II
O č in n o sti česk ý ch lidí v S lo v e n sk u ro z e p sa la se s p i s o v a t e l k a č e s k á S v o b o d o v á a neza- mlčel p rav d y ani ř i d i t e l P í s e c k ý m luvící z v lá š tn í zk u še n o sti. Dnes je Cech nenáviděn n a Slovensku a m arné jso u sn ^ h y p o k ro k á řů o d p o r lidu obrátiti proti H lin ovi. P ro č ? Příčiny jso u dvojí. Příčiny p rv n í jso u hospodářské. Slováci js o u a byli h o s p o d ářsk y h ro zn ě vyspávány. C h u d ý m d o m k a ř ů m a r o l n í k ů m p o b r á n m í s t y d o b y t e k d o p o s l e d n í h o k u s u . S lo v en sk ý lid byl p o s le d n í d o b o u t, k rozhněván, že se z b ra n í v ru ce bránil o d b ě ru další 10 d o b y tk a a jso u o k resy , d o n ic h ž n e sm í v k r čiti zřízenec zem ědělské sp o le č n o sti o b staráv ající n á ^ u p d o b y tk a. »Právo lidu* p íše ro z h o rle n ě o takém vyteč líku, velké n h u sito v i, oberv la sten ci, sekčním radovi R a t a j i , jen ž řádil 11a Slováčku hůře než to tam činili Osí, Netušil i t. d. A t a k ý c h v y d ř i - d u c h ů je tam na tisíce v ú ře d n ick ém ka b á tě, by n e ru še n ě p om áhali své sk ra c h o v a n é ex isten ci n a n o h y n eo m ezen ý m vyd ěrán ím .
D alší příčiny jso u náboženské. D aly b y se na- psati k n ihy o su ro v o s te c h i n á siln o ste c h v to m o h le d u p á h an ý ch n a S lo v e n sk u , by lid slo v e n sk ý p o v z b u - diti k lásce ku republice. Č e h o docílili Č eši o tom jso u zn ám y celé kro n ik y , že byla-li jaká jisk ra p ří
ch y ln o sti k Č ech ů m , tu n a čisto u d u sili a m í s t o l á s k y o h e ň n e j h r u b š í n e n á v i s t i v p o j i l i . P u s to š e n y k ostely, b o řen y , ro zb íjen y so c h y , p o tu p e n cit n á b o ž en sk ý u S lováků n e jh ru b ším s p ů s o b e m . Ký div, že v id o u ce to P. Hlinka, D r. Jehlička, Ju rig a i t. d. zastali se vřele lidu sv éh o , bránili slovem svým . A č í s e v P r a z e s p a m a t o v a l i a l i d u s l o v e n s k é m u n e d a l i u b l i ž o v a t i? C h y b a lávky! P. H linka sed í za to a ti d ru zí zvázani v jiný vězeních. Z a c o ? za p ra v d u , za p o m o c lidu sv ém u . T ak se lidu z jařm a a ú tisk u p o m á h a f nesm í. Horší, stokrát horší se teď m ají u Čechů než u Maďarů. T ak je d n á česká vláda na S lo v en sk u .
D le »N ový D enník* číslo 175 z 12. října 1919.
Český a slovenský učitel. P ě k n á s p ra v e d ln o s t a ro v n o p rá v n o s t to p an u je 11a S lo v e n sk u ! N a V iglaš H u te v o sviatok T ro c h K ráP ov b. r. p o d sla v n o stn ý m i službam i božím i, keď kň az n a kazatelni slo v o božie hlásal, v stúpili d o kostela dvaja česki vojáci a hladali v kostele p o lavicach je d n o h o tam iajšieiio fa rn ík a — vOiáka, k to rý n e n a ru k o v al. K azatel’ ta k to b e z b o ž n e ru še n ý v h lásan í slova b o ž ie h o m u sel zastat, lebo l’ud zvěd av o sa hýbal a p o z o ro v a l n a v o jak o v h l’ad o jú cich uprchlíka. Keď to h o tam nen ašli, jeh o m anželku vytiahli z lavice a vyviedli ju von z k o stela
— p o d k ázň o u . V šak v er tito vojáci v n á b o ž e n sk o m o h l’ad e p riv el’mi zdiveli p re s tu válku, leh k u ltu ra nevie, čo je chrám boží.
N a Kriváni je d n a staršia žen a d l’a n á b o ž n ej ka- tolickej obyčaje — s tre tn ú c sa s tam ejším četníkom p o zd rav ila h o : »P o ch v álen P án Ježíš K risíus.« - T e n to v zd elanec jej o d p o v e d a l: »Polib si h o ...«
T akíto sú z tých »najlepších« p o v o la n í n a S lo v en sk o poválečné p o m ěry k o n so lid o v a t a ích p o k ro k o v ú k ulturu u nás š rif.
N a tom že Kriváni p ře d n o s ta zelezn. stan ice:
A n to n Till, atheista, v S o k o le tan cm ^jster — h lá sá l’udu v Sokole, že len dotial b u d u trp ef kňazov, kým im on so k o lsk o u k u ltu ro u n eo tv o rí oči, lebo kňazia, vraj, I’ud hlúpia.
um.
V D etv e v lani 14. s e p te m b ra šiel z k o stela n a tam ejšiu K alváriu im p o z a n tn ý z á s tu p n á b o ž n é h o l’u d u v p ro c e ssii ku slu ž b á m b o ž im ; je d o n č e sk ý poručík, vidiac zá stu p , zv o lal: » 0 jé, kolik h lo u p ý c h S lo v á k ů !«
T o je k u h ú ra.
K jakým k o n c ů m p o č ín á n í tak o v é vede, o tom v ý z n a m n o u p o z n á m k u ke sch ů zi v T ren čin -T ep licích přičin u je »Slovák«, o n p íš e : »Tak se p o to m stalo, že keď sa n á ro d n á h y m n a spievala, rn n o h i p o P u to - v a n ia h o d n ý m s p o s o b o m p rv ú slo k u ta k to sp iev ali:
»Veď sa Č e ši ztratia, Slováci ožijú!« a p o to m keď k to si z a k řič a l: »N ech žije S lo v e n s k o !«, z tisících h del sa o z ý v a lo : »N ech ž ije !«, keď ale k to si s p o m n u l:
»Ne> h žije Č e s k o s lo v e n s k o !« — n a sta lo h ro b o v é tich o , ani jed en h a s se neozval. T o m u v šetk ém u na p ričine je p re o b le č e n ý Šim čík et c o n s o rte s a p reto , jestli si ch c e te S lo v ák o v získat, takv v záujm e re p u bliky n u tn o p rik lad n e p o tre s ta t Šim číka, S kopala, N o v ák a, Fialu a to h o st ážm istra a č ím sk o r ich zo S lo v en sk a o d s trá n if, le b o inač b e d a našej b ratrsk ej v zá jo m n o sti!«
A u n á s? Lépe? Č tě te jen n o v in y české, slyšte lidi! O n y o te v ře n ě česk ý p o řá d e k p ro v y řu jí a ten kříčí »pryč« s p ra ž sk o u v lád o u . Jak se jen ch o v ají při rekvisicích d o b y tk a ? C o p rav í v aší h o ra lé ? Ani jak Rusi stáli p ře d K rakovem a hrozili v p a d n o u ti na S lezsk o neokusili tolik strach u , jak k d y slyší, že b u d e rekvisice d o b y tk a. Víte, jak sto jí věci v S tarých H am rech a jin d e ? N o v in y česk é o tom p sa ly a lid b ě d u je až h rů za. C o ž t e p r v e a ž b y b y l o S l e z s k o k P r a z e d e f i n i t i v n ě p ř i l o u č e n o . C o ž nevíte, že v ú n o ru b. r. vyháněli čeští vojáci na J ě š ín s k u v še c h e n d o b y te k z p a n sk ý c h d v o rů d o Č ech — n a štěstí byl již v y h n a n ý z ce sty po- vráceni, m useli si n e c h a t přejit chuť, — a ro v n ěž d o b ře zn ám o , že m ěli v š e c h e n o d o sa d n ík ů se p sá n p ro to , že d v ě tře tin y p o o b sa z e n í českém měli h o h n e d o d v é sti d o Č e h, p o n ě v a d ž tam d o b y tk a není.
A no tak to m u s k u te č n ě dle v ý ro k u p ro v ia n tn íh o d ů sto jn ík a. A to b y c h o m m ěli n áležet k p an stv í č e s k é m u ? N ik d y ! T a k n e j e d n a j í p o d p o l s k o u v l á d o u n i k d e j a k o Č e š i v c i z í m k r a j i .
A jak zach ázejí s n aším n á b o ž e n s tv ím ! Ani n e v z p o m í n e j m e h r u b o s t i s l o v , h l e ď m e n a č i n y . Jak se ch o v ají k u k lášterů m , ku kněžím a p a n n á m ? C o v á m m l u v í v e F r ý d k u , v O r l o v é , v B o h u m í n ě , a b y c h o m j i ž d o Č e c h n e p o - h l í ž e l i ? N ejen že k láštern ý ch s e ste r i kněží chtějí vy h n ati ale i n a š e děti i n á s p o zb av iti v ý b o rn é v ý ch o v y . N e m o h o u c e se vym luviti, jak to v Č ech ách činí, n a n e d o sta te k b y tů ch tějí z nich učiniti kina (F rýdek) ja k o b y jiná k in a v těch m ístech nestála. — D ále jak p íše »D uch času« p říle ž ito stn ě o sv. b iřm o v án í v M. O stra v ě . P o s m ě š n ě m luví o té sv áto sti, n azý v á h o »pom azání«. A ku k o n ci sv é h o n ářk u n ad p o k ro k e m v naši rep u b lic e v o lá : »inu, d u š tv n í rev o lu ce u n ás ještě n en astala« . T o sla b é u kázky z česk é h o ráje u nás.
A to s o b ě m ám e n echať líbiti. N ik d y a nikde ne. To v Polsku není tak zle a an i nebude. M y n ep o lezem e tam d o Č ech, k d e s o b ě tak n ep řátelsk y počínají, k d y n ás ještě nem ají. Vari z cesty. S třesm e n e sn e site ln é jařm o h ro zící p o ro b o u vlády pražské.
