U3V na jednotlivých vysokých školách na základě odvedeného výkonu, měřeného množstvím „studento-hodin“. Výuka na U3V byla definována metodickými pravidly, která jsou popsána v následujícím textu. Podle informací, které na základě mnohostranných mezinárodních kontaktů máme k dispozici, patří ČR v oblasti vzdělávání seniorů ke státům, které věnují problematice vzdělávání seniorů velkou pozornost. Informační a organizační systém, který byl díky činnosti AU3VČR v posledních deseti létech na 23 veřejných vysokých školách zaveden, umožňuje všem oprávněným osobám získat přesný přehled o činnosti a výstupech U3V, což oceňuje zejména MŠMT.

Jsme přesvědčeni, že cesta, kterou jsme pro budování vzdělávacích možností seniorů v ČR zvolili, je správná a s maximální efektivitou využívá ekonomické, lidské i společenské možnosti, dané současným stavem vědy, standardních institucí terciárního vzdělávání i ekonomické situace.

Význam a hlavní úkoly U3V

Všeobecně uznávaným cílem seniorského vzdělávání a zejména tzv. Univerzit třetího věku je zlepšení kvality života seniorů. Tento cíl má dvě stránky: zvýšit odbornou úroveň znalostí starších lidí a poskytnout jim možnost větší aktivní účasti na životě společnosti. Díky desítkám ochotných a schopných pracovníků našich vysokých škol se podařilo oba tyto cíle naplnit. Specializované kurzy pro seniory nabízí v současné době 23 veřejných vysokých škol (z celkového počtu 27 veřejných univerzit působících v ČR).

Zájem o tyto vzdělávací aktivity převyšuje ve většině případů kapacitní možnosti těchto institucí. Řada kurzů je zpravidla velmi brzy po zveřejnění programů vyprodána a na řadě škol existují pořadníky zájemců na příští roky. V současné době registrujeme přes 40 tisíc posluchačů U3V na realizujících školách.

Toto na první pohled vysoké číslo však představuje pouze přibližně 1,5 % osob pobírajících starobní důchod. Důvodem je zejména skutečnost, že zmíněných 23 vysokých škol je dislokováno ve 13 velkých městech ČR. I když mnozí posluchači dojíždějí do škol i z blízkých obcí, drtivá většina malých měst a obcí neumožňuje přímou účast zájemců z řad seniorů.

Hlavním současným problémem, kterým se AU3V intenzivně zabývá, je proto snaha o vznik center seniorského vzdělávání mimo univerzitní města. Mnohde vznikají Virtuální U3V, využívající nové komunikační prostředky – zejména internet a video přednášky. Snažíme se však také o zachování společenské role kurzů U3V, což ve většině případů není jednoduchý problém.

Ekonomická situace U3V v ČR

Financování seniorského vzdělávání je v ČR řešeno jako podílové. Zdroje pro finanční zabezpečení jsou tři:

- vložné (zápisné) hrazené samotnými posluchači. U většiny kurzů je tento poplatek ve výši 200–600 Kč na semestrální kurz (podle nákladů na výuku) - MŠMT poskytuje pro seniorské vzdělávání dotaci. Od roku 2012 se tak děje

na základě výkonu, měřeného ve „studento-hodinách“. Příspěvek na jednoho posluchače a jednu aktivní hodinu výuky (tedy 1 studento-hodinu) činí v roce 2013 cca 30 Kč.

- Příspěvek od realizující instituce (univerzity). Tato část je většinou realizována zabezpečením výukových prostorů, tiskem sylabů přednášek, servisem komunikačních prostředků apod.

Za cílový stav se považuje vyrovnanost jmenovaných zdrojů (třetinový podíl). V roce 2012 byl příjem škol formou zápisného na úrovni 83 % státní dotace, která v tom roce byla zhruba 20 milionů Kč.

Budoucnost U3V v ČR

Jak už bylo řečeno hlavním úkolem je rozšíření dostupnosti U3V mimo univerzitní města při zachování obou hlavních cílů seniorského vzdělávání. Za velmi důležité považujeme mezinárodní kontakty jak jednotlivých U3V, tak AU3V. Významné organizace, působící na území EU jsou AIUTA (Association International of Universities Third Age), EFOS (European Federation of Older Students) a v prvé řadě EUCEN (European Universities Continuing Education Network). Ve všech těchto orgánech má ČR své aktivní zástupce.

Speciálně z pohledu zemí Visegradské skupiny, máme velmi úzké vztahy s partnerskými organizacemi na Slovensku. I v obou dalších členských zemích máme prostřednictvím členských univerzit AU3V činné kontakty.