BOHEMISTYKA
1/2014
Rocznik XIV – ISSN 1642–9893
Re da ktor na cze l ny MIECZYSŁAW BALOWSKI
Se kre tarz Re da kcji AN NA ZU RA
Ra da Na uko wa
Ne il Be r mel (Shef field), Ma rie Čechová (Praga), Ja ro s lav Hubáček (Ostra wa), Ma rie Krčmová (Br no), Jan Kořenský (Pra ga), Sva ta va Machová (Pra ga), Alena Ma curová (Pra ga), Margerita Mla de no wa (So fia), Walery Mo ki jen ko (Petersburg), Do bra va Moldanová (Ústí nad La bem), Galina Nieszczimien ko (Mo sk wa), Ja nusz Sia t ko wski (Warsza wa), Ha na Sodeyfi (Wie deń), Jiří Svo bo da (Ostra wa), Elżbieta Szczepańska (Kra ków), Jó zef Za rek (Ka to wi ce)
Wy da w ca: Ko mi sja Sla wi sty cz na Pol skiej Aka de mii Na uk, Od dział w Po zna niu
In sty tut Fi lo lo gii Słowia ń skiej Uni wer sy te tu im. A. Mi c kie wi cza w Po zna niu
Wy daw ni c two „Pro”
Ad res: ul. A. Fre dry 10, 60–701 Po znań, tel. 61 829 4517 E- ma il: bo he mi sty ka@amu.edu.pl
mie czy s law.ba lo wski@amu.edu.pl
S PIS TRE ŚCI
M i l a n J e l í n e k (22.06.1923–30.01.2014) . . . . 1
AR TY KUŁY I STU DIA
Jindřiška S v o b o d o v á, Užití přímých strategií při ohrožení tváře komunikačního partnera v jednom typu mediálního
dialogu . . . . 3 Ale ksandra P a w l i k, Jak piszą o mie sz ka ń cach Re pu b li ki
Cze skiej pol scy dzien ni ka rze? – o pro fi lo wa niu wi ze run ku Cze chów w dys ku r sie in ter ne to wym wy bra nych rozgłoś ni
z ob sza ru Gó r ne go Śląska . . . . 21 Sta nisława S o c h a c k a, Związki to po ni mii Zie mi Kłod zkiej
z ję zy kiem i hi sto rią Czech . . . . 48 Ad rian Jan Z a s i n a , Za cho wy wa nie długo ści sa mogłoski
te ma ty cz nej po prze dzającej wy zna cz nik cza su przeszłego
w ję zy ku cze skim . . . . 64 Lubomír H a m p l, Od raz anglické lexikální jed no t ky »blue«
v českých neo lo gi z mech a počeštěném názvosloví s využitím
bázové modré ba r vy . . . . 78
ZE ZJAWISK WSPÓŁCZESNEGO JĘZYKA CZESKIEGO
Milan H r d l i č k a, Je za pět minut tři čtvrtě na jedenáct. . . . 87 Milan H r d l i č k a, Turek před branami! . . . . 89
RE CEN ZJE, OMÓ WIE NIA, NO TY
Marie Čechová, Řeč o řeči. Praha: Academia 2012, 311 s. ISBN 978–80–200–2069–7 (przez J i ř e g o Z e m a n a) . . . . . 93
KRO NI KA
Marie K r č m o v á, Za Milanem Jelínkem . . . . 98 In fo r ma cja o Au to rach . . . . 101
C ONTENTS
M i l a n J e l í n e k (22.06.1923–30.01.2014) . . . . 1
AR TI C L ES & RE SE A R CHES
Jindřiška S v o b o d o v á, The use of direct strategies in case of face-threatening acts involving communication
partner in one type of media dialogue . . . . 3 Ale ksandra P a w l i k, How do Po lish jo u r na lists wri te abo ut
the in ha bi tants of the Czech Re pu b lic? – Pro fi ling the ima ge of the Czechs in the in ter net dis co u r se of the se le c ted ra dio
sta tions in the area of Up per Si le sia . . . . 21 Sta nisława S o c h a c k a, Co m po unds of to po ny my of the Kłod zko
Land with the lan gu a ge and hi sto ry of the Czech . . . . 48 Ad rian Jan Z a s i n a , Ma in ta i ning length of the ma tic vo wel
pre ce ding de te r mi nant of the past ten se in Czech . . . . 64 Lubomír H a m p l, Re fle c tion of En glish le xi cal units »blue«
in the Czech neo lo gisms and in the no menc la tu re ad ap ted to the gram ma ti cal sy stem of the Czech lan gu a ge with the use of a blue ba se co lor . . . . 78
FROM THE PHENOMENON OF MO DERN C ZECH LANGUAGE
Milan H r d l i č k a, It's five minutes to three-quarters
of the eleven . . . . 87 Milan H r d l i č k a, »Turek před branami!« . . . . 89 BO OK RE VIEWS & DIS S CU SIONS
Marie Čechová, Řeč o řeči. Praha: Academia 2012. 311 s.
ISBN 978–80–200–2069–7 (by J i ř í Z e m a n) . . . . 93
CHRONICLE
Marie K r č m o v á, About Milan Jelínek . . . . 98
Abo ut of Au t hors . . . . 101
Děkan a Vědecká rada
Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a
Ústav českého jazyka
Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
s hlubokým zármutkem oznamují, že dne 30. ledna 2014 zemřel ve věku 90 let
Prof. PhDr. Milan Jelínek, CSc., dr.h.c.
emeritní pro fe sor Ústavu českého ja zy ka, bývalý re ktor Ma sa ry ko vy uni ve rzi ty, bývalý děkan Filozofické fa ku l ty Ma sa ry ko vy uni ve rzi ty, vědecký pracovník Ústavu českého ja zy ka Filozofické fa ku l ty Ma sa ry ko vy uni ve rzi ty, externí a hostující pro fe sor řady domácích a zahraničních uni ve rzit, člen vědeckých rad Filozofické fa ku l ty Ma sa ry ko vy uni ve rzi ty, Filozofické fa ku l ty Uni ve rzi ty Kar- lo vy, Filozoficko-přírodovědecké fa ku l ty Slezské uni ve rzi ty v Opavě, no si tel zlaté me da i le Ma sa ry ko vy uni ve rzi ty, zlaté me da i le Slezské uni ve rzi ty, me da i le Za věrnost 1939–1945, me da i le k 50. výročí vzni ku ČSR, pla ke ty J. He y rov- ského, francouzského státního řádu Com man de ur des Pa l mes Académiques a mno ha dalších ocenění.
Pro fe sor Mi lan Jelínek patřil k nejvýznamnějším českým lingvistům. Vě- de cky se zabýval především sty li sti kou, ja zy ko vou ku l tu rou, českým ja zy ko- vým pu ri s mem. Je au to rem řady zásadních studií a spo lua u to rem závažných bohemistických děl, např. Tvoření slov v češtině 2, 1967; Mlu v ni ce češtiny II, 1986; Encyklopedický slovník češtiny, 2002; Ka pi to ly z dějin české ja zy ko- vědné bo he mi sti ky, 2007. Ja ko vysokoškolský pe da gog předal své zkušenosti a zna lo sti několika generacím studentů, kteří na něho bu dou s úctou a láskou vzpomínat.
V pro fe so ru Mi la nu Jelínkovi ztrácí Ústav českého ja zy ka, Filozofická fa-
ku l ta a Ma sa ry ko va uni ve rzi ta vynikajícího odborníka, oblíbeného učitele
a milého ko le gu.
Jindřiška S VOBODOVÁ Olomouc
U ití přímých strategií při ohroení tváře komunikačního partnera v jednom typu
mediálního dialogu
Ke y words: me dia dia lo gue, com mu ni ca tion stra te gy, im po li te ness, face- thre a te ning acts
Klíčová slo va: mediální dia log, komunikační stra te gie, nezdvořilost, ohrožení tváře Abs tract
In the presented paper, the author re se a r ches com mu ni ca tion stra te gies used by the com mu ni cants in media dialogues of a specific type. In the analysed talk show topics formerly regarded as strictly private and unof fi cial are presented in public.
However, the com mu ni cants re pre sen ting a media company refrain from following com mu ni ca tion stra te gies tra di tio nal ly used to reach the com mu ni ca tion goals, instead they in ten tio nal ly attack their com mu ni ca tion partners, thre a te ning their face.
The paper presents the most common types of the face- thre a te ning stra te gies and provides their analysis.
Autorka se v předkládaném článku zaměřuje na výzkum komunikačních strategií užívaných mluvčími ve specifickém typu mediálního dialogu. V rámci sledované talk show se do veřejného prostředí dostávají témata, která byla dříve určena výlučně pro soukromou neoficiální ko mu ni ka ci. Ko mu ni kan ti zastupující mediální or ga ni za ci ale opouštějí strategie, které byly při dosahování komunikačních cílů běžné, a naopak vědomě přistupují k útokům ohrožujícím tvář komunikačního partnera. V článku jsou představeny a blíže analyzovány nejčastější typy těchto tvář ohrožujících strategií.
0. Východiska
Význam nou část pro gra mo vé sklad by (ze jmé na sou kromých) te le - vizních sta nic v součas né době předs ta vu jí pra vi del né talk show vy- stavěné čas to na osvědčených zah ra ničních formátech. Kon ver zační
výměny, kte ré tvoří jádro těch to re lací, předs ta vu jí vel mi spe ci fický typ me diálního dia lo gu a jsou ty pické svým výrazně kon fron tačním cha rak te rem. Ve veře jném me diálním pros to ru v nich ko mu ni kační part neři řeší otázky spo je né např. s byd lením, vařením ne bo vlastním vzhle dem. Zpra vid la zde vys tu pu jí neško lení mlu včí, kteří jed nak jed - nají ja ko pro fesní zás tupci me diálních organi zací a pre zen tu jí se pře - devším ja ko od borníci na da né té ma, jed nak jde o mlu včí „z li du”, kteří jsou k účas ti v těch to pořa dech mo ti vováni vi di nou fi na nční výhry či ji né ho bene fi tu a při hlašu jí se k ní, ačko li tím vědomě ris ku jí ohro ení a ztrátu vlastní tváře. Ko mu ni kační stra te gie, kte ré jsou zde u ívány, čas to směřu jí k ohroení či poško zení tváře ko mu ni kačního part ne ra a snaha zdis kre di to vat os tatní účastníky ko mu ni ka ce bývá mo ti vována ne jrůznějšími důvo dy.
V nás le du jící stu dii se zaměříme na analýzu ko mu ni kačních stra te - gií u ívaných v re la ci vysíla né sou kro mou te le vizní sta nicí Pri ma Fa - mily pod názvem Jste to, co jíte.
1Ma te riálo vou bázi jsme získa li pře - pi sem pěti při bli ně pa desáti mi nu tových dílů vysílaných v první po lo - vině roku 2012.
1. Cha ra kter řeči „blízké a vzdálené”
S. Čmejrková (in Čmejrková, Hoffman nová 2011, s. 38) pro po - dob né typy me diálních dia logů při pomíná potře bu me to do lo gicky od - lišit „řeč blízkou a vzdále nou”, ne bo ji nak řeče no „řeč na blízko a na dálku”.
2Texty, kte ré jsou určeny ke ko mu ni ka ci „na blízko”, mají ome zený do sah, rea li zu jí se me zi blízkými ne bo známými os o ba mi, mlu včí si je jich prostřednictvím kons truu jí so ciální iden ti tu a na plňu jí
1
Videozáznamy jednotlivých relací jsou dostupné v archivu TV Prima, např. na stránce http://play.iprima.cz/jste -to- co- ji te.
2
Koch a Oe ster re i cher ve svém příspěvku Sprache der Nähe – Sprache der
Distanz vydaném už v roce 1985 poukázali na vypracovanější charakter řečí na dálku,
které mají výrazně větší akční rádius a jejichž produkce je plánovitější. Blíže k tomu
Čmejrková (2011, s. 38n).
mo de ly bě ných kon ver začních ánrů. Spe ci fické ko mu ni kační si tua - ci odpovídá te ma tická ná plň, která se ob vykle ome zu je na té ma ta osob ního či pro fesního ivo ta. Nao pak obsa hová ná plň „řeči na dál- ku” bývá tra dičně spo jována s té ma ty pře sa hu jícími os ob ní, in timní zkušenost ko mu ni kantů a sou visí spíše s řešením po li tických, kul - turních či spo lečenských otázek. V součas ném me diálním prostředí do chází k výrazné mu posu nu od té mat ty pických pro ko mu ni ka ci „na dálku” k té matům dříve bě ně uívaným pouze v sou kromí, tedy při ko mu ni ka ci „na blízko”.
W. Rai ble (2002) v po dob ném kon tex tu podtrhu je význam spo - lečenské ustále nos ti ko mu ni kačních no rem a pro po jení jistých kon- krétních typů mluvních ak tů (jakými mo hou být např. pozvání, přátelský rozho vor, vtip, klíp ky s přáte li, ne bo nao pak soudní příkaz, při jímací po ho vor či kázání) s určitými ko mu ni kačními okolnostmi pevně ukotvenými v kon ven cio na li zo va né so ciální rea litě. Konkrétní tex to vé typy lze vel mi snadno umís tit na škále, pro je jí krajní bo dy W. Rai ble (tam té ) uívá označení mlu vený, neu pra vený (v tex tu ori - ginálu in ter ac tive) text a upra vený (v tex tu ori ginálu edi ted) text. Pro ti sobě tak stojí dva typy textů, na jed né straně ty, kte ré jsou kon ce pčně mlu ve né, na straně druhé pak ty, kte ré jsou kon ce pčně psa né, to zna - mená, e je jich pro duk ce je vdy pečlivě pláno vaná, při pra vená a je - jich výsledná po doba je ko ri gována a upra ve na. Právě ty to typy ho - tových a edi to vaných textů byly původně určeny ši ro ké mu a v pod- statě nes pe ci fiko va né mu pu bliku. Současná me diální si tuace u to mu - to roz dělení neodpovídá:
Con cep tu al ly speaking, orality and li te ra cy are tho ro u g hly in ter twi ned. The often po stu la ted „great divide” between orality and li te ra cy, between „oral” and „literate”
so cie ties, simply does and cannot exist (Raible 2002)
3.
1.1 Komunikační situace
V me diálním pros to ru se stále častěji ob je vu jí dia lo gy rea li zo va né v sou kro mém prostředí, řeše na jsou v nich vel mi banální a čas to poměrně in timní té ma ta, přičem verbální ak ti vi ta nezříd ka do provází čin nost spočívající v přípravě pokrmů, úpravě zevnějšku, práci na zahrád ce apod. Výsled ky té to neo fi ciální a pseu do sou kro mé ko mu ni - kační ak ti vi ty jsou po dra ma tur gické úpravě nabídnu ty te le vizním divákům, kteří se ko mu ni ka ce účastní ja ko pa sivní konzu men ti. Ko - mu ni kační ak ti vi ta mlu včích u šího ko mu ni kačního okruhu je nabíze - na po dob ně ja ko zbo í a me diální organi za ce, která se řídí ze jmé na potře bou vytvářet zisk, hledá me zi po ten ciálními diváky od byt pro nabízený pro dukt. Aby si divák v nabíd ce ne jrůznějších sta nic vy bral právě tu to konkrétní re la ci te ma ti zu jící banální a ka do denní té ma ta, musí pro to mít zvláštní důvod. Jednou z mo ností, jak zvýšit atrak ti - vi tu a nás ledně i sle do va nost těch to re lací, je u ití neob vyklých a v bě né ko mu ni ka ci od mítaných ko mu ni kačních stra te gií za loe- ných na vědo mém po rušování zdvoři lostních stra te gií a ohro ování tváře ko mu ni kačního part ne ra. Tím ovšem do chází ke vzniku poměr- ně pa ra doxní si tuace, ne bo pro bezpro blé mo vou a efek tivní ko mu ni - ka ci ob vykle platí opačná ten dence, tedy snaha právě těm to stra te giím se vyhnout. V dia lozích da né ho typu např. ros te frek vence prostřed ků u ívaných primárně pro hodno cení ko mu ni kačního part ne ra a je ho ak - ti vit, přičem ak tivní účastníci ko mu ni ka ce jsou přímo vy zýváni k pronášení kri tických hodno cení svých part nerů. Ko mu ni kan ti ná- sledně neváhají u ívat nevybíra vé, výrazně ex pre sivní a poškozu jící výra zo vé prostřed ky a navíc od mítají poskytnout part nerům ja ké ko li kom pen zační stra te gie. Verbální pro jev ne do provází ani ne verbálními si gnály (úsměv, ges to ru kou apod.), ji mi by se zmír nil do pad ver- bálních vy jádření a je by adresáti jistě dokáza li správně in ter pre to vat.
2. Účastníci ko mu ni ka ce
V případě kon fron tačně za lo ených pseu do sou kromých talk show hra je význam nou úlo hu role, kte rou v té to uměle kons ti tuo va né so -
3
Koncepčně řečeno jsou mlu ve nost a psanost značně provázané. Často postulovaný „velký předěl” mezi mluveností a psaností, mezi společnostmi s
„orální” a s „písemnou” ku l tu rou prostě ne e xi stu je a ani exi sto vat nemůže.
ciální si tua ci jednotliví ko mu ni kan ti obsazu jí. Příznačná je pro ty to dia lo gy výrazná so ciální asy me trie, ne bo ko mu ni ka ce probíhá me zi předs ta vi te li me diální organi za ce, kteří zde vys tu pu jí ja ko od borníci nabíze jící po moc, a laiky, kteří na me diální organi za ci ádnou vaz bu ne mají a vys tu pu jí pouze ja ko je jí hos té. Je jich pos ta vení je kom pli- kováno tím, e se oci tají v nepříjem né ivotní si tua ci, a pro to hle dají po moc od borníka, v tom to konkrétním případě jde o li di s výraznou nad váhou. Lé kařka Ka teři na Cajthamlová (v pře pi sech rozho vorů KC) a die to log Petr Havlíček (v pře pi sech rozho vorů PH) jim při pra - vu jí stravní plán, zprostřed ku jí návštěvu u tre né ra a špičko vé ho pro fe - sionálního ku chaře a poskytnou základní in for mace, jak při hub nutí ne jlé pe pos tu po vat. Během tříměsíčního in ter va lu pak s při hlášeným hos tem udr ují spo ra dický kon takt, poskytu jí mu další ra dy a po moc, ale ze jmé na kon tro lu jí průběh te ra pie a je jí výsled ky. Na závěr to ho to ob dobí pak probíhá zhodno cení výsled ků, při kterém jsou zveře jňo- vány vel mi in timní úda je, ja ko je např. celková váha, ob vod pa su a bo- ků apod.
O zás tupcích me diální organi za ce se zde v dy mluví ja ko od bor- nících (ale ještě, ne se do to ho naši od borníci pustí, je potře ba dů- kladně prozkou mat Le nči nu ledni ci), v případě Ka teři ny Cajthamlo vé nebývá zpra vid la opo me nut je jí aka de mický ti tul (dok tor ka Ka teři na i s Pe trem při jí dějí za maneli do Os travy). Nao pak u při hlášených hostů je z ce lé je jich os ob nostní struk tu ry ak cen tován pouze vzhled, ze jmé na nads tan dardní váha, a další ry sy, kte ré nějak s tím to han di ca - pem sou visí, např. stres v práci a ne pra vi delný ivotní ryt mus, neutěše né ro din né poměry apod.):
(1)
Lenka vá í osmdesát šest kilo / z toho třicet tři a půl kila tvoří tuk / přes břicho má sto centimetrů a přes boky sto dvacet čtyři //má spe ci fic kou hruškovitou postavu a trpí také lupenkou /smutky a trápení si zvykla zajídat čokoládou
4(Blanka) chce vzít opět ivot do vlastních rukou / zhubnout a zkrásnět // kdy jindy začít ne po padesátce / Blanka ije se svým čtrnáctiletým synem v panelákovém bytě v Praze / po dvou neúspěšných man elstvích zů- stala sama a její ivot se stal ma ra to nem mezi prací a dětmi / má za sebou několik diet ale váhu si nikdy neudr ela / výsledkem je e Blanka při výšce STO PADESÁT OSM centimetrů nyní vá í osmdesát kilogramů
Hos té při hlášení do pořa du jsou si své „ne dos ta tečnos ti” vel mi dobře vědo mi a ve veře jném me diálním pros to ru poskytu jí in for mace, kte ré mají na pros to de vas tu jící úči nek na je jich vlastní tvář. Na pros to nea dek vátně se v je jich verbálních pro je vech ak cen tu je maxi ma skrom nos ti, ze jmé na neschva lování se be samé ho (blí e viz např. Hir- schová 2006, s. 157), a jsou na pros to opomíjeny vše chny slo ky os ob - nostní struk tu ry, je by mohli vyuít při bu dování vlastního po zi - tivního obrazu (např. pro fesní úspěchy, získa né zna los ti a do vednos ti apod.):
(2)
Lenka: tak myslím si e… e si nemůu najít pa r t ne ra protoe jsem SILNÁ / já si to myslím vůbec jako celkově / e mě ty chlapi vopouštěj proto / proto e sem tlustá // a i kdo tvrdí e to pravda není tak jako si stejně myslím / e to pravda je
Tatiana: bych nejradši vyměnila s někým ten dolejšek je velkej / je tě kej / (smích) přisednu tak nemů u vstát / nebo spadnu / protoe je těkej //chci prostě ít naplno a s tímhle tím zadkem to nejde
Blanka: já sem to tam pro pla ka la musím přiznat / z věku i z různých takových těch přechodových věcí který teda eště nemám ale vono se to všechno tak jako pere tak si myslím e to... to mě hodně ovlivňovalo /no a hold...hold mám doma puber áka a to sou někdy nálady HROZNÝ no
kle sa vou (/), kon co vou (//) nebo otázkovou (?) in to na ci a důraz (protože jsem SILNÁ). V textu ponecháváme nespisovné morfologické varianty a snažíme se re - spe kto vat původní pozměněné podoby slov, zejména zjednodušené souhláskové skupiny.
4
Analýza primárně nesměřuje k postižení suprasegmentálních složek
komunikátů, v trans kri p tech tedy upouštíme od jejích komentářů a za chy cu je me
sem dycky zůstala s těma dětma vod malička na všechno sama // do vo - pra v dy vo všechno sem se musela po sta rat a mo ná e mě citově ničilo
e jako / e jako děti voba kluci vyrůstali dá se říct bez táty
Ten dence mi ni ma li zo vat v ko mu ni kační in te rak ci ex pli citně for - mu lo va nou se bechválu a nao pak posílit se bekri tiku je celkem bě ná a je ta ké součástí Lee cho va zdvoři lostního prin ci pu (blí e viz např.
Hirschová 2006, s. 156), ko mu ni kační zvyk lostí a pro je vem zdvoři - los ti je ovšem snaha part ne ra po dob né re pliky vyvra cet, např.:
A: to jsem šíleně zvorala, radši bych se ani neviděla
B: jejda nešil, jednak si toho skoro nikdo nevšiml, ale hlavně to vůbec nebylo tak zlé.
Ve sle do vaných dia lo gických výměnách se ovšem ký ené útěchy part nerům ne dostává a zás tupci me diální organi za ce je nao pak čas to v ne ga tivním se be hodno cení utvr zu jí:
(3)
Tatiana: tak radši čísburger jim koupím
KC: to snad prosím vás ne na vy kej te je na fástfudy // eště jeden nápis by tam měl být napsaný / mělo by tam být napsáno vstup dětem do osmnácti let přísně zakázán // voni tam do sta nou ňáký zvířátka voni si tam udělaj ňákou oslavu výsledkem je / e se na to stanou psy chi c ky závislí //neblbněte maj tlustou matku…
KC: a proč ne? (čte výsledky vyšetření) pan Michal má zvýšený jeden z jaterních testů a má tedy vyšší ky se li nu močovou /cukr normální /krevní tuky normální //tak e zdánlivě … co todle je jako? (manelé se chytili za ruce a usmáli se na sebe) e jako je to dobrý?
Jana: ne e sme se báli e to bude horší
KC: prosím vás ale vono je to s ním strašně špatný a vy plánujete dítě?
Jana: jenom pokud zhu b ne me
KC: vy ste voba jako takoví důchodci trošku // u ste zkoušeli e byste si sem pučili třeba tříleté dítě? co?
Jana: šestileté
KC: a jakpak to vy pa da lo?
Jana: bylo to namáhavé
Michal: to děcko by furt někde skákalo lítalo / a my sme byli z toho úplně hotoví
KC: víte takhle se chová ivé dítě to je KOLÍNEČKO teda / tam bude artróza / se nedivím e bolí // vono se říká setřelá stru ktu ra / ale TODLE u
vůbec nevypadá jako koleno e jo /víte co? ale todle by měl vidět ňákej ortopéd // a já vod vás budu velmi natvrdo po adovat / abyste vůbec nejdřív šel k lékaři
Mo ti vem pro u ití po dobných stra te gií je zře jmě snaha ak ti vi zo vat ko mu ni kačního part ne ra a vy bur co vat ho k jednání, kte ré by pro něj mělo ve svém důs led ku po zi tivní do pad, oba od borníci zas tu pu jící mé dium pro gra mo vou nezdvoři lost os tatně ta ké po zi tivní mo ti vací ospra vedlňu jí. Přes to jsou prostřed ky u ité v případě rozho vo ru s vý- razně obé zními man eli, kteří zou fale touí po dítěti a vlastní tlouš ka je prak ticky vy luču je ze spo lečenské ho ivo ta, zby tečně příkrá, ste jně ja ko vy jádření: neblbněte, maj tlus tou matku adre so va né de pri mo va né a kom plexy značně zatí ené Ta tianě.
3. Přímočarost a programová nezdvořilost
Pro ko mu ni kační ak ti vi tu obou přizvaných od borníků je cha rak te - ris tické ne dodr ování třetí zdvoři lostní zása dy for mulo va né R. La- kof fo vou (La kof fová 1973, zde např. Hirschová 2013, s. 229), a to:
„cho vej se přátelsky, aby se adresát cítil dobře”. Bě nou ko mu ni kační
stra te gií u íva nou ze jmé na K. Cajthamlo vou je přímoča ré a be zo-
hledné vy jadřování, je ho do pad není mírněn ádnou kom pen zační
stra te gií. Při vy jednávání vlastní tváře sa ma zdůrazňu je ze jmé na pro -
fesní ro li (opa ko vaně se zmiňu je fakt, e ved le me dicíny vys tu do va la
i psy cho lo gii), s hosty při hlášenými do re lace ko mu niku je po dob ně ja -
ko s pa cienty, kteří ji vy hledávají s ádostí o ra du a po moc. Právě pro -
fesí lé kařky pak ospra vedlňu je „upřím né”, přímoča ré vy jadřování, ne - bo pa cientům je tře ba sdělit za všech okolností pravdu a nás lednou te ra pii za lo it na obous tran né důvěře.
Přímoča rost K. Cajthamlo vé se pro je vu je ne jčastěji v otázkách týkajících se os ob ního ivo ta hostů ne bo je jich stra vo vacích návyků.
Otázky týkající se váhy, věku ne bo jiných as pek tů os ob ního ivo ta mají své mís to v re la tivním sou kromí lé kařské praxe. Ve veře jném me diálním pros to ru se ale je jich funk ce výrazně mění a snaha hostů koo per o vat a na po lo enou otázku poskytnout re le vantní odpověď ve - de k odha lování os ob ního ni tra spo je né mu čas to s výrazným poško - zením vlastní tváře.
Ja ko psy cho lo ka vy chází K. Cajthamlová z přesvědčení, e za větši nou so ma tických pro blémů, mezí kte ré řadí i obe zi tu, je tře ba hle - dat psy chické pro blé my, stres a nes po ko je nost ne bo frus tra ci v os ob - ním ivotě:
(4)
KC: no ale my ještě nevíme jestli vás vlastně bereme // proč vy ste vlastně se přihlásila do pořadu? v čem e je problém?
Lenka: no já si myslím / e ve mně KC: ale v čem?
Lenka: jako ty… čokolády PH: proč to jíte?
KC: proč je potřebujete?
Lenka: nevím / nevím / je to ňáká drogová závislost (smích) KC: čeho vás zbavuje čokoláda?
PH: kdy si ji dáváte?
Lenka: kdy mám problémy // kdy mám stres KC: tak e bychom přišli na to z čeho máte stres?
Lenka: ty chlapy ty mě prostě dycky / kdy … kdy mám ňáký s nima problém / kdy mě opouštěj tak pak já se ob klo pu ju tou čokoládou a vlastně tak teďkom…
Další rozho vor (5) ve de K. Cajthamlová s mla dou enou, u kte ré jsou evi dentní pro blé my v part nerském sou ití. Manel Ta tia ny své
eně ne poskytu je dos ta tek psy chické podpo ry, ne pomáhá jí při práci v domác nos ti ani s péčí o dvě ma lé děti, co se výrazně pro je vi lo např.
v době Táni ny ne mo ci. Zkušená psy cho lo ka dokáza la pro blé my v part nerském sou ití vel mi rychle odha lit a konkrétními přímočarými otázka mi svou ko mu ni kační part nerku de fac to ma ni pu lu je k veře jné - mu propírání sou kromých pro blémů, kte ré musí nutně mít vel mi de - vas tu jící úči nek na obraz je jí po zi tivní tváře:
(5)
KC: Táňo /jak vlastně vy pa da la hi sto rie vaší nadváhy nebo změn postavy //
vy ste někdy byla štíhlá?
Tatiana: víceméně štíhlá sem nebyla nikdy //ale úplně tlustá taky ne KC: jak si to vysvětlujete?
Tatiana: pravděpodobně to bude taky psy chi c ky/ proto e ivot nebo man elství mých rodičů nevyšlo //tak my sme měli takhle jako v rodině takovou Itálii kdy i tatínek maminku mlátil / tak e já si myslím e to bude tím
KC: a kolik vám bylo v té době let?
Tatiana: kdy se rozváděli tak mi bylo třináct
KC: no a jak vy ste začla tedy nejvíc přibírat? kdy to bylo?
Tatiana: asi no / ne sme začali podnikat tak to tak bylo KC: aha
Tatiana: ano ano /to u sem chodila s manelem
KC: a to podnikání s vámi udělalo co? s vaším ivotem?
Tatiana: no víceméně sem neměla ádnej ivot KC: co tím myslíte?
Tatiana: no ila sem v obchodě / kterej sme měli nonstop pra co va li sme na tom
KC: ráno i večer? (atd.)
3.1 Vynucená se be kri ti ka hosta
Přímé otázky jsou ob vyklé v rozho vo rech věno vaných stra vo va- cím návykům hostů. Zpra vid la jsou for mu lovány tak, e se nutnou součástí odpovědních re plik opět stává se bekri ti ka hos ta. Při analýze po dobných ko mu ni kačních si tuací (např. Svobodová 2012–2013) se ukáza lo, e hos té zpra vid la re zi gnu jí na sna hu o ja kou ko li vlastní se - beo bra nu, v rozho vo ru při jímají výrazně asy me trické pos ta vení a vel - mi ochotně při jímají a do konce i potvr zu jí vlastní kri tická hodno cení:
(6)
KC: marináda /vaříte ňáký zajímavější něco? proto e to je takový… jako jídlo trošku nudný
Lenka: no ale jo jako vařím spíš nudně
KC: proč sama pro sebe tak nudně? vy ňák dr íte dietu furt ve své hlavě / e jo?
Lenka: no (smích)
KC: tak / a teď jste to divákům předvedla Blanka: předvedla?
KC: a dokonce se mnou mluvíte ještě tyté věci /víte co vy nejvíc děláte? vy se sna íte odhadnout / co ten druhý chce slyšet a vyjít mu vstříc Blanka: no víte co vono to je profese deformační / e jo jako to / co dělám KC: ale to musí bejt šílenej stres
Blanka: no
KC: vymýšlet / co ta Cajthamlová přesně chce slyšet?
Blanka: no a právě e ten stres to je to / co mě pronásleduje
K. Cajthamlová sa ma kri tické hodno cení hostů pou ívá ja ko bě- nou součást vlastní ko mu ni kační stra te gie, Hirschová (2010 s. 277) ovšem upo zorňu je na fakt, e mlu včí se v běných ko mu ni kačních výměnách roz mýšlí, zda k po dobným atakům na tvář ko mu ni kačního part ne ra vůbec přis toupí, ne bo je jich u itím:
[...] zároveň riskuje ohro ení nebo „ztrátu tváře” sám u sebe, protoe je nucen odklonit se od primárního obrazu vlastní pozitivní tváře. Jednou ze základních strategií tedy je od takového riskantního komunikátu usto u pit (Hirschová 2010 s.
277).
Pod mín ky uměle kons ti tuo va né ko mu ni kační si tuace za lo ené na výrazné asy me trii ko mu ni kantů ovšem jedno mu z part nerů umo ňu jí bez ri zi ka ohro ení vlastní tváře ata ko vat tvář adresátovu:
(7)
Blanka: slo ení bude asi moná tak nějak ucházející / protoe to sem dostala vod tety a ta to v dycky má vyštudovaný ale...paprika / mrkev / česnek KC: prosím vás /dietářko /moment // pšsst Blanka: ano?
KC: co jste to teď právě řekla?
Blanka: to sem dostala od..
KC: slo ení bude asi ucházející protoe to sem dostala vod tety /ta to má naštudovaný?
Blanka: no
KC: jakto e vy to neštudujete?
Blanka: eee študuju /ale málo / málo tak teď to u pro stu du ju / speciélně todle to
KC: kdy teta něco řekne / kdy v te le vi zi něco řeknou / kdy Cajthamlová něco řekne / tak si to furt ještě zkon tro lu ju / ne?
Blanka: no to jo
Bě nou součástí je jích pro jevů se stává např. iro nie; v těch to přípa - dech se ve vy jádřeních do provázených ná padnou mi mikou a přehna - nou in to nací in ten do vaný význam zásadně liší od význa mu do slovné - ho, kon ve nčního (blí e Hirschová 2013, s. 262–265). Ani v nás le du - jícím dia lo gu se host vůči pro ti jasně si gna li zo va né iro nii neohrazu je, nao pak ji při jímá a potvr zu je vlastní re plikou:
(8) KC: ta:k
PH: a čuchejte a říkejte Iva: no nevoní to
KC: čuchněte a řekněte vodkuď de ta vůně nejhorší Iva: hm
KC: já myslím / e tady
PH: nejintenzivnější by mohlo bejt vodsaď KC: já bych řekla e TODLE
PH: kdy vono to dole splývá všechno ty hnusy do hro ma dy Iva: hm
KC: tak se na to mrkněte
Iva: nevím / jestli mám tu odvahu KC: to je všechno PĚKNÉ přece
Iva: (s rozvázaným šátkem) jo jo VELKÁ krása
Ta to konkrétní ko mu ni kační si tuace je pra vi delnou součástí všech re lací a pro ka dé ho hos ta je vel mi nepříjemná. Dra ma tur gie pořa du to ti na velký stůl „hrůzy” nahro madí pokrmy, kte ré host zkonzu mo - val během uply nu lé ho týdne. Jíd lo je ovšem naa ran ováno tak, aby na vše chny zúčastněné půs o bi lo co ne jhůře, ma jo né zy, jo gur ty a dres - singy bývají vy li té do os tatního jíd la, vše je vel mi chao ticky navrstve - no a po tra vi ny na stole vy pa dají spíš ja ko obsah vy sy pa né po pelnice.
Součástí te ra pie je zře jmě potřeb né uvědomění si, ja ké chyby host ve svém stra vování dělal. K. Cajthamlová a P. Havlíček ho se zaváza- nýma oči ma ve dou ke sto lu a nutí jej k ver ba li za ci nejprve či chových a pak i zra kových dojmů, ko mu ni kační si tuace má stan dar di zo vaný průběh, ne bo všichni pozvaní hos té se ke svým do sa vadním zvyk los - tem vy jadřu jí vel mi kri ticky a sli bu jí změnu.
Iro nický pos toj ve svých pro je vech K. Cajthamlová si gna li zu je např. i u itím de mi nu tiv (ja ko o nás troji verbálního útoku uvauje o de mi nu ti vech např. Neku la 2004, s. 114) a přízna kových prostřed ků so ciální deixe (Hirschová 2013, s. 112–114):
(9)
KC: a ja ko u pak smetanu pou íváte kolikaprocentní?
kuchař Robert: třicítku myslím
KC: třicítku? no to je taky mazec /dobrý to bylo e jo? TUČŇOUČKÝ kuchař Robert: vona se mě neptala /já bych jí to řek
KC: děvče a to vínko? to máte doporučené?
Iva: ano / já sem se bránila / já sem se bránila KC: Adámku?
Čtrnáctiletý syn Adam: ano?
KC: kdy porovnám tady ty dvě postavičky (ukazuje na blanku a syna) a odmyslím si tady u maminky prsa / já nevidím moc rozdílů
Tatiana: a daj se vůbec koupit párky ňáký? nedaj asi aby to...
KC: děvče zlatý
KC: tak e holka zlatá kdy sem právě v takové re sta u ra ci a nerozumím tak se o to víc musím ptát // vy byste si měla začít šít tu sukýnku víte kterou?
(Iva kroutí hlavou) vy nevíte / kterou sukýnku?
KC: prosím pěkně / DÁMO A PANE / pokud se vaše strava neliší / není divu /
e se vaše postavy příliš neliší a na ty prsa // co jako co povaujete za největší svůj problém? co co neumíte nejvíc?
4. Pozitivní ocenění pa r t ne ra
Po zi tivního ocenění se v pořa du dostává hostům, kteří ve své snaze zhub nout uspěli, a buď neby li nepříjemně přek va pe ni při náhod né kon trole, která je po vin nou součástí všech re lací, ne bo na kon ci tříměsíční te ra pie zazna me na li výrazný váhový úby tek:
(10)
KC (na kameru): teda lidi to je věc co já vám řeknu? ta důvěra těch lidí plus to / jak se do toho opřeli / to mě fakt bere (…) a víte / co se mi mo ná líbí úplně nejvíc? ta energie / já kdy si je vzpo me nu jak byli dušný / zpocený /vyděšený a otrávený /a ta paní jak pořád plakala /to je toti strašnej rozdíl //výborný
PH: dobrý den KC: vám to sluší
Blanka: dobrý den / děkuju KC: vypadáte ú asně ensky
Blanka: no to sem pořád chtěla trošku
PH: ma lin ka tu jste vomládla / zje mni la
I ex pli citně for mu lo vaná pochva la se ale čas to obrací ve svůj vlastní opak a chvále né ho hos ta výrazně de ho nes tu je, jak ukazu je ná- s le du jící dia lo gická výměna:
(11)
Lenka (na kameru): úplně ú asný // ÚŽASNÝ jako sedmdesát čtyři kilo sem neměla u hodně dlouho (smích) no fakt
KC: já tu mám pro vás další věc // vy se bojíte motýlů e jo?
Lenka: no
KC: tak e tady máte motýly (podává Lence kolá) kterých doufám se není co bát // sou přišpendlený / a sou takoví zvláštní // kerej se vám líp líbí?
jestli řeknete e ten barevnější / tak vás plácnu Lenka: lepší je perle ovec
KC: no proto //tak e kdy dovolíte prosím pěkně váení perle ovci tady máte konečně dívku / která u nehraje černovlasou mrchu konečně /ale je vidět / jak je jemná a ně ná // tak nechte se přišpendlit
K. Cajthamlová na kon ci te ra pie, při kte ré se Lence po daři lo zhub - nout více ne de set ki lo, vel mi ne tak tně a vůči ko mu ni kační part nerce i ne citlivě při pomíná, e ačko li ve svém snaení by la úspěšná, stále se jí ne po daři lo vyřešit hlavní a zásadní pro blém, který mla dou enu trá - pil, a to je jí neúspěchy v part nerských vztazích a pře trvávající osa- mělost.
5. Pomluvy v replikách profesionálů
Do veře jné ho me diálního pros to ru se dostává další poměrně spe ci -
fický typ původně čistě sou kro mé ho „ án ru” mlu ve né ko mu ni ka ce,
zmiňo vaný ji výše (Rai ble 2002), a to pomlouvání ne bo klíp ky s přá-
te li. Oba od borníci se bezprostředně po uko nčení rozho vo ru s hosty
obra ce jí na ka me ru a účastníkům širšího ko mu ni kačního okruhu
sdělu jí své bezprostřední dojmy a názo ry na ně. Po dob ná stra te gie ovšem zúčastněné výrazně poškozu je, ačko li se ja ko lai ci s důvěrou obra ce jí na pro fe sionály, od kterých očekávají po cho pení a po moc.
Odha lu jí vlastní ni tro a mís to citli vé ho a dis krétního zhodno cení vlastní si tuace se dočkají veře jné kri tiky, na kte rou ovšem sa mi ne mo - hou nějak rea go vat:
(12)
KC: no ale todle by byl přesně ten zázrak / který v tuhle chvíli ti dva potřebujou jo // nejotřesnější na tom všem je / e tomu pánovi je pět a čtyřicet / vypadá jak zlo me nej stařec e jo a hrůza je / e ta dáma chce být matkou a je jak šestiletá holka
(kolemjdoucí, výkřiky na kameru) KC: super
PH: a ije in te li gen ce
KC: teď si představ, e se jim něco takovýho narodí? to teda nevím / jak si s tím Jana se svojí emo cio nali tou poradí
KC (na kameru): emoční reakce byla veliká /ale u dospělé eny bych očekávala sebeovládání a myslím / e dneska si uvědomila / e s tím musí začít něco dělat
Závěry: V ana ly zo va né kon fron tační talk show se do veře jné ho me diálního pros to ru dostávají té ma ta i án ry běné dříve pouze v sou - kro mé ko mu ni ka ci blízkých ne bo ales poň známých mlu včích. Cel- kový cha rak ter ko mu ni ka ce je výrazně ovlivněn tím, e je jí účastnící jsou si vel mi dobře vědo mi rolí, kte ré obsazu jí, a jsou ochot ni přis tou - pit na je jich výraznou asy me tričnost, vyplývající jed nak s di cho to mie zás tupce me diální organi za ce – pozvaný host a pro fe sionál – laik.
Právě ak cep tování přiděle né role pak jedno mu z účastníků ko mu ni ka - ce umo ňu je v pods tatě bez ri zi ka ohroení ne bo ztráty vlastní tváře ata ko vat a poško zo vat tvář ko mu ni kačního part ne ra. Ja ko ne jbě nější typ ohro ujících stra te gií byly ve sle do va né talk show vys le dovány přímé výpovědi (čas to otázko vé ho cha rak teru) bez do pro vodných
kom pen začních stra te gií, iro nie a pomlouvání ko mu ni kačního part - nera.
Literatura
B r o w n o v á P., Le v i n s o n S. C., 1987, Politeness: Some Universals in Language usage. Cambrige: Cambrige University Press.
C u l p e p e r J., 1996, Towards an anatomy of im po li te ness. „Journal of Pragmatics”
25, 1996, s. 349–367.
Č m e j r k o v á S., H o f f m a n n o v á J. (eds.), 2011, Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Praha: Academia.
H i r s c h o v á M., 2006, Pragmatika v češtině. Olomouc: Univerzita Palackého, Filozofická fakulta.
H i r s c h o v á M., 2009, Vhodnost (ap pro pria te ness) jako pragmatická kategorie. In O. Uličný (ed.) Eurolingua & Eurolitteraria 2009, Liberec: Technická univerzita v Liberci, s. 9–16.
H i r s c h o v á M., 2010, Nezdvořilost jako pragmalingvistický fenomén.
„Linguistica Brunensia” 58, 2010, č. 1–2, s. 273–285.
H i r s c h o v á M., 2013, Pragmatika v češtině. Druhé doplněné vydání, Praha:
Karolinum.
M ü l l e r o v á O., H o f f m a n n o v á J., S c h n e i d e r o v á E., 1992, Mluvená čeština v autentických textech. Jinočany: H + H.
N e k u l a M., 2004, Deminutiva a zdvořilost. In: Z. Hladká, P. Karlík (eds.): Čeština – univerzália a specifika 5, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 110–119.
R a i b l e W., 2002, Literacy and orality. In: N. J. Smelser, P. B. Batles (eds.), In ter - na tio nal Ency c lo pe dia of social and behavioral sciences, s. 8967–8971.
Dostupné z http://www.
Romanistik.uni-freiburg.de/raible/Publikationen/Files/ Orality_2col.pdf [cit.
17. 1. 2012].
S v o b o d o v á J., 2013, Nezdvořilost v mediální komunikaci. „Český jazyk a literatura” 63, 2012–2013, č. 5, s. 215–223.
Z i m a J., 1961, Ex pre si vi ta slova v současné češtině. Praha: Nakladatelství
Československé akademie věd.
Aleksan dra P AW LIK Łódź
Jak piszą o mieszkańcach Re pu bli ki Czes kiej polscy dzien ni karze? – o pro fi lo wa niu wizerunku
Cze chów w dys kur sie in ter ne towym wy bra nych rozgłośni z obsza ru Gór ne go Śląska
Keywords: Lin gu i stics, in ter net dis co u r se, ste reo ty pe, ra dio, Słowa klu czo we: Lin g wi sty ka, dys kurs in ter ne to wy, ste reo typ, ra dio
Abs tract
The article focuses on de te r mi ning how Czech’s ste reo ty pi cal fe a tu res are present in public dis co u r se on the in ter net pages of se le c ted bro a d ca sting radio stations. Ana - ly sis of the ma te rial has been pre ce ded by an attempt of re con stru c ting the basic ste - reo ty pe of the Czech which fun c tions in the cons cio u s ness of the Poles. The basis for this part of the study are di c tio na ry sources, so cio lo gi cal works, as well as eth noli gu i - stic. 36 in ter net ar ti c les pu b li s hed in 2013 have been ana ly sed from the lin gu i stic point of view. All of them have been pu b li s hed on the we bsi tes of four radio stations bro a d ca sting in the area of Higher Silesia: Radio Opole, Radio Bielsko, Anty ra dio and Radio Aniol Be ski dow.
Artykuł ma na celu usta le nie, w jaki sposób cechy ste reo ty po we wizerunku Czecha są obecne w dys ku r sie pu b li cz nym, pro wa dzo nym na łamach stron in ter ne to - wych wy bra nych rozgłośni ra dio wych. Analiza materiału po prze dzo na została próbą zre kon struo wa nia ba zo we go ste reo ty pu Czecha, fun kcjo nującego w świa do mo ści społecznej Polaków. Podstawę opra co wa nia tej części za gad nie nia stanowią źródła leksy kogra fi cz ne, a także prace so cjo logi cz ne oraz etno ling wisty cz ne. Ana li zie ję zy - ko wej poddane zostały dane te ksto we – 36 artykułów in ter ne to wych, opub li ko wa - nych w 2013 roku na stronach czterech stacji ra dio wych, nadających na terenie Górnego Śląska: Radia Opole, Radia Bielsko, Anty ra dia oraz rozgłośni Radio Anioł Beskidów.
Od wieków w świa do moś ci Po laków funk cjo nują roz maite ce chy składające się na wizeru nek naszych sąsiadów zza południo wej gra ni -
cy. Wie le z nich do dnia dzi sie jsze go prze kazy wa nych jest z po ko le nia na po ko le nie i tworzy polski ste reo typ mieszkańca Re pu bli ki Czes - kiej. Ce lem ni nie jsze go ar tykułu jest us ta le nie, w ja ki sposób ce chy ste reo ty po we wizerunku Cze cha są obecne w dys kur sie pu blic znym, pro wad zo nym na łamach stron in ter ne towych wy bra nych rozgłośni ra diowych. Ana li za języko wa zos ta nie po przed zo na próbą zre kon- struo wa nia obecne go w świa do moś ci społec znej ba zo we go ste reo - typu Cze cha. Umożli wi to pełnie jsze zba da nie re lacji międ zy ce cha mi utrwa lo ny mi w świa do moś ci społec znej i języko wej Po laków a cha - rak te rystyka mi Cze cha, wyłaniający mi się z dys kur su pu blic zne go.
Ba zowy ste reo typ Cze cha próbu ję zre kons truo wać w opar ciu o dane sys te mo we, ze brane na pods ta wie źródeł leksyko gra fic znych
1. Wnioski płynące z ana li zy tych da nych uzu pełniam cha rak te rystyką ste reo typu na ro dowoś cio we go Cze chów, przy go to waną na pods ta wie dostępnych ba dań i opra co wań socjo lo gic znych oraz etno lingwis tycz- nych.
Ana lizę re lacji ste reo typu ba zo we go wo bec wizerunku ujaw niają- ce go się w dys kur sie pu blic znym prze pro wad zam na pods ta wie da - nych teks towych – ar tykułów za mieszc zo nych na stro nach in ter ne - towych wy bra nych rozgłośni ra diowych. War to zaznac zyć, że zgod- nie z ten dencja mi wyksz tałcający mi się w polskich me diach pod wpływem postę pujące go pro ce su kon wer gencji różnych form ko mu - ni kacji
2, treś ci za mieszc zane w In ter ne cie są przy go towy wa ne na pods ta wie ma te riałów an te nowych, najc zęś ciej przez tych samych dzienni karzy, którzy przy go towują ma te riały an te no we. Można za tem uzna wać je za równo prawną w stosunku do emis ji an te no wej formę
1
Materiał został zebrany na pod sta wie 23 źródeł leksy kogra fi cz nych, wśród których znalazły się ogólne słowniki języka pol skie go, słowniki ety molo gi cz ne, słowniki fra zeo logi cz ne, słowniki wyrazów bli sko zna cz nych oraz słownik geo gra fi - cz ny.
2
Konwergencja to zjawisko polegające m.in. na przepływie treści między różnymi
mediami. Wiąże się z postępującą współpracą nadawców w zakresie wymiany treści i
pomysłów, a skutkuje zwiększoną migracją odbiorców między mediami (Jenkins
2007, s. 20)
wy po wied zi dzien ni karzy ra diowych. Te mat Re pu bli ki Czes kiej i jej mieszkańców szczególnie częs to po ja wia się w teks tach in for macyj- nych pu bliko wa nych na stro nach polskich rozgłośni, obe jmujących za sięgiem na da wa nia część obsza ru pols ko- czes kie go po gra nic za.
Dla te go ana li zie języko wej pod da nych zos ta nie 36 ar tykułów in ter ne - towych, opu bliko wa nych w 2013 roku na stro nach czte rech stacji ra - diowych, na dających na ter e nie Gór ne go Śląska: Ra dia Opole, Ra dia Biels ko, Anty ra dia oraz rozgłośni Ra dio Anioł Bes kidów. Wy brane rozgłośnie są zróżni co wa ne pod względem formy własnoś ci oraz za - sięgu na da wa nia, co ma wpływ na pro fil prze kazu ra dio we go i cha rak - ter emi to wa nych treś ci
3.
Dla po trzeb podję tej ana li zy przy jmu ję, że ste reo typ jest „rod za - jem po toc znej kon cep tua li zacji rzec zy wis toś ci”, dla te go uza sadnio ne me to do lo gic znie jest „podję cie próby re kons truk cji pro fi lo wa nia ja ko teks totwórc zej pro ce du ry for mo wa nia wa riantów ba zo we go wyo bra- że nia na po zio mie dys kur su” (Bartmiński, Lap po, Ma jer- Ba ra nowska 2007, s. 263). Z ko lei pro fi lo wa nie jest „su biek tywną (tj. mającą swój pod miot) oper acją językowo- poję ciową, po le gającą na swois tym kształto wa niu obrazu przez uję cie go w okreś lo nych as pek tach (pod - ka te go riach, fa se tach)” (Bartmiński, Nie brze gowska 1998, s. 212).
Jest za tem pro ce sem for mo wa nia wa riantów wyo braże nia, obecne go w tra dycji. Pa mię tając, że „różne pro file nie są różny mi znac ze nia mi, są sposo ba mi organi zacji treś ci se mantyc znej wewnątrz znac zeń”
(Bartmiński, Nie brze gowska 1998, s. 220), próbu ję okreś lić, ja kie pro file Cze cha powstają w dys kur sie pu blic znym w wy niku oper acji do ko ny wa nych na ste reo ty pie ba zowym.
1. Ste reo typ naro do wo ścio wy Czecha
Ste reo typ na ro dowoś ciowy jest poję ciem de fi nio wa nym na grun - cie wie lu nauk, jed nak wspólnym ele men tem tych eks pli kacji jest po- s trze ga nie ste reo typu ja ko utrwa lo ne go w kul turze uogólnio ne go wizerunku, za wie rające go zes taw cech uzna nych przez mieszkańców in ne go kra ju za ty po we dla da nej na ro dowoś ci. Jedną z pods tawo- wych cech ste reo typu jest po wierzchowność za war tej w nim treś ci.
Ste reo typy na ro do we – jak zauważają Jan Ber ting i Chris tiane Villain- Gan dos si – „po ma gają wy ra zić i okreś lić pods tawo we ce chy na ro du, których ja ko pro duk tów życia społec zne go nie można potwierd zić fak ta mi” (Ber ting, Villain- Gan dos si 1995, s. 19). Uję cie ste reo ty po we, przez swoją ogólnikowość, częs to nie zgad za się w de - ta lach ze sta nem fak tyc znym lub os o bis ty mi doświadcze nia mi jed- nos tek. Rozu mo we czy fak to gra fic zne uza sadnie nie sądów sta no - wiących pods tawę okreś lo nych cech ba da ne go zja wiska nie jest jed - nak is totą ste reo typu. Pierwszo pla nową rolę odgry wają tu reak cje emocjo nalne, częs to nie po parte os o bis tym kon tak tem z przeds ta wi - cie la mi dru gie go na ro du. Jak zaznac za Do ro ta Pion tek,
[...] o ste reo ty pie można mówić wtedy, gdy okre ślo ne emocje, postawy i oceny są reakcją nie na własne do świa d cze nia, lecz na słowo - na z wę wywołujące te zjawiska (Piontek 1995, s. 22).
Choć ste reo typy nie są wolne od pewnych nieś cisłoś ci, a na wet przekłamań, na dal po zos tają silnie osad zone w świa do moś ci społecz- nej, odgry wają także is totną rolę w języku, li tera turze i sztuce (Bart- miński, Lap po, Ma jer- Ba ra nowska 2007, s. 107). Są wręcz po trzeb ne tworzące mu je na ro do wi. Jak zaznac za Mi rosław Zdulski w swoim ar - tyku le poświę co nym związkom pols ko- czes kim, ste reo typy na ro do - we:
[…] służą członkom społecz no ści na ro do wej jako wspólne, gotowe układy od nie sie - nia, wzmacniają więzi między członkami społecz no ści, pozwalają ukazać różnice między naszą a obcą społecz no ścią, w sytuacji kryzysu służą kreacji kozła ofia r ne go, mogą przy czy niać się do oka zy wa nia lo ja l no ści bądź wyklu cze nia osób ze społecz- ności (Zdulski 2000, s. 132).
3
Radio Opole jest re gio nalną rozgłośnią Pol skie go Radia S.A., a zatem re pre -
zen tu je nadawcę pub li cz ne go, Radio Bielsko to lokalna rozgłośnia pry wa t na z
siedzibą w Bie l sko - Białej, która cieszy się wysoką słucha l no ścią wśród mie sz ka ń -
ców dawnego wo je wó dz twa bie l skie go. Anty ra dio to po pu la r na ko mer cy j na
rozgłośnia re gio na l na o profilu mu zy cz nym, re a li zująca rzadki w Polsce format Al -
ter na ti ve rock, po sia dająca sie dzi by w Wa r sza wie, Kra ko wie i Ka to wi cach. Z kolei
Radio Anioł Beskidów jest nadawcą społecznym, rozgłośnią ka to licką, nadającą na
terenie diecezji biel sko- żywie c kiej.
Względ na stałość ste reo typu w cza sie nie oznac za jed nak, że sche - mat pos trze ga nia da ne go na ro du po zos ta je całko wi cie niez mien ny na przes trze ni de kad. Od mien na może być – jak piszą Jan Ber ting i Chri- s tiane Villain- Gan dos si – oce na cech przy pi sy wa nych da ne mu na ro - do wi w ra mach ste reo typu w różnych mo men tach his to ryc znych.
Zależnie od spe cy fi cz nych oko li cz no ści tę samą cechę można uznać za „dobrą”
w jednym okresie, a za „złą” w innym […] (Berting, Villa in- Gan dos si 1995, s. 22).
W przy pad ku re lacji pols ko- czes kich jednym z najis tot nie jszych czyn ników różni cujących obraz Cze chów w oc zach Po laków na przes trze ni wieków było odd ziaływa nie czes kie go języka i piśmien - nict wa na polszc zy znę. Przyglądając się prze pro wad zo nym z tej per- s pek ty wy ba da niom Te resy Zo fii Orłoś, można po wied zieć, że ste reo - typ Cze cha w Pols ce przez zde cy do waną wię kszość okresów his to - ryc znych po zos ta wał po zyty wny. Wy ni kało to z do minacji czes kie go języka i li tera tu ry nad tra dycją polską, co zaowo co wało wie lo ma za - pożyc ze nia mi w sfer ze języka oraz czer pa niem wzorców ar tystycz- nych (Orłoś 1996, s. 1–10). Wza jemnym po zyty wnym ste reo ty pom na ro dowym kres położył do pie ro wiek XIX, gdy oba na ro dy zna lazły się pod pa no wa niem Habs burgów. Ten ne ga ty wny obraz utrwa liły obie wojny świa to we, jak pisze An to ni Kroh:
[…] pierwsza–– wywołała szereg po wa ż nych sporów gra ni cz nych i utrwaliła „zdra- dziecki” wi ze ru nek Czecha, druga – zbudowała wi ze ru nek naszego sąsiada jako człowieka nie zdo l ne go do uczuć wyższych, który godzi się nawet na hi t le ryzm, aby tylko ocalić własną skórę i jeszcze na tym zarobić (Kroh 1995, s. 46).
Trudny wiek XX od zwier cied lił się szczególnie ne ga tywnie we wza jemnym wizerunku obu na rodów na obszarze pols ko- czes kie go po gra nic za. Po dra ma tyc znych wy darze niach lat 1918–1920 obraz Cze chów w oc zach mieszkających na ter e nie Śląska Zaolziańskie go Po laków, zwa nych Zaolzia kami, był zde cy do wa nie ne ga ty wny.
Krzysztof No wak pisze:
Już od samej chwili zajęcia Zaolzia przez Czechosłowację ukształtował się […]
wśród Za ol zia ków, mający hi sto ry cz ne podłoże, ne ga ty w ny obraz Czecha na tym te- renie jako „przy wę dro wal ca”, „przybłędy” i „hra ni cza rza”, który poprzez swoją anty -
polską działalność, jako element obcy, stał się z czasem po wszech nie uży wa nym przez Polaków ste reo ty pem (Nowak 1999, s. 56–57).
Dało to początek wza jemnym ani mozjom, które przybie rały na sile podczas ko le jnych na pięć na po gra nic zu
4.
Przez długi czas pro blem ste reo typów na po gra nic zu pols ko- czes - kim po zos ta wał jed nak ukryty. Oficjalnie zaist niał do pie ro po 1989 roku, gdy przes tały obo wiązy wać dekre ty o przy jaźni międ zy na ro da - mi, wy da wa ne przez socja lis tyc zne wład ze państwo we. Na początku lat dzie więćd zie siątych, po prze mia nie sys te mo wej, nas ta wie nie Po - laków do Cze chów zac zęło ule gać zmia nie. Wy jaśnia to Ma rek Głowacki, zauważając, że po roku 1989 wie lu Po laków wykorzysty - wało różnice cen i przyby wało nad czeską gra nicę w poszu ki wa niu to - warów, głów nie spożywczych. Kon tak ty hand lo we umożli wiły łama - nie ba rier międ zy Po la ka mi i Cze cha mi, a także zaowo co wały zain te - re so wa niem językiem sąsiadów (Głowacki 2007, s. 112). Tę zmianę stosunku Po laków do Cze chów poświadczają ba da nia an kie to we, prze pro wad zone przez B. Wilską-Duszyńską dwukrot nie – raz w roku 1975, następnie w 1992. W pierwszej an kie cie ce chy wy mie niane przez res pon dentów były zde cy do wa nie ujemne, do mi no wała fałszy - wość, brak ży czl iwo ści wo bec Po laków oraz tchórzli wość (Wilska- -Duszyńska 1975, s. 52). Wy ni ki an kiet prze pro wad zo nych w 1992 roku po ka zały Cze chów prze de wszystkim ja ko lud zi miłych i sym pa - tyc znych. Spośród nie lic znych cech ne ga ty wnych wy mie nia no wówczas skłon ność do nacjo na liz mu, egoizm, brak kul tu ry oraz za - miłowa nie do pi cia pi wa (Wilska- Duszyńska 1992, s. 75).
W la tach 90. ste reo ty powy obraz Cze chów można okreś lić ja ko po zyty wny, choć za ra zem wewnę trznie zróżni co wa ny. Te re sa Zo fia Orłoś pi sała, że obecnie Po lacy mają dwa ste reo typy Cze chów:
Dawny ste reo typ o wyższej czeskiej kulturze i pięknej cze sz czy ź nie się nie utrzymał. Polacy obecnie szanują rozwagę Czechów, ich pracowitość, za rad ność i oszczę- dność (Orłoś 1996, s. 8).
4
Relacje między polską i czeską grupą etniczną na po gra ni czu w układzie chro -
nolo gi cz nym szczegółowo omawia Ondřej Felcman (2009).
Pewną am bi wa lencję w pos trze ga niu Cze chów uka zały rów nież etno lingwis tyc zne ba da nia prze pro wad zone przez Jer ze go Bartmiń- skie go. An kie ty prze pro wad zone wśród stu dentów czte rech uc zelni wyższych w Lubli nie po ka zały, że Czech jest najbard ziej we soły, to le - ran cy jny i łagodny oraz najbard ziej ustępli wy i uległy spośród wszyst- kich ba da nych na ro dowoś ci. Wie le cech szczegółowych Czech dzie li ze Słowa kiem, choć jest od nie go bard ziej we soły, spo kojny i za - możny oraz mniej re li gi jny, od ważny i nie za leżny (Bartmiński 1995, s. 264–265).
Jak po kazują us ta le nia Bartmińskie go, większą przy chylność wo - bec Cze chów wykazy wa li w la tach 90. młod zi Po lacy. Wnioski te zasadniczo zostały potwierdzone w badaniach przeprowadzonych w 2012 roku przez Mieczysława Balowskiego wśród stu dentów z Po- zna nia, Opola i Raciborza. Jako cechy charakteryzujące Czechów młodzi ludzie także wymienili wesołość, łagodność, zamiłowanie do alkoholu, ustępliwość i uległość, choć cechy te uwidoczniły się w wy - powiedziach badanych z innym natężeniem niż w ankietach Bartmiń- skiego (Balowski 2012, s. 77).
Rów nież z ba dań, prze pro wad zo nych przez Ja na Ro ga na początku XXI wieku, wy ni ka, że młodsza gru pa dos trze ga wię cej cech po - zytywnych, jest też bard ziej ot war ta na współpracę i wy mianę hand - lową z Cze cha mi niż gru pa res pon dentów 50+. Ba da nia J. Ro ga uka- zują, że w pierwszej de kad zie XXI wieku obraz Cze chów w oczach Po laków po zos ta je am bi wa lentny. Res pon den ci wy mie nia li porówny - walnie wie le cech ne ga ty wnych i po zyty wnych. W pierwszej gru pie mieś ci się obraz Cze cha ja ko „pe pi ka ze swoim śmiesznym językiem, który nigdy nie po tra fi się bun to wać i które mu brak ho no ru” (Róg 2001, s. 43). Zda niem ba da nych, Cze si są także tchórzli wi i ulegli, o czym świadczy ich za cho wa nie podczas II wojny świa to wej. Ce chu - je ich rów nież ne ga tywne nas ta wie nie do in nych na rodów, także do Po laków. Ja ko trze cia najczęś ciej po da wa na w an kie cie ce cha ne ga - tywna po ja wiła się fałszy wość, częs to sko re lo wa na z in te re sownoś cią (Róg 2001, s. 44). Zda niem dru giej częś ci an kie to wa nych, Cze si to naród spo kojny, ko jar zo ny prze de wszystkim z pi wem i kned la mi.
Niek tórzy twierdzą także, że w Cze chach po goń za pie niądzem jest znac znie mniej is tot na niż w Pols ce, co z ko lei po zos ta je w sprzecz- noś ci ze wskazy waną przez in nych res pon dentów in te re sownoś cią (Róg 2001, s. 45).
W opi nii wie lu Po laków uoso bie niem cech Cze chów jest Józef Szwejk. To bo ha ter, który nie dzię ki swo jej wa lec znoś ci, lecz rac zej spry to wi, umie jętnoś ci dys tan so wa nia się do trudnych sytuacji, a na - wet obra ca nia ich w ab surd, po tra fi wy jść obronną ręką z najwię kszej na wet opres ji. Su gestywnie opi su je tę pos tać Ed mund Le wan dowski:
[…] nie chciał walczyć, a tym samym zginąć, ale spo ko j nie podporządkował się losowi, po nie waż rozumiał ko nie cz ność hi sto ryczną. Wydawało się, że jest idiotą, lecz w służbie u po ru cz ni ka Lukasza i ka pe la na po lo we go fel d ku ra ta Katza wykazał się dużym sprytem. Był inte ligen tnie j szy i ucz ci wszy od swoich przełożonych.
Wszelkie rozkazy, jak Dyl So wi z drzał, wy ko ny wał dosłownie, ukazując często ich bezsens. Nie wie dzia no, czy kpi sobie, czy jest bez nad zie j nie głupi (Le wan do wski 2004, s. 344–345).
Wy da je się, że współczesny ste reo typ Cze cha jest za sadnic zo po - zyty wny. Zaskakująco jednoznacznie pozytywny obraz Czechów przedstawił również Mariusz Szczygieł w swej eseistycznej książce Zrób sobie raj. Jednak, jak wykazuje w swoich badaniach Elżbieta Szczepańska, autor celowo i – jak sam przyznaje we wstępie do swojej publikacji – stronniczo ukazuje negatywne cechy Czechów w bar- dziej korzystnym świetle (Szczepańska 2013, s. 294–296). Wskazy - wałyby na to wy ni ki ba dań, sys te ma tyc znie pro wad zo nych przez CBOS. Okazu je się, że Cze si już od dwóch de kad, cieszą się najwięk- szą sym pa tią Po laków spośród wszystkich grup et nic znych. Przy chyl- ność dla te go na ro du w 2013 r. dekla ru je 51% bada nych
5. Wy ni ki uzyska ne w po przednich la tach (np. w 1993 roku – 38%, w 1999 – 45%, w 2008 – 53%) świadczą o wy so kiej i względnie stałej sym pa tii Po laków wo bec Cze chów
6. Jed nak w cha rak te rysty ce na ro du czes kie -
5
W czołówce znaleźli się także Słowacy (48%), Anglicy (47%) oraz Hi sz pa nie (45%).
6
Zob. http://www.cbos.pl/SPISKOM.POL/2013/K_012_13.PDF.
go przeds ta wio nej w kom pen dium wied zy o naro dach Eu ro py au tor- stwa Pawła Chro bo ta możemy przec zy tać, że ce chy ne ga tywne, obec- ne w wizerunku Cze cha od po ko leń, nie tracą na znac ze niu. Dla Po - laków Cze si są obecnie sąsia da mi z południa, ko jarzą się z miłośni ka - mi pi wa, którzy mówią po dob nym do nasze go językiem, a mieszkają w pięknej i his to ryc znej Prad ze. Są lu bia ni za hu mor, iro nię, spryt, ale też spokój i umie jętność cze ka nia. Z dru giej jed nak stro ny by wają przeds ta wia ni przez Po laków ja ko tchórze i obłudni cy, niec zu li na ho - nor i inne war toś ci (Chro bot 2007, s. 72)
7.
Najlepszym pod su mo wa niem współczesne go ste reo typu Cze cha wy dają się za tem spos trzeże nia Zie mo wi ta Szczer ka, który dos trze ga w ste reo ty pie Cze cha dwa bie guny:
[...] po ku tu je u nas wi ze ru nek Cze cha- t chó rza, który nie potrafi prze ciw sta wić się na - je ź dź cy i godzi się na na rzu coną mu tyranię. Rów no wa żo ny jest on jednak przez wi - ze ru nek Cze cha- prag maty ka, który nad ro man ty cz ne po świę ca nie rzeczy naj istot nie j - szych w imię prze gra nej sprawy przekłada do sto so wa nie się do warunków, jeśli nie ma na nie wpływu (Szczerek 2011, s. 223).
2. Czesi i ich państwo w świetle danych syste mowo- języ ko wych Pa ń stwo sąsia dujące z Polską od gra ni cy połud nio wej no si w ję- zy ku pol skim naj czę ściej trzy na zwy: Cze chy, Re pu b li ka Cze ska lub Bo he mia. Dwie pie r wsze to et no ni my – sta no wią ne u tra l ne i pod sta- wo we we współcze s nej pol szczy ź nie okre śle nia pa ń stwa cze skie go.
Na pod sta wie ar ty kułów hasłowych za wa r tych w słow ni kach ję zy ka pol skie go, Cze chy to pa ń stwo w Eu ro pie Śro d ko wej (USJP), ze sto licą w Pra dze (PSWP). Nie za wsze jed nak po ję cia te go uży wa no tak jed -
noz na cz nie. Ale ksan der Brückner, po dej mując pró bę eks pli ka cji po - cho dze nia wy ra zu Czech po da je, że pie r wo t nie była to na zwa wyłącz - nie śro d ko we go ple mie nia cze skie go, sku pio ne go w Pra dze i jej oko li - cach. Do pie ro pó ź niej te r min ten za czę to sto so wać na oz na- cze nie całego pa ń stwa cze skie go
8. Cze chy w obe cnym zna cze niu w ję zy ku pol skim sta no wią kró t szy sy no nim Re pu b li ki Cze skiej – ofi- cja l nej na zwy pa ń stwa cze skie go, obo wiązującej w ję zy ku cze skim oraz tłuma czo nej na in ne ję zy ki eu ro pe j skie (SNW). Sto sun ko wo naj rza - dziej mo ż na we współcze s nej pol szczy ź nie spo t kać okre śle nie Bo he - mia. To te r min na ce cho wa ny sty li sty cz nie, któ ry wy szedł już z po - wszech ne go uży cia. Zo stał ufo r mo wa ny na pod sta wie łaci ń skie go pie rwo w zo ru – w ję zy ku łaci ń skim wy raz Bo he mus oz na cza Czech (USJP, SWO).
De fi ni cje słow ni ko we zwra cają uwa gę, że w naze w ni c twie pa ń - stwa cze skie go zna lazły od zwier cied le nie prze mia ny hi sto ry cz ne zwią- za ne z kształto wa niem gra nic i form pa ń stwo wo ści połud nio - wych sąsia dów Po la ków. Świa d czy o tym fakt, że w pol szczy ź nie fun - kcjo nu je na zwa Cze chosłowa cja, sto so wa na na oz na cze nie Cze - chosło- wa c kiej Re pu b li ki So cja li sty cznej – fo r my pa ń stwo wo ści, któ ra istniała w okre sie 1945–1990, a ta k że na zwa Cze cho-Słowa cja – w odnie- sie niu do pa ń stwa, wy stę pujące go w Eu ro pie Śro d ko wej w la tach 1990–1992 (SNW).
Nie mniej si l ne zróż ni co wa nie wy stę pu je w za kre sie nazw mie- szka ń ców Re pu b li ki Cze skiej. Naj czę ściej wy stę pującą w pol szczyź- nie nazwą jest Czech, okre śle nie ne u tra l ne, wska zujące na przy na le ż - ność pa ń stwową. Według de fi ni cji słow ni ko wych, te r min ten po sia da dwo ja kie zna cze nie: mo że być uży wa ny w sto sun ku do w oby wa te la Czech lub wo bec oso by o cze skim ro do wo dzie, tj. wy wodzącej się z Czech (PSWP). Wy ni ka stąd, że et no ni mem tym mogą być ob ję te oso by o ró ż nym ro do wo dzie, nie ko nie cz nie na ro do wo ści cze skiej, które za mie sz kują na te ry to rium Czech i są oby wa te la mi te go państwa.
7
Te dwo ja kie sym pto my znalazły od zwier cied le nie również w opisie narodu cze skie go, sformułowanym przez Edwarda Le wan do wskie go w Pejzażu et ni cz nym Europy: „Czesi są narodem laickim, pra gma ty cz nym, kon ser waty w nym, demo kra - ty cz nym, pacy fi sty cz nym i pogodnym. Przed pod ję ciem decyzji długo się namyślają. W ko le j kach stoją spo ko j nie i cie r p li wie. Etos miesz czańsko -prote stan - cki wy zna cza ich stosunek do pracy i pieniądza. W po rów na niu z Po la ka mi są mniej uczu cio wi, raczej pozy tywi sty cz ni niż ro man ty cz ni” (Le wan do wski 2004, s.
8
To pie r wo t ne zna cze nie utrwaliło się w języku czeskim, gdzie do tej pory okre -
śle nie Czechy nie wy stę pu je jako nazwa całego kraju, a jedynie jego praskiej części.
W słow ni kach języka polskie go po da je się niekiedy jeszc ze jedno znac ze nie ter mi nu Czech, związane z le gendą o powsta niu państ wa południowych i wschodnich sąsiadów Polski. W mi to lo gii słowiań- skiej le gen darny założy ciel państ wa czes kie go no sił właśnie imię Czech (USJP). Znac ze nie to zna lazło rów nież od zwier cied le nie w ety mo lo gii ter mi nu. Dostępne dane języko we
9utrwa lają związki nazwy państ wa czes kie go z pra dawnym uksz tałto wa niem re lacji wła- d zy na tym ter e nie. Przy woływa ne już us ta le nia Aleksan dra Brück ne - ra zos tały potwierd zone przez Józe fa Staszewskie go, który w swoim Słow niku geo gra fic znym do da je, że w najs tarszych źródłach pi sa nych po ja wia się ple mię Czi chu- Vin do nes (Win do wie Cze cho wi), czy li dłużni cy Cze cha ze szcze pu Wendów. Skłania to Staszewskie go do opo wied ze nia się za tezą, że nazwa Cze chów po chod zi najprawdo po - dob niej od imie nia os o bo we go wod za ple mie nia (SG)
10.
Sy no nimy Cze cha nie są zbyt lic zne. Można wśród nich wska zać neu tralne wy razy blis koznac zne, ta kie jak mieszka niec Czech czy oby wa tel Czech. Obok nich w po toc znej polszc zyźnie funk cjo nu je po - pu larne okreś le nie na ce cho wa ne emocjo nalnie – Pe pik. To nazwa ufor mo wa na od czes kie go zdrob nie nia imie nia Józef (czes. Jo sef, zdrob niałe: Pe pa), okreś le nie mające ko no tację ne ga tywną – za bar - wie nie iro nic zne
11. W stosunku do Cze chów uży cie te go ter mi nu świadczy o lek ce ważącym nas ta wie niu mówiące go. Okreś le nie to
utrwa la rów nież ce chę bra ku uc zci woś ci oraz odpo wied zialnoś ci Cze - chów za swój kraj, bo wiem, jak po da je Uni wer salny słow nik języka polskie go, słowo pe pik oznac za rów nież ‘cw aniak, włóc zykij’
(USJP)
12.
Wśród za bar wio nych sty lis tyc znie sy no nimów Cze cha war to wy - mie nić także okreś le nia o mnie jszym za sięgu wystę po wa nia: nazwę czes kie kned le/kned le
13, uży waną przez polskich ro bot ników pra - cujących w Prad ze w la tach osiemdziesiątych XX wieku oraz nazwę Hon zi ki (Orłoś 1996, s. 10). Wię cej przykładów prześmiewczych okreś leń naszych południowych sąsiadów dos tarc zają his to ria i li tera - tu ra, zwłaszc za XIX wieku. An to ni Kroh, ba dając początki ani mozji pols ko- czes kich, wspo mi na rów nież urzędników carskich, częs to na - ro dowoś ci czes kiej, którzy masowo napływa li do Ga licji.
Rzecz prosta owi urzęd ni cy, naruszający od wie cz ne polskie porządki, ob da rze ni byli różnymi prze zwi ska mi, które w sposób na tu ra l ny rozciągano na wszystkich Czechów. Najpierw mówiono „bohmami”. Nie ba wem doszły „we ncli cz ki” (jest to zdro b nie nie od nie mie c kiej formy imienia Wenzel, po czesku Václav; święty Wacław jest pa tro nem Czech). Po uka za niu się w 1869 roku sa ty ry cz nej po wie ści Jana Lama Wielki świat Capowic weszło w użycie okre śle nie „pre c li cz ki”, od nazwiska głównego bo ha te ra, Wenzla Pret s chli tsch ka, który stał się ucie le ś nie niem pol skie go stosunku do czeskich urzęd ni ków w Galicji (Kroh 1992, s. 6).
Da lej au tor przy po mi na rów nież, że na Śląsku ja ko okreś le nie diabła nie mal powszechnie po ja wia się słowo czechman (Orłoś 1996, s. 7).
Jednym z hi pe ro nimów nazwy Czech jest neu tralny leksem Sło- wianin. Oznac za „przeds ta wi cie la grupy et nic znej wy wodzącej się z lu du prain doeu ro pe jskie go, której po tom ko wie za mieszkują dziś w Eu ro pie środ ko wej (Po lacy, Cze si, Słowacy, Łużyc za nie), Wschod-
12
Pra kty cz ny słownik współczesnej pol szczy z ny notuje również derywat Pepi- czek – żar to b li we okre śle nie na osobę pochodzącą z Czech lub tam za mie sz kałą (PSWP).
13
Praktyczny słownik współczesnej polszczyzny pod wyrazem knedliczek notuje element ste reo ty po wej cha ra kte ry styki narodowej: „Typowy Czech potrzebuje piwa, parówek i knedliczków” (PSWP).
9
Słowniki ety molo gi cz ne Wiesława Borysia (SEJP Bor), Krystyny Długosz - --Kur cza bo wej (NSEJP) i An drze ja Ba ń ko wskie go (ESJP) w ogóle nie za wie rają eks pli ka cji tego terminu.
10
Staszewski zaznacza również, że słowotwórczo termin Czech wywodzi się od pnia czędo, co oznacza dziecko (SG).
11
