Ze svĕta slovanského. Sv.1

VETA i lO M K É H O

V

e 1 JOSEF M IŚK O YSK Y, k n i h

____ __________

letonu „Národnícli Listu“ v letech 1874— 1881. Ale nyni vycbázejí nové prohlédnuty, místy dopluény, tu i tam pfe- pracovány. ólánky tohoto svazku psány byly puvodne — aż na nepatrnou vyminku — do pfíjezdu spisovatelova na Rus na základé prąci autoru ruskyck, jiobż jména se pravidelné uvádéjí v każde stati.

V Ivné v 1884.

J arom ir j í r u b ^ .

D v a mobutni soupefi stoji y boji, jehoż cenou je koruna Rusi. P e t r o hr ad daleko na severu v kraji ćud- skem, na uzemi druhdy svddskbm, M o s k va v srdci slo- vanskd Rusi. Petrohrad novopeceny baron plntokrat s peti nebo sesti pfedky, Moskva staroslavny bojafin, jenż krvacel jiz 'p o d mecem tatarskym, kdy mongolska povoden poprvd se rozlila po Evrope. Petrohrad pristriżen po vojausku, roz- meren v nekonecnb, pfimocare prospekty, v nichż po obou stranach ctyr- a petipatrovd domy kasarnickeho slohu bez myslenky a puvodnosti, jako by se po otrocku bal mysliti jinak, neż co predpisuje vecne jim napodobena Evropa; Moskva, rozkladajict se nizkymi domy po zvlneni pude v ue- pfehlednou dal a sir, vsude sva, puvodni, byt' i jeji origi- ndlnost tu a tarn zabihala do divoka. Divoky byl jiż puvod jeji. Historie pripomina jmeno Moskvy poprve k r. 1147 za doby rozbroju mezi Jirim Dlouhorukym a pribuznym jeho Izjaslavem II., obema lidelnymi knizaty z rodu Rurikova. Jiri hostii zde tenkrate spojence sveho, severskdho kniżete Svjatoslava Olgovice. Poddni vypravuje, ze v mistech oneeh byval druhdy^ statek bojarina Stepdna Kucka; że Jiri dal bojarina popraviti za jakousi vinu a pfisvojil si jeho statek. Jemu że zalibilo se v krdsnd poloze vesniee Kuekovy na

brebu Moskvy, uprostfed bustych lesuv, i kázal stavéti zde brad, jemuż dáno jmeno po rece. Dlouho vsak by la Moskva jeste mésteckem nepatrnym. Teprve za Jana I. Kality pre- neseno z Yladimire, ktery zdédil stolec velkoknízecí za plenu tatarského po padlém Kijevé, sidło metropolity v Moskvu a s metropolitou dostało se Moskvé i stolce velkoknízecího, pro nejż vystavél Kalita r. 1339 slavny Kreml. Ivanu IV. Hroznému, Bismarkovi sjednocené Kusi, znelíbil se pouby titul velkoknízecí a r. 1547 stala se bélokamenná mátuska Moskva hlavou ruskébo c ar s t va.

Za püldruhého sta let pfisel Petr Yeliky. Názorum jebo a dalekosáhlym plánüm nehovéla vice bistoricky vzniklá hlava rise, polozená v srdci zemé daleko od śirćho mofe. Jen v mofi vidél on zivotní tepnu rise ruské; povrhl tedy Moskvou a sel zastavéti baiiny na svédské rece novou svou residencí. Dobyl svédské Ingrie, zfídil na brebu reky Svir první lodénice pro budoucí lodstvo baltické a na ostrové Lust-Eiland, lezícím v ústí feky Névy, polożil v kvétnu 1703 základy svébo Petrobradu. Prvnimi obyvateli nové stolice byli Svédové z dobyté a zborené svédské pevnosti Kjenśance. Z Kalugy, Nożajska a Yereje komandováni byli kupci, aby se presídlili v Petrobrad. V listopadu 1703 prístala první cizi (holandská) lod' s vínem a solí v novém prístavé, a za nepomérné krátkou fadu let roznesla se sláva Petérburku po celém svété. Z Petrobradu sííil první reformator Kusi své opravy, on vzepjal do vyse Rus — die slov Puśkina -— tak, że k Petrohradu stékaly se vsecbny stavy télesa ruskébo. Petrobrad stal se oknem, skrze které méli a musili se Kusové dívati na civilisovanou Evropu. Moskva pobozena v kout.

Mnobo-li ale svétla rauze vniknouti v tak rozsáhlou sin, jakou je rise ruská, jedinym oknem, kteréz nad to na pül roku zamrzé? Yśak cas pomobl. Telegrafy a żeleznice

a tím zmizela nutná potfeba okénka petrohradského. Kusové tvrdivajl, że Moskva za Petra Velikóbo odevzdala nové resi­

d en t bl avu^Eusi , s r d c e jej! że vsak podrżela i nadále; źe i za dob Petrohradskycb reform zñstávala m a t i c k o u Moskvou, s Kusí cítící a s Kusí strádajicí; a proto że Napoleon Bonaparte zaméfil kroky svó nikoliv na Petrobrad, ale na Moskvu: tam cbtél zasaditi Kusi smrtelnou ránu, v Moskve hledal srdce Kusi. Coź divu tedy, że v tepnách zivota ru- skébo pociná krev prouditi opetne k prirozenému srdci — k Moskve, Moskva że sili zas a mobutni a Petrohradu że nastává kruty véru zapas o prvenstvi.

Petrobrad prodélal tézkou skolu, skola Moskvy byla vsak jesté tézsí. Petrohradská skola sla za vzory západnimi, Moskevská byla ciste ruská. Y Petrohradé byly palácové revoluce a dály se píevraty v dvorskych kruzicb; v Moskvé zdvihal se cely národ, tu żel! v spiknutích, tu na slávu k osvobození vlasti. Moskva vidéla tézké a krvavé popravy, ale v její zdech scházely se i slavné snémy. Ba i Katerina Yeliká svolala roku 1767 památnou „komisi pro sestavení projektu nového zakonnika“ , do niż voleni byli deputovaní ze vsech tríd obyvatelstva, ne do Petrobradu, ale do Moskvy. Moskva nejednou odjazila neprítele od bran svych, ale brá- nila se i cizím novotám; Petrobrad neprítele nevidél a novoty píijímal vzdy s nárucí rozevrenou. Petrohrad pozval si na pomoc cizi náuky v podobe nemecké akademie, nástavél si palácfi po vzorecb cizícb a nejvelkolepéjsí chrám svuj, sobor Isaakievsky vystavél ve slobu starofeekém, kdeżto nádherny Moskevsky cbrám Spasitele vystavén ve stylu ciste ruském. Moskvu n e s t a v é l i ; ona rostía pfirozene, jako organickó telo kołem Kremlu, około cafe a pravoslavnycb svatyní a zachovala lásku k nim ke vsem po dues. Moskva, tot' jedna ohromná rodina, jejíz blavou car; veskero obyvatelstvo její

żije usedló v rodinach, klubovni a hospodsky żivot tam ne- existuji, Petrohrad ne nepravem zovou mestęm mladencu, t. j. neżeuatych mużu, z nichż każdy paty, upjaty v nejakou uniformu, pfijel do Petrohradu pro „cin“ (urad) a hotov każdou minutu odejeti s „cinem“ trebas na tisic mil daleko od. Petrohradu. Proto je Moskva mestem po vytce konser- vativnym, rekneme pravoslavne konservativnym a duch Evropy pronika ji jen zvolna, za to v§ak neruśi v ni ruskych narod- ntch tabu a ćrt, nybrż naopak ciul je vżdy markantnejśimi a mocnejśiini.

Petrohrad jako zakonodarce zivota ruskćho trati valem na vaze, ano znaeeni Moskvy roste. Kdyby dnes zejtra Petrohrad zmizel ve vlnacli Bałtu, ztratili by jeho' obyvatelć ovsem mnoho, Bus vśak na sile by neztratila. Nepozbylat’ by svóho stredu a sve opory, kterou je Moskva. Neni sice Busko v Moskve, nybrż Moskva v Busi, ale o Petrohradu możno fici, że neleżi anitolik na Busi jako na Neve.

Za prileżitosti stavby sloupu Alexandrovskeho vydana była slavnostni francouzska brożurka, v niż mimo jinś je allegoricky obrazek, pfedstavujici Petrohrad, zatopeny uplne vodami. Nad hladinu vycnivaji toliko pravoslavny chram Isaakievsky a bronzovy pomnik Petra Yelkeho — o hasty pravoslavi, o zakladatele novdho civilięovanśho Buska roz- biji se vzdorue hlavy vln. Kdo vśak je dnes predstavitelem noveho Buska? Odpoved’ leżi na snade:

Cela takfka Bus vlóva se jiż nyni se vsecli końcu do Moskvy. Zelezne drahy ucinily ji svym stfedem, kdeżto Petrohrad zustal na samem kraji. Moskva poroste, co Petrohrad budę mizet. Moskva, tot narodni ruski! mesto, rusky New-York; Petrohrad kosmopoliticky, administrativni Washington. Moskva chrani neodvislosf ruske myślenky, ru­ skych obyceju, mravu, ruskśho pohostinstvi, dodejme i — ruskeho barbarstvi, jak na zapade s pohrdanim se tvrdiva,

ać ono tak zvanś. barbarstvi rozlito je stejnomerne po cele Rusi, neyyjimaje ani po evff)psku nalićeny Petrohrad, jenż ma sebe za ni\rellisdtora, za koloss, ktery nema pro rusky żivot, ruskou historii a budoucnost' neż ustepacny usmech, ktery napaji se silou Ruska, ale raz rusky v sobe nici, ać nemuże ho nahraditi razem cistę evropskym. Petrohrad byl nutnym pro asiatske, polotatarske Rusko z dob Petrovych. Rusku było nevyhnutelno prodelati onen kus historie, ktery pravem muźe zvan byti dobou panovani Petrohradu, ktera pocala Petrem a skoncila Mikulaśem. Carem Alexandrem II. vraci se vsak ve skole Evropy vzdelana Rus z ciziny do svćho domova a ten jest toliko v Moskjfe.

Z rnskelio severu.

1. O c e a n e m l e d o v y m. >1.

Y poślednich mesicich roku 1878 prośla vsemi tćmer evropskymi ćasópisy zprava o stastnem pfipluti korabu „ S e v e r n o j e S i j a n i j e “ (severni zare) z usti reky Jeni- seje do Petrohradu. Psalo a ćetło se o mladbm ruskćm milio- nafi Si bi rj akovu, o sibirskem kupci Si dorove, o profesoru N o r d e n s k j o l d o v i a neohrożenśm skiperovi*) S v a n e n - b e r k u , psalo se o rozreseni zahady, poutajici myśli zejmena vseho obyvatelstva severniho pfimori, je-li możno spojeni •Sibire s Evropou po draże vodni ciii nic. Nam stastnym

pííslusnlkum království ceského, které nema od doby shake- spearovskych reku s morem co'ciniti, malo ovsem na otázce té zależi, ale jinyma ocima hledí na ni synové Albiona, plaví Skandové a Rusové sami. Zdá se skoro ku pravdé ne- podobnym, aby za nasich dnu, kdy se jedná o stavbu sibirské żeleznice, kdy si* Evropané podávají ruce pfi dvorech rúz- nych králíku sudanskych, kdy se porádají vypravy ku severa! a jiżnl tocné: aby v tu dobu nebyl jesté rozíesen problem, je-li mofe mezi ústím sibirskycli veletokuv a evropskymi prí- stavy splavné. A pfece toliko o dva roky drive pfinesl svéd- sky profesor Nordenskjöld v udiveny Petrohrad zvésf, że se první jeho plavba ledovym oceanem zdafila, a że ona vodní dráha v&bec jest splavná.

I strojeny hostiny na. poóest' novovékélio Kolumba,. Nordenskjöld i Anglican Yiggins vyprávéli o svych zkuse- nostech, Rusové prináseli jim ohnivé toasty a PetrohradstX akademikové rázu Némce Middendorfa cervenali se aż po uśi, że si pfed nékolika mésíci tropili jeste nekloudné żerty z plavby ledovym morem a dali si vzíti prioritu duleżitśho- vynálezu od Svéduv a Anglicanu zrovna pfed nosem.

Ale kdyż se po nékolika dneeli vykourilo sumivé vino z hlav oslavovatelu Nordenskjöldovych a píihlédli pak sami bllże ku~»éci,'zdálo se, że pocínají rozeznávat i rub toboto prekvapenl, rub neprílii vábné barvy, podobny ku podivu n e u t r á l n o s t i s e v e r n í h o p o b r e ż l a s i j s k é R u s i . Kdo je pánem souostroví „Nové Zemé“ a okolnlcli koncin? Na mapách pfipojeno ohromné toto souostroví, ovlá- dající prlcbod k fekám sibirskym, ovsem k fisi ruské. Jinak ale v praxi. Norvézstí rybáfi nejenom że nedbají znakü ruskych na Nové Zemi, nybrż uvádéjl nad to v pochybnost' i pravo Ruska k drżeni Nové Zemé, tvrdlce, że nikoliv Rusové, nybrż Holandané Novou Zemi objevili a majetníkem její że není nikdo, anebo każdy, kdo pfijde. Ano, v ruské

publicistice vyskytovaly se hlasy o s e v e r ni o t á z c e , která pry nevyhnutelné nastoupí po o t á z c e v y c h o d n í a proto, aby snad możny prevrat v onéch severovychodních koncinách nepíekvapil ceské ctenárstvo neinformované, sdélíme s ním nekteré hlavnéjsí .fase u vyvoji této rodíci se otázky.

Że úzkostlivost' ruskych publicistu není za nasich dnu neoprávnéna a że moznosí vzplanutí novych bouíí severnícb je na snadé, dokazuje duch nasi doby. Jak je tomu dávno, co objevil karpatsky Bus Yenelin novy národ v Evrope, Bul- hary, o nichż nemél pred nim hrubé nikdo, ani naś Śafarik, slusného ponetí. A dnes, sotva po padesáti letech tvofí Bul- hari uż samostatnou drzavu, miliony per rozskfípaly se vy- pisovánim jejich jmena a porneru, a jsou plaminkem, kołem nehoż obletují evropstí diplómate jako nocni mñry a pristi- hrávaji si kfidélka. A namttne-li kdo, że v y c h o d n í o t á z k a nevznikla vystoupením Bulharu na jevisté evropskych deju, nybrż że trvá jiż od staleti, mużeme odvétiti, że se take s e v e r n í o t á z k a pfipravuje jiż staleti.

Yzniklat tehdá, kdy „kospodin“ Yeliky Novgorod ovlá- dal cely • sever evropské Eusi prve jesté, neż-li se Eusko sou- stfedilo kolem bélokamenné Moskvy. Novgorodsti, slovansti to Foinicané, osáhli svym żezlem jiż v X I. stoleti Bile more, a ucinili si popłatnymi kocujici tarn Ingry a Samojedy, sbi- rali u nich vzácné kożeśiny a bohatli z nich. Aby pak ne- napadlo koho jiného, pustiti se v cizi ty kraje a déliti se s Novgorodskymi o vytezek, rozśirili po vsem okoli podivné báje o nehostinnosti ledového prímorí, cimż zastraśili jiż predkem każdeho zvédavce, podobne jako kdysi Foinióané roztrusovali straslivé povésti o téch koncinách zámorskych, z nichż oni bohatli. Ingrové jsou pry „jazyk*) ném“ , a „jsou tam hory, obklióující chobot mofsky, a tem je vyska jako

do nebes ; a v horach tëeh je hluk a fcfik pfestrasny a In- grové sekaji ty hory, ahy se z nich prosekali ; a v horach tëch jest protesano male okénko a tudy mluvi ; vsak neni rozumëti jejich jazyku. Jen ukażou na źelezo a pokynou ru- kou, jakoby prosili za źelezo. A dâ-li jim kdo nuż, nebo sekeru, tomu odplatl skûrami“ .*) Cte se dale v letopisech novgorodskÿch, jak prÿ byli „muzové starł“ , kteri „chodili aż za Ingru a Samojad' a sami vidëli v pulnocntch koncinâch, jak spadł mrak, a s tim mrakem spadla veverice mladâ, jakoby zrovna narozenâ, i vzrustâ a rozbëhne se po zemi ; a zas prijde jinÿ mrak, a spadnou jelinkové mladi a sobové,. vzrostou a rozbëhnou se po zemi“ , ktefiżto zâzrakové nikte- rak nepfekâzeli „hospodinu“ Novgorodu, aby vlâdl severnim pomoï’lm a tp il se trznim vÿhodâm, jeż poskytovaly ony ve- verice a ti jelinkové svÿmi kozesinami.

Minula leta a stoleti a.Novgorodsti vlâdli severem ruskÿm, nikÿm neruseni. Konecnë nadesla doba panovâni Ivana III., tatarské jho svrzeno se śiji rùskÿch, udëlnâ knizectvi slila se v jediné carstvo moskevské a i hrdÿ h o s p o d i n N o v g o ­ r o d se musel pokoriti b il ém u cari . S nim spadla na Moskvu cela severni Rus od Yolgy aż do primori. Od tëch dob a zejmena po nastoleni care Ivana Yasiljevice nebylo mezi sireni se moci ruské. Rusti kupci Simon Stroganov a bratfi Maxim a Nikita zasli za obchodem aż za Ural na ńzemi kirgizského chana Kućuma, jenż panoval nad celÿm porićim Obi od jezera Aralského aż do more. Nepohodli se vsak s chanem a nehodlajice ustoupiti jeho sile, povolali si na pomoc donské kozâky. Slavnÿ ataman Jermak, jehoż jmeno se skvi podnes mezi nejpfednejśimi bohatÿry ruskÿch ndrod- nich zpëvu cyklu moskevského, pfestoupil se svou drużinou kołem r. 1580 K a m e n n ÿ Pas (pohori Ural), dal se po

splavnÿch rekach na vÿchod do nizin sibirskÿch, i pristál pfed hlavnim mëstem chanatu, Iskerem ciii Si b i r í na rece Irtysi. Chan Kućum neodolal dlouho jlch útokftm a jiź roku 1582, kdyż hlavni jeho spojenec, tatarskÿ bohatÿr Mahmet- kul upadł v ruské zajeti, dal se na ńtek do stępi, zíistaviv Jermakovi hlavni mësto Siblf a s nim celÿ syuj chanat.

Jermak vypravil ihned svého soudruha atamana Kolco s nëkolika kozáky do Moskvy, aby „Ivanovi bil celem*) ce- lÿm sibirskÿm carstvem“ , ci lépe receno, nabídl Ivanovi Si- bir* jako vÿkupné za svoji hlavu, kterou propadl za nëkterà svá kozácká dobrodruzství.

Bujnou hlavu svou tobe píinásím, s bujnou hlayou svou earstvo sibirské — referuje písen.

Posła, jenź prinesl s sebou i vzorky vselikÿch sibirskÿch vÿrobkûv a plodin : drahocenné soboliny, cerné lisky, bobriny a p , pï'ijal car blahosklonnè, odesłał kozákñm darky a k za­ brani nové dobyte zemë vyslal zvlástní oddíl moskevského vojska i s úíadnictvem a hotovÿtn plánem, jak provádeti vládu ruskou v tamních koncinách. Neuplynulo sto let a meze rise ruské posinuty podél ledového oceánu na vÿchod aż k Pacifiku, ba prekroëily i mofe a zasáhly severozápadní cip Ameriky, kdeż se Rusové setkali s Anglićany, beroucími se v severní Americe smërem opacnÿm, od vÿchodu k Za­ padu. Tu postaven rÿchodni meznik rise ruské i nadesla starost', jak se v dobytÿch zemich zabezpeciti.

IL .

Ruska moc zapoustëla koreny v pudu sibirskou spüsoby nejrozmanitëjsimi. Nejprve vystavèny na pfihodnÿch mistech

drobné pevnustky — ostrogy, jeż se stały vychodistém dal- ślho operování. Rustí yojevodové uvádéli odtud jinorodce „pod vysokou oarskou ruku“ bud' kopím, bud' pouhymi sliby, a nejcastéji c h l e b e m. Stal-li se néktery sibirsky kmen ru- skym ja sa ć n i k em, t. j. byl-li píinucen jakymkoli spusobem odvádéti plodinami poplatek, zvany j as ak, tu, aby se mu stalo poddanství méne trpkym, zrizovány y jebo území składy potravin a rüznych lahudek, jeż se r o z d á v a l y tuzemeüm, ovsem vyménou za jejiob vyrobky, zejmena kożesiny.

Tak stalo se téz, kdyż se Ost'áci na rece Obi a Taze poddali v ocbranu bílého cafe. Zrízen na bfehu Tazy skład, ciii správné po rusky ma g a z í n, do nehoż se privázely z To­ bolska każdorocne zásoby a zvlásté chléb, Ostákum dosud neznámy. Kdyż poznali tazstí Ost'áci użivani chleba, roz- sírili povést o nem po celém okoli „Magazlnu“ daleko śiroko, a brzy pocaly se hrnouti ku skladiśti celé hordy ze soused- nich kraju, aby okusily podivné té lahudky. Rusové je krmili chlebem jako holuby, a sprost'ouncí Ost'áckové nejenom że spláceli bezcenny témer dárek vzácnymi, drahymi kożeiinami, ale s każdym pożitym soustem ruského chleba uvazovali se

„u vécné poddanstyí na véky, neodvratné“ .

Magazín na Táze se vyplácel, a proto stalo se rozhod- nutí, aby se misto pouhého składu vystavélo „na misté be- zpecném a veselém“ celé mésto, a dáno mu jmeno Ma n g a - zea; v ten spusob totiż skroutil si rusky jazyk nepohodlné sobé cizi slovo ma g a z í n . Stalo se tak kolem r. 1600, ci o ñeco dfíve. Neminulo vsak mnoho let, a Mangazea byla slavnym místem, v jehoż budoucnost' kladeny nejvétsí nadéje. Mangazea stala se totiż prvním uziem, v némz se sbíhaly zájmy evropského západu a asijského vychodu, od Anglie a Nizozemi aż do Cíny, Japanu, ba i do Ameriky. Y Manga- zeji vidély nékteré tehdejsí bystré hlavy asi to, cím je dnes suezsky pruplav — ukrácení obchodní dráhy z asijského

vy-•chodu do Evropy. Podnikla se v ty doby, plodnć objevenim ruznych mofskych drab — neminulot' jeśte ani sto let od Kolumbovy plavby do Ameriky — nejedna anglicka a nizo- zemska vyprava do vod ledoveho oceanu, bledajici splavne drähy mezi Jenisejem a Arcbangelskem, a nedosly-li eile, vinna tim jen tebdejsi jeste neznalost' prirodnich pomeru vy- sokdho Severn.

Co se vsak nezdafilo Anglicanum a Nizozemcum, po- darilo se jiż na sklonku X V I. veku plaveum ruskym. Za- chovala se listina cafe Borise Godunova z roku 1600, v niż se ćte mimo jin ć : „Bili nam celem Pśneżane a Mezenci, lidć prümyslni, abyebom jim dovolili, a kazali jim jezditi za prumyslem a obchoditi s Mangazeji po mofi rekou Obi na Taz i na Pur i na Jenisej.“

Car Boris Godunov, muz ducha vzaenśho a nad sve soućasniky bystrśho, dovolil svobodnou plavbu od usti Me- zene ledovym morem do rek Obi a Jeniseje ku slavn/; jiż tehda Mangazeji. V o d n i d r a b a l e d o v y m o c e a n e m b y ł a t e d y uź p f e d t r e m i s t y l et y o d k r y t a , r u s t i p l a v c i j l uz i va l i a m e l i na s v o b o d n o u p l a v b u po- v o l e n i c a r s kó . Cim to, że dnes v pośledni ctvrti X IX . stoleti objevuje se tataż vodni draha poznovu, a że se jejimi objeviteli stävaji nikoliv Busove, nybrż Svddovd a Anglicand ? Cim to, że sami Busove, aby usnadnili komunikaci evropske Busi na Sibifi, pfebohatou plodinami vseho druhu, odhodla- vaji se staveti żeleznou drahu vnitfkem Sibife, jejiż nakład rozpocten na plnych 150 miłionu rublu, kdy sibirske vele- toky a more nabizeji svoji drahu zadarmo ? Odpoved' na tuto zajimavou otazku nasla se nedavno v portfeuillu davno jiż zesnuldbo ruskebo akademika Jiriho Millera, jenż v polovlci minulćho stoleti psal o Sibiri, a cboval u sebe duleżitć, Si­ bife se tykajici listiny, ktere były r. 1877 vydany v „ruskd historickć bibliotece“ . A tam se docitame o h i s t o r i c k d m

h r o ba fi, Ivaskovi K u r a k i n u , c hl ap u hosudarove, jinak ale b o j a f i n u Ivanu Semenovici Kurakinu, jenź nekolika pitomymi- slovy a denuiitsiacemi zatarasil vodni drahu v ru- skem severu na vice neż tri stoleti, a podvdzal zivotni tepny narodohospodafskeho rozvoje Sibife tak, ze v bajecne bohate Siblri hynou lidć podnes hlady, ponevadz nenl cesty k jeji pokladum. — —

Minula prave hrozna doba Lżidimitru a mlady, sotva 161ety Michaił Feodorovic Komanov ujal se vlady nad fisi ruskou, uvedenou vnitfnimi vzpouramPa valkami zahranicnimi na pokraj zahuby. Mlady Michaił Feodorovic nevybavil se jeste z lizkosti o svuj trun, jenż se dósti povazlive kolisal pod ranami Svedftv a Polaku, kdyż tu pfijde r. 1616 posel- stvi ze Sibife a pfinese mladistvdmu cafi znepokojujici rap­ port i z tdto, dosud pov&dy klidne konciny ruske rise. Chlapi hosudarovi Ivasko Kurakin a Ivasko Bulygin cfók bili celem cafi Michailu Feodorovici a psali, co jim byl vypravel clovek obcliodni Kondraska Kurockin o sve plavbe do usti Jeniseje.

Byl v Mangazeji a dal se odtud po fece Turuchanu na Jenisej, i pfiplul k usti. Było vsak ledem zaneseno, tak jźe nebylo Ize proplaviti se v chobot. Nahle vsak zavanul jiżni vitr, ledy se hnuly ną sever a za den bylo usti Jeni­

seje i cely chobot obsky prosty ledu, tak że nic vice ne- pfekaźelo plavbe. „A jest reka Jenisej hluboka, a możno koraby se plaviti po ni a jest reka vyhodnd, jsou bory i cerny les, i pudy orne je s dustatbk, a ryba je v te fece vselika, takova jako ve Yolze, a żije na te fece mnoho tvych lidi oracu i prumyslniku . . . A vypravoval ndm Sava, jakysi Francouz, że pfed sedmi lety pfisli Nemci z Holandu po korabech z mofe aż k Mangazeji a tehoż leta że se vratili po vode zase domu. A vypravoval nam tyż clovek obcliodni, Kondraska Kurockin a druhy, tobolsky stfelec Kondraska Korela, że z mesta Archangelska pfichazi każdśho roku do

Mangazeje po lodich mnolio prumyslnikûv a kupcu s vseli- kÿmi tovarÿ nëmeckÿmi i s chlebem. Plavi se karskou hubou po rece Mutné, odtud jdou p r e v l a k o u , tâlmouce lodë za sebou k rece Zejené, odtud na reku Taz a do mësta Man­ gazeje.“ -— A od jinébo clovëka slysel, że mu vypravovali kupci v Mangazeji, kterak jicb najlmali v Arcbangelsku Nëmci za pruvodci, aby jicb dovedli do Mangazeje. „A slysim, że prichâzeji Nemci na Jenisej, proto że jest reka Jenisej vÿ- liodnâ, ryb y ni mnobo a żijou po ni Tataré orâci, a zvèr kołem drahocennâ; ale Jenisej je vzdâlen od mëst sibirskÿch a tak poplatku z nëmeckÿch tovaru vybirati nelze.“ Proto yydal prÿ poslusnÿ slulia bosudarüv rozkaz, aby se yydali .zkuśeni lidé k usti Jeniseje a ohledali ję, a społu zakazał, by nikdo neukazoval Nëmcüm cesty do Mangazeje a do usti Jeniseje, a prisli-li by tam prec, nikdo aby s nimi obchodu nemël, ale dovedl jicb do Mangazeje, aby se podrobili car- skému poplatku. Na konec pak prosi za radu, mâ-li se vubec dovoliti Nemcum playba z Archangelska do Mangazeje, a pak-li że ano, radi, aby posÿlal i car své zdsoby do Man­ gazeje po yodë, ponëvadz plavba z Archangelska do Manga­ zeje netryâ déle nez pûl pâté nedôle.

TJzkostlivÿm rapportem zârlivého cinovnika ruskébo na- bÿvâ otâzka severni poprvé nâtëru politického. Ubohÿ Kon- draska Kuroćkin zle se potazal, syëi’iy se se svÿmi zâmôry s- bojarinem yojevodou Kurakinÿm, kterÿ od té doby neustâl ye svém podezrivâni, dokud nevlozena carska pecet' na brâny sibirskÿcb rek. Kdyby byl kupeo Kuroćkin pokracoval ve syém bdddni a pustil se dale aż do Archangelska, zaridil prayidelnou plavbu mezi Sibiri a Evropou, mëlo by snad Itusko dnesnibo dne své severni lodstvo a Nordenskjold, ■Yiggins a popularisator Brebm nemohli by objevovati dâvno

jiż znàmi mofské drâhy do Sibire.

Jar. Hrubÿ : Ze svëta Slovanského. 2

III.

Pocátkem roku 1616 posiał bojarin Kurakin cari Mi- chçiilu prvBi vÿstrahu pred Nëmci, plavícinii se za obchodem do Sibire, ą za malo nedël, nevyckav ani carského rozhod- nuti, posiał do Moskvy druhÿ list, v nëmz varuje pred në- meckÿmi kupci jiż vÿslovnë. Zvëdël totiź, źe pristála nemecká lod kdesi na brehu karského more, ne aby vedla obchod s tamním obyvatelstvem, nybrź nabravsi na lod' zemë, zase odplula. A nedlouho na to nalezeny u ostrova Kalgujeva trosky jiné nëmecké lode, na niż se naśly i dvë p u ś k y. Nać zemi nakládati a nac pusky? Bojarin Kurakin se do­ myślił. Lodë ty pí'ijely na vÿzvèdy, a ruskému panstv’i v Sibii-i hrozi nebezpeci. „Keradil bych“ — pise znova do Moskvy — jjaby se povolilo Némcüm jezditi za obchodem do Mangazeje, ba ani rustí plavci nemëli hy z Archangelska s Nëmci do Sibire se plaviti, aby nepoznali Nëmci cesty a neprijeli jednou s mnohÿm lidem bojovnÿm a nespusobili mëstum sibirskym skody. Nebot' v Mangazeji i v jinÿcli mëstech sibirskÿch lidu jest nemnoho, a postaviti se proti vojsku mnohému neni nikomu. A i proto : Nëmci dostanou se do Mangazeje drive, neż by mohla z Tobolska a z jinÿcli mëst sibirskj'cli pfijiti pomoc, ponëvadz jsou vzdalena a schudnÿcli cest neni.“

Zdësenÿ car Michaił Feodorovic, jenż byl sotva vypudil nepritele z Kremlu a bran moskevskÿch, vida, że novÿ ne- pritel — Nëmec — zat'ukal na brânu v kraji nejménè stre- zeném, nemeskal a vydal dkaz na obranu panstvi sibirského. V listu svém narizuje kniżeti Kurakinu: „Jakmile obdrźiś psani' toto, pośli rozkaz do Mangazeje vojevodovi Birking, at' vysle ihned k usti Jenise^e a na pobreżi karsko zkuse- nÿch muzuv a ti nechat' ohledají pudu, da-li se tarn kde

ostrog postaviti, a je-li k ostrogum orné pudy, past vin a lesû s düstatek. A jaci lidé a jak daleko od ústí a od po- breżi bydll, které jsou nejbliżśi osady a jak daleko od jedné ke druhé. Pak at' sepiśou veskeren lid podle jmęna każdśho, i die otee jeho, kam do kterélio mësta odvádí jasak ci bez jasaku źije?“ A na konec zakazuje se Nëmcum plavba do mèst sibirskÿch : ,,Uëin znâmo kupeum i prumyslnikûm vsech xnëst i jasacnÿm Samojedum i Tatarum, że se prisnë zaka­ zuje propoustëti Nëmcu na Jenisej a do Mangazeje, vubec s nimi obehod vésti a cest jim ukazovati. A kupeum i jinÿm lidem prumyslnÿm nedovoluje se vice jezditi z Mangazeje karskou hubou na Arcliangelsk, nÿbrz at' se daji pres Berezov na Tobolsk a odtud na Rus.“ Kdo by jednał proti zákazu carskému, tomu se hrozí „velikÿm linévem á trestem.“

Tot první zámek, zavësenÿ na brány Sibíre. Nemël vsak na nëm dosti „vżdy poddany chlap kosudarñv“ Kurakin. Było aż dosud dovoleno r u s k ÿ m kupefim, że mohou své tovary dopravovati na Sibir, zejmena v Mangazeu ledovym morem, że vsak mají dráhu mofskou Nëmcum co nejprisnëji tajiti. A v skutku uzívali svobody té rustí kupci v míre hojné. Ale ani tentó żivot na „studeném mofi“ se nellbil bdëlému vojevodovi. Dal jednoduse vsechny ruské kupce, jakmild pribyli do Mangazeje, uvëzniti a nedovolil jim se navrátiti. „Prikazal jsem vsem kupeum“ — referoval pak poslusnë cari — „aby se vraceli na Rus pres Tobolsk, aby nevzala skody tvá carska pokladna ; nebof pojedou-li morem, sejdou se s Nëmci nëkde na pustém pobreżi nebo na ostrovech a pokladna tvá prijde o povinné cío.“ Na konci svého rapporta pak prosí care, aby nepadl hnëv carskÿ na jeho poniżenou hlavu pro pripad, że by rozkaz carskÿ nebyl vsude zacbován a Nëmci snad prece vjrzvëdëli cesty na Sibir. Je prÿ dozor na jednotlivà mësta sibirská pro pfilisnou jich od sebe vzdálenost' nemożny.

Aby tedy była odńata Nëmcum veskera możnost' pro- zrazení vodní dráby do Sibíre, vydán konecnë roku 1620 novy úkaz carñv, jímz se zakazuje plavba ledovÿm oceánem do Sibíre każdemu bez vÿminky. „ . .. Budou-li kterí Busové a pribudou do Mangazeje velikym morem a pocnou s Nëmci kupeiti mimo nás rozkaz (v jinÿch totiż mëstech, neź kde to vÿslovnë dovoleno), a tou jejicb neposlusností a zloéin- ností a zradou zvëdi Nëmci neb jiní cizozemci o dráze da Sibíre, tací lidé za tu jejich zlocinnost' a zradcoyství majl bÿti ztrestáni strasnou smrtí a domy jejich kázeme rozbo^ riti do základü.“ Pri ústí Jeniseje a na karském pobfezí zarízeny skutecnë peynustky pro straże, jeż od jara do pod- zima hlídaly pobfezí pred Nëmci, nepropoustëly Tuskÿch kupcñ na Sibír ani ze Sibíre, a zároveñ sbíraly poplatek od okol- ních Ostaku. Podobnë vystavën Ostróg na prevlace mezi Zelenou a Mutnou rekou, odkud vycházeíy po poradę straże k mofi „pátrat po Nëmcich, aby nevyzvèdëli odtud vodní

ani suche dráhy k Mangazeji.“

Tlmto novÿm carskÿm ukazem zataraseny brány Sibíre na dobro na pul tfetiho sta let. Nëmci se nepokusili o do- bytí Sibíre se strany morské, rustí kupci neodvázili se vice plavby, aby nebyli „ztrestáni strasnou smrtí a domy jim nebyly zbofeny do základñ“ ; sama Mangazea pobledfe brzy u své slàvë a po letech zmizela z mapy Sibíre. Prenesli ji — totiż püvodní skladiste — s reky Tazu na Jenisej k ústí reky Turuchanu, a od r. 1782 pojmenovali ji T u r u c h a n - s k e m, kteréz jmeno trvá po dneś.

Minulo sedmnácté i osmnácté století a na plavbu ledoyÿm oceánem nikdo vice nevzpomnël. Pozornosf panovníku ruskÿch byla od dob Petrovÿch obrácena hlavnë na zapad, kde vznikl na pobrezí Baltu Petrohrad, a na jih, kde lákalo ku plavbë more Cerné. Y polovici X IX . století pochybovali o możnosti a vynosnosti severní plavby i obyvatelé severního pobrezí.

. a kdyż nëkteri plavci arcliangelstí pozádali r. 1842 tamního guvernéra za povolení ku zfízení spoleënosti pro lov zvëfi v polárnlch koncinách, napsal tentó na jejich zádost' tato slova: „Tam moliou zíti toliko dva kohouti a tri ślepice.“ Keznalost' pomëru severních była tak vseobecná, że i akademik Bér a inspektor ryboljvstva Danilovsky zrazovali od vÿprav do severních morí, ponëvadz prÿ tam nemuże bÿti ani mnoho ryb — pro nedostatek potravních látele ; Karské mofe pak że je hntovou lednici, jiż se nikdo po lodi neprodere.

Konecnë ujal se myslenky — spojiti Sibfr s evropskou Bus! drahou vodni — sibirsky kjipec Sidorov a nespustil se jf, dokud neprovedena s vÿsledkem skvëlÿm. Oblral se tou myslenkou jiż od r. 1845, kdy mu było prehnouti jako bufici z Archangelska, naëez se usadil ve vÿchodni Siblri v Turuchanském kraji — v bÿvalé to Mangazeji. Poznav ohromné bohatstvl, ulozené v plodinách toho „kraje“ , zaujl- majiclho vëtsi prostoru v Siblri, neż je celé evropské Busko, a vëtsi neż vseelmy mimoruské evropské drzavy dohromady, jal se uvażovati, jak by se jicli dalg vyuzitkovati. Ohromná lożiska vÿteëné tuhy, kamenného uhll, żelezne a mëdëné rudy, zlata, pak mnozství lesûv a vseliké zvëre mohly by zásobo- vati celou Evropu, kdyby było k nim pristupu a nezdrażo- valy se nad mlru dalekÿm dovozem po suebu. I napadła ho inożnost' plavby ledovÿm oceanem. Hledal plavce, vypisoval ceny, zajel sám r. 1862 do Svédska a Anglie, aby vyjedná- val s plavebnlmi spolecnostmi, vyblzel zejmena ruské ucené spolecnosti, aby mu opatrily jskuseného skipera, kterÿ by se odvàzil plavby z Jeniseje do Archangelska — ale vse bylo marné. Zvÿsil cenu pro prvniho sïastného plavce na 5000 pudu tuby a 2 pudy ryzébo zlata, ale ani tenkrât nenaSel śkipera, kterÿ by se byl plavby odvàzil. Konecnë nadeiel rok 1875 a Petrobrad vita s nadśenlm tytéz Nëmce, pred nimiż car Michaił Beodorovic zaviral tak ûzkostlivë &bir,

totiż Svéda prof. Nordenskjblda a Angliëana Vigginse, kteri se proplavili bez velkÿch obtiżi karskÿm morem do bÿvalé Mangazeje, rok na to pofâdâ se neménë neż dvanâct ucenÿch vÿprav ku prozkoumâni severniho pobreżi sibirského a otazka play by ledovÿm oceanem je rozresena — rozresena cizinci na banbu Rusum. Jest dokàzàno, że plavba jest i za mené pohodlnÿcb let można nejen mezi ustimi sibirskÿch veletokû Leny, Jeniseje a Obi, ale i mezi Siblrl a Evropou; k jakÿm praktickÿm vÿsledkum vsak zkuśenost' tato povede, utóże bu- doucnost.

<____

2. V p o r i ć j O b i.

I.

Co jest Sibif? Hadanka, pri niż otenari prechazi mraz po tele. Ze zemepisu vime o ni, że objima malićkost asi tri- nacti milionu ctverecnich kilometru, że v ni tekou ty a ty feky, vroubene bażinami, pokrytymi vecnym sneliem a ledem; z pfirodopisu zname, że se v nepfehlednyeh lesich sibirskych zdrżuji vlci a medvedi, stfibrne lisky, hranostaji a soboloyó, po jejichż drahocennycb kożesinach slidi tlupy ruskycli lovcb, kteri za leta pronikaji bluboko na sever do pustin na po- breżi ledoveho more a mohli fey zvedavbmu svetu povediti ledacos zajimaveho o povaze pudy a pomerech tamnich, z opa- trnosti vsak zamlcuji ysechny sve vyzkumy, aby neukazali zavistivym souperum cestu ku vydatnemu lovu, leda że ro^- truśuji casern desivd bajky o hruzach a svizelicb v lidopu- stych bażinach severni Sibife. Aby se nater jeji stal co możija nejtemnejsim, o to se postarali i połaci, kteri v

pre-ruznych popisech svélio vyhnanství na Sibíri vylícili vsechny możne i nemozué ukrutnosti Rusft, páchané na politickyck provinilcích, odseuzenych ku pracím y dolech, a za stafaż svycli kreseb zvolili neliostinné podnebí a duchamornou spo- lecnost' s divokymi kocovnymi a loveckymi nárudky plemene mongolského, roztrousenymi fídkymi osadami po celé Sibífi.

Avsak nebude jiż dloulio Sibír bádankou vzdélanému svétu, dlky neunavnym ruskym zemépiscüm, jejichż v^zkumy a práce dosly zaslouzeného uznánl svétového. Rok co rok opakují se; yypvavy na prozkum Sibíre, rustí ucenci zpytují zároveñ píscité pousté v okoli jezera aralského, stepi kirgiz- ské, vysociny mongolské, nejvycbodnéjsí konéiny pri oceánu tichém i pobfezi a ústí veleproudu sibirskych, jimiż se valí spousty vod do ledového mofe severníbo.

Jedné z podobnych vyprav ulożeno r. 1876 prozkou- ípati dolni porící feky Obi, jeż ústí v ledovém mofi. a zá- tóku -Taz. Yedeni vypravy svéreno J. S. P o l j a k o v u , jenż vydal svoje zkusenosti tiskem r. 1877*). Y zajímavém spisę tom docítáme se pfekvapujlcích zpráv o zivoté a po- mérech vymírajícího jiż národa Ost'ákü, stojících dosud na nejnizsím stupni kulturního vyvoje, na stupni lovectví.

Poljakov yydal se na cesty záhy z jara, avsak v To- bolsku se musil zdrżeti aż do pocátku cervence, nebot' toho mésice teprve była Ob prosta ledu i nastała volná plavba po celé rece aż do ústí. U mésta Berezova stékaji se dva obrovské veleproudy sibirské, Ob a Irtys, v jedinou feku, která se rozdéluje ñeco dale na sever u dédiny Cemasevské ve dvé ramena, jeż se valí rovnobézné podle sebe ijżlabinou pfes 600 verst dlouhou smérem severním aż do zátoky obské. Obé ta ramena jsou spojena sítí nescíslnych prulivuv *) I. S. Po l j a k o v . Piéma i otcety o puteléstvijaeh v do- línu reki Obi 1877.

a fieek, mezi nimiź lez£ mnozstvl mensich, vetsich ostrovu, skytajicich nejlepśi prllezitosi k lovu ryb a vodniho ptactva, jimiż je reka Ob prebohata. TJsti Obi nedaleko mesta Ob- dorska dosahl Poljakov dne 10. srpna; ale ponevadz nasfai- valo jiź poeasi mrazivd, byl nuoen nastoupiti cestu zpatećni, nedosed zatoky Taz, jak puvodne mel v limyslu. Nicmene* za pomerne kratkou dobu svóho pobytu mezi Ostaky poznał zivot jojicb na tolik, ze byl s to, podati o nich obraz tak- mei’ podrobny.

V ty doby, kdy * rekovny ataman donskyc^i kozaku J e r m a k zatknul poprvć rusky prapor za Uralem a Sibir skłoniła siji pod zezlo cafe Moskevsk^ho, tenkrate na sklonku śestnactćho stolett byli Ostaci, majfci sva sidla v porici Obi, daleko vyse ve vzdelani neź nyni; znalit jiź mimo jinć i kovani żeleza. Avsak vniknutim Rush mizi nahle każda stopa (lalśilio rozvoje; jejich dediny, ve kterych źili spole- censky, zanikały, obyvatele jejiclu roztrousili se na sever po celdm ridoli obskdm, kdeż ziji dosud v drobnych osadach, kterych na pocet ale stale ubyva. Mnohć osady i novejsiho puvodu jsou jiź uplne pusty, v jinych pak obyvaji dva, tri Ost'aci, vlekouce se bidne smutnym zivotem. Frichodem energickych, zivota schopnych Rusu, pozbyli telem i duchem slab! Ostaci możnosti, vesti na dale boj o existenci, a vy- miraji od tech dob beze stopy, zapomenuvse i to, co jiź predkovd jejich vyvedli v unieni a vSdomostech.

Dvoji zlo, podminujici jejich upadek, leżi v nich samych; velika to umrtnost' mezi detmi a houzevnate lnuti Ostaku ke starym tradicim a nazorum zivota, za nehoż każdy rozvoj jest nembżnym. Ostaci jsou telesne malo vyvinuti; proto jsou velmi mnokó rodiny ostackd bezdetny; z deti pak umira 60 aż 75 procent. Nad to i żeneni je spojeno s obtiżemi. Ostak totiż musi si zenu ko t ł p i t i . Śtastny otec hledi ze chvalitebneho toho zvyku vyteżiti co możno nejvice a proto

• I

áádá vy kupne ( kal y m) tak vysoke, że sotva ktery Osták je s to, aby je zaplatil bez cizí pomoci. Pomocí tou byvá mü z pravidla rusky kupec. Püjcí mu na zenu a dluh fcpláci Ostak po cely svjij zivot. Mira úroková obnásí v téch píí- padech aż 10 proc. za mesie, pfi ćemż není divu, że se ubohy żenich prodal żenitbou vériteli na cely zivot. Snáze byvalo Ostákum na Irtysi, kdeż se nalezali tustí kolonistę, mezi nimiż o dívky, jako mezi Slovany vubec, nouze nebylo nikdy. Osták dostał tu zenu zadarmo, navykal si pomału spo- lecenskému zivotu ruskému, odlozil své divoké zvlástnosti, a jebo poméry materielní lepsily se nápadné. Brzy ale byly svazky manzelské mezi Ruskami a Osíáky vládou zakázány a vyblídky na zlepsení osudu zmizely j Ostakum opétné. Provdá-li se dnes Ruska za Ostaka, nepostací vice vliv její na porusténí muże, nybrż naopak Osták uzívá vsí moci, aby zenu svou primél k zivotu i nábozenství po> otcích zdédé- nému. Biti je obyéejnyip prostfedkem, jimż pak ji nutívá k úcté model a fetiśu, které cti dosavad, ac vétsina Ostáku píijala dávno jiz na oko kíest. — Jiz tyto poméry dostaéily by k upadku a zaniknutí Ostákft, natoż prítomnosf Rusü.

Dañ, vymérená puvodné Ostákum od cafe Redora Ivanoviée, byla nepatrná a nikdy by se sama sebou nebyla stala Ostákum citelnou, kdyby nebylo nesvédomitosti ruskych vybércíoh j a s a k u (dani). Vydíravost ruskych úfadníku známa byla za nedávnych jesté dob v samé evropské Rusi, coz teprve v dalekych koncinácb poobskyeb, kde kontrola byla zhola nemożnou. Co se vydííti dalo, vydfel jiste vybercí a necinil to snad tajné. Yydírání rozumélo se samo sebou mezi úradnictvem, a nikdo se za né bestydél. Druhym zlem pro Ostáky byl pííchod ruskych kolonistü. Dokud jicb ne­ bylo, bylo zivobytí Ostákovo snadné. Ręka skytla ryb nad potíebu a lov jicb byl hrackou, podobne jako lov zvéri v rozsáhlyeh tehda lesícb poobskyeb. Kdyż vsak pfiśli

kolo-25

nisté, bylo puvodnim drżitelum brehuv odstoupiti svâ prâva k nim, anebo za nepomërnë nizkÿ peniz prodati nejlepsi pozemky Rusüm, kteri se dëlili s nimi od té doby o vÿtëzék loYu. S hrûzou pozoroval povërcivy Ostak, jak se v jebo panenskÿch dosud pralesich, jeż mu byly svaty, jelikoż po- skytovaly potrebnou zvër, ozvaly poprvé zvuky sekery, sta- leté kmeny se kâcely, temné hâje prosvitaly, a aby hrûza byia dovrsena, obromnÿmi pożary zniceny hvozdy na prostoràch sta a tisieû ctverecnich verst, a pożary râdivaly tak strasnë, że na pr. v letecb 1827 a 1840 pro dÿm z horicich lesû ne- bylo ani możno po Obi lodëmi projeti.

Nâsledky byly pro okolnt Ostaky ovsem ohromujici. Krajina nabyła zoela jiného razu. Zvër, jiż dosud bÿvalo hojnost' a jeż poskytovala Ost'âkovi znacnÿ prijem, zmizenlm lesû zmizela téï. Lov od tëch dob je nevydatnÿ, any po- treby Ostakovy priobodem Rusu se zvÿsily. Mimo to vzbu- dili ziskuchtivi rusti kupci v ubohÿch vymirajloieh Ostacicb nepoznané dosud potfeby a nâklonnosti, které vzrostly zahy v nejkrajnëjsi ndrużivost, podkopdvajfci pośledni zbytky pûdy pod nohama Ostaka, a nicicl valem cbatrnou jebo tëlesnou konstrukci: — pitl kofalky a koufenl tabâku.

Ysak Ostak se tim nezmënil. Je dnes takovÿm, jako byl pred 300 lety. Za uplnébo nedostatku energie postrada, nadobro i rozvaby a vypoëitavosti. Nemiluje premÿslenl ; jako vsicbni divosi, chce a musi své potfeby ukojiti co nej- rychleji a za każdou cenu. Za jedinkÿ den promrM zâsoby, které stradal po celÿ rok, a dojde-U na odvâdënl jasaku, na nejż pomyśli vżdy aż pośledni den, zbÿva jediné ûtoëistë — ruskÿ kupec, kterému zadlużi nejen sebe, ale i své dëti a tytyż i vnuky. Po smrti otcovô spłaci syn a po synovi vnuk trpëlivë dëduv dłub, ac nikdo z nich neznâ jeho vyśi. Zbude-li Ost'âkovi jestè nëco po zapłaceni jasaku, vydâ se za nezbytnou k o f a l ku a tabak. Jak ohromné ceny musi Ost'âk platiti

i

za tato drdżdidla, vidno z toho, że aó v Berezovë stoji pû.1 stofu *) koralky rubl, on za rubl dostane sotva cajovÿ kotlik ; za libru tabaku v cenë asi 20 kopejek musi platiti eely rubl. Neplatit' hotoyÿmi, nybrż kożesinou nebo rybou, kterou odha- duje sam Rus.

II.

Y nejsevernëjsich koncinâch porićl obského żiji Ostaci podnes spusobem tak primitivnÿm, jako jicli praotcové. Bydli y bidnych chatrćich, krytych brezovou korou, zridka kozi. Dale na jih nalezaji se sice také chatky roubené po spusobu ruském, vnitrek vsab pranicim neukiizuje na pritomnost' clovëka. NejvySâi nepofâdek snoubi se tu s nesnesitelnÿm puchem. Zapach sprovâzi Ostâka vubec i mimo pribytek, a ruskÿ nos poznavd jiż z daleka, że se bliżi Ostak, ba dovede udati i smër, odkud prichâzi. Vinna tim bezpochyby Ost'akova kuchynë.

Se zdlibou ji maso śelem, jako lisek, vlkuv a rosomaku, kteryżto pośledni tvor bliżi se asi nejvice idedlu toho pojmu, jejż si tvorime pri slovë tchof. Slavnostnim pokrmem je medvëdina; nesmi schazeti pri zâdné hostinë. ZvMstni la- hûdkou Ost'dkh v okoli Obdorska je veverëi żaludek, uprażeny na ohni i se svÿm obsahem. Y dobâch, kdy se vdverky żivi hlavnë kedrovÿmi oriśky, podoba se żaludek jejich bac.horu, naplnënému ofechy, a uprażeny je ynë i vnitr ciste bilÿ. Za tëch dob ma cenu nejvyssi. Mène hledané jsou żaludky hnëdé, kdyż byla veverka mimo ofechÿ pojedla i hub. Ryby se jedi syrové ; vnitrnosti slouzi za dessert, kosti pak susi se bud pro psy, aneb se roztlukou na prach a primisi k tëstu chlebo- vému. Zcela opacnÿm spûsobem pojidâ se sob. Misto nasich

jitrnic a veprovÿch ovaru nabizi hostitel svÿm hostem z po- "razeného prâvë soba ridkÿ, kourici se jestë obsali żaludku, ktery se vybirâ lźicemi z rozriznutého bachora. Na to pred- klâdaji se vnitrnosti, zvlâstë‘ jâtra, a na konec pfijdou syrové kousky. masa, omocené y krvi jako v omâcce. Nejvyssi ale po- choutkou, jako vsem divochum, je i Ostakovi morek z kosti.

Y nejnovëjsi dobë navykli si Ostaci i chlebu, jejź pekou ve zvlâstnieh peclch; avsak upravuji jej spusobem podivnÿm. Mezi mouku primichâ se prasek z rybich kostl, pak krev a vnitrnosti rybi. Valu na hnëteni pecnu nepotrebuji; hnëtou je na holÿch kolenou. Ost'âci severni nezanâseji se sami pe- *

cenim chleba, ale kupuji jej, na trzich od Rusu, kteri pri- vâzeji na pr. do Obdorska na jedinÿ trh aż na 80.000 pecnu.

Nejhledanëjsim nâpojem Ostakovÿm je koralka, kterâ jej okrâdâ o silu i jmëni. Za ni dâ dusi. Nepodari-li se mu opiti se aż do silenosti koralkou samou, primisi do ni snupa- vého tabâku, a stav opojeni vzniklÿ takovÿm spusobem jmenuje k o r e i t a - u n d a ; każdou jinou, sebe dukladnëjsi opici nazÿvâ jen polovicni, kas ke m- ul .

Bez kofalky neobejdou se ani b o h o s l u ż b y . O^tâci jsou sice kfest'ané; nicménë vëri napora'd ve své staré bohy, a ti miluji ovsem koralku neménë vâsnivë, jako jicli ctitelé. Obsti Ostaci se domnivaji, że jest se dm svëtu. Y sedmém, poślednim,* sidli bûh S o r n e - T u r o m — vsevédouci. Ostâci na Irtysi kladou jeho sidło do stredu svëta, tam, kde sl uncę v y c h â z i . Mimo vsevëdouciho boha żiji jestë ve vodâch a lesich T o n g i , Me n g i , Ku l i a j. Yelevâzenÿm jest i Tu- romûv syn Ur t - I ge , ochrance spravedlnosti, jehoż personi- fikaci je me d v ë d . Vsichni bohové jsou neviditelni. Jen vyvolencûm jest prâno, vidati je tvâri v tvâr, a ti na rozkaz bohu vystavèli mo'dly, aby jim Ostaci prinâseli obëti ve spusobë kofalky, odèvu, kożesin, penëz a t. d. Ost'âk râd obëtuje, zvlâstë v hernoci a v nestësti se utikâ k bohum Verejné I

obeti poradajl se pfed pocet.lm a po skoncenl lovuv a honeb. V tomto vzhlede nejvetsl ucty pozlva Urt-Ige y Trojickych Jurtach. Aż na 700 verst putuji Ostaci, aby slożili obet u jeho obrazu a vyprosili si milost jeho. Avsak nepripustl dozorcove każddho obetnlka. Smi jen tenkrdte prestoupiti prah svatyne, pfedstavuji-li jeho dary (koralka, kożesiny, pMtno, medovina, penize) urćitou summu 15 aż 30 rublfi, zaceż dostane od sberatelu darku cepici a kaftan v cene asi 1 */2 rublu na znameni milosti boha TJrt-Ige. Mimo to vyjlzdejl kneżi dvakrate do roka, v .cervenci a v prosinći, sami mezi Ostaky sbirat. obeti, a aby co możnś zvysili stedrost verlcich, vezou s *sebou v sudech koralku. Za sobola daruji obetnlku na diikaz milosti bozi 1/4 vedra, za 7 veverek '/a vedra *) kofalky atd. die ustanovene taxy.

Obecnym na Siblri a tedy i mezi Ostaky je cteni med- veda. Byl pry kdysi medved synem boha Turoma a żil s nim na nedostupnś vyśi, ódkudż prehllżel zemi v cele jej! krasę. Zallbila se mu i prosił otce Turoma, aby mu dovolil sejlti na zein. Dlouho se zdrahal otec, ale koneóne povolil prosbam nezkuśeneho jeste synacka, a popral mu sbehnouti kamsi na louku. Medved behal dlouho sem, tam, vse se mu llbilo svou novostl a pin rozkose valel se po hedbavne trave. Ale pri vśi rozkośi te a krasę ozval se v nem brzy obrovsky, bożsky hlad a nikde ani sousta. Hladem vychrtly vznesl po- sleze kajicl zraky vzhu.ru k otci Turomu, prosił za odpustem a opetne prijetl na nebesa. Turom ustrnul se nad kajlclm a pfijal ho zase k sohe do sedmeho sveta.

Po case znellbila se Turomovi zeme svymi nepravostmi, i vyslal sveho syna medveda, jenż byl povahy pfisnd, na zem, aby byl zastitnikem spravedlnosti. Dobrych kazal mu netykati se, zle ale hubiti. A od tech cas medvedi jsou na

zemi strażei bezpecnosti a stoji proto u Ostakuv u velikś ucte. Yeri o nem, że at' żiv ci mrtev, vi a slysi yśechno, proto i pfisaha pri medvedi tlape nebo medvedim zube se slovy: Lhu-li, roztrbej a seżer m e! plati za nejjastfejsi dukaz praydy. Zabij ou-li medveda, cti pamatku jeho petidenni slav- nostl s koralkou, tańcem a predstavovdnim episod z jeho zivota. Krvaci-li Ostak pod jeho drdpy, je mu znamenim, że zhreśil.

Ze zbyvajicieh jeste 6 svetu je nds svet d r u h y m a sice jiż lepśim. P r v n i svet, kde se Ostaci zdrżuji po smrti, leżi pod zemi. Temna to rise, v niż se priserne pohybuji neme postavy Ostaku. O nejakem żivot<? duse po smrti a o trestech neb odmendch nemaji yśak zdani. Ychod do tohoto prvniho sveta leżi daleko na sever od usti Obi v ledoyśm oceanu. Mrtvi opatruj! se na dalekou cestu pohrobni nej- lepśim śatem, lukem, sipy, nożem a nejvzacnejsim ndcinim; s pokrmy a s koralkou spousteji se do hrobu a na rove zabiji se milovany sob neboztikuv. Kdyż było maso hned nade hrobem snezeno, polożi se parohy, kosti, sane* i s naćinim na rov. Żena neboztikova udela si na znameni smutku loutku, od niż se nesmi odlouciti, dokud se opetne neprovda. S ni v noci spi, a za dne drżi ji pfed sebou a teśi se s ni.

Mimo tyto dva svety je dale kdesi na horę t r et i svet, krasny k neuvereni. Ale żaldny Ostak se tam dosud nedostal. Tam nevedi lide niceho o nemoci a nouzi, a coż Ostakovi nej- vyssim blahem, nic o jasaku (poplatku ruskem) a jeho vybercich, kteri Ostaky privedli na mizinu.

Nepatrny zbytek ostacke ’ kolonie na fece Nadym, jeż vtśkd vychodne od Obi do ledovtlho more, zachoval jakous takous tradici o svem puvodu. Kdyż pry Turom stvoril vodu a zemi, usadil se na Nadymu J e z o v a j . Jednou o povodni, kdyż prave lovil ryby, objevil se nahle neznamy mu Ostak, a vyzval jeho — prvniho obyvatele Nadymu — aby odstoupil

svñj rybáfsky okres. Udiven odpovídá mu Jezovaj, że tollo uciniti nehodlá, ale aby si zalożil nové lovisté kdekoli v sou- sedství. Cizinec stál vsak neústupné na své żddosti, ponevadż pry v okresu Jezovajové ryby jsou nejlepśi. Jezovaj odmltl zádost jelio poznovu. Tu pustil se cizí Ost'ák, praotec nynejsích obyvatelñ nadymskych, kterí se zovou sami Tarmas-Katoe, po rece vzhuru, jakoby se mél k odplutí. Jezovaj si ho vice nevsímal a hledél si opétne svych sití. Kdyż byl vsak cizinec popojel za nékolik kroküv a uhlédal nepozornost' Jezo- vaje, vyñal luk, nameíil síp do jeho zád, spustil tetivu a strela projela tylem prvního obyvatele onéch koncin, tak że sklesl mrtev do vody. Syn jeho, jenż społu s nim byl na lodce, spéchal udésen k matee s désnou zprávou o smrti otcové. Cizinec pak s cleny rodu Tarmas-Katoe uvázal se v drzení dobytého kraje. Ale i vdova Jezovajova züstávala na dale v kraji tom, a proto, aby píedésli pomstu synü za- bitého, smluvili se s nejstarśim z nich, a jakożto vykupné prislíbili mu dvé ze svych deer, sikovnym spusobem ale o jednu

ho píi svatbé ośidili. .

-Jak Turom zemi a vodu stvoíil a odkud se vzal Jezovaj, toho povést' nepraví. Nynéjsí drzitelé území Nadym, tfi bratri Naulca, Changai a Sou’gom, odvozují svüj rod primo od Jezovaje.

n i.

Postaveni ż e n mezi Ostáky je nanejvys smutne. S nimi nakládá se co nejsurovéji. P o l j a k o v zaznamenal ve svych zprávách osudy ruské mladé żeny, provdané za pokíténého Ost'áka. Krest'anství viak nikterak nevadilo manżelu, aby navitévoval pohanské slavnosti svych soukmenovcu, porádané po kazdém lovu, pfi nichź ovsem koralka hraje první úlohu. Kdyż se żena zdráhala jísti spinavá jídla ostácké kuchyné, vybil jí a hez milosrdenství vyhodil ji sbitou na mráz, Píed

její ocima pak y objetí cizích zen oddával se rozkosem lásky.

Vérnost manzelská je Ost'ákovi nepovédomou cností a jest mu volno svym choutkám uciniti zadost kdy a kdekoliv mu libo. Na zenesvéale zadá Ostak vérnost bezvymineénou. Méné prisnymi ve vzhledé tomto jsou Ost'áci Nadymsti. Dívce není na hanbu, ztratí-li véneéek pred svatbou, a manzelská vérnost' jest tam u obou polilaví neznáma. Dívky na Nadymu dospívaji a provdávají se jiá ve 12. roce, následkem cehoz byvá stárí manźelu nápadné nékdy rüzné.

Poméry príbuzenstva prestávaji mezi Ost'áky velmi záhy-, mizít jiż v tretim kolené. Toliko bratranci a sestíenice ne- sméjí vstupovati ve svazky manzelské. Ydovám vede se u Ost'áku podobne asi jako u starych zidñ. Po ámrtí muźe pripadne totiź vdova s ostatni pozustalosti bratrovi zemrelého za dédict.ví, a není-lifratra, nejbliżśimu muzskému príbuznému. Tentó müze si ji bud' podrżet aneb dovoliti jí, aby se provdala za jiného. Není tedy i mnokozenství mezi Ostáky neobycejno.

Była jiż ucinena zmínka o slavnostech a radovánkách Ostaku. Ani tyto kraje vysokého severu, kde leto trvá sotva dva mésíce a zima píes tri ctvti roku, nejsou prosty veselosti, povznásející mysl nade vse nepohodlí a bídu. Ostáci mají i své plsne veselé, humoristické, i tesklivé elegie. Poljakov zaznamenal ve svych zápiskách písen, velice pry popularni v krajine mezi Berezovem a ústím Irtyse, jejíz skladatelkou jmenuje se żena jakási z Endyrskych Jurt:

Séfija Fokejevna hovorila s miláckem, milym Afanasijem,

s nímzto druzka nerozdílná po lesích jest chodívala, hranostajü nalovila: Ó żef bych. tak necinila, po lesích byeli necbodila, kdybyoh vásni nehorela

k tobé, Afanasiji! A tyz to byl Afanasij,

co jest koupil krávu za pét rublu, topńrkem ji od sekery zabił, na sanich ji leźet nechal a psi jsou ji seżrali. . .

O! ó béda, poSetily, ó, ó béda, pomocniku stareśiny neschopnf!

Jina, yelmi pry też obecna písen namirena jest proti jakémusi Ostakovi, ktery jel od Obi do Verchoturje za ob­ chodem, vsak sotva że pribyl do Merkucinského, oddal se rozkosem, zapomnél na dum, na zenu i na déti, propil vśe, co mél, a s prázdnyma rukama se navrátil domu.

Jesté nékolik slov o żivnostech Ostaku.

Okoli samo ñutí Ostaky k lovu ryb a zvéíe, a pfiroda postarała se o ne tou mérou, że véru jen zivotní neschop- nost' Ostaku vinna jejich vymíráním po objevení se Rush. Jejich líplná apathie, jeż nedá jim mysliti dále za nynejśi okamżik a teżiti z nabytych zkuśenosti, zbavuje je płodu vsi práce a nedovoluje jim bohatství Obi nálezite zuzitkovati. Cim dale, tim vice stává se Ostak otrokem Rusa, jenż jeho zbożi (ryby, kożesiny) plati nepatrné, za své ale (koralku, tabák) dává si platiti summy náramné, které se zvyáují jesté tím, że si Rus stanoví sám cenu predmétü, jimiż platí Ost'ák.

Hodnotu jednoho rublu predstavuje na horní Obi ryba m u k ś u n , dlouhá 9 versku.*) Mezi Irtysí a Berezovem musí Ost'ák na rubí dáti jiż 8 muksunu, mezi Berezovem a Obdorskem 10, severné od Obdorska k moíi 12, a v okoli Rady mu vyrovná se teprve 25 aż 30 kusu muksunu jednomu rublu. Ostatné méíí a vażi si Rusové jak chtéjí; Osták ne- pocítá, neuvażuje, on se nezabyvá vübec nikdy s pojmy abstraktnéjsími.

*) Yersok ~ á ’/j cm.

Pres tyto dusevnt nedostatky jevi vsak Ostak, jako vsichni narodovd necivilisovani, jemne rozvitou pozornost, oko bystre pro zmeny atmosferiokd a napadnou obratnost ve svem zamest- nani. V lehounke lodićce projiźdl hbite Ob i nescetna jelio ramena a zridka stanę se mu nehoda. Yźdy v pravy ćas najdę bezpecny utulek pied bouri a vetrem, aneb vytahne v ćas jeśte lehky svuj clunek na breh, obrati jej dnem vzhuru a v jeho dutine skryje se pred nepohodou.

Obyvatelstvo Poobi odkażano je na lov. Rolnictvl saha sotva k list! Irtyse, chov dobytka na Obi po Berezov, odkudź i vegetace na brebu, porostlćm cedry, brizami, osykami, olśemi a hlavne modrlny, stava se vzdy chudsi. Cim dale k Ob- dorsku, tim pustśi jsou breliy, nabyvaji razu stępi a sob zastupuje tu zvfrata domaci. Touto pustou, jednotvarnou rovinou vali se ale ohromny proud Obi, 2 aż 3 versty śiroky, tvore svymi rameny a prićnimi pruplavy tisice ostro"vuv a ostruvku, kterćź jsou hlavnfm rejdiśtem rybolovcuv Ost'akuv a ruznych spekulantfi, kteri nezkusene divochy pomału svle- kaji z kuźe. Nejobyćejnejśi ryby jsou ł o s o s i a v y z y . I mu k s u n vyse zmiueny je druh lososu.

Yelmi obezrele vyblra si Ostak na Obi loviste. Vi, kde, v kterb casti neprehledneho proudu nejvice se drźi ryby, jaka je povaha rećiśte a kde nejbezpecneji muźe site zapustiti. Nejmiłejśi jsou jim ve vzhlede tom uzka ramena mezi ostrovy, kde se da snadno od brehu dostci proud, ve kterem se ryby nejradeji zdrźuji. Lov na Obi był a jest vźdy velmi vydatny, coż asi nemalo prispeło ku bezstarostnosti Osfaka. Nebył na ryby nikdy skoupy. Kaźdśmu cizinci dovoloval druhdy, aby si v jeho lovisti nachytal ryb s denni potrebu; ovsem nic vice. Nachytej si a snez, ale nic neodnaśej! rikali star! Osfdci. Nyni vsak zridka obstarava Ostak loviste sam. Pro- najme je obyćejne Rusum a ponecha si jen tolik, co by staćilo domaci spotrebe.

Na dolni Obi najimaji Rusové Osfaky k lovu. Daji jira potrebné ndcini a płatu za leto od 20 do 40 rublûv a za ten piat musi Ostak s rodinou loviti po celé leto. Poloviee koristi pripadâ nńjemci, druha polovioe lovc&m, s tou ale podmtukou, że vsechny ryby z této druhé poloviee. jichż by nepotrebovali pro dum, museji odprodati temuż najemci — ovsem za babku. Nejsou neobycejny pripady, kdy najemca zaplati Ostâkovi z lovistê 150— 200 rublu najmu a za jedinÿ rok utrżt za nalovené ryby 10, 15 ba i 35 tisic rublûv. O ohromném bohatstvi Obi svëdci na pfiklad zprâva, że z jediného uzemi Osfakfi prichdzi na trh do Tobolska roënë pul milionu pudu ryb v cenë asi jednoho milionu rublu, za nëz Osfâküm było zapłacono na nejvÿs 10.000 rublu.

Mène vyznamnÿ je za nynëjsich dob lov zvëfe na Obi, ać drive, dokud pralesy obské nebyly zmafeny neslÿchanÿmi pożary, było i zvëre hojnost'. Zvlââtë teżko nesou Ostaci zkazu modfinovÿch a cedrovÿcli lesu, plnÿch druhdy veverek a poskytujicioh i cedrové oriśky, jichż nasbiralo snadno 60 aż 100 lidi roênë na 10.000 pudu v cenë 20.000 rublu. Ze zvëre je sobol jiż fidkÿ, v severnich tundrach*) je fidky jiż i los, rys, vydra. Medved u Obdorska też je zjevem vzacnÿm. Za to vlci jsou hojni a skodi velice zvlastë sobûm. Nejvice zvëfe lovi se v uzemi Nadymu, a tu nejcetnëjsi jsou sobi a liśky stribrné i skalni. Jsou zde tak hojny, że se lovi tenaty.

Konecnë je vyznamnÿ i lov ptactva vodniho, jehoż se zdrżuje hojnost' na Obi. Ostrovy obské, porostlé vysokou travou a vrbami, jsou plny ptactva a i zde użivaji Ostâci k lovu tenat. Nejobycejnëjsl jsou kachny a husy.

Vûbec je bohatstvi Obi dosud nezvâzené a użivi casern bezpochyby mnokem hustśi lidnatosf, neż se jevi nyni; pro

* ) Tundrami zovou rozsàhlé, mechem porostlé bazinaté stepi

v severnich koncinach Rusi.

Ost'aka vsak jest bohatst.vi Obi bez vyznamu. Jdet' jeho ru- kama primo do kapes ruskych.

3. Pii usti Jeniseje.

Pfipojujeme na zaklade vyzkumu ruskych nekterć zpravy o klimatickych pomerech v nejsevernejsich konSinach tundry sibirske, należejici do porici prostredniho z yodnich obru si- birskych, veletoku J e n i s e j e . Busky uradnik T r e t'j ako y, jenż se zdrzoval v letech sedesatych po dva roky v meste Turuóhansku na brehu Jeniseje pod 66u sev. sirky, a zeme- pisec Me r l o , ktery zajel roku 1867 aż do osady Tolstoj- Nos nedaleko usti Jeniseje do oceanu ledovdho na 70u sev. sirky, podali zpravy o svycli zkuśenostech ruske zemepisne spolećnosti a ta uverejnila je ve syych Zdpiskach (r. 1869} a Zpravach (r. 1874).

Osada T o l s t o j - N o s leżi uż mimo obor vzrustu stro- moveho, nebot' prumerna temperatura letni nedostupuje tć- vyse, ktere vyzaduje zdar stromovi. Die mefeni Merlova v Tolstśm-Nose thermometer vykazuje prumernou letni teplotu v cervnu — 0,4, v cervenci 8,2, v srpnu 8,8 a v zari 0,6 stupfiu die Celsia. Za tichych dnu casto zde panujiciho bez- vetri stoupd sice teplota znacne, avsak ani tenkrat nedosahuje prumernś vyse 15°C. Za to yykazuji vsak mrazy za deviti- mesićni zimy cislice velmi slusnć. Y rijnu jiż prumerne 16° mrazu, v listopadu 28, v prosinci 38, v lednu 45, v dnoru a bfeznu 34, v dubnu 17 a v kvetnu jeste 7 stupfiu pod nulou. Pii tom dovoli si mraz Sasem i skucek na — 50, — 55"C, zmrazi rtut' v teplomerech a vysmeje se treskutym hvizdotem panum mei’icum a optikum.

Snesitelnejśi podnebi ma jiż Turuchansk. Tu podle zprav Tretjakova jest prumerna teplota letnich mesicu ćeryna,

ćer-venee, srpna a zari : 12“, 17°, 11° a 1,2°C, v fijnu kiesa pod nulu na 6, v listopadu na 16, y prosinci 28, y lednu

32, v dnoru 22, v bfeznu 12, v dubnu 7,5 a v kvëtnu zas na 1,5 stupnë mrazu. Prvnl podzimni mrâz dostavuje se jiż

y poloYici srpna a pośledni jarni mrazik bvvâ v Turuehansku

kolem 10., v Tolstém-Nose aż końcem ëervna. Reka Jenisej, jedinÿ komunikacni prostfedek v tëcbto koncinâch, zamrzâvâ v Turuehansku końcem fijna, pfi usti vsak jiż o 14 dni drive. Splavnou stàva se v jiżnejśich ëâstech końcem kvëtna, pfi üstl aż v druhé polovici ëervna.

Zamrzlÿ je Jenisej u Turuchanska prumërnë roenë 210 dni, u Tolstého-Nosu 250 dni a pfi usti aż 295 dni, tak że volnâ plavba z Jeniseje do more a naopak muże trvati nejvÿs 2 mësice.

O prubëhu rocnich dob v Turuehansku a spojenÿch s nimi zjevech pfirodnich podâvâ Tretjakov zajimavé vypsani, z nehoż podavdme nëkteré ukâzky.

Y zimnich mësicich jest povëtrnost' celkem tichâ a nebe jasné. V bfeznu vsak se uebe zakali a vychrli spousty snëhu na zemi. V tu dobu zjevuji se prvni poslové ovsem jeste dalekého jara: b i l e k o r o p t v i c k y (snëhulky) tâhnou na sever. Y druhé polovici bfezna nastdvaji opët jasné dny a za poledne vykazuje teplomër na slunci aż 15° tepla. Pfiletuji prvni h e j l o v é a za nimi s t e p n i orel. V kvëtnu se stfidaji dest'ové pliskanice a snëhové metelice za stalého buraceni vëtruv, a nebe se zfidka kdy vyjasni. Kolem 10. kvëtna pfi- tâhnou z jihu d i v o k é b u s y , a s nimi casern i vzâcnÿ host, s p a ô e k i r a c e k . S velikou radosti vitaji obyvatelé mësta każdeho nového ptâcka, a neklamnÿm zvëstovatelem jara jest jim stoupâni Jeniseje. Koncern maje prolomi dmouci se vlny ledovou kuru Jeniseje a s neobycejnou rychlosti nastâvd teplo a leto, s nimż se pîiroda probouzi ke krâtkému sic, ale tim usilnëjsimu zivotu. Tak na pî. mêla r. 1860 dne 1. ëervna

cela krajina jeśte raz zimni. Snlh se sypał na stuhlou pud« a teplomer vykazoval 3 stupne pod nulou. Ctyri dny na to nastała vśak obleya a 12. 6ervna vystoupil thermometr Reau- muruv na slunci jiź na 30 stupfiu.

Y polovici cervenee dostupuje hladina Jeniseje a okol- nlch rek nejyetśi yyśe. Jenisej stoupd nezrldka o 15 aż 25 metru! Cely kraj yśak kypl uż żiyotem. Hejna tażnych ptaku nesou se yzducbem, odevsad slyśeti trepot jejich peruti. V rozmanity svehol a zpev ptactva misi se pronikayy piskot b u r u n d u k u (żihanych sibirskycli yeverek), yfesk z a j i c f i , hrcenl potokuy a strużek a sum yodopadu, riticich se odeysad s yysokych brehu do Jeniseje. Na nlzkycb, plscitych mistecli temenl se temer co krok prameny z okrouhlyoh der, a yy- yirajl tu a tam s takoyou silou, że tvori małe yodotrysky. Yśak nejżiveji je kołem stare, śede zyonice turuchanske: sta a tisice śvitornych a śyehollcich l as t ' o ve k obłetujl a otaćeji se kołem sten, jeż hosti trpeliye na sta last'ovclch hnizd.

Y poloyici ceryna rozyijou se lesy a na załiradkacb sazejl repu, i-edkev, brambory a p. Ać nerozmrzla zeme do tć doby hloubeji neż na ’/ 3 neb l/n metru, darł se rostlinstvu prece yelmi dobre.

R. 1859 ucinen pokus i s pestovanlm jecmene. Dne 17. cervna zaselo se na yyslunndm miste nedaleko mesta 9 liber zrna. 30. óervna obili yześło, 29. ćeryence yymetalo klasy a v poloyici srpna było ye kyetu. Pro nastała cbladna było 9. zai'1 posećeno a yymlaceno z neho, ać nedozralo uplne, 60 liber zrna.

Koncern ćeryna, kdy slunce po cele dny nezapada, na- stavaji nesnesitelna parna a objeyujl se miliony doternych k o ma r f t y a mus e k. Yzduch je pruhledny, nebo zi-ldka kdy se zakall. Nadherny jsou zejmćna ticbć, jasne noci v ty doby, kdyż było slunce na kratkou chylli zapadło. Kołem