Turek před branami!

komplikovanou podobu dvakrát vyšší èetnost výskytu než øeèovì (po formální stránce) bezesporu snadnìjší alternativa Je deset dvacet dva.

Zaznamenal jsem však i ojedinìlou, v øeèové praxi pro mì dosti obtížnì pøed-stavitelnou formulaci Je dvacet dva minut po desáté. Konstatoval jsem též – proti všemu oèekávání – nulový výskyt numericky nároènìjší verze Je ètvrt na jedenáct a sedm minut.

Závìreèný èasový údaj (10.27) nezklamal mé vize – s výraznou pøevahou bylo (nikoliv ovšem výluènì) uvádìno Je za tøi minuty pùl jedenácté, ojedinìle jsem zaregistroval „digitální” odpovìï Je deset dvacet sedm.

Co z výzkumné sondy vyplývá?

Ve sledované komunikaèní mikrosituaci je u onoho vyhranìného vzorku mluv-èích možné zaznamenat znaèný výskyt konkurenèních forem vyjádøení a místy po-mìrnì vyrovnané zastoupení nejèastìji uvádìných øešení. Tato skuteènost by mìla mít, domnívám se, ve výuce jinojazyèných mluvèích náležité lingvodidaktické dopady.

Milan H

Praha

Turek pøed branami!

V každém jazyce je bezpoèet skuteèných i zdánlivých nelogièností. Kupøíkladu tato: obránci obléhaného mìsta, v tomto pøípadì tìžce zkoušené Vídnì roku 1683, zdìšenì zvolají Turek pøed branami! a oznaèí tím nikoliv osamìlého bojovníka pobí-hajícího pøed opevnìním (to by mezi populací patrnì nevyvolalo takovou paniku), nýbrž celé poèetné, konkrétnì zde dvousettisícové vojsko nepøítele. Proè je v èeštinì takový postup možný?

Pro pochopení dané situace je potøeba pøiblížit si alespoò ve zjednodušující zkrat-ce dùmyslný princip teorie binárních protikladù, jejímž autorem je pøední èlen Praž-ského lingvistického kroužku Roman Jakobson1_{. Podle jeho koncepce se mluvnické} kategorie (rod, èíslo, èas, slovesný vid aj.) vyznaèují asymetrickou strukturou: vždy jeden z èlenù pøíslušné mluvnické opozice je pøíznakový (v øeèové praxi to znamená, že urèité mluvnické formì odpovídá jeden – dalo by se øíci jednoznaèný – význam),

zatímco druhý èlen téže opozice je naopak bezpøíznakový, v jistém smyslu „uni-verzálnìjší” (urèitá mluvnická forma je proto významovì víceznaèná).

Podívejme se na názorný pøíklad z jiné mluvnické kategorie, z oblasti slovesného vidu. Ve výpovìdi Ten text pøeložil za týden je užito slovesa dokonavého (ta jsou v èeštinì pøíznaková) – daná situace je v dùsledku toho neproblémová. Dotyèný pøekladatel mìl urèitý úkol, vymezený èas a v nìm dané zadání splnil: perfektivní (do-konavé) formì slovesné odpovídá perfektivní (dokonavý) význam, tedy konstatování dosažení výsledku.

Ovšem ve výpovìdi Ten text pøekládal týden je situace už na první pohled složi-tìjší, protože nabízí interpretace dvì. A to zcela protikladné. Užité sloveso je tentokrát nedokonavé (v èeštinì tedy bezpøíznakové) a lze ho chápat dvojím zpùsobem: a) pøekladatel onen text z nejrùznìjších pøíèin nepøeložil (byl kupø. pøíliš dlouhý,

obtížný aj.), anebo paradoxnì

b) dotyèná osoba text pøeložila – a svùj úkol tedy splnila.

Z jakých pohnutek, resp. s jakým zámìrem je ale pro vyjádøení dosažení rezultátu, zde tedy pøeloženého textu, užito imperfektiva, které se ze své podstaty užívá pro za-chycení prùbìhu, trvání, neukonèení dìje? V této kauze bezpochyby proto, že se chce poukázat na namáhavost dosažení kýženého výsledku – tøeba s cílem obdržet vyšší honoráø, získat delší èasovou lhùtu pro obdobnou práci v budoucnu apod.

V podobném bezpøíznakovém duchu se v èeštinì užívá nedokonavých sloves v pøípadì, že je završení dìje evidentní ze situace, popø. z kontextu. Uvede-li napø. mluvèí stojící v galerii pøed známým umìlcovým plátnem Tady ten obraz maloval Mánes, je uplatnìní imperfektiva plnì funkèní, opodstatnìné. Jeho pøípadná náhrada perfektivem (namaloval) by mohla být dokonce pociována jako nadbyteèná, nikoliv nezbytnì nutná.

Analogická je v tomto smyslu mluvnická kategorie èísla, která je teï pro nás nej-podstatnìjší. Forma plurálu je pøíznaková (odhlédneme-li od pomnožných podstat-ných jmen typu brýle, dveøe, prázdniny2_{aj.), slouží tedy k oznaèení poètu (kvantity)} vìtšího než jedna, napø. studenti, domy, zatímco tvar singuláru je bezpøíznakový, což znamená, že mùže vyjadøovat dílem „jednost” (èíslo jednotné, kupø. Studuje nìmecký jazyk), dílem „mnohost” (èíslo množné, viz výpovìï Studuje nìmecký a anglický jazyk, nikoliv „jazyky”).

Z tohoto zorného úhlu se èeština jeví jako typický „singulárový jazyk”3_{– užití} èísla jednotného je zhruba tøikrát èastìjší než øeèový výskyt èísla množného…

89 90

1_{Poprvé byla popsána v èlánku o struktuøe ruského slovesa (Zur Struktur des russischen}

Verbums) ve sborníku Charisteria G. Mathesio (Praha 1932; údaj pøevzat z publikace J. Èerného 1998).

2_{Ta se pro vyjádøení prostého poètu užívají s èíslovkami souborovými (jedny dveøe, dvoje}

prázdniny, troje brýle), nikoliv základními.

3_{Viz i pøípady antepozice a postpozice subjektu a predikátu: Petr a Karel pøišli pozdì x Pozdì}

pøišel (event. i pøišli) Petr a Karel. Patrnì také není náhoda, když se dá do protikladu èeské a francouzské ekvivalentní vyjádøení Otevøeno každý den (sg.) x Ouvert tous les jours (pl.).

„Bohemistyka” 2014, nr 1, ISSN 1642–9893

V kterých pøípadech se tedy v èeském jazyce užívá bezpøíznakového èísla jednotného? Naèrtnìme si struèný a zjednodušený pøehled.

Singulár se uplatòuje pøednì tehdy, chce-li mluvèí poukázat na „jedineènost” ne-bo „nepoèitatelnost” pøíslušného substantiva. Tyto vlastnosti zdùrazòují pøedevším singularia tantum4_{, kam patøí (by je to dosti problematické, viz dále) pøedevším (a)} vlastní jména – tedy propria a dále (b) jména látková a (c) jména hromadná (kolek-tivní).

A. Vlastní jména by mìla ze své podstaty signalizovat jedineènost oznaèované skuteènosti, v øeèové praxi je to ovšem požadavek dosti iluzorní. Mùžeme napø. prohlásit Zítra má svátek Alena, stejnì tak lze ale úspìšnì uvést Zítra mají svátek Aleny5_{. Totéž se týká i pøíjmení a celé øady dalších skuteèností}

Zmíním alespoò pár kuriózních pøípadù.

V této oblasti pojmenování se mùžeme setkat jak s pøípady metafory (Noví Hra-balové se ještì nenarodili), tak metonymie, èili pøenesení umìlcova jména na umìlec-ké dílo (Galerie vlastnila nìkolik Rembrandtù). Zajímavé je rovnìž sledovat pøípady apelativizace proprií, tedy kauzy, kdy se vlastní jméno stává z urèité pøíèiny obecným. Tento úkaz provázívá dva druhy jevù: buï se na urèitý druh lidí pøenáší pùvodní vlastnost, výrazný rys nositele vlastního jména (srov. Xantipa ‘Sokratova manželka’ x xantipa ‘zlá žena’; Lazar ‘biblická postava uzdravená Ježíšem’ x lazar – ‘vážnì ne-mocný èlovìk’ atd.)6_{, nebo slouží k oznaèení urèitých fyzikálních jednotek (jde} zpra-vidla o jména jejich objevitelù: ampér, newton, rentgen, watt, pascal atd.), popø. výrobkù (škoda, porsche, ford, iljušin, plzeò, manšestr aj.).

B. Jména látková oznaèují ‘kompaktní látku, kontinuální hmotu’, materiál svou podstatou amorfní (voda, písek, cukr, maso, obilí, sklo, prach, pára) a pro vyjádøení jejich èásti je nutný lexikální opis, napø. kapka vody, zrnko písku, kostka cukru, èás-teèka prachu, úlomek skla atd.

V pøípadì užití plurálu jde zpravidla o vyjádøení druhù (víno x moravská vína) ne-bo poètu (káva x dvì kávy = dva šálky kávy).

A ještì jedno dùležité upozornìní: v komunikaci se mnohdy užije místo singuláru množného èísla pro zdùraznìní velké míry, nevšední intenzity, pro vyjádøení expresi-vity: podívejme se tøeba na rozdíl mezi výpovìïmi jako Uhodil krutý mráz x Uhodily kruté mrazy; Loòský sníh už zmizel x Kde ty loòské snìhy jsou?; Byla nepøíjemná pod-zimní mlha x Nastaly nevlídné podpod-zimní mlhy; Vadil jim èastý d隝 x Blížily se vydatné monzunové deštì apod.

C. Pro jména hromadná je pøíznaèné to, že tvarem singuláru oznaèují urèitý soubor, kolektiv, souhrn, celek: viz napø. studenstvo ‘studenti’ a v podobném duchu i další exemplifikaci obyvatelstvo, mládež, dobytek, lid, hmyz, kamení, stromoví, bodláèí, uhlí atd.

To ale není všechno. Rozlišují se ještì další, z komunikaèního hlediska možná ménì frekventované pøípady užití èísla jednotného.

Mám na mysli pøedevším tzv. generické užití, kdy se neoznaèuje urèitý objekt èi konkrétní jedinec, ale situace je mínìna spíše obecnì, globálnì – protiklad singuláru a plurálu je potom nutnì irelevantní, srov. Pro postup do vyššího roèníku musí všichni studenti / každý student získat minimální poèet kreditù.

Další z oblastí je oznaèení nìkterých èásti tìla (jde hlavnì o pøenesený význam) – srov. pøípady jako Mìli hlavu (nikoliv hlavy) plnou starostí; Všem to leželo na srdci (nikoliv na srdcích), v obecnìjší rovinì bych však platnost této zásady rozhodnì nepøeceòoval.

Závìrem ještì uvádím podnìtný rozdíl v užití singuláru a plurálu v závislosti na vìtnìèlenské platnosti pøíslušného výrazu (i zde ale upozoròuju na možný problé-mový rozsah validity): ve funkci pøísloveèného urèení místa (ADV Loc) je výskyt jména v singuláru velmi bìžným jevem (Muži tam nosili na hlavì7_{vysoký klobouk,} eventuálnì vysoké klobouky) zatímco ve funkci neshodného pøívlastku výraznì pøevládá užití tvaru plurálového (Právì nastupují i hráèi v èervenobílých dresech).

Literatura

È e c h o v á M. a kol., 1996, Èeština – øeè a jazyk. Praha: Institut sociálních vztahù. È e r n ý J., 1998, Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubiko.

H a v r á n e k B., J e d l i è k a A., 1981, Èeská mluvnice. 4. Vydání, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

H r d l i è k a M., 2013, Bohemistické miniatury. Praha: Karolinum.

K a r l í k P., N e k u l a M., R u s í n o v á Z. (eds.), 1995, Pøíruèní mluvnice èeštiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Mluvnice èeštiny 2. Tvarosloví, 1986, Praha: Academia.

Š m i l a u e r Vl., 1972, Nauka o èeském jazyku. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

4_{Lze tam zaøadit i pomìrnì poèetné pøípady abstrakt (zdraví, štìstí, mír, spokojenost aj.).}

Dílem mùže jít o deverbativa (smích, myšlení, psaní, spánek, pití), dílem o vlastnosti (závist, skromnost, èest, nuda, dobro). Známou záležitostí je pøechod od abstrakta (pamì, láska, síla) ke konkrétu (Chystal se sepsat svoje pamìti; Vzpomínali na své první lásky; Ozbrojené síly byly v plné bojové pohotovosti). Pøi této pøíležitosti pøipomínám i zbytky dvojného èísla (duálu), které oznaèuje urèité èásti lidského tìla (napø. oèi, uši, ruce, nohy, kolena, ramena) a na které lze narazit i v nìkterých jiných oblastech (viz základní èíslovku dvì stì) atd. Duál byl užívaný ve staroslovìnštinì, dodnes zùstal zachován napø. ve slovinštinì.

5_{K problematice výpovìdí typu Alena Nealena, nikam tì nepustím! viz: Hrdlièka 2013.} 6_{Nìkterá taková jména slouží k oznaèení lidských typù a charakterù: donchuan, casanova =}

záletník, donkichot = snílek, jidᚠ= zrádce, harpagon = lakomec, othello = žárlivec, hujer = patolízal, grázl (užívám zde zvukovou, nikoliv pùvodní psanou podobu pøíjmení) = kriminální

živel aj. 7Tvar na hlavách je ovšem rovnìž pøípustný.