i.
Je tomu jiż ctvrt' stoleti, co pośledni samostatny imam kaykazsky, yeliky Samil skłonił siji pred kniżetem Barjatin- skym, a rusky orel zamaval kfidloma nad poślednimi zbytky neodvislycli drżay kaykazskych, aby odtud yyplaśil orientalskou zdiyociłost a zavedl spofadanb rady zapadu. !)ivne se ujima eyropska k u l t u r a na skalnatych temenech Kaykazu, k nimż byl proto pripoutan Prometheys, że chtel k u l t u r o u v nebi ■uchyacenou oblażiti lidstvo, a proto je prirozeno, że dyśe aziatskou bujnosti a divokosti aż dosayad yśecko tómer, co yycitame z noticnich kniżek cestoyatelu, ktefi navśtevuji uzemi horalfi. kaykazskych. Ze ma predni zasluhu o poznani obycejuy a mrayu tamnich horalu sama ylada ruskd, rozumi se samo sebou pri vzornś peclivosti, kterou venuje zkoumani zemi ruskych na ysech strandch, nelitujic ndkladu na to yedenćho. „ S b o r n i k u z p r a v o K a y k a z e “ yyddno do roku 1880 sedm mohutnych svazku, yynikajicich yzdcnou dukladnosti. Z i, p i s e k kaykazskeho odboru ruskś zemepisnś spolećnosti yyślo 11 dilu. Velezajimave zprayy o h o r a l e c h kaykazskych podavii D u b r o y i n , nejlepśi na ten Sas znalec hornokay- kazskych pomoru, v knize „Obraz Kaykazu a narodu na nem bydlicich,“ jakoż i S. E g i a z a r j a n c ve zprayach o mrayech a obyćejich kaykazskych horalii. *) Sneseny tu zejmena
Mady o prerfiznÿch spûsobech manzelstva od sporâdané mo nogamie aź do polygamie a manźelstvi spolecného. Nezachovalo se sice vse v plném kvètu aż na naśe dny, jsou ale v obyôejich ndrodnlcb aż dosud patrné stopy bÿvalého rozkvëtu.
Dubrovin uvàdi na pr. dopis imeretinského arcibiskupa, v nemż se jedna o Abchazech. Cetl kdysi żalmy u rakve nebożtlka. Dum byl pin mużuv i żen, kteri zplvali a se smâli. N aille mu kdosi zhasil svlci a ohen na ohniśti byl ulit. Na stała üplnâ tma a tu zasumëly zmatené kroky, zasustëly saty, bylo slyseti utajenÿ smlcb i vzdechy a v cbaotické chumelioi prevrzena po tmë rakev s nebożtikem. Zdësenÿ arcibiskup dodâvâ pak ku své zpravë : „Jest opodstatnëno se obiivati, że se Àbcbazové oddâvaji v podobnych prlpadech mrzkému jakémusi obyceji z dob pohanskÿch.“
Y dëdinë Cunta-Achvach panuje obyëej, że kdyż jdou dëvôata spolecnë do młyna obili mliti, prichâzeji za nimi z pravidla hosi a żadaji za vpuitëni do mlÿnice. Nâéelnik hochfi pristoupi k uzavrenÿm dverim a opta se, kolik divek je ve mlÿnë. Je-li hochu vie, vylouci se pfebyteenÿ pocet losem, ostatni pak hodi oknem do mlÿnice své capky, o neż se dëvôata rozdęli. Na to se otevrou dvére, hośi vejdou a podle capky pozna każdy svou damu.
TJ Cerkesû było prÿ do nedâvna pożadavkem sluśnosti, aby każda żena mêla svého milovnika. Miły byl znâmkou dûstojnosti żeny, a jeji manżel byl hrdÿm tim, że se jeho żena libi i jinÿm mużum. Tot' stopa polyandrie toho druhu, kdy smëla żena vejiti v manżelskć svazky zâroveù s vice mużi, ale mezi sebou nespriznënÿmi. Jinÿ spüsob polyandrie zachoval se u plemene Ingui, kde smëla żiti jedna żena v manżelstvi s vice cleny té że rodiny. Mël-li Ingus vice żen, smi po jeho smrti syn vstoupiti v manżelstvi s kteroukoli z otcovych żen mimo svoji matku.
se dosud v obycejicb svatebnich. Prvni noc po svatbe ob- stoupi pry u Kabardincfi svobodni mużi pribytek novomanzeluv a Mzeji kominem do vnitr kocky, psy, ślepice, lejou vodn, bazeji kameni, strlleji, vfibec hledi novomanzele vsemoznym spusobem nepokojiti, ukazujice tak, że neuzndvaji zenichovo vyhradne pravo k neveste. Podobnym spusobem pocinaji si Kurdove v Erivanske gubernii. Kdyż totiż vystoupi żenich z koupele a ubira se ku svemu pribytku, kde nan ocekdva mlada źena, zastoupi mu chasa cestu a dotira na neho — ovsem vice jen symbolicky — ruznymi zbranemi. Svatov6 maji za povinost', żenicha pfi tś pfileżitosti braniti.
O nabożenskem heterismu zachovaly se ac jiż słabe stopy u plemene Ingus v oblasti dagestanskś. V dobę slavnosti Macelly (matky bozi) vyvoli se jeden z obetniku, jemuż je prikazano riditi obrady. V predvecer svatku vyda on rozkaz, aby se vseckny dospelś divky shromażdily zahy rano na urcenem miste. Tam se sejdou i mużśti, kteri chteji miti dii ve slav nosti. Kdyż se byli vsickni seśli, vybere si żreć — ceremonaf nejkrasnejsi divku a pobidne ji, aby śla ku pfedu. Sam chopi se ji za śat a nasleduje za ni. Po prikladu kneze na- sleduji vsickni ostatni. Tak vznikne rada pdrku, jeż se ubiraji jeden za druhym na horu k posvatnym mistum. Kdyż prijdou do chramu, oddaji se ctihodnejsi mużove a żeny postu a travi celou noc na modlitbach; mlady pak svet — bosi a divky — ztravi noc za veseleho zpevu a tance.
O beterismu se tu sice primo nemluvi, ale slavnostni onen prfivod podoba se velice kultu bohyne Anaid, kterou ctivali v Babylonii a Assyrii a jiż die Strabona vzdavaly pry divky v Armenii poctu tim, że rozdilely svd venecky pred svatbou.
Jsou doklady i pro svazky manżelskd mezi nejbliżśimi pribuznymi. Osetinci vypravuji o T J z r y m a g o v i , jednom z nejoblibenejśicb brdin narodnicb povesti, a o jeho sestfe
Sat ané. Satana pravi bratrovi: „Mezi divkami narto vskÿmi (t. j. osetinskÿmi) nenajdeś żeny sebe dustojné. A jakâ j &, jsem, znâmo je tobë. Ożeń se se mnou, neopoustëj mne.“ — „Vsak bûb ti tobo neodpusti“ — odpovfdâ bratr — „nebot takové vëci nebylo dosud mezi Narty. Tot' vëc potupnâ, a każdy by se na mne utrhl s usmëskem.“ Na to poradi Satana Uzrymagovi, aby sedl na osla tvâri k ohonu a tri dny aby tak jezdil po adle. Pro takové pokânt że se mu lid prestane vysmivati a manżelstvi jebo uznû za sprâvné. Uzrymag uposlechne a se sestrou se ożeni.
Y téze povësti o Uzrymagovi zacbovala se pamâtka patriarchâlnlho pohostinstvi, kdy se pfisuzovalo hostovi też prâvo, trâviti noo s dcerou nebo żenou hospodârovou. Uzrymag se vracei kdysi z loupeźe a tu poznał v noci, że Safa, ose- tinskÿ Hefaistos, svedl Satanu a pfivâbil ji k sobë. Bohatÿr, nechtëje porusiti pobostinstvi, odesel radëji z domu na celou noc a pravil k sobë : „Mâm je zabiti a na svâ stara léta pfijati na sebe jejicb bfich y?“ — Stopy takovéto neobme- zené vâznosti k pohostinstvi zacbovaly se doposud i v Dage- stanë. V dëdinë Cunta-Achvach nabizeji horalé prlchozimu hosti na znameni zvlâstnl ucty lużko bezprostrednë vedle dcery hospodârovy, jsouce ovsem pfesvëdëeni, że host nepo- ruśi mrzkÿm brichem posvâtnébo obyceje pohostinstvi. Jest-li że vśak byli ve své duvëre skłamani, nezbj’ va druhého due hostovi, neż aby se bud vyplatil penëzi, aneb vstoupil se zneuctënou divkou ve svazek manëelskÿ.
Avsak stopy takovÿch pomëru manzelskÿch jsou nyni i na Kavkaze jiż velmi ridky a manżelstva spolecnâ ustou- pila skoro vesmës zrlzenÿm sfiatkum. Horalé kavkazsti, jsouce mahomedâny, żiji dosud sice také v mnohożenstvi, ale i polygamie poëinâ zde mizeti a tak stanę se i tu man- żelstvi brzy uż stavem liplnë ustâlenÿm.
II.
Podame nekolik ukazek, jak hledt kavkazsky horal nynt na manzelstvi a co soudi o vernosti zen a panenstvi. Ne- najdem ovśem obrazu jednotnśho: zvyky rdznycb ndrudku kavkazskycb si casern odporuji a jest u jednobo pravem, co jest druhćmu krivdou. Zcela prirozeno pri te mozaice narod- nostnl, reei, nabozeustvi a vyvoje vzdelanosti, jaka se na- skyta na pomerne ne prilis rozsahlś oblasti kavkazske, kde se styka evropsky uhlazeny meśtak s primitivne prostym venkovanem, pohodlny vypocttavy kupec s bohatyrsky divo- kym boralem, pravoslavny krest'an a rozkolnik se żidem, moliamedanem a tytyż i pobanskym zboznovatelem svatśho yećnćho ohne. Yśem boralum kavkazskym jest vśak nyni spolećnou podminkou manzelstva panenstvi a vernost źeny provdane. To jsou vlastnosti, bez nichż boralka nedojde cti. Divka, zbavena panenstvi, żena, porusivsi vernost. pozbudou vaznosti a jsou vydany vseobecnemu posmechu a potupe. Nad źenou nevdanou — divkou nebo vdovou należ! toteż pravo otci nebo bratrim. Horska kriminalistika jest prebo- hata strasnymi tresty nevernych żen, jeste do nedavna je kamenovali, svrhali se skal a — podle narodnlch podani — privazovali je i k obonum konskym a zVirata vyplasili do hor.
U Tusincu ma muż dosud pravo, urezati neverne zene nos i usi. U jinycb horalu, jicbż mravy se casern jiż obrou- sily, vsazuji nevernou żenu na osia zady ke blave, ufiznou ji vlasy a vodi tak na potupu po celem aułu. Posaditi na osia neb ustfihnouti vlasy, jest vubec nejvyssi potupou pro każdou pocestnou boralku nebo Tatarku.
Ponevadz zneuctena divka kavkazska nenajde nikdy vice żenicba, chapou se te prileżitosti oni milenci, kteri dostali od divky neb od jeji rodiću kośem. Prikradou se tajne k divce a ustrihnou ji jeden neb oba vrkoce, ćimż jest
ucténá divka nucena, aby si vzala svého nápadníka, nechee-li zustati do smrti nevdanou.
Ze divka, která nosí své vnady na trh, jest stvorenim nejpovrzenéjsím, rozumí se samo sebou. Pfezvání nevéstkou jest pocestnému dévéeti dostatecnou pricinou k samovrazdé.
O Abchazecli vypravuje Dubrovin, że zádají pred svatbou na nevéstinych rodicích rukojemství za to, że divka zaeho- vala svou nevinnosí aż do svatby, a że zustane pro vzdy vérnou povinnostem manżelskym. Kdyż privádí otee svou deeru zenichovi do domu, zaprísáhá se: .,Klnu se svym svédomím, że je má deera cista jako vzilucli rodnych hor, a mużi bude vérnou, jako mu je vérna jeho puska.“
Nepodlehá vsak pokutám jen zneucténá divka neb źena, nybrż byvá trestán i její svudee. Pohanéní żeny trestá se jako krvavy zlocin, jako vrazda; dívku zneucténou musi si hanobce vzíti za zenu, ac je-li volna jíti za ného; ne-li, je svüdce povinen vykoupiti se a podstoupiti tresty, jako by vrazdu byl spáchal; u Dargincu má bratr svedené dívky pravo, zabiti svñdce na misté. Y Erivanské gubernii jest i mucení svudnika dovoleno, a to zejmena, byla-li divka nedospélou. Dokáze-li se vsak, że svudcem była żena sama, stihne ji kamenování.
Manżelstvi jest nyní u kavkazskych horalu, jako u moha- medánu vubee, druhu trojího: stálé, doéasné a pouhy kon kubinat. Manzelství s t á l é uzavírá se na cely żivot jednobo z obou élenuv, a je provázeno urcitymi nábozenskymi obrady; koncí smrti neb rozvodem pro nevérnost jednobo z manźelu, neb i pro eburavost' a bezdétnost' żeny, pri ćemż se na d c e r y nebledí.
V manżelstvi d o é a s n é vstupuje se na urcitou dobu, na nékolik let, na rok, také jen na mésíc, a po uplynutí lhuty mobou se obé strany bud jednoduśe rozejíti, neb obno- viti smlouvu, coż závisí ovsem na dobré jejich vuli.
Pfi uzavirâni k o n k u b i n d t u neuzivd se obfadft ndbo- zenskÿch, a svazek takovÿ mfiźe bÿt uvolnën, kdykoliv se které stranë zlibi, i beze vsech pfiëin. Nejvice prlpadu kon- kubindtu nalezd se mezi mohameddnskÿmi Osetinci, a to telidy, kdyź żenich nemûze zaplatiti svatebni taxy — „kalym“ . Y oëich horala neni vsak żena, zijici v pouhém konkubinatu, żenou poëestnou, a proto nejsou priklady jeho hojné.
Co do poctu zen jest mohameddnum dovoleno, miti ëtyry rddné żeny, vedle nicb vsak soulożnic tolik, kolik jicli uzivi. Jest proto i mezi horaly kavkazskÿmi rozsifena vse- obecnë polygamie, aë ne ve stejném stupni. Rozhodnÿmi polygamisty jsou Ingusi v Dagestansku, Abohazové, Tatafi a Osetinci. O Tatarech vypravuje Dubrovin, ze jsou muzové mezi nimi, kteri vystridali za svého zivota i tricet zen, a jsou prÿ zase żeny, které vymënily v manzelstvi celÿ tucet muzu. To se ovsem vysvëtluje tim, źe rozvod mauzelstvi jest u mohamedânu velmi snadnÿ. Mezi Osetinci, kdo muze, nikdo si neodepre potëseni nëkolika zen. Jest vsak poëet vyvolenvch mezi nimi nevelkÿ. Kraj jejich jest jednak chudy a nad to vysokâ cifra „irada-kalymu“ zbavuje Osetina moż- nosti, zaplatiti zâkonitÿ kalym za nekolik żen, a proto spo- kojuje se jednou żenou rad no u a ostatek nahradi źenarni mimoradnymi. Je to lacinejśt a pro Osetince i vÿhodno. Stanę se tak panem znacného poctu „kavdasarû“ — nezâ- konitÿch dëti, které tvorl i se svÿm potomstvem dëdicnÿ majetek z pocâtku otce, a po jeho smrti spadaji v téze vlastnosti na jeho dëdice. Otec mûze s kavdasary nakladati jak mu libo ; muze je darovati, prodâvati, zastavovati, dcery muze vdâvati za muźe a prijimati za to od nëho vÿkupné atd.
Mène jsou k mnohozenstvu nâchylnÿmi Svanetové (vëtsina jich jest uż pokrtëna), pak Cerkesové a Oeëenci, kteri, aë jsou mohamedani, tlhnou prec vice k monogamismu.
mnoho-zenstvi vlastnë vyhrazenou vÿsadou jen vyssich trid, anel» trid bohatÿch. Mezi lidem obecnym jest polygamie zjevem vÿmineénÿm. Pricina leżi arci v tom, że na vydrzovâni nè- kolika żen a jejich dëti, jichż pocet dosahuje prÿ casto cisla velice slusného, jest zapotrebi také slusnÿch duchodû, které v chudych borach jsou vzacnostf. Dale jest nutno platiti kalym, kterÿ zejmena za drivëjsich dob dostupoval ohromné vvśe. Z toho patrno, że jest mnohożenstvi, a5 zakonem Moba- medovÿm dovoleno, pro chudé horaly, żijlci stale v pomè- rech nuznÿch, stëstim z teżka dostupnÿm anebo vubec nedo- stupnÿm.
K této ciste ekonomické pricinô, stavici se v cestu roz- kvètu polygamie, dluzno pripojiti jestë i pffôinu druhou, moralnou. Jest jisto, że mnohozenstvi vzdy rodi rodinné spory a rozmiśky, jeż mobou miti pri divoké żńrlivosti horalek ndsledky dosti smutné. Otrâveni, zabiti ditëte a po dobne zjevy nejsou vzâcnÿmi. Uznavani tëchto mrzutÿch po- mërû rodinnÿch pusobi také nemâlo k vymirâni mnohożenstyl na Kavkaze, jako mizi i jinde mezi mohamedany. Buchhardt vypocital, że v celém mohamedanském svëtë ma teprve jeden ze sta mużfi d v ë żeny, a sotva mezi peti sty moslimfi. że se najdę jeden, aby mël v i c e neż dvë żeny. Bucbhardt je Nëmec, a proto nam nezbÿvâ, neż jebo poôtüm vëriti. III.
III.
t Jesté nëkolik crt o namluvâcb a svobodné vuli snoubencfi,. zejmena nevësty na Kavkaze.
V hordch kavkazskÿch dospivâ jinocb v patndcti, dévie ve dvamicti letecb. Dobou zenèni a vdâvani jest pro muzské tedy vëk asi mezi 15 a 25 lety, pro divky mezi 12 a 22. Kdo neuzavre snatek v tëch letech, zridka se jiż pozdôji
ożini neto vdá, z pravidla vsak züstane tím, cemu rikajl Kavkazané svorné s námi prezraly mládenec nebo prezralá panna.
Mezi horskymi plemeny na Kavkaze je rozsíren podobné jako u mnohych jinych národu na vychodé obycej „rannych námluv,‘ ! dle ñéhoz zasnubují rodiée své déti témér uż v kolébce. Zjev tentó, ac není pravidlem, nybrż jen vyminkou, praktikuje se nicméné skoro u vsecb plemen aż dosud. Tak v Abcbazii a mezi Osetinci zaslibuji se sobé déti jesté v kolébce, u horalñ dagestanskych uzavírají se nékdy svatební sñatky, kdyż je snoubencüm sedm aż osm let. Y okruhu Samurském nejsou vzáenostl tak zvané „svatby z prátelství.“ Dva otcové, ktefí żijou v nerozlucném prátelství, mají-li jeden syna, druby dceru, umluví se mezi sebou, że na vétsí jesté utvrzení svého prátelství spojí své déti zákonnym sñatkem, ac nepfekroéily dosud sedmého roku stárí.
V Cecné se uzavírají svatby téz velmi casné. Dívka se vdává, sotva dostihla dvanáctébo veku, a patnáctileté nevésty jsou jiż z nejstarslch. Mladíci se żeni, kdyż dospéli sedm- náctéko roku. Stávalo se nékdy, że za tou pfićinou, ponevadż veskeré domácí práce leżi na bedrácb żen a dcer, odrekli rodice nápadníkovi své dcery, aby zacbovali tak pro delsí jesté dobu své domácnosti pilnou délnici. Avsak spñsob takovy se nelíbil Samilovi, jenż vedi neustále války, a proto aby vykoíenil ten mrav, dbal toho prísné, aby nebylo v obcícb ani mladycb vdov, ani preżilych panen.
Vyminku mezi boraly kavkazskymi tvorí v tom obledu opét Cerkesové, kterl dle zpráv Dubrovina zíídka kdy pro- vdávají dívky nedospélé a velmi casto vyhrażuji dcerám samym, aby rozhodly o svém żenichu. Że ale „ranné zasnubování“ byvalo obycejno i mezi Oerkesy, patrno z tobo, że není druhébo plemene kavkazského, kterému by byl zvyk ten cizlm, nevvjímaje ani krest'anskych Arménü a Grazínu, kde
nedo-vedly obycej ten vykoreniti ani svetskö, ani ducbovni moci. V Gruzii vydal jeśte car Yaclitarig (ve stoi. X V III.) zakon, aby se nezasnubovaly divky pfed dvandctym rokem; v Armenii pak usnaśely se o te zaleźitosti i cirkevnf snSmy, yyliraźujice neves tam fysickou dospelost a souhlas pri zasnoubeni.
Nektefi ethnografovś snażili se vysvetliti tento obyćej. Jedni, liledice na vec se stanoviska materialistickeho, pronesli myślenku, że horalum kavkazskym jest żena robotntkem a svutba że je jim prostredkem „ziskani pracovnich sil.“ Można, że myślenka tato neni bezduvodna, ale da se proti ni namitnouti, że by z tóźe priciny museli rodicove nevösty svatbu co można nejvic protahovati, aby „pracovni sily“ nepozbyli, jako se u Cecencüv opravdu stäva. Nad to jest i prospśch, jehoź ziskä rodina slabou, nedospelou divkou, o niż se vlastne jeśte sama musi starati, velice pochybny.
Druzi vidi pfiöinu „ranneho zasnuboviini“ ve snaze koralu po sprizneni se mezi sebou, coż byva nejlepśi a ćasto jedinou zärukou trvaleko pfätelstvi dvou rodin kavkazskych, jichż svarlivost a nesvornost' ve spolecnśm podnikäni je s dostatek znama, a osvedcila se nejnoveji pri povstäni nekterych kav kazskych horskych krnenu proti Rusüm, na pocätku pośledni ruskoturecke välky od Turku roznicenśm. Touha po sprizneni je u horalu kavkazskych a u mohamedänü vübec näpadna; jim nepostacuje pribuzenstvo krevnd a Svakrovskd, nybrż vyhledavaji też rüzne druhy pfibuzenstva, vzniklöho umelym spusobem. Upozorfiujeme na pr. na pobratrovani a posestroväni, jeż se rozśirilo i mezi ki’est'anskymi Jihoslovany.
I nekterś ndbożenske povery jsou u mohamedänu pricinou ,,rannych snatkü“ . Tak na pr. dve bezdetne żeny, jeż se maji proto za velmi nest'astnd, vydaji se spolecne na pout' ku svatym mistftm, a tam ućini slib, narodi-li se jim jednć chlapećek, druhe devće, że svd deti społu zasnoubi. Tatarky jsou presvedceny, że jiż tim slibem je zasnoubeni vykonano
a takové manzelství, zdafl-li se, że jest samym bohem utvrzeno. Nesplniti slibu takového a rozvésti pozdéji zaslíbeny sobé párek, pokládá se za nejtézsí hrích.
Povéra tato není rozsírena toliko mezi mohamedány, nybrż jest beżna i v Armenii a kvetla jesté na pocátku ny- néjsího století. Na téze povére założeń téz arménsky historicky román Prosjancñv „Jabłko sporu,“ v némz se lící zivymi barvami vesnicky zivot arménského národa s cetnymi jeho predsudky a povérami.
Jesté jini objasiíují „ranné manzelství“ zvlástními soeiál- ntmi poméry na vychodé. Známo, że panovníci orientálstí naplñovali syé liarémy nejprednéjsími krasavioemi z celé físe a za tím ńćelem że byvala kazdorocné preblídka dívek, z nichż se nejkrásnéjsí assentovaly pro harém. Chtéjíce zbaviti své dcery trudného osudu barémského zivota, snażili se rodice, aby zasnoubili své déti co można záhy, ponévadz vdané żeny nevyhovovaly jiż pozadavkum, kladenym na kandidátky oda- lisek. Jen że se tu naskytá zas ta okolnost', báli-li se kavkazstí horalé skutecné zivota v harémech. Je aspoñ známo, że jesté v nynéjsím století prodávala nékterá horská piernona kavkazská své dcery do Carihradu do harému sultánovych, do Persie sacho vi, ruznym tatarskym cbánum a tureckym pasatum.
Konecné hledají nékterí pricinu ve zvyku, do nedávna jésté mezi koraly kavkazskymi rozsíreném, że se totiż zbytecné déti zabljely. Ponévadz se zabíjely hlavné jen dívky, byval pry tu a tam nedostatek nevést, a proto se hledél każdy peclivy otee postarati v cas o zaopatrení svého nadéjného syna a budoucíbo dédice statku i slávy. Tím, że si otee za- mluvil pro svého syna nékterou dívku, tíebas byla jesté v kolebce, a slíbil její rodicüm slusné vykupné, nabyl k dívee prava vlastnictví. l'odióové dívky nesméli ji pak uż zabiti dle své vule, aby neporusili tím práv budouciho zeté a tehána.
Bud si jak bud', vzdy jest patrno, że tam, kde se
proyadeji unosy, plati se za nevestu yykupnć a uzayiraji se sńatky deti jeste v kolśbce, nema źena mnoho pray a że devce u lioralu nema pri uzayirdni sńatku lilasu priliś roz- hodujiciho. Avsak ani zde neni pravidlo bez yyminky a vy- minek je tolik, że se jimi rusi samo pravidlo. Jsou to pfed jinymi zas Cerkesovć, ktefl ponechayaji svym dceram uplne skoro svobodnou vuli. Deyóata jejich pi-icliazeji do spolecnosti mużu, k tanećnim hram, yycbazeji si na navstevy, kdy jim lib o; ku sftatkum je nenuti a obyćejne rozboduje o sve ruce dlvka sama.
Podobne pry i Kumy ko vć se żeni jen telidaż, kdyż jsou ubezpeoeni soublasu divky, o niż se ucbazeji; navrhy svć ćini deycatum bud’ sami osobne aneb prostrednictvlm na- mluyóicli. Eodicove se neprotiyi prani syycb dcer, a kdyby se jim prece zlibilo, zaslibiti ji mużi nemiloyandmu, yyhne