Dialekt
jako
exponent
stylovych
hod-not komunikatu
MARIE KRCMOVÁ
(Brno)
Vyjdeme-li z klasického pojetí stylistiky jako nauky o uzívání jazykovych prostfedkúvkomunikátech, musímese zabyvati vlastnostmitéchto prostfedkú.
Pfitom je podstatné,zdachápemeproces stylizace jako uvédomélou práci sjazy-
kem spisovnym,nebo zda vycházíme z celku jazyka národního,sledujíce vlast-nosti vyrazovych prostfedkú i z hlediska jeho komplexnístratifíkace a
pokou-sejíce sepostihnout zákonitosti jejich vybéru. Müzeme takdospét k zobecnéné pfedstavé o stylovychnormách,které jsou rüzné pevnépodletoho, jak standar-
dizované jsou nebomohoubyt podmínky vzniku urćitych typü textü, mluvenych
ći psanych. Tyto podmínky tvofí nejen vnéjsí okolnosti, ale iokolnosti sociální, v nichź jefunkce sdélení jen jednou sloźkou, ikdyźceskou stylistickou tradicí chápanou jako sloźka základní. A pokud bereme v úvahu vyrazové moznosti celého národníhojazyka, a navíc prvkú ostatnich jazykü, které se - ve shodé
s vnéjsími podmínkami society, jeź národníhojazyka uzívá, více nebo méné uplatñují (srov. uzívání latinismu, germanismu, anglicismü a jinych -ismu
v rúznych dobách a textech), rozśifuje se skála vyrazovych prostfedkú uźitych
pro stylizaci; soucasné se vsak vzdáváme tradicního, v soucasné situaci vsak
malo vhodného apriorního hodnocení nékterych z nich jako nesprávnych. Spíse se pokousíme poznat, jak jsou prostfedky teto skály vyuzity, spojovány
amodifikovány a jaké jsou naopak zuzití odsunuty, akonecnédospét k tomu,co pokládáme za smysl analyzy jazykovéhostylu - najítodpovéd’ na otázku, proc byla právé tato volba provedena. Zajímavéje samozfejmé takové sledování u prostfedkújakkoli pfíznakovych. Stylové aktivní vyrazovy prostfedek, stylém, müzeme najít na nejrúznéjsí úrovni, i zcela neutralni vyraz nebo tvar slovamúze získat pfíznakovostvzhledem k textu,napf. na základé frekvencev nékteréz fi-
Stylistyka IX
gur nebo díkobméné vztahu oznacovanéhoa oznacujícího v tropech; dokonce i sama zámérná neutrálnost vyjádfení se múze stát exponentem funkce konkrétního textu (Cechová a kol. 1997: zvl. s. 81-131). Béznéjsí je ovsem
sledování funkce téch vyrazovych prostfedkü, které vnímáme jako nécím
neobvyklé bez vazby na konkretni text, jejichź stylová hodnota je stálá. Vétsinou se tu pozomost vénuje specifickym lexémúm, poetismúm, kolokvialis-müm, dialektismúm, slovüm slangovym a argotickym, terminologii,
neologis-müm apod., u nichz je pfíznakovostpostihována v celé dynamicetaké
vykla-dovymi slovníky. Je tomu tak jisté i proto, źe kultumí tradice psanych textú
celonárodní povahy nepfála uzití jinych pfíznakovych prvkü neź lexikálních,
z cásti i proto, źe sama psanost limituje moźnost pfedstavitskutećnou podobu
národního jazyka mimo vlastníjazyk spisovny.
V tomto pfíspévkuhodiáme upozomit nafunkci dialektismü, tedy prostfedkü
sice nepochybné ryzę domácích, ceskych, soucasné vsak - ve vztahu
k neutrálnímu vyjadfování - zfetelné pfíznakovych jaklokalne,tak generacnéa sociálné, v soucasném textu. Je obecné známo, źe dialektismy jsou celkem
béznym prostfedkemv dialogu krásné literatury (vcetné dramatu):jejich funkce, zjednodusené oznacovanájakocharakterizacní, seveskutećnosti proménuje jak
podle dobové literami módy, tak podle jazykové situace, v níz tradicní
teritoriální dialekt zaujímá s vyvojem spolecnosti uzivatelü národního jazyka rüzné postavení. Pokud jde o literami tradici, byl dialekt vyraznym tvárnym prostfedkem realistické literatury poślednitfetiny minulého století: zde máfun
kci lokalizacní ve smyslu teritoriálním i sociálním jako jazyk venkova, kde se dílo odehrává, nenívsak omezengeneracné;jehouzitínemafunkcikomickou, tak mohou poslouźit spíse makarónské cesko-némecké promluvy negativních postav, jeź bylyzobrazovány jako spolećensky nezakofenéné. Zájem o lidovou
kulturu, ktery byl bézny mezi vzdélanymi Cechy na pfelomu století, s touto
funkci souznél. Dobovému ctenáfi zfejme necinilo potíze dobrat se smyslu textu
i tam, kde jednotlivé vyrazy nebo i celé repliky byly stylizované náfecní: i
vzdélany Cech, vedóme uzívajícíspisovného jazyka ausilující ojeho kultivaci,
muselmít v ceskésituaci vazbu na mimoméstské prostfedí, a tedyi povédomí o tom, źe dialekt slouźi velké cásti národapfi denni beźne komunikaci, źe jeho
uźiti je realnymobrazem skutecné mluvy. Nové literami sméry 20. stoletítuto tradici opustily.Obecnádestina, püvodné se stejnou funkci jakojinánáfecí, dnes
vétsinou slouźi jako jazyk zobrazující v krásné literatufe bezprostfednost
sdélení, ale jiź nelokalizuje: nelze ji spojovat s nékterou generací nebo sociální vrstvou a zakotvení do sirokéhoregionu Cech také nelze za dostatecné vyrazny
Dialekt jako exponent stylovych hodnot komunikatu
MARIE KRÓMOVÁ
literárního jazyka jiź stabilizována natolik, źe jejíuźitinecinívá problemy ani tém tvúrcúm, ktefí vyrostli v jiném prostfedi a „obecne ćesky”, tj. ceské varíete bézné mluvy, se naućili aź v dospélosti.
Uzití dialektu, a to nejenjednotlivych lexémú, ale i prvkú hláskoslovnych,
tvaroslovnych a(méné vyraznych) syntaktickych, jenaopak v dnesních textech celonárodní povahy vyjimkou aje zálezitostí individuálníhozpúsobu stylizace.
Düvodytohotostavu Ize postihnoutz pohledusociolingvistického. Zakładem je obecnápfedstavao tom, źe dialekt je (ve své prototypické podobé) uzívánjiź jen
nejstarsími lidmivzapomenutych koutech vlasti. Pokudby śloo jediny
vyjadfo-vací zpúsob jedince, je topravda - skolnívyuka, kontakt se spisovnymi psanymi
texty a pasivní pfijímání mluveného jazyka rozhlasu a televize jisté rozsífilo
znalost rüznych útvarú národníhojazyka i do nejvzdálenéjsích míst.Navíc se
rozsírila potfeba jedince komunikovat mimo úzké rodinné prostfedí, coz také aktivnímuuzívání celonárodního jazykového útvaru pfispívá. Rozvoj kontaktu
vede pfirozené kústupu nékterych dialektovych rysü, k jejichpostupné
niveliza-ci, to vsak neznamená, źe by byla dokonana (Danes a kol. 1997: 159-264). V soukromé komunikaci zústává mluva regionalne rozrúznéna nejen na
tradicnéjsí Moravé, ale i v Cechách, pro komunikacní spolecenství jednotlivé
obce si dialekt uchovává idnes vyznamnou funkci sociálné spojující (Krcmová 1988 a 1993). A pro zobrazeníteto funkcemúze byt i stylizován, pokud jeto
zámérem autora (apokudje takové stylizace schopen). Ústup lokálne zakotvené literární tvorby veprospéch obecnéjsích tématvsak vyuzití konkrétního dialektu
nepfeje.
Vedle sociolingvistickychdüvodüjsou tu i düvody jazykové: i kdyź tvürce
textupfijímá dialekt v soukromí pozitivné a sám se ve vhodnésituaci vyjadfuje
podobnejako jeho blízcí, tj.zcela náfecné nebo s vyuzitím nékterychnárecních rysü, v jiné sociálnísituaci jiź jazykovéreaguje neutrálnéji, tj. nedialektové, ak
„nárecnosti” by se musel nutit. Vyuźiti prvkú niźśich jazykovych rovin konkrétního náfecí jetaké stále obtiżnejśi, protoźe norma dialektu není jiźtak
stabilizovaná jako kdysi. Jednotlivé náfecní slovícko vsunuté dotextu, tradicní zpüsob aktualizace, zase nemusí byt dnes dostatecné vyraznym prvkem:
Lexikální sloźka uméleckého textu je velmi otevfená, kromé toho se mnohé drive zretelné dialektismy pfesunuly mezi slova kolokviální, zatímco jiné oznacují skutecnosti dnes jiźmalo aktualni (srov. Ceskyjazykovy atlas, zatím
svazky I-III).
Na druhéstrané vsak Ize právé sociální a regionalni specificnosti dialektismú vyuźit v soucasnych textech bohatéji a v jinych funkcích neźv nedávné dobé. Otevfení noremvefejné komunikace, kdejiźnení neutralni(akniźni) spisovnost
Stylistyka IX
nezbytností, které proboj ovalaobecná destina, umozní vyuzít dialektismy nejen v krásné literaturę, kde má tentó zpüsob tradici, ale i v nékterych textech
publicistickych. Tentó zpüsob ozvlástnéníneníbézny,i kdyź právé dialekt müze
pfinést nové stylové hodnoty textu. Ukázeme to na souboru recenzí, které vycházejí pod záhlavím Z ctenárského deníku Aloise Burdy v literárním
ctrnáctideníku „Tvar” od bfezna 1999. Vdobé vzniku tohoto pfíspévku (listopad 1999)jde o soubor 15textüo celkovém rozsahu cea65 stránek rukopisu. Pisatel se pfedstavuje jako obyvatel okrajové cásti vychodomoravského okresního mésta Uherského Hradisté. Podle zmínek v pfíspévcích je stfedního véku,
vzdélany, sectély, mákontaktys kulturními institucemi, ale soucasné patrí plné domístní society. Smyslempfíspévku je zjevnévyjádfení neoficiálníchnázorü na zvolené knihy a kulturní poćiny. Neformálnost je pfitom deindividu-
alizována, autor se stylizuje do pozice clovéka vyjadrujícíhonázory bézného, neintelektuálního vnímatele mimokulturní centrum. To je nejen vyjádreno exp-licitné, ale i nepfímo jazykovou stylizací textü. Spisovny jazyk, ktery je pro
vzdélanélidi vychoduMoravy bézny, je samozrejmym pozadímtextü, ale jako zobrazení „lidovosti” by nemohl püsobit. V teto funkci je naopak pomérné
béznáobecná ćestina, takévsaknevyhovuje, nebot’je ve svéstylizované podobé
i jazykem intelektuálü,tj. nemaschopnostvyjádfit sociální charakteristiku
pisa-tele, a kromé toho je asociována s kultumímcentrem - Prahou. Autor se proto obrací k jazykovym signálüm pro zvolené sociální prostfedí typickym, tj. nespisovné mluvé na úrovni regionalnia dialektové,která stylizuje béznou mlu- vu hradist’ského pfedméstí, jiźzfejmé dobrezná. V literární tradici není její uzití novinkou. Na konci minulého století byla zobrazena v dramatech, soucasny bézny vnímatel ji vsak zná hlavné z cyklü obhrouble humornych vyprávéní Zdeñka Galuśky Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí, jeź byly zpracovány
také jako televizní serial. V téchto textech má dialekt funkci lokalizacní,
vGaluskovychvyprávéních jepak také zpüsobem budování komiky, nikoli vsak
v negativním smyslu. Dialekt sám je pomérnévyrazny a Ize jejv psanémtextu snadno stylizovat, nejsou v némtotiźzádné hlásky, pro néz by nestacilo ceské pismo a v podstaté i bézny pravopis, atak jeho potenciální vnímatel schopen cist bez problémü.
Charakteristické rysy slováckych náfecí zaznamenávají souhrnné práce
dialektologické, zejména Bélic 1972 a Ćesky jazykovy atlas I-III; mluvamésta popsána nebyla, geograficky nejblizsí údaje jsou z vychodnéji polozeného
mensího Uherského Brodu (Chloupek 1965), kde probíhal i vyzkum méstské
Dialekt jako exponent stylovych hodnot komunikatu
MARIE KRÓMOVÁ
opíráme, u lexika reflektujeme navíc údaje vykladovych slovníkü soucasné
ćeśtiny.
Lidovost zobrazovanych postoju je samozfejmé deklarována primo, jiź
v úvodním „pfedstaveníautora” óteme su prece jenom obyćejny clovék, a tak
tém vasim nékterym piskuntáliím tak nerozumím (4.3.)- Okruh osob
vyjadfujících se prostfednictvím„deníku” se rozśiruje o manźelku, jeź je fiktiv-
ní autorkounékterych pfíspévkü, a o kamarády z místní hospody. Ve zpüsobu
vyjadrování se lidovost odrází predevsím - tradicné -v lexiku. Exponentem
jsou tu obecné známá, tedy regionalne malo pfíznaková slova, casto zastaralá
nebo smímouexpresivitou: bachor, biflovat, blbina, fajnovy, familie, finta, furt,
grunt, humbuk, kecat,kśeft, magor, na truc, oprubovat, pasovat, pracky, proflá-
knutá, rozhicovat,semetrika, sesumírovat, skrábanina, stamprla (s moravskou
koncovkou -a),stymovat, vymustrovat,zrádlo; modernéjsíkámos, kámoska, ma gor, nabalitnékoho, papaláfprofláknutáztohoto ramee nevybocují. Najdeme i vyrazy se silnéjsí negativní expresivitou- breca, buzik,hovno, kurvit se, posrat
se, prdlajs, prüser, sranda, sraćka, — a náfeeníjebat,jebání, vymiskovat, frazém
byt v riti; ...dneskaje vsechno v relativistické riti. A z tej riti se mozeme do-stat...(23.9.). Jsou v textu motivované, vétsinou ve vztahu k tematice knihy, o
níz se píse,nebo situaci, vníz se názory na knízku formovaly. Jen náfeení vyraz
śulinje bez vysvétleníhádankou, v textu vsak není skuteeny vyznam ('penis')
podstatny.
Lexikální charakteristiky vychodní Moravy se castéji opakuj i, repertoár vsak není velky: düsledné veil (misto 'ted’, nyníj, aj (spojka 'i'), toz (navazovací castice, 'tak'), tez ('také'), délatprću ('zertovat'), pindat,plkat('zbytecné
mlu-Nitfiplky ('zbytecné feci'), roba ('dospélá źena j, pritrúbly ( 'pfihlouply'), do-statpo papuli ('hube, tváfi'), robit ('délat'), plytky ('mélky') a obmény jako
vsici ('vsichni'), dom ('domu'), chlap ('dospély muz'), baba('dospélá źena'),
tata('tata'), dcérka ('deera').Anitatosloźka komunikacní prekázku nevytvárí. K nepochopení smyslu by mohlo dojít jen u regionálního vyznamu slovachudy
(' hubeny'), a proto je vysvétlen; vyznam slova udélaná jako jeho opozita uź
vyplyváz kontextu: ontenjejíje totiz takovy nijaky a navíc chudy, ale ne chudy jako chudy, ale jak vy v Praze ríkáte hubeny, kdezto Katka je pékné udélaná
(11.4.), v uzití v jednom z následujících fejetonü vsak jiź není vysvétlení podstatné (Burda se vrátil z Prahy, byl cely zchudnuty a utahany - 29.4.). Ojedinélé jsou v textech frazémy, i kdyź byvají béznou soucástí folklómích
vyprávéní z regionu.
Iluze lidovosti textu je posilována zpúsobemzápisuslov cizích; jsou (nezceia düsledné) komolena,psána podle vyslovnosti a „lidové”, tj. náfeení jsou i jejich
Stylistyka IX
tvary:za toho absolutního ministraBacha-,povëst celéfamilie-,fikali v televízi-,
z toho jejího se z dlúhého odloućeni stal buzik, jako homoseksuál-, do tej mystifikáceje zamotovaná zpráva-,fungovala tairónija;kúpiltakovú tu brozúrw, zháñal encyklopediw, udélali akcw, vseci składali funkcw, v torn textu jsem se
totiź docétl, ze tato kniha jealegorijú-,furtjenom myslel naroby, jebania
onany-ju; pro tu moderní modernizáciju-, volai na policiju-, neobtezujú néjakú velkú filozofijú-, moseli volât policiju-, to mám od vás za kazdú stúdiw, kúrí tu marihujánu-, sedël u kompjútera-, ten reklamnídabldeker unás vHradiśću ani nebyl; kolísá historie (pochopíme celú tuhistóriju)a historie (fajn, zev historiju moc never!). Podobne jsou upravena i mnohá vlastní jména: jel jako od
Marjánského náméstí; obrázky majú barevné jako tfebav Plajboju; já, ctenáf
Juicova Ulisea-, minule nebyl na torn Férlinzetim-,nejsu zádnyEinstajn-, radśi si nasliMecára; zivotopis Sofoklesa-,autor ztohoOidípusa déla kladnou postavw,
jeho zena, jako Oidípusová, se kterú má ty déti.
Regionalni zakotvení textu na Moravu prozrazuje su, nejsu (nejsu zádny blbec, já su tolerantní aj. aj.). K uźśimu regionu vychodní Moravy ukazuje zejména vÿraznÿ hláskoslovny rysdialektu, ú na miste spisovnéhoou.Pro psa- nÿ text je vÿhodnÿ, je totiźsnadno zapsatelnÿ (autor,poucenÿo nárecí, jej píse
vźdy jako u) a pfi pochopeni vÿrazù nećini nejmensi potiźe. V textech se, ne vsak dûslednë, uplatní ve slovním základu i koncovce: dlúho, hlúpy, múdry, kúpit, pomlúvat,posłucham hlúposti, psáno libozvucnú moravstinú; prodlúzit, súhlasila, súdit, súdruzi, súdruzka, sútezit, pfejú, zamlúvala; s babú, s kozi bradkú; voinú iásku, mohl rovnú kazit dobrú povëst; zdvíhajú to, propadajú, pasujú, sú, vymyslajú, pfejú, najdú,cekajú, chápú to atd. Müzebÿtobmënëno i vlastníjméno - Francuzi,Souchopvystupuje v„deniku”jako Súchop,upraven
je i citât ,fes neposkvrnil ústa ani hrud’ falesnú fecú" (15.4.)- Z pravidelne uźitych náfecních rysù pfipomeńme jestë koncovku -ej ve 2., 3. a 6. sg. fem. adjektivnía zájmenné flexe (o tej knízce, v tej Praze, do druhej nohy, nadruhej stranë atd.). Ostatni náfecní rysy jsousice vÿrazné,mají vsak v textechmensí zastoupení v závislosti na slovní zásobe. Jde zejména o -a, a také -u, -ú
v koncovkáchmëkkÿch deklinacníchtypù (vokativ s trycu, pan far áf nám kazał u ohfia-, pustijú ho z pokoja-, vrah starého krála-, zaćał motatdohromadytoho
Bezruéa a Máchu-,národjetaková bradavica-,hodiło sejenna chvilw, neudëlala vecefw, pije slivovicw, naseł peknú hodnú mladicw, sed(nu)l k pocítacu-, byt skutecnénezávislú osobnostu; s túnasú fecw, príklady na vyuzití koncovky u cizích slov viz vÿse. Skoro dùsledné jsouzájmennétvaru ju, nañu, s ñú, mña, moja, moju, nasa, nasu(ptał se mña-, fíká moja netef-,uzívat nejenom s ñú, ałe aj
Dialektjako exponent stylovych hodnot komunikatu
MARIE KRCMOVÁ
tvary mají v textechmensí frekvenci,jako napr. -om, -och v plurálu deklinace maskulin a neuter (ynucujemejinym kontinentom; pridávajú se k bolsevikom;
encyklopediu oHabsburkoch; o narodach',potych rokoch).Kupodivu neni autor
dusledny v zakonćeni 7. p. plurálu - vedle nárecního -ama(napr. vytahuje se
pfedbabama', rozcuchanyma vlasama; musel na veceru sdéckama; chvilkama to mozná vypadá), event, -ma (z hlúpostma) je nedúsledné i tvar spisovny
(kamośkami; zatú svojúsvatú pravduvsemisilami bojuje; znásju, taková ta s
rovnátky)nebo obecne cesky(zákynéma),event, jiny (dalekoseveméjsí) vycho- domoravsky náfecní tvar (5 odborníkmi', povykládat se zaslúzilymi kulturními pracovníkmi; píse aj s velkymipísmenami na zacátku; naplnoaaj z obrazkami).
Casté jsou v textech pochopitelné tvaryslovesné. Hláskoslovnéhopüvoduje
v nich -úodpovídající spisovnému -ou (yedú se války; utecú bokem', zijú moc
konvencné; potrebujúrehabilitovat; dalsi pfíklady viz vyse). Vyrazné náfecní
jsou deverbativas kmenotvornou pfíponou-a-: chce si vymyslat; vymyslá sipry; prekázá nám to; pocházá od téchto umélotin; Trestík pripúst’á; sháñal néjakú
encyklopediu; odpúst’at, to Svanda umí; to nemoze dlúho vydrzat; -a-se promítá
i do odvozenych jmen - vymyslání; i v téchto pfípadech jde o düsledek
hláskoslovného vyvoje dialektu, slovesa v ném patfí do 5. tfídyk typu délat.
V teto tfídéje 3. pl. ind. prez, zakoncena-ú (yúbec nic neznamenajú; oni ho
zavírajú; jiní zase ríkajú). Unifikovaná je koncovka 3. pl. ind. prez, sloves 4. tfídy; vedle interdialektického -ijú (Chloupek 1963) v textu doznívají i starsi tvarytradicního náfecí: o torn nevédíja a taksimyslíja, zekdyz sú národ, tak to
tak má byt; onihájíja a tvrdíja; uzpustijatoho Lukása dom (kvantita není vzdy ve shodé s dialektem) vedle ai si ten národ vymyslijú; Moraváci se divijú.
Nejednotné je vyuzito náfecní moźu, moźeś...
Zakładem psané podoby je pravopis (rozlisování y-і, psaní párovych souhlásek apod.).Nékterénáfecnírysy sevsakv textechneobjeví vübec nebo
ojedinéle, ikdyź jsou pro regiontypické a snadno zapsatelné: neurcitázájmena,
v náfecí s depalatalizovanym pocátecním ne- (nejaká, песо ...) jsou dusledné psána spisovné (néjaká, песо...), souhláskové skupiny na zacátku slov jsou
v psanémtextu takfkavzdypsány spisovné (ktery, vsak, vsici, dcérka; v náfecí
jedna ze souhlásek mizí), podobne ij- (jméno, jmenuje se, jsme,jde, jenom),
kolísá jesté/esté/esce, spisovné-śt - seiv jinych slovech stfídá s náfecním -se
(vHradiśiu iHradiśću, MiruBulascíka,púscala, nescasníkovi, scasné), femini- na na-st mají spisovné zakoncení, ikdyźv dialektuje dusledné-si (náfecnéra-
dosi, v textu vsak budúenost, hlúpostma). Do stylizace náfecí není pojata specifická kvantita, napf.krátkost infinitivü typupsat, prat -v textech ona mosí
-Stylistyka IX
pospojovał, udełał v nafeći by było spisę udełab, doloźeno je jen -e-
(protekło, utekła/utekł, nałeł, podyedła, ćetłćetłj, ojedinely je nafećni tvar deverbativniho adjektiva typu nikdy jsemzayrety nebyl. Ukazovaci zajmeno ma
takemnohetvary shodnesespisovnym jazykem, i kdyź je toproti stavu nareći;
jdenapf. o kvantituzajmena ta, ak. tu (ta hrdinka, tuknizku- nareći mata, tu
-ojed. dokladposiałtu Benesoyu; hypemafećni je akuzativ za tusvoju svatupra-
vdu), 6. a 7. sg. tym, pluralove tvarytych, tym, kterev textechnenajdeme.Zre- telnenafećni je tedy jen zminene tej u feminin. Pfekvapivetu neni ani nafećne vyraznejśi ćastice sau zvratnych sloves a tvaru(hory se zdvihajir,ja se v tom
yyznam apod.). Takespojovaci prostfedky jsou ćasteji spisovne (protoźemisto nafećniho źe,nebotj.Jde o prvky pro nareći podstatne,v psanem projevu vśak nejsou zfejme dost vyrazne a ćtenaf neznaly veci byje mohlinterpretovat jako pouhou chybu tisku.
Autor sam se v zobrazovanem jazyku pohybuje s jistotou, udrźel miru
nafećnosti a jen ojedinele podlehl lakave moźnosti vyuźit napadnych
nespisovnych prvku, ktere jsoujeho regionu cizi. Je to zejmena v 6. padu mekkych typu maskulin, kde ma nareći tvarshodny sespisovnym jazykem,au tor vśak voli nafećnejiznejicikocovku -u (byl v tom blazincw, v Hradisćujsme vsici kulturni). Jinak jde o jednotlivosti -oni mohir, vypróveju', na pesu zónw, tomu muzom', na obćanskom principw, chteju, snad nahodne.
Zdanlive se v textech pojednava vyrazne nafećni mluvou o jevech
celonarodni kultury. To by nebylo nic zvlaśtniho, podobne spojeni byvalo vdećnymprostfedkem komiky jiźv minulemstoleti. Autorvśak neni ani zdaleka jednostrunny: Na zvlaśtnost vyrazu upozornuje metajazykovymi poznamkami
v textech (jakse fika u nas na Slovacku - priłis soft', 10. 6.), soućasne vśak i
nepfimo uźitim nekterych citatu ze sledovanych knih, a, coź je zajimavejśi,
vlastnimnadhledem. Ukazuj! to do textu zapojene pfiznakove vyrazy vyslovene
moderni, tradićni regionalni situaci vzdalene, a to i v kombinaci s nafećnim
znenim slov: v tom je finta tej knizky (15.4.); oprostili se od vśeho hmotarstva
(23. 9.); ale aj kdyź to s tim morem vemem jako uplne proflaknutu metaforu
(18.11.); ta veta musi byt takova chytra, takova presłazene mudra (27. 5.);
podobne pravidla źanru, fałesne myty, sebesilenejśi napad, absurdni pravidla.
Autorvyuźil i kontrastu mezi pfisnou spisovnosti a nafećim: utećubokem, kde uź mohou byt społu (7.5); nesnaźi se zavest ani ta nejbeźnejśi hygienicka opatreni a radśisvola schuzw, spisę denik, ktery by si jakofakt psal ten Oidipus a kde by se mohła fakt yykresłit vśechna ta jeho traumata a yyresit vśechny społećenskeprobłemy. Apak uź by tam nemosełi bytty konvenćni yymyśłenosti,
Dialekt jako exponent stylowych hodnot komunikatu
MARIE KRCMOVÂ
incest (oba citaty 18.11; cela „recenze” na Sofoklova Oidipa krale je
pro.autor-skou stylizaci typicka jak tematem a jeho pojetim, tak vyrazem). Kontrast
posiluji napadne spisovne tvary pluralu neutra (wykreslit wśechna tajeho trau
mata), opisnepasivum(devcica, kterd była znasilnena), a take jednotlive tvary
(jakaje Vdm napiśi az priste, azsi ju prećtu).Na kontrastu je założeń i text z 21.10., kdeje po uvodukonćicim ...abyste wideli,zeaj ja umim psat tak, jak piśu opravdowi kritikowe,kdyź uz je to ta Hrabośowa kniha, aje o fotbale. Toź, to wam
totakpiśu nasleduje vlastni recenzepsana nejenkniźne, ale dokonce s vyuzitim obsahove vyprazdnenych abstraktnich formulacitypickych v intelektualskych exhibicich nekterych autoru (... ty existencialni situace, ktere tato utkani utwdrejipro ty, kterym pozorowani kopane supluje to, co Ize oznaćit jako źiti
v akci a wprawdę nebo nejakjinak...). Kontrast mezitematem a jazykem jeopet
vyrazny.
Proćtenafe neznaleho nafećimuźebytsignalu„vystoupeni z nespisovnosti” vice, nebof vychodomoravska nafeći se shoduji se spisovnou ćeśtinou
v zachovani puvodniho -e- (można to wypada moc wyspekulowane', su tarn aj
fajnowe historky, starase jenom ozradloa sulozeni a wyssi cile su muukradene',
je to hezky sesumirowane), v nedostatku protetickeho v- (odpust’at, ona że
napiśe, kecat o tom), a samozfejme v zachovani puvodniho -y- (ne tak
ledacjaky, aletakowy ten wysoky ćerwenydwupatrowy, co bywajenwe filmech).
Autor si vzal pfi stylizacitextu ukol nelehky - musel popfit vlastni znalost
spisovnehovyjadrovani vcetne modelu tvorby recenzi, atake dnes beźnoustyli
zaci bezprostfednosti vyjadfeni pomoci obecne ćeśtiny. Ji podlehl jen zcela
ojedinele (sednuljsem si',abysem to napsal', budupsat,jakmizobaknarost).
Sloźenost textu ze stylizovaneho bezprostfednihovypraveni, citacia naraźek najine typy textu - nikoli jennatexty recenzovane - je patrna: FrantaForalit priśels tim, że sudruzina okrese si preju, abychom v ramci ciwilni obrany tak
nejakpropagowali toplavani (24. 4.); to możebytknećemu dobre. Ale co lidska diistojnost? Co ochrana osobnosti ? (13.5J; takowadefćica, co se teprwe hleda
(27.5.); chce mermomoci wymyślat naród, kdyź uz se chce oswobozowat od faleśnych mytu, proc si neuvedomi, ze v tej Ceskej republice.... (9.9.); zawiraju ho a nutiju zit za stale horsich podminek (7.10.); doślo k vnitrnimuprerodu, kterym mosiprojit każdy(7.10.);zda si tozaslużi, aby si mohlapovykladat se zasluźilymi kulturnimi pracovniky (4.11.) aj.aj. Celek tak ukazuje autorovo
spojeni s postmoderni vystavbou textu avzhledem k jazykovestylizaci dokłada,
że dialekt jako utvar narodniho jazykanenizbaven potenci se na takovestavbe
textu podilet. Zaroventoukazuje, że jde o dosud zivou soućast jazykove situace
Stylistyka IX
Kdyby ślo o pouhou jazykovou hru, mohli bychom celÿ zpùsob stylizace snadno odmitnout. Staromilci by mohli hovofit o każeni ćestiny, vyznavaci
nezastupitelné role obecne ćestiny v komunikaci o zastaralosti nebo umëlosti
celého textu, mala skupina prosazujici „spisovnou moravstinu” by snad v tex technaśla potvrzeni svého nâzoru, żenëcotakového skutecnëexistuje.Autor si
se vsemi tëmitopostoji vëdomëpohrâvâ(ostatni, aji mnozi Moravaci, jako treba ten doktor Kubëna, se diviju,jak to pises, a ptaju se,jestli to s tu naśu reçu neprehdnds(21.10.) av novëjsich„denicich” podil nâfeënichrysùi kontrast tex
tu narûstâ. Domnivame se vsak, ze cilem neni destrukce jazyka. Uvolneni
vÿrazu umoźńuje autorovi bezprostfednëji reagovatna zvolenâ (recenzovanâ) literami dila, zvÿraznit postoj „obycejného” ćtenafemimo kultumi centrum, do nehoź se stylizuje, bÿt daleko otevfenëjsi a emotivnëjsi nez v bëzné recenzi. Zâroven zvlâstnost jazyka umoźńuje i odstup od tématu.
Jazykovâ nezvyklost mûze bÿtpro nëkoho prekâzkou v samém cteni, alenejde
oucebnici,kterou by musel cistvzdya vsude każdy. Pro ostatni jazykovâstrânka zfejmë zpomali sam postup cteni, zabrani kurzorickému prelétnuti râdkù, tedy
napomâhâ pfedâni informace. A pokud soucasné vzbudiùdiv nebo ûsmëv, je to
vzhledem k informacni sloźce textu také pozitivum: protoźe text, k nemuź by ctenâf nemël vztah, je textem mrtvÿm.
Literatura
Balhar J., Jancâk P., eds., 1992,1997,1999, Ćeskyjazykovÿatlas I-III,Praha:Academia.
Dosud vzniklé svazky pfedstavuji diferenciaci lexikâlni, svazky vënované
hlâskoslovi a morfologii se pripravuji.
Belie J., 1972,Nàstin ëeské dialektologie, Praha: SPN.
Cechovâ M., a kol., 1997, Stylistika soucasné ćestiny, Praha: ISV.
Danes F. a kol., 1997, Ćesky jazyk na prelomu tisicileti, Praha: Academia. Davidova, D., ed., 1997, Mluvenà ćeśtina na Moravë, Ostrava: OU. Chloupek J., 1986, Dichotomie spisovnostia nespisovnosti. Brno: UJEP.
Chloupek J., 1965, Mëstskà mluva v Uherském Brodé, „Slovo a slovesnost” 26, s. 150-161.
Chloupek J., 1963, Tvary 3. osobymn. ć. prit, ćasu ve vychodomoravskÿch narecich.
„Naśe fee” 46, s. 65-70.
Krcmovâ M., 1988, À?variabilitébëznë mluvené ćestiny. In: Brabcovâ R., Śticha F.,eds.,
Dynamika soucasnéćestinyzhlediska lingvistickéteorie a skolsképraxe,Praha: UK, s. 127-135.
Krcmovâ M., 1993, The Position ofDialect in the Languageof Villages inSouth Mora via.In: Eckert E., ed., Varieties ofCzech.Amsterdam-Atlanta:Rodopi,s. 143-153.
Dialekt jako exponent stylovych hodnot komunikatu
MARIE KRCMOVÂ
Kofensky J.,ed., 1998, Najnowsze dziejejęzyków słowiańskich. Ćesky jazyk 1945-1995.
Opole: Universytet Opolski.
KrcmovaM., 1998,Tradićni dialektv soućasnosti, Sbomik prąciFFBU,A 36, s. 85-94.
Jelinek M., 1995, Stylistika. In:Karlik P., Nekula,M.,Rusinova,Z.,eds., Prirućnimluv-nice ćeśtiny, Praha: NLN, s. 700-782.
Kraus J., 1975,K sociolingvistickym prvkiim vefunkcni stylistice. „Slovoa slovesnost”
36, s. 271-278.
Krcmova M., v tisku, Termin obecna ćeśtina ariiznost jeho chapani. In: Hladka Z.,
Karlik P., eds., Ćeśtina - jazyka univerzalia II, Brno: MU.
Śramek R., ed., 1996, Spisovnost a nespisovnost dnes, Brno: MU.
Materialovym vychodiskem je rubrika Ze ćtenarskeho deniku Aloise Burdy, „Tvar”
1999. Poprve vyslav cisie 5 daneho roćniku.V teto studii jsou datemvydani loka-lizovany jen rozsahlejsi doklady.
Dialect As a Signal of Stylistic Values of a Text
The present articleis based onan analysisofa series of reviews which are stylized as
textswritten by a person lacking higher education and livingoutside the cultural centre of the country. Onthe background of neutralmeans of expression the authorfrequently uses dialectisms at all levels of language. Thetextsas a wholecould be labelled aspost
modern. They are full of contrasts -quotations ofand allusions to textswritten instan dard language are intertwined with dialect. This coexistence of language varieties withinatext shows that dialects, at least oncertainparts ofthe territory on which Czech is spoken, stillhave the potential tobe used in texts of this kind. The dialectisms, as less
formal means of expression, enable the author to react to the reviewed works more spontaneously, to emphasize the attitude of an "ordinaryreader" from outside the cul
tural centre (which is actually the author’s stylization)and tobe more spontaneousand
emotive than in a typical review; the markedness of languagemay create adistancefrom
the topic aswell. The unusual language alsoslows theprocess of perception of the text,
prevents the reader from cursoryreadingand thus contributes to a more effective trans
