^ ř T a d e u s z 11 e g e r v oo (7^J
redaktor w Cieszynie. \ o
Z ? '\V v V
v •* ? 'Kde pravda?
Evangelíci, b ra tří i sestry!
Z ačali ism e se m o d lit i zp ív at m a
teřsk ým svým jazykem . Sešli ism e se v n ě k terý ch osadách. P řišli jste z d a lek a až o d T ěšín a ze záb oru p olsk é
ho a súčastnili iste se náboženství.
Búh zaplať! D u ch otců i m atek V a
šich pro bu d il se ve V ás. N e d b ali jste falešných proroků, polských obíle
ných hrobů.
V rhli se za to p olští »heceři« n a nás, aby k ořistili i z n áb ožen stv í pro svoji
»patěíovou:< Polsku. Praví, že Češi počešťovali naše otce, císařští ú ře d níci rodem z Čech a z M o ravy bvli dříve jen v ú řad ech a p o d o b n é lži šíří Poláci, aby nás jen zlapali pro šlechtickou Polsku.
A l e j a k s e v ě c m ě l a ?
P ře d H usem lid b y l jen divákem při latinském náboženství. H us zavedl jazyk lidu v m odlitbě i p ři zpěvu.
R eform ace česká p ronikla i n a Tě#
šínsko. U ž r. 1513. měli p řed k o v é naši v T ěšín ě kalich y p ři večeři Páně. Dr.
M artin L u th er vystoupil te p rv e 30.
říjn a 1517. Češi ihn ed psali L uthero- vi: »Čím k d y si v Čechách H us byl.
tím T y, M artine, jsi v Sasku«. Luther, kd y ž p řečetl spis H usův » 0 církvi*, vyznal to to : Já nev ěd o m ky posavad všem u učil i věřil, čemu Jan H us.
Z k rátk a, ani sam i nevím e, že všichni jsm e husitécc A jin d y pravil: >Já sám jsem p rvn í h u sita v N ě m e c k u !«
T olik Luther. O b řa d y L uth ero vy po*
tom se rozšířily v Čechách, n a M o
rav ě a ve Slezsku, ale duch české re’
form ace do dnes m ezi nám i zůstal.
S reform ací českou rozšířila se na T ěšín sk u češtin a m ísto latinv. N ik d o nev nu til lidu na T ěšínsku češtiny, stala se jazy k em m od litb y lidu. Čes”
k ý ja zy k , česká bible, postilla Zam rs- kého, k an cio n ál našeho ro d ák a Ju ry T řanovského, našeho L uthera, budily lid k novém u lepším u životu. Jazyk český n ebyl m rtv o u literou, ale účin*
ným živým slovem ha T ěšínsku. Či P olák se bude m odliti tureckv, Ně*
mec slovansky? N ik d y ne! V žd y len svým jazykem . T a k lid n a T ěšínsku m odlil se ta k é jen svým m ateřsk ým jazykem , jazykem to Ju ry T řa n o v ského, Filad. Z ám rského a jiných.
I v rh l se Rím a H ab sb u rko v é na evangelíky české v n ašich zem ích.
D ošlo k Bílé H o ře r. 1620. T a m zví*
těžil Řím n ad evangelickým světem . P olska te h d y poslala Řím u a Habs#
b u rk ů m n a pom oc div o k é kozáky.
Celý n áš k raj až po H olešov na M o
rav ě vyd ran co v ali Poláci.
Z e 3 mil. o b y v atel v Č echách zů’
stalo je n 800.000, n a M oravě z l a půl mil. je n půl mil. a n a T ěšín sk u so tv a je d n a třetin a. K do se nevzdal v íry otců, musil pryč ze zem ě. A co se stalo n a T ěšín sk u ? Ž o ld néři císař*
ští p řišli sem s poběhlým i m nichy a kněžím i z P o lska a stali se k a ty na*
šeho lidu evangelického. Ž aláře na*
plnili evangelíky, po lštin u zaváděli, P o lák y usazovali na grunty, z nichž evangelíky vyhnali atd.
^ K a n c i o n á l T řan o v sk éh o , postilla Z ám rsk éh o a bible česká b v lv iedi*
nou ú těchou n ašich p řed k ů v době pronásledování. Z ru kou a ú k ry tů jim rvali jezuiti ty to k n ih y a pálili je.
Slzami a hořem ú trap jsou skro p en v ty to k an cio n ály a k n ih y našich otců.
O p ě t k rál švédský r. 1707 ujal se evangelíků. M usili H ab sb u rk o v é a je5 zuité povoliti částečně svobodu nábo
ženskou. V T ěšín ě vystavěl lid náš chrám m ilosti a školu. Široko daleko zněla naše píseň: »H rad přepevný, Bůh náš«. N eb ylo kněží. V Čechách a n a M oravě evangelík nesm ěl se zdr- žovati.
T u povolal lid něm ecké kazatele, k te ří působili mezi polským i M azury a v D olním Slezsku a znali něco m álo polský. T ito , nezn ajíce jazy k a Jury T řano vsk éh o, začali šířiti p o lštin u na T ěšínsku, rozd áv ali lidu polské knihy, ja k o : Bibli a posíillu t. zv. Dabróv/s ku, ano i polský kancionál, v y d an ý 1673 v Břehu. A le lid kancio n álu pol5 ského nepřijal. Svého T řan o v sk éh o v y tá h l lid z ú k ry tů . K lam ají Poláci, tvrdí-li, že nem ěli k ancionálu polské*
ho. K něží n ěm eck o p o lští popolšťovali ko stel i školu v T ěšín ě a tep rv e r.
1865 odvážil se Polák dr. O tto o d 5 stra n iti k ancio nál našeho J u ry Třa*
novského. Jiří H eczko, farář v Ka m erální L hotce přeložil jej do p olští5 ny. L id p lakal v n ěk terý ch sborech, neboť nech těl se v zd áti našeh® Jury,
V B lendovicach k ato lick á »Gwiazd*
ka« nej větší boj vedla p ro ti evange
líkům, že nechtěli se v zd á ti Ju ry T r a 9 novského. C ísařské ú řa d y a k ato lick é nov iny polské n eivíce pom áhaly, aby o d stran ěn y b y ly p am átk y naší slav*
né m inulosti.
A le Poláci k la m aií nás, tvrdí-li. že ' Slováci bvli kněžím i v 18. stol. n a T ě- šínsku. Pouze Paulini b y l o d r. 1811 - 1827 farářem v B ystřici a N icolaides od r. 1782- 4800 v K am erální Lhotce.
T e rlitz a P avel o d r. 1837 v H olešově 'byl farářem , ale n ebyl to M oravan m oravského jazvka, ale m oravský N ěm ec.
T e d y ti dva Slováci měli převrá- titi to, co od r. 1707 polskoněm ečti faráři zaváděli? Přizpůsobili se pou*
ze tom u, je2to jinak b y jich cícařské ú řa d y n eb yly trp ěly zde. V ždyť ještě ned áv n o ú řa d y císařské nedovolily e- vangelíkům n a S tarý ch H am rech, a5 b y si zvolili českého faráře. A le náš lid násilně a úskokem b y l zbaven kn ih svých předků.
K lam ou Poláci, tvrdí-li, že z P o l
ska pocházel jen fa rář dr. O tto . Co Jak ub Jokisch, T o m áš H om ann, a i.?
Co pak ti různ í N ěm ci, k te ří působili m ezi k olo nisty něm eckým i evange’
lické víry v Polsku jako faráři, n ep o d porovali u nás něm činy a p o lštin y ?
D nes jsou. sice n a n ěk te rý ch farách faráři slezského původu, ale výcho*
vou n a polských školách prosákli ú- plně polským duchem . Jsou evangelí*
k y p odle form y, nikoli duchem . P ro to dnes evangelíci n a T ěšín sk u upa*
dají. C hybí jim evangelický duch, ztra tili svou m inulost, k u ltu ra polská je pronikavá, a p ů jde-li vše ta k dále, zbudou po nich jen polské k an cio n á
ly. —
Polska n eu tisk o v ala p rý evangelií k ů ? Proč nastalo rozdělení P olsky r.
1772? N e ch tě la d áti sv o b o d y nábo*
ženské ani pravoslavným , ani ev an gelíkům! A co dělá Polsko dnes s pravoslavným i p o p y a co se stalo es vang. faráři v Z elově v Polsku. V y hnán byl, o p u stiti m usil svůj lid.
T v rdí-li p. generál su pern it, Bur*
sche, že P o lska n eu tisk u je evangelí8 ků, m luví ta k jen po p řá n í varšavské vlády, ab y nebyli od pu zen i evange*
líci n a T ěšínsku. K dyž p tá č k a ch y tají, pěk n ě m u zpívají. O sta tn ě p. Bursche je N ěm ec, k te rý za b o h a tý ú řa d p ro
dal svou n á ro d n o st Polákům , N a ied e né stran ě láká N ěm ce pro Polsku, n a druhé stran ě slovanský lid n a Těšín*
sku.
P rav d o u je, že P oláci jsou skoro veskrz katolíci, v íra k ato lick á je u Poláků věrou n árodní, k d ežto Češi byli k e k atolictví H ab sb u rk y p řin u ceni, ale nyní, k d y dosáhli svobody, v rácejí se k slavné své m inulosti. O s te v ře ia4 i polská v lád a evangelickou fakultu p ři v aršav sk é universitě, o te vřela československá v lád a dvě fak u l' ty evangelické v P raze a v B ratislavě (P rešpurku). D ala4 i p olská v lád a s ti
p en d ia pro m ladé th eo lo g y evange*
lické n a stu d ia ve Švýcarsku, m á čes
k á v lád a d o st u čených profesorů c- vangelické v íry p ro obě dvě fakulty.
T ep rv e n y n í v zpom něla si polská vlá=
da a Poláci n a evangelíky, ab v je zlákali p ro Polsku. P ro č dříve se n e starali P oláci o evangelíky? K dyž p tá č k a c h y ta jí atd.
T vrdí-li Poláci, že m ají písně p ěk 5 né a svojské, klam ou nás. V ždyť jsou to písně z J u ry T řan o v sk éh o , p řelo že
né do p o lštin y r. 1861. P ro č bránili lidu evangelickém u superint. dr. Haa*
se, senior K r z y w o ň a Ž 1 i k, aby lid nečetl polské literatu ry . Proč vydávali »N ow v C zas«? P ro č usadili se právě jezuiti, nej v ětší n ep řátelé evangelíků, v T ěšíně, v K arv iné « v Č echovicích? P roč se neusadili něk de v Polsku m ezi čistě k ato lick ý m i Po*
láky, aby je vyvedli z p o v ěry ? O b klopili evangelíky slezské ja k o voda, jak praví Písm o svaté, aby nás zahu ' bili. P ro to b ra tří a sestry n e je n p říště v T ošonovicích, v Šenově, v G ro d išti, v O rlové a K arviné, ale b rz y i v Té*
síně se shrom áždím e, ab y ch o m z a chránili víru o tců našich. K lam stvům p olským nevěřím e; neboť cesta k Varšavě v ed e do Říma.
P a m a tu ji* p ři hla io vá n í, 2c Češi Moravané, Slováci, Slezáci
i
