Z E Z J A W I S K W S P Ó £ C Z E S N E G O
J Ê Z Y K A C Z E S K I E G O
Milan HRDLIÈKA
PrahaPoslali nám to k posouzení
Keywords: preposition, adverbial clause of purpose, adverbial clause of reason, mea-ning, synonymy, usage
Klíèová slova: pøedloka, pøísloveèné urèení úèelu, pøísloveèné urèení pøíèiny, význam, synonymie, úzus
Abstract
In prepositional clauses of purpose (ADV Fin), a whole range of primary and secondary prepositions are used. Their speech distribution rules are complex, particu-larly in the case of the original prepositions which are virtually missing semantics. The most frequently used are pro+Ak, na+Ak and k+D, which in some context can be synonymous (materiál pro/na/k opravu/ì støechy). Besides other cases, the preposi-tion pro+Ak is used to express address (Pøinesl to pro dìti), na+Ak is used with dever-batives (Dal jim to na hraní, na psaní) as well as with a wide range of nouns in general (Jeli tam na rekreaci), k+D comprises nouns expressing a mental activity (Poslali jim to k rozboru), za+Instr refers to relocation with the aim of contact (Vydal se do ciziny za zkušenostmi). Nonetheless, many examples arise from language usage, and thus foreigners find them difficult to learn.
V pøedlokových spojeních s významem úèelu (ADV Fin) se uívá celá øada primárních i sekundárních prepozic. Pravidla jejich øeèové distribuce jsou sloitá, zejména v pøípadì pùvodních prepozic, které prakticky postrádají sémantiku. Mezi nejèastìji uívané patøí pro+Ak, na+Ak a k+D, které mohou být v urèitých kontextech dokonce synonymní (materiál pro/na/k opravu/ì støechy). Pøedloka pro+Ak se mimo jiné uplatòuje pøi adresném urèení (Pøinesl to pro dìti), na+Ak se uívá s deverbativy (Dal jim to na hraní, na psaní) i øadou jmen obecnì (Jeli tam na rekreaci), k+D se pojí se jmény vyjadøujícími duševní aktivitu (Poslali jim to k rozboru), za+Instr uvozuje pøemístìní s cílem kontaktu (Vydal se do ciziny za zkušenostmi). Øada pøípadù je ovšem uzuálních a pro cizince obtínì osvojitelných.
190 189
DOI: 10.14746/bo.2018.2.5
„šrámkovské” rysy najdeme v Loupeníku a také v nìkterých pasáích
Krakatitu èi ivotì a díle skladatele Foltýna. Mahenovy stopy
nachá-zíme zejména v prostøedí brnìnské divadelní obce, název divadla
Hu-sa na provázku je toho trvalou pøipomínkou.
Literatura
Adresát Jiøí Mahen, 1964, eds. Jiøí Hek, Štìpán Vlašín, Brno: Blok.
A L A P [Arnošt Procházka], 1907–1908, Knihy prózou, „Moderní revue” 20, è. 7 s. 433–435.
B - o v á B. [Benešová Boena], 1908–1909, Jiøí Mahen, „Novina” 1, s. 155–156. È a p e k Karel, 1933, »Past« Šrámkova a past kritikù, „Pøítomnost” 10, è. 8 (22.02.),
s. 119–123.
È a p e k Karel, 1986, O umìní a kultuøe III. In Spisy Karla Èapka, sv. 19, Praha: Èeskoslovenský spisovatel, s. 401–415.
D r t i l Artuš, 1910, Jiøí Mahen. Nárys ideový a esthetický, Praha: nakladatel Pøemysl Plaèek.
Kníka o Šrámkovi, 1927, Praha: František Borový.
M a h e n Jiøí, 1934, Kapitola o pøedváleèné generaci, Praha: Drustevní práce. M o l d a n o v á Dobrava, 1991, Satirický ohlas Šrámkova dramatického debutu. In
Marginálie 1988/1990, Praha: Památník národního písemnictví, s. 57–66. M o l d a n o v á Dobrava, 2013, Vilém Mrštík a mladá próza v roce 1893. In Vilém
Mrštík – od realismu k modernì. Literární archiv è. 45, Praha: Památník národního písemnictví, s. 85–97.
M o l d a n o v á Dobrava, 1993, Studie o èeské próze na pøelomu století, Ústí nad Labem: UJEP.
R e s l e r Kamill, 1952, »Buøièi« a »Støíbrný vítr«. Køiovatky díla Fráni Šrámka, Praha: Èeskoslovenský spisovatel.
S c h m i t t Julius, 1910, Fráòa Šrámek, »Støíbrný vítr«, „Novina” 3, è. 15 (3.06.), s. 469–470.
S e z i m a Karel, 1910–1911, Z nové èeské beletrie, „Lumír” 39, è. 1 (19.10.), s. 27–28.
Va n è u r a Vladislav, 1927, První prózy. In Kníka o Šrámkovi, Praha: František Bo-rový.
Vilém Mrštík – od realismu k modernì, 2013, Literární archiv è. 45, Praha: Památník národního písemnictví
Vo d á k Jindøich, 1910, »Støíbrný vítr«, „Èas” 24, è. 105 (17.04.), s. 3.
K vyjádøení pøísloveèného urèení úèelu (ADV Fin), tedy toho, èeho se má urèitým dìjem (popø. stavem) dosáhnout, na co je dìj zamìøen, k èemu má jistá aktivita slouit (Grepl, Karlík 1986, s. 303 aj.), se v souèasné èeštinì pouívá i pøíslušných pøedlo-kových spojení obsahujících øadu prepozic, a to pùvodních i odvozených.
Vyuití sekundárních pøedloek ve výše zmínìných významech ponecháme v pøí-spìvku stranou, nebo je jejich øeèová distribuce díky sémantice pøi náleité úrovni komunikaèní kompetence mluvèího v èeštinì vìtšinou zøejmá, srov. Podala inzerát
za úèelem seznámení; Na znamení pøátelství jim vìnoval broušenou vázu; Celou dobu dìlal vše v zájmu syna; Na dùkaz lásky jí koupil kytici rùí; Na poèest zahranièní delegace uspoøádali velkolepou recepci (Hrdlièka 2000, s. 121n.).
Zastavíme se však blíe u problematiky nepomìrnì nároènìjší, toti u uití pre-pozic primárních, u nich je zastoupení významové dimenze minimální. Tyto pøed-loky se v dùsledku nominalizace vedlejších vìt úèelových v pøíslušných významech vyskytují v øeèové praxi v hojné míøe: Odjela do Mariánských Lázní, aby se tam
re-kreovala – Odjela do Mariánských Láznína rekreaci; Øekl to, aby pøítomné pobavil – Øekl topro pobavení pøítomných; Nabízeli jim, aby to auto koupili – Nabízeli jim to autoke koupi. Zmínìné tøi primární prepozice, tedy na+Ak, pro+Ak a k+D (srov.
dále), vykazující nejvyšší èetnost výskytu, nejsou ovšem pøedlokami jedinými, srov.
Vzali je pod svou ochranu, Byla u zpovìdi, Stále je nutili do práce, Odešel do ciziny za prací (Hrdlièka 2000, s. 121).
Spolehlivá orientace v pomìrnì pestrém spektru pøedlokových spojení mùe být dosti nesnadná, mùe se stát zdrojem pochybností mluvèího, zejména jinojazyèného, kterou z prepozic v komunikaci pouít. Distribuce nìkterých pøedloek a významù toti není pro potøeby zahranièních bohemistù uspokojivì popsána; relevantní po-známky nebývají pravidlem. Uvádíme proto alespoò jednu z èestných výjimek: pøed-loky proti+D, pøed+Instr. se uívají tehdy, má-li úèelové urèení význam neádou-cího dìje èi stavu: Chránil auto pøed korozí/proti korozi (Grepl, Karlík 1986, s. 303).
Z lingvodidaktického hlediska se jako problematické jeví znaèné mnoství pri-márních prepozic (v urèitých kontextech, v nich v dùsledku povahy dotyèných pod-statných jmen dochází ke stírání relevantních rozdílù, nadto prepozic na první pohled do znaèné míry synonymních, nikoliv však volnì zamìnitelných, viz dále): Jde o
ma-teriál pro výrobu/na výrobu/k výrobì obvodových plášù (Daneš 1975, s. 173), Tato opatøení jsou nutná k uspokojování/pro uspokojování/na uspokojování ivotních potøeb pracujících (Grepl, Karlík 1986, s. 303) atd.
Obtínì zvládnutelná je mnohdy i naznaèená konkurence, resp. náleitá volba jednotlivých pøedloek. V této souvislosti je tøeba zmínit dílem výraznou roli úzu, pro potøeby výuky ovšem nesnadnì uchopitelného, srov.Pro jistotu (aby mìl jistotu) tam
zavolal ještì jednou x Schovala si tu fotografiina památku (aby mìla památku), Bylo tok pláèi (vyjádøení úèinku, šlo o tristní záleitost) x Zùstaly jí jen oèi pro pláè
(nezùstalo jí prakticky nic); dílem roli nìkterých dalších faktorù, kupø. expanzivní
charakter pøedloky na+Ak, na+L v souèasné èeštinì (viz Èechová 1981, Hrdlièka 2015).
Ve známých skriptech (Trnková 2004), uívaných po celá desetiletí na Ústavu bohemistických studií FF UK i jinde, figuruje cvièení úzce zamìøené na odlišování uití prepozic pro a za. V jednom ze spojení, konkrétnì Vzal si prášek ….. spaní (tedy proto, aby spal), se oèekává doplnìní pøedlokou pro, co však právem pøipadá dnešním zahranièním bohemistùm nepøípadné. Všichni obvykle navrhují uití expan-dující pøedloky na, èili Vzal si prášek na spaní (= Vzal si prášek, aby se nìco stalo, aby došlo k poadované situaci, stavu). S takovým øešením nezbývá ne souhlasit.
Jakým zpùsobem ovšem cizincùm vyloit zdánlivì nelogický výskyt tée pre-pozice ve výpovìdi typu Vzala si prášek na bolení hlavy, popø. Vzala si prášek na
hlavu, v ní se jedná o význam právì opaèný (tedy „z toho dùvodu, aby se nìco
nes-talo”)? Vysvìtlení je tøeba hledat v elipse výrazu typu zamezení, zabránìní, potlaèení (tedy Vzala si prášek na zamezení bolení hlavy), který je z dùvodu jazykové ekonomie vynechán (viz Daneš 1985). Podobné pøípady, které rozhodnì nejsou výjimeèné, kla-dou ovšem znaèné nároky na odborné znalosti vyuèujícího.
Potenciálních významových kolizí se v dané významové oblasti cizinci nabízí vícero. Pøednì je tøeba zmínit monou (a snadnou) zámìnu významu úèelového (ADV Fin) a pøíèinného (ADV Caus), srov. Udìlal jí to pro radost (aby mìla radost) versus Rozešli se pro jediné slovo (kvùli jedinému slovu). Ve zmínìných pøíkladech je naznaèený významový rozdíl zøejmý a zøetelný (blíe Hrdlièka 2013); jindy však mùe mluvèímu mizet, a splývat: z výpovìdi Øíkalo se, e to udìlal pro peníze se toti mùe vyrozumívat jak význam úèelový (udìlal to, aby získal peníze), tak také pøíèinný (udìlal to, protoe chtìl získat peníze).
Dalším moným pochybením je zámìna významu úèelového, kupø. Poslali nám
to k rozboru (abychom to analyzovali) s hodnotícím neshodným atributem, který
mùe vyjadøovat míru, úèinek, bliší specifikaci øídícího jména aj., srov. Byla tam prý
nuda k zbláznìní (taková nuda, e se mohl èlovìk zbláznit), Bylo to k nevíøe
(neu-vìøitelné), Navrhli jim ještì další bod k projednání, Velitel vydal dlouho oèekávaný
povel k útoku atd.
Podrobnìjší zpracování problematiky pøesahuje prostorové monosti pøíspìvku, zamìøíme se proto na vybrané pøípady, které jsou z lingvodidaktického hlediska dobøe vyuitelné.
Pokud jde o tøi nejfrekventovanìjší pøedloková spojení ADV Fin, v odborné lit-eratuøe (Šmilauer 1966, Daneš 1975, Hrdlièka 2000 aj.) se mimo jiné poukazuje na uplatòování pøedloky pro+Ak v souvislosti s adresným urèením, napø. Pøinesli to
pro dìti (lze uít i tvaru v dativu, tedy dìtem) na hraní, Ta èekárna je urèena pro matky s dìtmi, V restauraci zamíøili do oddìlení pro nekuøáky. Rozdíl mezi øeèovou
distribucí prepozic na+Ak a k+D ve spojeních jako krém na èištìní obuvi, krém
k èištìní obuvi, krém na obuv vystihuje Daneš (1975, s. 175) slovy:
Zdá se tedy, e pøedloky k lze uít tam, kde následuje nìjaké podstatné jméno dìjového významu, kdeto pøedloky na mùeme uít i tehdy, kdy tento úèelový dìj výslovnì zmínìn není.
V této souvislosti zmiòujeme ještì další relevantní skuteènosti. Primární pre-pozice na+Ak (+L) se uívá jednak s deverbativními jmény (Dal mu to na hraní, na
psaní, na ètení, na malování, na prostudování), jednak s deverbativními adjektivy
enského rodu (Øekla to na vysvìtlenou, na usmíøenou, na uvítanou, na rozlouèenou), viz Hrdlièka (2017). Je však tøeba pøipomenout, e je uplatnìní dané prepozice velmi široké a má v øeèové praxi stoupající tendenci. Mnohdy je ovšem její uití mylnì zamìòováno s významem místním (ADV Loc), co mùe být zdrojem rùzných kom-plikací, srov. V pùl dvanácté šli na obìd (je tøeba dotázat se nikoliv „Kam šli?”, nýbr „Proè nìkam šli?, S jakým cílem, za jakým úèelem tam šli?, tedy Šli tam, aby se
naobìdvali), podobnì Šli do kina na ten nový film, Chystali se do galerie na výstavu, Tìšili se do slavné vídeòské Opery na Mozartovu operu.
Pøedloka k+D se pojí se jmény vyjadøujícími urèitou duševní aktivitu (Dali nám
to k analýze, k prozkoumání, k vyøešení, k opravì, k oznámkování, k ohodnocení).
Koneènì prepozice za+Instr vyjadøuje pøemístìní s cílem kontaktu nebo snahu po kontaktu vizuálním (Odešli do ciziny za prací, Vydal se za svojí první láskou, Odjeli
do zámoøí za lepším ivotem, Cestovali do Afriky za poznáním i za dobrodrustvím, Jeli za ním do nemocnice, Poøád se za nimi ohlíeli).
Pokusili jsme se naznaèit, e úspìšné zvládnutí pøedlokových úèelových kon-strukcí není jednoduché, vìøíme však, e pøi respektování uvedených doporuèení bude pro jinojazyèného mluvèího alespoò ve vybraných pøípadech èásteènì schùdnìjší.
Literatura
È e c h o v á M., 1981, K expanzi pøedloky na v souèasné jazykové praxi, „Naše øeè” 64, s. 33–45.
D a n e š Fr., 1975, Úèelové pøívlastky s pøedlokami pro, na, k, „Naše øeè” 58, s. 173–179. D a n e š Fr., 1985, Vìta a text. Praha: Academia.
G r e p l M., K a r l í k P., 1986, Skladba spisovné èeštiny. Praha: SPN.
H r d l i è k a M., 2000, Pøedloky ve výuce èeštiny jako cizího jazyka. Praha: Karolinum. H r d l i è k a M., 2013, K uití pøedloek pro a za v souèasné èeštinì, [in:] M. Mladenova,
R. elezarova (eds.), Slavjanskije ezici otblizo, Sofija: Izdatelstvo „Sv. Kliment Ochridski”, s. 518–524.
H r d l i è k a M., 2015, Vo vobecný èeštinì a jiné pøíbìhy. Praha: Karolinum. H r d l i è k a M., 2017, Šel do svìta na zkušenou, „Bohemistyka” 17, s. 75–78. Š m i l a u e r Vl., 1966, Novoèeská skladba. Praha: SPN.
T r n k o v á A., 2004, Cvièení z èeské mluvnice pro cizince. Praha: ISV.
