Jana
Smida
IVANA KOLÄROVÄ
(Brno )
Usmev vyvolavajiciprihodycestovateleadrummera(obchodnikastextilem) Nata Jessela - ajeho “ćtyfnohe spolećnice“ IviceEileen v knize Ciste radosti
mehozivota jsou stylizovany jako dynamickevypräveniproklädane dynamickym
lićenim pfirody severni Ameriky. V textu od pocätku hraji dülezitou ülohu
prostfedky humoru (Becka 1946, 72-73; 111-112).
Pri pojeti humorua korniky a jejich vztahu vychazime pfedevsimz tezi J. V. Becky(1946): “Ale mnohembohatśi rejstriky neź komika nechtenämävjazycekomikachtenä. Pfechäzejice ke chtenekomice jazykove, dostäväme seaźdo oblasti humoru. Pfi umyślne komice jazykove
nemluvime totiź uź o komice, nybrź nazyvämej i humorem“(Becka 1946, 111).
“Prostredkem humoru neni tedy komika sama, nybrź komicky vyklad nebo pojeti veci. nepoklädäme za projev humoruumyślna kórnickagęsta, komickou mimiku nebo choväni; pro-
jev humoru mä vźdy zakład v myälence,je to umyślna myälenkovä komika. Vyrazovym
prostredkem je bud’feć, kresba, malba nebo vytvor hudebni. Metonymicky ćasto nazyväme takovy projev humoru primo humorem“ (Bećka 1946, 111).
“Jazykovy humorje v podstatetroji: situaćni,myslenkovy a slovni. Tytodruhy se sice od sebe liSiformou i ućinkem,alevelmićasto sespołu kombinuji. Protojsou hranicemezi nimi leckdy
nezretelne“ (Becka 1946, 112).
J. Smid vsak pro vytvofenijazykoveho humoru vyuzil i dalśich eventualit
nabizenych rüznymi zpüsoby stylizace prozaickeho textu: Ich forma mu umoźnila autorovi nejen vylicit prihody a prostfedi, ale take vklädat do feći
subjektivnimu vypraveci komentare k situacim, komentare vyjadfujici se
k jednani jinych lidi, vyjadfoväni nećekanychüsudkü (Doleźel 1992, Hoffmannovä
StylistykaX
myslenkovÿ humor spojeń s nedorozumením vkomunikaci postav(Becka 1946,
112, 114; Komárek 1992, 32)-srov. napr. rozhovorNataJessela s majitelem li
stu “Enterprise Herald“, se śerifem, s kamarádem, a jak se dùlezitym zdrojem
humoru situaćniho stávají pfedevsím zázitky související se “souzitím“Nata Jes sela se Ivicí Eileen. Otom svedcí casté reakce okoli,srov.: “Tak to vyjsteten blázen, co se toulá krajems tou źlutou potvorou?“ (Smíd 1977, 113); “Po po, co vy, co co, co jste to sem pfivedl? - Jak? Jo tady Eileen. Spolećnice firmy. Roztomilé zvírátko, co? Jestë nejedla“. -“My Gosh! Vyzeñte ji!“ (Smíd 1977,
176). O nestandardnosti takovych zázitkú (Korenskÿ 2000,46-47; Hoffmannová 2000, 229), svedcí situace vylícené v následujících textech:
(1) “V redakcibyl jenom jeden ëlovëk. Jak jsem se mnohem pozdëji dovëdël, byltośćfredaktor a majitel listu Samuel Dirty.
“Jak se máte?“ pozdravil jsem zdvorile.
“Fair to middlin’’, odpovëdël zamracenë.
“Járku”, nenechal jsem se odradit, “mohu si kvám dátza sluśnou cenu nëjaké oznámení?“
“Proc zasluśnou cenu?“
“Protoźe se tim nechci obohatit, ale chci udëlat dobro”.
“Pane,jestlichcete udëlatdobro, nebo ne, to je docela vase vëc. Pro mneje hlavnë dùlezité,źe
chcete zabratkusmista v mÿch novinách. K tomu jsem v zàsadë ochoten, alevie nie”. “Chci se zeptat, jestli se tady nëkomu v okoli neztratil lev”.
“Lev?” “Lev”.
“Tak to nemusítenicotiskovat. Lev se tady neztratil nikomu”. “Lev se tady nëkomu muselztratit”.
“Jak to vite?” “Já ho totiź naSel”.
“A stojí pred domem, źe jo?!” zeptal sekousavë Samuel Dirty.
“Lezí”, odvëtil jsem privëtivë. “Alespondoufám.Jak to budes tím oznámením?” (Smíd 1977,
36-37)
“Nejspíse - hieda se majitel starsiIvice.Zvyklá na lidi. Eventuálné prodám.Znacka:Prítulná.
Nebo tak nëjak”.
“Mám tomu rozumët tak, źeji krmíte lidma?” zeptal se opët majitel EnterpriseHeraldu. “Vûbec ne. Zajícem, konzervou, plackou s medem a tak”.
“A jak s ni cestujete?”
“Ve voze”.
“Nákladním?”
“Osobním. Sedí vedle mne”.
“Sedí vedle vás. Hm. A co vy jste vlastnë zac?”
Chvilkućekal a pfátelskyna mne mrkal.Pak se mu nëkdo ozval do sluchátkaa on pokracoval. “Prosímtë, Dicku, jsou u vásjeStëti chlapci zValley View? Ano. Ne!No— pràvë ti. Ale tose
ted’ neptej a poSli je sem. Ale vùbecjsem se nesplet, ty právé potfebuju. Dobrá, ale at si pospíSí." (Śmid 1977, 37-38)
(2) Náhlese otevrely dvefe.
Otevrely sedovnitr, do mistnosti, a tak jsem si zprvu myslil, źepricházejípríslusníchlapci,
protoźe jsem od té nahé sleëny na práh nevidël. Naopak vsakvelmi dobre napráh vidël Samuel Dirty, kterÿ vytfeátil oëi,zarval apfekvapivë rychle se stëhoval po stoiku se sklenickami naho-ru na skriń. Byljsem znëho tak trosku vydësenÿ av prvni chvili jsem mël dojem, źesepomátl. Ale pakveslado redakce moje spolucestující a zvëdavë se rozhlízela.Asi se prece jenom i po
techzajících probudila, cítilaseopustënà a vydala se më hledat. Kdyźmespatrila, rozzáfil sejí
obliëej -ujisfuji vás, źe vùbec nepfeháním - ahned se kemnë hrnula. Rychle jsem zani zavrel
dvefe, zahnal jido kouta a postavil se pfed ni.Potom jsem se otoëil k majiteli Enterprise Heral-
du, kterÿ koktal na skfíni nëcojako“mëjte slitování, inzerátzdarma, odejdëte, źiju chude,ale źiju rád, peníze nemám zádné...”
Od dvefí sena nëho vyfítili dva chlapi jako hory, v mźikuho sundali ze skfinë, a neź mohl
vykfiknout poSesté “Sláva!”, vynesli ho z redakce. Pfiskoëil jsem k oknu a jestë staëil zahlédnout, jak ho presuji do vozu s napisem ÚSTAV PRO DUSEVNË CHORÉ, CEDAR CITY, VALLEYVIEW, MEDICALCENTER, 595SOUTH,75 EAST(Śmid1977,39-40).
Ke komickému vyznëni textû (1) a (2) vede kombinace nëkolik prvkù situaćniho humoru:
a) Neobvyklost zázitku NataJessela, tj. setkání se Ivicí, mu znemozñuje do-mluvit se s majitelem “Enterprise Heraldu” a dosáhnout cíle- otistení inzerátu
oznamujícího nález Ivice.Samuel Dirty si Natovo vysvétlení “Chcise zeptat, je-
stli se tady nëkomuv okoli neztratil lev” vysvétlujejako projev jeho “dusevní ménecennosti”.Nat jehonázor majitele inzerce podpofí pravdivymi odpoved’mi: na zfejmë ironicky mínenoua kousavë pronesenou otázku “A stojípfed domem,
że jo” odpoví pfívetive (odvétí): “Lezí. Alespon doufám; Sedí vedle mne”. b) Jakohumomÿ múze na ctenáfe púsobitpozadavek Nata Jessela na snízení
ceny inzerátu: je zfejmé, źepro majitelecasopisu zdúvodnení “Protoźe se tím nechci obohatit, ale chci udelat dobro” nemûze bÿt zdùvodnënim zádosti o
snízení ceny. O tom, svedcípokracování rozhovoru: “Pane, jestli chcete udelat dobro, nebo ne, to je docela vasevëc.Pro mne je hlavnë dülezité, źe chcete za-
brat kus mistav mych novinách. K tomu jsemv zásadeochoten, alevienic”. c) Pfi popisu telefonování SamuelaDirtyho reagujícího na odpovëdi tykající seIvice vyuzívá J. Smíd hry se ctenáfem— nesdelí primo, komu Dirty telefonuje
Stylistyka X
(explicitnë je tatoinformaci prozrazenaaźv záveru textu 1 -srov. citacenápisu na autë).
d) Situaci zavrsi pfekvapivÿ pfichod Ivice, ktery “vyfesi” nepfijemnou situaci
a rostoucí obavy Nata Jessela; hlavnim zdrojem humoru v tomto okamźiku je necekaná bouflivá reakce SamuelaDirtyho, kontrastuj ici s jeho povysenÿm a
ironickym chováním v prùbëhu pfedchozího rozhovoru. Telefonát, ktery chtël
majitel inzerce pouźit proti Natovi, se pak obrátí proti nemu.
Texty (1) a(2) ukazuji,jak autor vyuzívámoźnosti nabizenych Ich-formou:
humomy ráz textu dotváfejí komentáfe Nata Jessela kchováníSamuela Dirtyho: “Chvilku cekal a pfátelsky na mne mrkal; Naopak vsak velmi dobre na práh
vidël Samuel Dirty, kteryvytfestiloci, zafval a pfekvapivë rychle se stëhoval po
stoiku se sklenickami nahorunaskfiń. Byljsem z nëho tak trośku vydësenÿ a
v první chvíli jsem meldojem, źe se pomátl; a k pfíchodu Ivice:pakvesla do re-dakce moje spolucestující azvëdavë serozhliźela; kdyź me spatfila, rozzáfil se jí oblićej - ujisfuji vas, źe vúbec nepfeháním - a hned se ke mnë hmula”.
V nëkterych okamzicích nemusí bÿt situace vnímána jako komická hned
v okamźiku,vnemź je popisována.Napf.v okamźiku zachyceném v textu(1 ) je
zrejmé,źechování majitele inzerce mńźe Natovi Jesselovizpúsobit potiźe.Jako
humomou pak ctenáf vnímá situaci aź po pfíchodu Ivice (viztext2). Texty (1) a (2) vsak vytváfejí komunikacni kontext, ktery umoźni, aby jako humóme
vyznëly dalsizobrazované komunikacni události. Vudálostech vylícenych v te xtech (3), (4), (5) je na obsah textû (1) a (2) odkazováno nekolikrát.
(3) “AźdoEnterprisujsme nepotkali nikoho. Eileen se drźela, starÿ Haskett byse divil,co jestë dokáze. Zastavil jsem na známé ulicia seinavStivit redakci Enterprise Heraldu. Samuel Dirt}'
me poznał okamzitë abylovidët,że jsem si jeho srdce neziskal. Na mûj zdvorilÿ pozdrav se zamraëil a zeptalse, zdaliprÿ jsem se uź tÿ potvory zbavil.
“Jestë ne. Cestuje se mnou”, oznámil jsem mu vesele. “Chcete jividët?”
“Nechci”, odmitl suśe. “Ale ptal se tu po ni majitel”.
“Good Heaven!” vyhrkl jsem. “Vzdyt jsem tenkrátten inzerát nezaplatil”.
“Jájej take neuverejnil. Abud’te tak laskava zavreteza seboudvere. Tedy, zamknëteza sebou
dvefe”. (Smid 1977, 86)
Komentáf “bylo vidët, źe jsem si jeho srdce neziskal” mdźeme chápat jako
pfipomenutísituacevylícené v textu (2),v niźbyl majitel redakce omyłem
od-vezen do ústavu pro dusevnëchoré. Pfi uźiti vÿroku “Tedy, zamknëteza sebou dvefe” autor pfedpokládá,źectenáfsi pfipomene okamźik, kdy do místnosti Sa muela Dirtyho vstoupila Ivice, avÿzvu “zamknëte zaseboudvefe” chape jako obavu majiteleinzerce z toho,źeby se tato pfíhoda opakovala. Znalost situace z textu (2) vede ctenáfe pravdëpodobnë k tomu, źe otázku “Chceteji vidët?”
mùzeinterpretovat jako projev zàmërného humoru ze stranyNata Jessela. V
tex-tu (4)napomáhá komickému vyzneníevidentní nadsázka jak vevyjádfení stra chu Samuela Dirtyho, tak v reakci Nata Jessela:
(4) Do jehonamáhavého supéní, nebo se suplíkemtlacil do bficha, nëkdo za-klepal na dvere. Natáhl jsem ruku po klice, ale SamuelDirty zafval: “Stát!” a podíval se nahoru na skríñ. “Nejdrív se zeptejte, kdo toje!”
“Zádny strach! Eileen jestënení takvychovaná, aby klepała na dvere”, ujistil jsem ho, ale züstal neúprosny. Ukázalo se, źe je to daftovy vÿbërci (Smíd 1977, 86-87)
V textu (5) pochopí ctenáfvÿroky “Nemël jsemnato ćas... Odeśel jste tak náhle ...’’jako zdroje humoru pouzezapredpokladu, źe sipamatuje situaci ztex
tu (2): vdùsledku tohopochopí, proc se SamuelDirty na Nata podíval “pohle-dem, ktery bych zbytecnë vysvëtloval:
(5) “Tady jeto!” reki po chvilcefimení a podał mi velikou navstívenku. “Prisel asiza tyden po vás a chtël si dát inzerát, jestlise nenasla. Smrdël cibulía mel takovÿ mad’arsky knír,protazenÿ
do stran jako halapartny. Vyjste mi tu nenechal adresu, tak jsem muji nemohl dát”.
“Nemëljsem na to cas...” fekl jsem. “Odeśel jste tak náhle...” Podíval senamne pohledem, kterÿ bych vám zbyteënë vysvëtloval, a pravil:
“Máte ho navstívit. Nebo napsat”. (Smíd 1977, 88)
V knize nechybejí situace, v nichźjepodstatou humoru nelogicnost myslenek
nëkteré z postav (Becka 1946, 112-113; Komárek 1992, 32), napr. śerifa:
(6) Zdálo se, źeserifje moudry muz, protoźe od kazdého znich, pres jejich zfejmou nevinu,vy-
bral pokutu. Ale mne si tam nechal.
“To máte tak”, povídá mi, kdyźvsichni odesli,“tohle jsou taky známé firmy, ale jsou zdejsí. Vás neznám, nevím, co jste zac, tak vásradëji zavfu”.
“A nëjakàprava nebo tak nëco, to tady ëlovëk nema?”
“Ale baźe má”, odvëtil dobromyslnë. “Podłe tëch vás pràvë zavírám”.
“Toje zajimavÿ.Nevinnÿho clovëka pfepadnou ctyri hromotluci, vy je pustite a më zavrete.
Nejsou to trochu podivnézakony?”
“Tovite,żeano”, souhlasil srdecnë. “Ale cokdyź si tosnima budete chtít vyfídit a jávás pak
budu honitpro vrazdu”.
“Cokdybyste tedy zavrel je a më pustil. To by snad byli taky bezpeëni, nebo ne?” “Ale ano,Jenźejá mámuź takhle pfirodeu pinopráceanebudusi ji jestë sám pfidelávat”. “Kdyź më pustíte, tak vám ubude práces hlídáním”.
“To uźjepfi jednom”, mávl velkomyslnë rukou.
Byłojasne, źesjeho logikou nemohu v souëasné dobënijak pohnout.(Śmid 1977,112-113)
(7) Tak jsme spoleënë doSli aź nakonec chodby, tedy aź za hlavní vchod. ten se náhle otevfel a vstoupilvelice dùvëfivë sámserif. Zavfel zaseboudvere apotom seotoëil. Spatfilnejprve Ei
leen, i kdyź já jsem nepomërnë vyśśi amohl si lépe vSimnout mne. Ta se olízla a tímto
Stylistyka X
povykoval:
“Co vás to, chlapę, ñapadlo!? Já vás znovu zatykam pro pokus o útek a prodluźujivezení odalsi den!"
Sli jsmepomału za ním ajáseho snażiluchlácholit vysvëtlenim, źe jsmenikterakneprchali, to
źe bychom si nedovoliliz úcty k jeho úradu, ale źe jsme rneli zízeña ve vëci nápojü źe se o nás
nikdo nepostaral.
Nahofe na schodech jsme byli sami. Śerifajsem nikde nevidël. Dvere mé cely byly vsak zavrené, a protoźejsem pochyboval o tom, źe byje zavrela Eileen, vydaljsem se k nim.
V zàmku zarachotil klic na dvazápady a otevrela se zamrízovaná spehÿrka. “Nepriblizujte se ke dverim!” hulákal Serif. “Jestli se jich dotknete, zacnu strilet!”
(8) Dokonce ani spoluvëzni se neozvali. Asi mne pokładali za ozvënu.Vydaljsem se tedy do chodbynavÿzvëdy. Eileen nabyła mylnéhodojmu, źe jsmeomilostnëni,a vysla na obhlidkuse
mnou (Smid 1977, 120).
Humor v textu (6) je dán svérâznÿm a ne pràvëlogickÿma zprávního hledi-
ska tëzko odûvodnitelnÿm objasnënim zatcení Nata Jessela: “tohlejsou taky
znâmé firmy, ale jsou zdejśi. Vás neznàm, nevim, co jste zac, tak vás radëji zavfu”anelogickou odpovëdi śerifa na odvolávání se naprava, srov.: “Anëjakà
prava nebo tak nëco, to tady clovëk nema?” - “Ale baźe ma”, odvëtil dobromyslnë. “Podle tëch vás práve zavírám”. To, copovazujeNat Jessel za hovorící v jeho prospëch, je serifem obráceno v jeho neprospëch, stejnë tak
skutecnost, źe prepadenym byl práveNat, srov. vyjádreníśerifovychobav: “Ale
co kdyźsitos nimabudete chtítvyfíditajáváspakbudu honit provrazdu”. Sám NatJessel pak serifovojednani komentujeexplicitním hodnocením: Było jasné,
źe s jeho logikou nemohu v soucasné chvíli nijak pohnout (Śmid 1977, 113).
V tomto pfípade vsak nemusí samo nelogické uvazování śerifa nutnë vyústit v komickou situaci. Ta nastáváv momentech popisovanÿchv textu (7) (śerif,
ktery se ve snazeschovat se pred Ivicí zavfedovezeñské cely;reakce na pohyb Ivice;popis “cesty” Nata Jesselaa Ivice Eileen za śerifem - je hlavnim zdrojem humoruv textu).Dûlezitymi prostfedky jsou tedy opët humorsituacni (viz7) a
myślenkovy (6, 7) a nevyslovené komentáre Nata Jessela kokamźiku, v nernz
serif vchází do prostor, kde jsou Nat a Ivice Eileen (Spatfil nejprveEileen, i kdyź
já jsem nepomërnë vyśśi a mohl si lepevśimnout mne; Smíd 1977, 121) a ko
mentáre tykaj ici se domnëlÿch pocitù Ivice (viz text 8).
Je zfejmé, źe v knize Jana Śmida situacni a myślenkovy humor pfevládá.Hu morslovní se uplatńuje mène. Autor vyuźiva moźnostimetafory. Napf.vtextu
(9) hraje svoji roli nesprávné pochopeni vÿznamu slova Ivice - pani Evelyna je interpretujejako metaforu, ackoliNat Jessel jeuźil ve vÿznamu pùvodnim:
(9) “...covás takźene z Cedaru?”
“Ze vy si, élovécc, nedovedete najít porádnouźenskou”, povzdechlanade mnoupaniEvelyna. Polykal jsem ty zatracené nudle aVirginie dodałapot’ouchle:“Nech ho,mom, vis prece, jaká
byla Eileen”.
“Nu, o té śpatnć nemluvil”, zastał se me Sidney. “Too sobé rikal, że je osel”.
“Good Heaven!Bud’ më pozvëte naveceri a nechte me to snist, nebo mi dejte nëco studenÿho.
Ta Ivice je Ivicerodem, a nepovahou” (Smíd 1977, 57).
Dalśim zdrojem slovnihohumoru je skutećnost, źe Nat Ivici pojmenovalEile
en (pojedné ze svÿch lásek, jak explicitnë vysvëtluje hnedv úvodu, a soucasnë také stejnëjako svoje auto) - humoru situacního i myslenkového, plynoucího
z nepochopení, o koho v dialogu vlastnëjde. To dokazuje napf. text (10):
(10) Uź mi śel naproti.
“Bud’vitan. Mám pro tebespoustunovinek”.
Potrásli jsme si rukama.
“Vÿbomë. A jak jsi natom se zasmrádlym masem?” “To uźzasenemas peníze?”
“Vevoze jeEileen. Mimochodem,vezu ssebou bàjecnÿ spodky pro zimu, achces-li udëlat Sheile radost,takpëknÿ zàstërky jsi nikdy nevidël”.
“Na ty spodky se potom podívám. Tak Eileen sevrátila?”
“Nevrátila.To je zase jiná”, odvëtil jsem ledabyle. “A co ty zástéry?”
“A to si chceś novou źenskou navnadit smradlavÿm masem?” “Co jsi najednou takúzkostlivy?”
“Spíno. Dostanu dvoje spodky zdarma, neboto na tebe prásknu”, nabídl mi a sel znechucenë k vozu (Smíd 1977, 90-91).
Za jazykové prostfedky vytvorení situacního humoru mûzeme povazovat
zrejmëzámernéneprozrazení,kdoje Eileen - pfítelvi, źeNatJesselmël divku Eillen, a vÿznam sdëleni To je zase jiná chape “to je zase jiná divka”. V dûsledku toho se divi, proc pro zenuNat shání “zasmrádlémaso”. Ctenáf je proti pf íteliNataJessela “ve vÿhodë” a komicnost situace pochopí. A mûzeme
predpokládat, źe usoudí na dalsi prûbëh událostí:
(11) Nestaral jsem se o dalSí vÿvinudálostí azamífil jsem do kuchynë. v okamźiku tam byl za
mnou. Hubu mël otevrenou a bylo na ném vidét, źe by rád nadával. Alenemohl ze sebe vyko- ktat an i slovo.
“No nic”, chlácholiljsem ho. “Za ty dvé zástérky pro manźelku to stojí. Abych na tebe
neprásknul,jakjsije chtel zamluvit. Ajakje to stím mimé zkazenÿm masem? Uźmá hlad.ü “Jejeje-jenomźe já, jánejsem zádny zkaźenymaso a nehodlám se jímstát.seberse amove off!” “Odkdy takhle surovëvitas zákazníky?”
“Sotva më spatfila, oprela si tlapu o sklo a olízlase”.
“Jo. To déla”.
Na víc jsem necekal”.
StylistykaX
Uplatneni situaćniho, myslenkoveho alexikalniho humoru vknize J. Śmida ukazuje, źe humor situaćni a myslenkovy se uplatńuje v mnohemvetsimire aźe
pusobi ućinneji neź humor lexikalni. I u nej je patme, źevyznamnejsi ulohu ma napf. metafora a jeji chapani literarnimi postavami, interpretace slov s vice
vyznamy apod, neź proste uźitislov citove zabarvenych. Hlavnimprostfedkem komiky je povaha zaźitku a pfihod Nata Jessela se Ivici, jejich kontrastnost s pfedstavami o stylu zivota vAmerice(Hoffmannova 2000, 229-230) a reakce okoli na ne (srov.texty 1, 2, 6, 7, 8, 11).Autorćerpa izmoznosti vytvofenych komunikacnim kontextem: zdurazńuje navaznost natext dfivejsi vyrokem nebo
vyroky, ktere implicitne pfipomenou humornou situaci a spoji ji se situaci
soućasnou (srov. navaznost textu 3,4,5 na texty 1, 2). Nadsazku muzeme videt
napf.v popisujednani Ivice (srov. text 2: “rozzafil se ji oblićej, ihnedse ke mne hmula”), popf. majitele redakce Samuela Dirtyho (“Stat! Nejdfiv se zeptejte, kdo to je”). Slovni humor ma vesrovnani s humorem myslenkovym a situacnim
mene vyraznou funkci: uplatńuje se pfi metaforach (srov. ruzna chapani
vyznamu slovaIvice n textu 9), popf. pfi popisujednani nekterych osob (srov.
slova popisujicijednani Samuela Dirtyho vtextu 2:vytrestil oci; zarval; koktal
na skrini; stehoval sepo stoiku se sklenićkami nahoru na skrifi). J. Smid pak
vyuzivaieventualit, ktere nabizi Ich-forma, zejmena vyslovenych i nevyslovenych komentafu NataJessela(vypravece v Ich-forme) pfedevsim k jednani Ivice Eile en a k reakcim lidi na jeji existenci.
Humor hraje duleźitou ulohu nejen v Ćistych radostech meho zivota, ale i v dalsich knihachJ. Smida, napf. Navrat ćistychradosti, Kdejsou hvezdynejblizaj.
Literatura:
Becka J. V., 1946, Komika a humor vjazyce, “Nase feć” 30, s. 71-78, s. 111-120.
DoleźelL.(\99CyNarativnizpusobyvćeskeliteratzife, Praha:Ceskoslovensky spisovatel. Grepl M. - Karlik, P., 1998, Skladba destiny, Olomouc: Votobia.
Hoffmannova J., 2000, Humor a politika (Zaslechli jsme v Parlamente). - Świat humoru,
Opole: Uniwersytet Opolski, s. 229-234.
Komarek K., 1992, Jazykoveprostfedky vtipnosti anekdoty, “Acta universitatis Palackianae Olomucensis. FacultasPedagogica”, PhilologicaXIII. StudiaPhilologica3. Olomo uc: Pedagogicka fakulta UP, s. 31-38.
Kofensky J., 2000, Verbalmhumor jako specifickyfenomen. -Świat humoru, Opole: Uniwe
rsytet Opolski, s. 45-49.
Miilleroya O., 2000, Smich jako vyraz spoluprace a konfliktu v dialogicke komunikaci, Świat humoru, Opole: Uniwersytet Opolski, s. 87-94.
Smid J., 1977, Ciste radosti meho zivota, Praha: Ceskoslovensky spisovatel. Smid J., 1989, Navrat cistych radosti, Praha: Ceskoslovensky spisovatel. Smid J., 1984, Kde jsou hvezdy nejbliz, Praha: Ceskoslovensky spisovatel.
Humor
in
the
Book
Ciste
radosti
meho
Zvota
by
Jan
Smid
The book by Jan Smid contains vigorous narrative texts full of humorous stories and of dynamic depictions of North American nature. Jan Smid is working with situational and lexical humor (Becka 1946,112-113). Also, Jan Smid is using some possibilities that depend on vertical construction of the narrative texts. The subjective narrator in the book - Nat Jessel is the main character and he is expressing his views on various problems or on the behavior of other persons.
The main source of humor is the Nat Jessel’s life with his lioness Eileen. People, that meet Nat Jessel with Eileen, cannot understand him and they consider life with lioness as very strange. They often say to Nat Jessel for example: “7b vyjste ten blazen, co se toula
krajem s tou zlutou potvorou? Po po, co co vy jste to sent privedll" Nat Jessel is experi
encing a lot of not only funny, but also unpleasant and dangerous stories caused by Eileen (problems with Samuel Dirty of Enterprise Herald, problems with the sheriff - Nat and Eileen get imprisoned by him). But Nat with Eileen are causing some problems to other characters in the book, too. Samuel Dirty is so frightened by Eileen, that he is sent to hospital. One of Nat Jessel’s friends is frightened by Eileen, because he thinks that Eileen is a name of Nat Jessel’s girlfriend (Nat Jessel told him only that Eileen is sit ting in his car, he did not say who Eileen was). The name Eileen (name of the lioness and of Nat’s former girlfriend) is a source of lexical humor. When Nat speaks about Eileen, some people do not know, if he speaks about lioness or about his girlfriend. Jan Smid is using the metaphor, too, as a source of misunderstanding. For example Nat is speaking about lioness, and Mrs. Evelyne Haskett is thinking that he is speaking about some terri ble woman (woman = lioness).
By creating humorous stories and humorous situations Jan Smid is using the possibili ties of communicative context. He is often using some sentences which are referring to the previous stories and situations (see texts 3, 4, 5 referring to the texts 1, 2).
