R E C E N Z J E , O M Ó W I E N I A , N O T Y
VIadimir Novotny: Paradoxy a paralely. Prispevky k ceskemu
literarmmu dejepisectvL Od Komenskeho k Rejchrtovi. Praha,
Cherm 2006,255 s., ISBN 80-86370-24-0.
Osobnost literamiho historika, kritika a publicisty Vladimira Novotnćho (1946) jistó neni tfeba literśmćvćdnym bohemistum sdhodlouze pfedstavovat. Tćmćf każdź- mn, kdo se s nim seznśmf, se v pamSti vytvon obraz vtipnćho muźika vtódnouciho nebezpećn^m mnoźstvim encyklopedickych znalosti vSeho, co nćjak souvisi s ćeskou literaturou. Prave pro spojeni obojiho, tedy pro schopnost mluvit o literatufe pohotovś a s nadhledem, je vyhled&van^m ućastnikem nejruznćjSich literarnich konferenci a sympozii. Z pronesenych pfispćvku, jeż publikoval nejprve v konferenćnich sbor- nicich a mnohdy pak i ćasopisecky, vytćżil jiż tfeti kniźni soubor. V roce 2001 vydal Novotny titul Problemy apfibehy. Soubor stati z literam i bohemistiky. OdPuchmaje-
rakParalcwi, rok nato nńsledovaly „uvahy o typologii ćeske prózy z końce tisicileti”
(jak zni podtitul) Mezi modernosti a postmodernosti a konećnć loni vyśel v tóźe grafickć upravć praźskćho nakladatelstvi Cherm soubor Paradoxy a paralely. Pri-
spevky k ćeskemu literarmmu dejepisectvi. Od Komenskeho k Rejchrtovi.
Pro uplnost dodejme, źe pfestoźe se Vladimir Novotny pohybuje v litcrdmim pro- vozu ći źivotć (jsou"l* takovć terminy vubec pfipustnć) jiź vice nćż tfi desetileti (bibliograficka databśzc Ustavu pro ćeskou literatura AV ĆR eviduje prvni autoruv ćasopisecky pfispćvek k roku 1974), pfed rokem 1989 vydal pouze jedinou publikaci. By! ji soubor stati Odpovednost tvorby (1983) o soudobć raske (respektive sovćtskć) literatufe; autor je totiź vystudovany rasista a historik (tedy pfekvapivć nikoliv bohe- mista). S tim souvisi nemale mnoźstvi recenzi, studii a kniźnich doslovu, ktere Novotny ruske literatufe a jeji recepci u nas vćnoval, stejnć jako spoluućast - po boku jeho pfitele Vladimira Macury - pfi założeni poloileg&lni organizace Baltsky svaz.
V devadesatych letech pak n4sledovala participace na ućebnicovych kompen- diich Ćesky ja zy k a literatura (1992; s Annou Stejskalovou) a Ćeska literatura ve
zkratce 4 (2001; s Petrem HanuSkou), pfehledovy text Nova ćeska literatura 1990- -1995 (1995) a vlastnim nakładem vydany soubor Literam i kritiky (1997). V loft-
skćm roce, kdy Novotny dosśhl yyznamnćho źivotniho jubilea, jeho publikaćni akti- vita kulminovala: kromć recenzovaneho tituiu vyśel soubor sloupku otiStćnych ve spolećenskem tydeniku Reflex Literam i reflexe (pro Reflex) a dodatek k jeho biblio grafii. V nove kriticke fadć vydavatelstvi Protis se pfipravuje dal5i soubor autorovych
recenzi, k dokonćeni spćje monografie o dile naSeho nejvyznamnejSiho żijiciho auto ra historickć prózy Vladimi'ra Kómera.
Z naznaćenćho pfehledu badatelovy kniźni publikafini ćinnosti evidentnć vyply- va, źe se zvy§ujicim se vśkem jeho profesni ak tm ta nijak nepolevuje, ba pravć na- opak. Novotnćho pile a śffejeho zajm uje ostatnć patma jiź z podtitulu souboril jeho konferenćnich pfispśvku. Prestoże autor je pfedevSim uzróvanym odbornikem sou- ćasnć ćeskć prózy, nevaha se ve svych referótech s erudici sobć vlastni pustit do yykladu o dile Jana Amose Komenskćho, Novalise, bratri Nejedlych ći kupnkladu Zdeńka Lorence.
Nejnovćji vydany soubor Paradoxy a paralely obsahuje sedmnact dilćich studii, jejichź tematickś a historicka ruznorodost je obhajitelnd próvć jen tou skutećnosti, że jde puvodnć o referdty primśmć urćene pro publikovani v konferenćnich sbomicich. Publikace vćnovan& zapadoćeskemu basnikovi Josefu Hrubemu, ćlenovi redakćni ra dy Novotnym vedeneho literśmiho ćasopis Plź, j e opatfena kratićkym uvodcm nazva- nym Dejiny se deji, dijepisectvi se piśe. V nźm autor reflektuje soućasnou diskusi ćeskych literarmch vćdcu a zejmena teoretikfi, ktefi zpochybftuji existenci diachron- niho vyvoje literatury, hledaji novć zpusoby uchopeni smyslu literamiho dila a lite rami historii nejednou pfimo zavrhuji. Presvćdćeni o krizi dśjin literatury Novotny ovśem v ikónem pripadć nesdili, coź ostatnć dosv6dćuje nasledujicimi statómi. Doka zuje v nich, że literśmi diio jakkoliv starć, neznśmć ći na prvni pohled nenabizejici soućasnemu interpretovi novou konkretizaci je temćr vźdy inspirativnim podnćtem a pfi jeho zkoumśni lze odhalit leccos podstatneho z charakteru epochy, tvurce, soudobe kritickć recepce ći pozdćjśi historickć reflexe. Jak autor v uvodu lapidśmć konstatuje:
[...] k Casu nepatff jen teoretizovini, nybrź i „sociolekt” tvurii individuality £i kultumi ćry (s. 8). Novotny se ve svych pfispćvcich ponejvice vćnuje autorńm ći dilum dnes napro- sto zapadłam, zneuznanym ći zcela neadekvśtnć reflektovanym. Jednotlivć texty ći celistvć dilo konkrćtniho autora pak analyzuje s takovym zaujetim a nonSalanci, jako by tim demonstrovaI, źe neznalost dnes neznśmych dćl je pfedevśim naśe chyba, ne- bof v Novotnćho statich se stavaji doslova źivoucimi organismy. Vyznamnou mćrou k tomu pfispiva jiź zmiftovani tćmćf polyhistorickń znalost dobovych realii a stejnć tak autorilv svćżi a neopotfebovany jazyk, ktery md daleko k dnes preferovanemu odbomickćmu ptydepe. V nejednć pasażi by se ovsem autorovi dala vytknout urćita slovni ekvilibristika, pfiliS dlouha (ać nikoliv nesrozumitelna) souvćti a smćrovani k efektnimu slovniku, jak lze vyćist uź z titulu souboru.
Z jednotlivych studii uved’me pro pfiklad staf o vyznaćnćm mezivalećnem proza- ikovi Emilu Vachkovi, v nćmź autor poukazuje na zcela neadekvatni zafazeni literata mczi autory detektivniho a humoristickćho rażeni. Novotny próvem vytykd soućas- nćmu liter&mćhistorickćmu pozndni (a svym pfispevkem jeho diuh z4roveft spl&ci) marginalizaci Vachkovy psychologicky smćrovanć prózy, jeź ma nejednou blizko
k „expresionistickym poetikim ”, stejnć jako romśnu Pan sveta (1925), ktery lze po- vaźovat zaprvni ćeskou prózu naleźejici k ź&nru antiutopie. V jinć studii autor „obje- vuje” temćr neznamćho ruskćho spisovatele Josifa Kallinikova, ktery patfil mezi poćetnou skupinu umślcu emigrovav5ich ze Sovćtskćho svazu, je ż nasi i azyl v mezi- vńlećnć ćeskoslovenske demokracji. Nejinak je tomu v pfipadć studie s pfiznaćnym nazvem N ad jednim zamlćovanym romanem Sonji Śpalove, v nćmż badatel referuje o próze Petruska a soudruzi (1947) autorky mnoha biografickych rom&nu. Novotny zde zźsluźnś pfipomutó paralelu romśnu s Weilovym reportóżnlm romśnem Moskva
— hranice (1937), nebot’ oba były bezprostfednfi po svćm vydańf odsouzeny jako
„ideologickć prohreSky” a nesmśly byt po dalSIch ćtyficet let publikov4ny. Ve stati
Prozaicky zpev Lieruv: Piseń miru autor svoje zkoumśni zamćhije na pozoruhodnou
malomćstskou satiru z titulu jeho ph'spćvku źanrovćho realisty, prozaika a fejetonisty Jana Liera. Novotny zde mimo jinć upozorńuje na opakujici se nespróvny vyklad Lie- rova vyvoje, ktery se po roce 1893 jako beletrista odmICel a kniżnś vydaval svoje puvodnć ćasopisecky otiStónć prózy. Platl to rovn6ź o analyzovanć novele Piseń miru, jeź vyśla v oblibenćm periodiku Zlató Praha jiź v roce 1887, zatimco kniżnć była publikovana teprve roku 1900.
Stejnou (ne-li dukladnćjSi) pozomost jako interpretovanym textum vśnuje No- votny pftsluSnym pasAżim v literórnćhistorickych kompendiich a opr4vnćne vytyka jejich nedostatky, vścnć chyby, pomyleni fii nepfesnć formulace. Jeho neslitovnost je v prvć radć namifenaproti akademickym pfirućkdm, jmeno vitć Lexikonu ćeske litera
tury a ćtvrtómu dilu Dejiny ćeske literatury, mćnć vytek m i autor vući JanouSkovu Slovniku ćeskych spismatelu od roku 1945, do nćhoź pfispćl nćkolika hesly.
Neni żadnou novinkou, że v Lexikonu se nachśzi pomćme velkć mnożstvi chyb, stejnś jako je ponSkud netaktnl zvolenymi stylistickymi prostfedky upozorńovat nfe- jednou jiź zesnulć kolegy na nedostatky jejich slovnikovych hesel ći partii akademic k ic h D łjin. Leckter4 poznamka pod ćarou pak nabyv& charakteru nevraźivćho wypa du vući kolektivni dilum, na nichź se Novotny autorsky nepodilel. Jistćźe podobna nafćeni nejsou v odbomć branźi vyjimkou, domm'vśm se v5ak, że znalec Novotneho form atuje zapotfebi nemń.
ErikGilk, Olomouc
