S L A V I A A N T I Q U A Tora X X V I I i - K ok 1981/82
LUBOMIR E. H AVLlK (Brno)
M O R A V SK A SPOLEĆNOST A STÄ T V 9. ST O L E T I
II. M O R A V SK Y STÄT A JE H O V L Ä D N l O R G A N IZA C E V 9. STO L ET I
Problematika vzniku statu obecne, ve slovanskem prostredi a specialne na Morave je podobne jako otazky geneze feudalismu dlouhou radii let pred- metem intenzivniho badani1. O jeho aktualnosti v souóasnem politickem zivote socialistickych statu svedói pozo m ost, ktera je ji venovana v marxis- ticke historiografii, jeż se pokouśi historicky objektivne postihnout etatizacni proces jak jednotlivych statnich utvaru, tak obecne2. Znaćnou pozom ost venuje teto problematice take zapadoevropske burżoazni dejepisectvi, zaby- vajici se mimo jine otazkami, zda stat byl założeń na osobnich lennich svaz- cich funkcionafii statu3, aristokracie s panovnikem za predpokladu nastoleni jejich a jeho panstvi 6i vlad y4 a od tohoto typu statu se rozliśuje vytvareni tzv. institucionalniho uzemniho statu5. Beżne se zdurazńuje zejmena v burżoazni historiografii nacionalni pojeti vyvoje statu, ktere nezridka diversovalo i do modernich pojeti dejin statu a projevuje se take v oblasti koncepce rane
1 Les debuts 1965; L ’Europe 1968; Stanovlenije 1978; Beiträge 1974. Dale viz A. P. K orsu n sk ij 1963; H.-J. B artm u ss 1962, s. 1591-1625; H. M itte is 1955; E. M u ller- -Mertena 1970; L. V. öerepnin, V. T. P a śu to , A. P. N o v oso lcev , ad. 1972; Problemy 1975; Drevnejsije gosudarstva 1976; Problemy dokapitalistiSeskich obsSextv 1971; V. N. N ik ifo ro v 1975; Istoriografija 1977 ad.
2 B. Zasterovd 1956, s. 28-83; V. D. K o ro lju k 1970; 1972, s. 207-228; H. Łow- m iański 1953; 1967; 1970; 1972; L. E. H a v lik 1970, s. 401-411; 1974, s. 5-49; 1980; 1980a. Dale srov. L. V. Öerepnin, V. T. Paśuto, ad. 1965; I. Ja. F ro ja n o v 1974; 1980; Obsiestvo 1975; Drevnerusslcije knjazestva 1975; Istorija gosudarstva 1972; J. B a r dach 1965; M. Andreev, D. A n g elo v, 1959; M. K o stren ó ić 1956; D. J an k ov ic 1975; V. Vaneöek 1964; L. E. H a v lik 1978, kap. III/2.
3 Srov. O. H in tze 1929; H. M ittois M33, 1955, 1957.
4 Srov. M. Bloch 1939-1940; F. G anshof 1947; 1961; F. Stenton 1932; C. S te phenson 1942; R. S. H o y t 1961. Dale O. Brunner 1958; Tli. M ayer 1956; 1959, s. 77-97; K. Bosl 1964; 1954; R. B outruche 1959. Zćasti s temito predstavami souvisi też ;.-,meric- ka komparatisticka śkola, pokładajici feudälni zrizeni za metodu sprävy statu: J. R. S trayer 1965; R. Coulborn 1956.
6 T. M ayer 1959, s. 77-97; 1956, s. 467-484; O. Brunner 1943; G. Sappok 1942, s. 206-256.
stredovékych slovanskych státú6. N ebyly téá vyjim kou s-nahy ukázat, że ve slo- vaaském prostredí nebylo vlastné v raném stredovéku żadnych státú s centralni vládou 7 a geneze státu se pripisovala spíse prvkúm turkutskym nebo germá- skym 8, i kdyż se pripoustélo, że vhodny v y v o j umożnil i Slovanúm nastolení vlastních fádú vlády9.
D éjepisectví vycházející z m etodologie historickóho a dialektického mate- rialismu charakterizuje stát jako koncentrované a organizované spoleóenské nasili, jako politickou organizaci spolecnosti projevující se verejnou raocí,
v
organizaci násilného vyk oristován í a teritoriálnim élenéním jeho obyvatel10. Sleduje trídní podstatu vnitfni a vnéjsi funkce státni organízate, státnich instituci a orgánu a ukazuje, że ekonomické a politické základy státú tkvéji ve spolecnosti, z niż stát vyrústal a nemolily b y t prosté inplantovány z vnejsku, i k dyż vnéjsi heteroetnické vlivy a púsobeni na proces etatizace nelze prehliiet. S tím to pojetím souvisi napr. reseni otázky úcasti Varjagú na R u si11, prip. jinych Normanú v Polsku12, nebo úcasti sarmatoidních a turkutskych elementú pri vznikání státni organizace. Tentó proces mél své pocátky p uánajíeí uż v prúhehu migrace a pokracoval pak za usazováni Slovanú v novych sidlech a pri szívání s novym prostredím. Nejmarkantnéjsim je zde viditelné prípad turkutskych Bulharu a m oesijskych Slovanú13, méné zrejniá je souóinnost slożek íránoidnícb, zejména alanskych. Velmi casto se v západní litei atufe ne- úmérné zdúrazñuje vyznam právé neslovanskych slożek pri vznikání slovanské státni organizace, navic casto s aspekty deklasujícími vlastni domácí v y v o j; tato skntecnos: vede v marxistické historiografii nezfidka k prehliżoni nebo k úplnému odmítáni jakychkoiiv neslovanskych púsobeni a souci uiosti. Lze se zde zminit o problem atice Antú, jejichż púvod, resp. púvod jejich vládnoucí a nom endativni vrstvy se spojuje s etniky alanskymi14, nicméné antská kom ponenta była uż ve 3. století slavizovaná15, ci presnéji pfispéla ke vzniku etnickélio prostredí oznacovaného teprve pozdéji za slovanské, nebo t o Slo- vanecli jako velké skupiné lze pfed S./6. stoletim stézi m luvit18. Potlobné se
6 Omezime-li so na oblasti slovanskych stdtu, projevovala burźoazni łiistoriografio nacionalisticke tendence, jednak anachionicky promitat mnohem pozdśjśi nńrodni celky do nejstarśi minulosti a vzliltdem k nim tuto minulost interpretovat, jednak z tehoź hlediska ponekud pfehliżcla dävnou existenci tech stdtnich iitvani, jejichż etnika nebyla zcela stejnorodna nebo totożna s pozdćjśinii narody a jejich staty.
I G. S ap p o k 1942, s. 206-256. 8 M. H ellm ann 1954, s. 387-404. 9 M. H ellm an n 1958, s. 337. 10 F. Engels 1967, s. 138 a n.; V. I. Lenin 1958. II H. Łow m iański 1957. 12 A. G ieysztor 1954, s. 103-136.
13 Istorija na Bälgarija 1961, s. 45-108 i n.; I. D u jöev 1968, s. 215-224; D. Angolo v 1972.
14 G. V ern adsky 1952, s. 82; F. A ltheim 1959, s. 71; F. D vornik 1949, s. 277-283. 15 H. Łow m iański 1963, s. 408.
poukazuje na dávnou existenci jm en Chorvatu a Srbú v íránoidním prostredí17 a lia to, że v témze prostredí existovalo taktéz ve starovéku i jm éno M oravanü18. S prostfedím polskym byla spojena migrace germánskych etnik19, se stredním a dolním Podunajím turkutskych20. S alanskym púvodem byla svazována jména moravské vládnoucí dynastie21. V éásti burżoazni historiografie byl tendencné preccñován vliv Avarú na vznik moravského státu22. Souéasné bude vsak treba vzít v úvahu, że byl-li prípad Bulharú viditelné posledné známym, nebyl zrejmé ani prvním ani jedinyin prípadem pomigracní vzájemné asimilace v procesu geneze slovanskych státu a národností, které svym i koreny vyrústaly sice z území a spoleéenského v yv o je vlastního prostredí, a vsak nikoliv v izolaci od okolního svéta, ale za kontaktu aż syntez s nim.. Pocátky státu se spojují s poéátky vytvárení trídní spoleénosti, ve slovans- kém prostredí se spoleéností feudalni23. K lade se też otázka, zda je správné m luvit o státu aż s upevnéním feudálních rádu, kdyż státní prvky se rysují uż v tzv. barbarskych státech. Proto se za ranéfeudální stát navrhuje oznacit uż první etapu státnosti, nikoliv teprve období, k dy uż se vytvoril cely pod- dansky systém 24. Pfechodné vojensko-dem okratické útvary se proto radí jako první etapa vznikání státu k útvarúm pfedstátním. Druhé období vznikání státu se spojuje s politickou integrací ve vétáí celky, provázené form ováním národností. Jako tfetí fáze se uvádí vytvárení vícenárodnostních rísí a jako étvrtá stabilizace ranéfeudálníeh monarchii (vzniklych ovsem uż v etapé integrace)25. Pokusné byl rekonstruován model ranych slovanskych státu, které charakterizovalo územní clenení, jeż zachovalo sice stopy predcliozích kniżectvi (kmenú), nicméné základem adm inistrativy były uż żupy, nestejného vyvojovéh o funkcního stupné a ruzné v rúznych zemích oznacené (pogost,
opole, zupa, osada). Panovník byl nejvj'ssím orgánem státu s vlastnickym-
patrimoniálním vztahem na území státu a predstavitelem vládnoucí tfídy. Ústrední vládní m oc vycházela z panovníkova dvora a úéastnila se na ni pa- novníkova rada. Cást m oci a exekutiva se píenáseia na údélná kniżata a lokální úredníky. Arístokracie navazovala ćasto na starsi (tj. slo o rodovou ari.sto- kracii) a soubeżne vrznikala nova służebna aristokracie panovníka. Obé skupiny velmi éasné splyvaly a usilovaly o decentralizaci dávek obyvatelstva. E x isto- vala vrstva vojensko-slużebnych lidí z povolání. Masa svobodného vesnickélio obyvatelstva, vázaná poviiuiostm i k panovníkovi, dostávala se do poddanství lia feudálech. Otroci se postupné ménili ve feudalni nevolníky. Dañé veíejného
17 N. Źupanić 1928; S. Sakaé 1949; 1955, s. 30-4(5. K problemático dále B. G ra- fenauer 1960, s. 37-38. 18 L. E. H a v lík 1970, s. 1U4 i a. 18 M. Rudnicki 1951, s. 171. 2» J. J. M ikkola 1927, s. 159. al G. V ern adsk y 1945, s. 257-259. H. Preidel 1954-1957; 19(51, 1904, 1960. 23 Viz pozn. 2. 2‘ A. I. N euaychia 1967, s. 75-87. “ V. D. K o ro lju k 1972, a. 207-228.
charakteru (prevázné naturalni) precházely do rukou panovnika a s nimi i pravo sankcí. Urużina byla vyzivovaná panovnikem, tvorila ji aristokracie, která byla vasalsky závislá na panovnikovi. Ostatni vojsko tvorili váichni svobodní. Soudni pravom oc byla v rukou panovnika a jeho úíedníkü a zéásti téz aristokracie26.
Vytvorené schema, jak ukazují nové rozbory27, je v základních rysech obecné platné a to nejen ve slovanském prostíedí pokud jde o panovnika, jeho radu a úredníky, existenci aristokracie, vojska, soudú a daní, svobodného obyvatelstva a vrst vu závislych a otrokü. Nicméné téz jednotlivé slovanské státní útvary se éasto liśily specifickymi rysy vlády. a vykonu vládni m oci, charakteru daní, postavenim a diferenciací uvnitr trídy závislych a jejími vyrobním i vztahy. V úvahu je nutno brát také nestejnou chronologii specifickych rysu v podminkách jednotlivych státních útvarú a otázku srov- natelnosti jednotlivych fenomenu a smérú vyvoje. Lze-li patrno nalézat uróité analogie ve v yv oji v Cechach 11.-12. století a v Polsku, pfíp. i v Chorvatsku nebo na Rusi teto doby, naopak by vznikaly potiże pri jejich srovnání s vy- vojem 9.-10. století v Bulharsku, na Moravé a koneóné i Chorvatska a Rusi ve stejné dobé. Sledujeme-li v y v o j specifické spoleéenské slożky vykonávající m oc nad ostatnim obyvatelstvem , nelze ve vétsiné pfípadú m luvit o státu jen v tom pfípadé, aż zaujímal území shodné s pozdéjáími nacionálními státy nebo h ov oíit a pfiznávat státní charakter jen tém útvarúm, které mély prímou kontinuitu s pozdéjáími a zejména novodobym i státy.
P ocátky etatizace signalizuje zíejm é uż existence koncentrace vládni a vojenské moci jako prostredek násilné exploatace obyvatel ovládaného území v rozsahu odpovídajícím intenzité koncentrace. V yvoj státu lze sledovat pouze na nejśirśi komparatistické bázi, casové a v yv ojov é blizkych a analo- gickych organismu a jejich funkcních projevú. Vedle slovanskych útvarú v území byzantskych provincií na Balkáné, kde specifické misto zaujímalo Bulharsko, je treba se zamérit na oblast stfedního Podunají a na vychodo- evropskou oblast na sever od severního Cernomofí (do 10. století), píípadné na oblasti pobaltsko-polabskou, Poodrí a Povislí.
Poéátky tohoto procesu, tj. nastolení organizovaného násilného vykoris- továni malou skupinou vüci vétsiné ostatního obyvatelstva lze nepochybné hledat uż v dobách migrace, ne-li drive. Patrnym se jeví také nábéh nastolení otrokáískych vztahú, pozorovatelny v území na sever od Cernomofí drive neż u Slovanú na sever od (dolního) Dunaje v tí. století. Slo v fade pfípadú o tzv. barbarská království, která vytváíela nejen germánská etnika, ale také vzni- kající slovanská28. Nezrídka se téinto útvarúm pripíná starsi tradicí oznacení vojenské demokracie, které jim vsak zrejmé nepfíslusi a należi jesté píedcho- zím obdobím rodové spolecnosti. K takovym barbarskym královstvím nálezel napr. útvar Slovanú na sever od dolního Dunaje v 6. století a patm é Antú
28 H. Łow m iański 1970, s. 227-229; 1972a, s. 4-16. 27 L. E. H a v lík 1979.
ve 4.-6. století29. Slo o spoleônost vÿraznëji dobytkársko-koristnického cha rakteru v kombinaci se zemëdëlci ovládaného území. Takovém u charakteru cásti slovauské spoleónost i, celkenv zretelné vystupujícím u v pramenech, se pod vlivem vzité romantick&tradice o vylucné zemëdëlském (resp. zemëdëlsko- -dobytkárském ) rázu Slovanü — platné pro severní pás slovanského osídlení, nevënovala dosud dostateéná pozom st. O bdobnÿm byl patrnë i útvar, kterÿ existoval v 1. polovinë (5. století na Moravë a patiné i jádro tzv. Sám ovy rise pocátkem 7. století30. V ysledky bádání opravñují úvahu o vzniku útvaru smíseného avaroslovanského etnika, zvaného V inidy na území jizního Slo- venska, kterí spolu s moravskyrni Slovany vytvorili spolecny útvar, do jehoź cela byl zvolen Sam o31. V ÿziva vojenské vrstvy spocívala v tom to útvaru zfejm ë v obdobném zpúsobu inkasa tributû, jak tom u było u Avarû a s jakÿm se setkáváme jestë v 10. století na Rusi (poljudje). To do znaëné miry mûze «harakte rizo vat povahu jádra Sám ovy rise. Urôité dalsi rysy v ÿv o je slovanské státnosti lze v dalsích stoletích sledovat zejména v oblasti pobaltsko-polabské u Veletû, Obodritû a Srbú. Prameny prozrazuji v tom to území politickou a územní organizaci prevázné usedlého zemëdëlského obyvatelstva — na lozdíl od Podunají a Balkanu — v ôele s panovníky, ménícími se práve z volenÿch v dëdicné. Prezívající prvky rodovokm enové organizace spolu s prvky vyslo- venë státního charakteru dovolují oznaóit tuto fázi etatizaćniho procesu v 8.-10. století jako status nascendi státu32.
Jednotlivé historiografie socialistickÿch státu se probleinatice geneze státu vënovaly predevsím na vlastním území', zejména v tëch prípadech, k dy jde o primé a aktualne vhodné kontinuity se soucasností. Spolećensko politické potreby véetne nacionálních nezrídka anachronicky ovlivnily i vyklady o pocátcích státního zrízení, coz vsak nemûze bÿt zaméñováno s vyuzíváním pokrokovyoh tradic historie pro soudobÿ politicko-kulturní rozvoj spolecnosti Mezi takové tradice bezpochyby nálezi i poéátky státnosti. Stejnë jako genezi feudalismu nelze tedy ani poéátky státu na urôitéin území vysvëtlit bez sire zalozeného vÿzkumu a srovnání. Také form y organizace vládní moci vyrús- tající z variant geneze tríclní spolecnosti a s ni prolnuté vykazují specifické variabilnosti a skálu poćinaje uż prim itivním i formami pbcínající státnosti. Pro vÿvoj v oblasti Slovanú lze nalézt analogie nejen na Západe, ale zejména opét na Vÿchodë. Organizace vojenského útvaru a koncentrace politické vládní a vojenské m oci nemusí jiste sama o sobe znamenat jestë státní útvar, nepristoupila-li k tomu souóasne uróitá povinnost obyvatelstva — predtím
29 H. Łow m iański 1903, s. 408 a n.
30 G. Labuda 1949; B. G rafenauer 1950, s. 151-168; A. Avenarius 1968. K slo- vausko — avarskó problematice B. Z á ste r o v á 1958, s. 19-54; 1971; A. A ven arius
1974a, s. 11-37; 1974.
31 L. E. H a v lík 1978, s. 20. Nakupcní pohíebist zajména ze 7. století v oblasti mezi dolní Moravou a Dunajem (dnoSní Slovensko) vede k otázee ústredriího území Sámovy ríáe. Srov. M. K u ëera 1979.
32 Siedlung 1960; J. H errm ann 1970; Z. M. Ó ernilovskij 1959; V. Procházka 1962, s. 191-252; 1968 s. 371-390; 1969.
dobrovolnost, odvádét pod hrozbou nasili cast své nadprodukce pfedstaviteli takového útvaru nebo jeho zástupcúm. Tu sio jiż zfejm é o zabezpeéování mensí privilegované skupiny a vynucené shromazdování prostfedkú nejen pro jejich vlastní potíebu , ale v cas nutnosti i pro úéely obecné.
P ocátk y tohoto procesu sahají svym i primitivními formami ovsem daleko do minulosti a to i na velké cásti území, kde lze teprve nn oh em pozdéji hovorit o Slovanech. Jde zejména o oblasti sousedící s otrokáískym i státy Cernomoíí a s flím skym impériem na Dunaji ve starovékn. Pfíznivé podm ínky ke vzniku násilné vládní organizace poskytovalo období velké migrace, obsazování n ovych sidel, vznikáni vyhradního vlastnického prava knizat a jejich spolubo- jovníkú r a p feb y tk y produkce, resp. na celou produkci obyvatel ovládnutého území a postupné i na takové území.
V konstitující se slovanské oblasti lze sledovat nejméné dva hlavní trendy státního vyvoje. Jeden z nich vyeházel z v y v ojov ó revoluéního pferústání forem spoleéenskych vztalni na stejnych místech bez vétsího zásahu migrace, pri niż gpiśe neź o násilné obsazení novych území slo následkem jejich cás- tecného vylidnéní o nové éástecné zalidné.ií. Tato cesta smény spol 'éenskych form ací byla charakterizována preménou dem okratickych knizat v preds'a- vitele státu, aristokracie ve vládnoucí tfídu, preménou k m en ovydi území v provincie, rodovych żup v teritoriální, preménou darú v dañé, bojovrníkú ve stálé vojín y a vasaly, obciníkü v poddané, soudú lidu v soudy panovníka33. Naértnuty vyvoj charakterizuje v prvé radé oblasti fcéloruské, polské a po- labsko-pob iltské (i baltské), aniż se dótyká úlohy a oh'asú migrace, ne vsak jako presídlování zemédélcú, a’e jako dobyvání a obsazování novych oblasti (i s do- mácím obyvatelstvem nebo jeho zbytky). V tom to pro< esu se utváfely slovanské (vóetné dalśich jinoeti ickych kom ponent), a slav zované politicko-etnické skupiny, u nichż hmotná koristná za inte reso vanost tvorila podstatnou nápln jejich charakteru. Docházelo taktéz k nastolení vlastnického prava nad pro dukci obyvatel d ob yté nebo obsazené zemé a to ve prospéch nové vojenské vrstvy a panovníka jako predstavitele nové vládní moci. Docházelo ke znicení nebo podrízení stávající organizace na získaném území nebo k vytvofen í nové (sym biotické nebo asimilaéní), k pfivlastnéní daní obyvatel, ktefí se ménili v závislé na státu nebo jim i zústali. Domáeí aristokracie, pokud se podrídila, splyvala s pfíchozí a souéasné se form ovala nova służebna vasalská aristokracie, dostávající od panoAoúka vysluhy ve formé kofisti, propújéení éásti vybéru daní, ktery se postupné mónil v podmínénou drźbu pozemkú. S obsazováním novych zemí souviselo mj. i m nozství otrokú, postupné se ménících v nevolníky. Soubézné, drive íi pozdéji, probíhal asimilaéní proces púvodního (nebo drive prislého) obyvatelstva a jeb o organizace s pozdéji jir.'slym ve prospéch té éi druhé skupiny34. T yto procesy lze ovsem obtízné zachytiti v pramenech a historiografie se spíáe opírá aż o jejich vysledky, zfejm é evidentní a registrovatelné z 8.-10. století.
33 H. Ł ow m iański 1970, s. 227-229. 34 L. E. H a v lík 1980.
Ponecháme-li stranou nékteré tendence a m etody spolu s nacionalistickymi prvky, kterym i je poznamenaná historiografie minulych d cb , nemuźeme neż v souladu s progresívními trendy soucasného déjepisectiví uvazovat o tom , że na území staré Moravy se kofen y etatizacního v yv o je zacaly v y tv á íe t uz v procesu usídlcvání slovanskych étnik. P fitom poéátky tohoto procesu nelze samozrejmé zaméñovat se situ ad známou nám v 9. století, o niż nám jde. H ovoíím e-li, z r.‘ na Moravé mohla ve druhé tfetiné 6. století existovat natolik silná moc, że mohla poskytnout nejen asyl ale i pom oc langobardskému pretendentu Hildigésovi, usuzujeme na ni vétsinou jen proto, że áestitisícové slovanské vojsko pfcdpokládá vyspély stupeñ organizovanosti. Pfíslusnou formu mélo nepochybné i vytváfení útvaru a panství Vinidú-Slovanu, kterí si zvolili za svého krále Sáma (626-061). Sám proces vznikání státu mél dlou- h odoby vícegeneracní prübéh a existence takového státu na M oravé v 9. století píedpokládá delsí píedcházející obdob í narústání trídních vztahú a form ování státni organizace. Struktura moravského státu známe ovsem spíse z jeho zralejsího stádia vyvoje ve 2. poloviné 9. století.
Existence dvou protikladnych trídních seskupení na sever od stfedního Dunaje, jakym i byli na jedné strané knízata, velmozi a privilegovaní a na druhé obyvatelstvo rúznych stupńń a rysu závislosti, byla zcela pfirozené dialekticky propojemi s vytváíením orgánú násilí, sch jpn ych a uréenyeh k udrzování a utvrzování vyvíjejících se ekonomicko-sociálních vztahú mezi obéma trídami moravské spoleénosti. Utvárela se státni organizace a forrnace vládnoucí trídy, plnící kromé vnitfní funk ce i vnéjsí, t j. politicko-diplom atickou a vojenskou, obranu ovládaného úzeiuí proti zahraniénímu nepríteli. S vnitfní funkcí, tj. zatezpecováním vládnoucích sloźek a jejieh mocenského aparátu souviscl vsak také charakteristicky rys vnéjsí funkce, expansivní ráz ranych státu jako prostfedek ekonomické sanace dom ácích hospodársko-spolecenskych potfeb vlastních vládnoucích a privilegovanych vrstev. Viditelnym znakem procesu vznikání státni formace je archeologii zjiátované separování vládnoucí vrstvy od ostatního obyvatelstva ve stfcdiscích vládní a vojenskosprávní m oci, opevñováni hradbami, jak tomu było napf. na hradisku Valy u Mikulćic u z od 7. století, ne-li o ñeco dfíve.
* * *
V cele moravského státu stál panovník, oznaóovany v dom ácím prf)stredi tradicním vyiazem kbnędzb, totozného púvodu a vyznamu jako souvéké germánské chüning, pfekládané podobne jako pozdéjsí ruské knjazb do latiny terminem rex. Je proto pfirozené, nacházíme-li napf u bulharského krále Michaéla v domácích pramenech oznaéení kbnęzb, resp. turkut. hagan, mongol.
chan a v zahraniéních latinskych rex. Obdobné tom u bylo i v pfípadé ruskych
(velikych) knjazu, oznacovanych tćż titulem chahan nebo irán. sáhanSáh. R ovnéz avarské hagan se pfevádélo do latiny jako rex. Slo o oznaéení, které se
archón, lat. d u x)uż koncern 6. stoleti (rheges Slovenu), v 7. (napr. Samo) a v 8,/9.
stoleti (u Obodritu, Veletu, Moravanu). Ve form e rhAx było koncern 6. stoleti znamo v jazyce Slovenu na sever od dolniho Dunaje. Byl to aż dusledek ten- denćnich koncepci vychodofranskych ideove-politickych predstav a vykladu rimske unive rsal isti eke ideologie, davala-li vychodofranska analistika panovni- kum svych sousedu, na neż vychodofransti kralove od verdunskych dohod r. 843 vznaseli sve naroky, oznaćeni dux. Tak byli oznaćeni M ojmir I., Rostis lav, Slavomir, Sventopluk T. i M ojmir II. ve vychodofranskych pramenech, zejmena Fuldskych letopisech a textech na nich zavislych. Takovćho oznaćeni se nadale drżi tendencni nemecka historiografie, steżi Ize vsak takovś zduvod- neni prevzit k oznacovani moravskych panovniku, kdyż oznaćeni dux se pro ne co do poćtu pramenii poużivalo v 9. stoleti dosti ojedinele a vetsina |>ramenu pouzivala oznaćeni jina35.
Vedle zcela obecneho a viceznaćr.eho < ztiaćer.i princeps, kterćmu odpo- vida recke archón poi.żivaneho pro celou skalu hodnc staru; v zapadofranskych letopisech b y l takto oznaćen R js t ’ slav, v fim skych listech Sventopluk, reckym terminem oba a Mojmir II. dokonce r.< zva i archón megas (srov. Regin. Chron. ad 860; MMFA III, Ep. ć. 95; l)e administ. imp., <•. 41; B'.os Klóm. IV/15, V/20, X I/3 3 , X II/4 0 ) — pouzivala franska anal’stika pro R ost'slava oznpćor.i
regulus (Ann. Bertin. ad. 861, 862, 870) (s akcentem impcrialniho hlediska)
a rex (Ann. X m te n . ad 870, 871; Hddesh. Weissemb., Ottenbur. ad 855, 864; Altah., A rn al. Saxo ad 855). Podobne by! titulovan rex i Sventopluk a to v rade dalśich pram eru (Regin. Cliron. ad 890, 894; W idukind, Res gest. S.tX. X X I , 19; Ann. Altah. ad 890, 893; Aucti Melkc. ad 890, Ann. S.ixo ad 890, 893; Diffund. sole, 3, 5, 7; Ann. Gradic. ad 894; Ann. Bohem, ad 887; Cusmae Chron. Boem. I, 10, 14; Regnum Sclav., c. IX ; Notae de epp. Patav.; H'storia epp. et ducum Bnvar. ad 876; D<.limilova kron., k. 24; Christ. Vita s. W encesl., c. 2; Granum cat. praes. Mor. ad 900, 901, 907, 915, 920; Temp. Michael's imp., c. 14; Qtum adm odum , c. 1, 5, 6; Przib. Pulkava Chron. ad 894; Ann. B oionim , c. 1 V /X X -5 0 d< konce: Suatobog Magnus). Vyslovne se uvadi jeho dosazeni kralovske hodnosti (regni fastigium) a t'tulem rex je oznaćen take v p;>peżskem 1'ste r. 885 (Regin. Chron. ad 890; MMFH I, 138; IV , 384-5; III, Ep. c. 101), i kdyż pfedtim obeci 6 jako princeps (881) a take
comes (880), ovsbm fiktiviJho komitatu papeżu jako hlavy kfestanskeho
sveta, nikoliv ve smyslu franskem (MMFH III., Ep. 6. 95, 90). Mez'tim vSa-k na Morave naśsl uplatr.eni poprve ve slovanskych zemich novy ekvivalent za rex a to kbralb3S, ktery pfeSil do byzantske foćtiny (Icrales) a do mi d n Stiny (kiraly). I kdyż se v domacim prostredi zpoćatku pro domaci panovr.iky asi neujal,
pro-35 K jM)novni('ke terminologii franskyoh pramenu srov. pokus L. Bilkov<5. Z. Fialy, M- K a r b u lo v ś 1967, s. 317-324; L. E. H a v lik , 1971a, s. 10-22.
30 G-. L abu da 1962, s. 57 i n. V antickem smyslu mol rex vyznam politicky samo- statneho panovnika, v ranśm strcdoveku podobne i kdyź mohl /.namenat też panovnika vyznamnelio. Realny mocensky vyznam prisoudi! Sventoplukovi F. Graus 1960, s. 181- -190.
teza pripominal pfilis K arolingy, v dalsim vÿvoji v z â pad os I o v an ské oblasti postupnë odsunul svÿm dnihÿm postavnim v hierarchické stupnici (impe.ro-
tor-rex-dux) vÿznain kbnędzb, zbavil ho identity s terminem rex a ztotoż iii
s oznaëenim dux; k této skuteënosti prispël i vliv ideologického vÿznamu pouzivâ ,i terminu dux ve vÿchodofranském prostredi. L itin ské hierarchické stupnici mêla sice odpovidat stapnice cëmrb — kwalb — kbnędzb, avsak cësarb zûstalo vyhrazeno jen pro cisare y Konstaiitinopoli a termin kwalb byl zremjë specifikovân jen pro karolinské cisare a kiâle (PM X V I )37, takź': pro dom âci prostredi se v 0. stoleti nadale pouzivalo oznaëeni kbnędzb, i kdyż nespom ë s vëdomim identity postaveni m oravskÿch panovnikû s ostatnimi krâli rimského univerza. Nasvëdëuji tom u i tituly dâvané Sventoplukovi napr. v pramenech arabskÿcli jako ra isu r-ru'asâ nebo nudik (Ibn Rusta, Kitâbu 1-a ‘lâqi n-nafi- sati), v perskÿch jako padiëâh-cisnf (Hudûd al'Âlam ) a primo vÿslovné upo- zornëni, ze krâl (malik) Slovanu je nazÿvân k. nân(z) (Ibn Churdâdbih, Kitâbu 1-masâliki wa-l-nam âliki). Dynastie, kterâ vlâdla lia Moravë, byla oznaco- vâna M ojmirovci (Moim,arii), Jze-li takto ôist udaj petice bavorského episko patu (MMFH III, 241). filo o dynastii dëdiônou, kterâ ovlâdané ûzemi a jébo obyvatele povazovala za regnum suum (napr. Zwentibaldi), terra, tua
pulci), apod. a svou m oc a vlâdu za theokratizovanou, n ebot otr> boga vlaÿtb prienibśe ëi jinak vlâdli bogom* ustimb, divina gratia. (VIad. zemi; Ż K XJV:
MMFH III., P]p. ë. 50, 101 )38.
, Jinÿni zcela obecnÿm oznaëenim kazdého vlâdce byl termin vladyka, uplatnënÿ jak pro vÿchodniho (rhômajskébo tj. byzantského) autokratóra, augusta ci basilcia, tak pro zâpadniho rimského imperatora augusta püvodu franského, nebo pro vÿchodofranského krâle (PM V, I X , X V I; Ż K V I) ci koneënë pro moravského panovnika (Vlad, zem i; ZSL, cl. 17)3!l.
Vedle panovnika vystupuji v pramenech dalsi kniżata, s miniż Rostislav nebo Sventopluk drżel radu — st> kbnędzi svoimi, cum principibus suis (ŻK X IV ; Ann. Fuld. vl. 884). Neuf vsak zcela jasné, o koho ślo, zda o dom âci knizita nebo kniżata sousednich zemi. Srovnâni s pom ëry staré Rusi b y naznaëovalo rozdilnosti postaveni skupiny knizat (cf. mestnnyje kbnędzi, principes regio-
num — Vulg. Dn. 3, 2) od skupiny velmozû i pom ër obou skupin k panovnikôvi : velikij knjaz rusbkij [...] i vsi ize sutb pod rukoju jego, svëtlych i velikich knjazb i jego velikich boljarb, nebo dâle: velikij kbnjazJb naëb ... i kbnjazi i boljare jego i Ijudie vbsi Rusbstii. (P o v e s f vrem. let k 912, 944). V tëchto pripadech sio o
kniżata vÿchodoslovanskÿch kniżectvi podrizenâ velikému knjazu v K yjevë, 37 KrAlem je zde partne mitien cisai Kareł Tli. Sporne je oznaeeni v kap. IX : srbdre nragu moravbskego kbralę, kdo zrejme vznikla zämena za Ludvika Nemee (MMFH II,
151, 160). pfip. ślo o Karlomana, jak novöji uvódi J. S c h ü tz 1974, s. 3-7.
38 Srov. tÓ7. rytinu na silne pozlacenem nakonći z hrobu u baziliky v Mikuliicicli (J. Poulik 1975, s. 80-81), zobrazujici schematizovanou postavu v kralovske tnniće s atribiify kialovske moci, labarem a rohem pomazani. Podle V. D en kstein a (1961, s. 506-513) jde o postavu panovnika, K. B en d a (1973. s. 86 i n.) uvazuje tóż o postave Viktorie.
pfíp. o údélná kniżata jím tam dosazená. V chorvatském prostfedí takovému postavení nioravskych kbiiędzu mohli odpovídat banove (duces), stojící v 6ele nékterych provincií (De adm. imp. o. 30; lleg. Sol av., c. I X ). Pro knízata jakożto príslusníky vládnoucí dynastie lze nalézt analogie v irán, váspuhránghan, gruz.
sepetsvli nebo anglosas. aethelinges. V Bulharsku by snad postavení odpo-
vídající knízatüm zastávali pfedstavitelé deseti kom itatu, o nichż se píse k r. 860 (Ann. Bertin.)40, ve Vyehodní maree to byl praefectus, dux (5i comes terrninalis,
marchio, jem uż byli podíízeni místní comités a podobne tomu bylo v Panonii
a V Karantánii. Cneazi¡cnezi, uvádéní pozdéji v rumunském prostredí mají sice nespom é souvislost se slovanskymi kniżaty, nieméné v cizim prostredí obsah oznacení upadl na pfedstavené obci r e b o mensích území41, obdobné jako knezi pod vlivem byzantskych rádú v srbském prostredí42. Pokud jde o poméry Velké M oravy nie nebrání tom u, abyehom takové kbnędze nespojovali napf. s dosazenymi kniżaty v Nitransku, Vislansku, Bihorsku aj., p íió e m z b y je bylo możno povazovat bud za príslusníky M ojm írovcú nebo moravské, pfíp. i tamní aristokracie. I k dyż bycliom mohli i na Velké M oravé odlisovat skupinu kniżat od velmozú, nomenklatura pisemnych pramenu není vzhledem k daláím termínum pfece jen dostateéné vyhranéná43, zatímeo jinde se rozli- sovala knízata vasalská (napf, irán, sahrdaran, armen. bdeacM) a rodová domácí knízata (irán, vazurgan, armen, nacharar, gruz. mtavar)'1.
Kbnędzi-principes se sice zdají b y t odlisováni od dalsi kategorie ozna-
ćene Moravjęne,ib, ale je uż otázka, nakolik se s nimi kryli nebo od nich liśili právé moravstí vehmgzi, primates, optimates 6i nobiles viri, pfípadné dále
cbstbnii, ébstivi, dobrorodbnii i bogatii mgzi (Ann. Fuld. ad 864, 901; MMFH
III., Ep. c. 90, 101; Ź K X I , X IV , II; PM X V II; Slovo pochv. KM ), dále srov.: s'veYmozami i sudiami svoimi na sudéch sédese — s’lcorícenem Se knęzena
<jla<jolom,b vel'mQza zemnskije i rotnici i sovétnici (Z Vęc. 6/4, 13/55). Koneéne
je zde i otázka vztahu kniżat k ozraóení Mora vané. Srovnáme-li pasaże Zit. 40 M. Androev, D. A n gelov 1950, s. 104-105.
41 S. Dragom ir, I. Belu 196«. s. 173-181; M. H olban 1965, a. 901-923; R. Popa 1970, s. 276; S. C o lu m b ean « 1973.
42 K. J irećek 1952, s. 69, 258.
43 Napr. v Zak. sud. ljudem, 61. 3 je termin íupan misto vícoznaóného byzant. archos (vúdee) v Ekloze.
44 A. P. N o v oselcev 1972, s. 75-82.
44 Existenei skupiny kniżat mohou dolożit hroby a meói jako odznaky kniźeci moci (srov. Ohronicon Boemorum II, 4; k tomu mm , knízatüm, meSe visí u boku). Na Moravé so z konee 8. aż pocátku 10. stoleti naálo více jako 40 me6ú, v Nitransku dalái étvitina tohoto poétu. Ponevadż urćity typ mece bylbeźny v nréité dobé a uloźen ae avyin poużi- vatelem, mohli bychom vyélenit najméné tri generaóni vratvy béhem stoleti (i kdyż jich mohlo byt. i více). Do první trétiny aż poloviny 9. stoleti spadá z ineéú, které lze typové uréit, asi 29% , d<j druhé tfetiny asi 50% a do tfetí asi 21% — v Nitransku Slo asi o 22-25 — 22%. Toto zjisténi muże vóst k úvaze, że na Moravo existovalo uékolik kniáecích rodin, jejichż po6et se v dobé rozkvétu Velké Moravy inohl aż zdvojnásobit nebo. że ślo o více pMslusnikú menáího poétu kniżecich rodin nebo koneéné mohlo jít o piisluśniky i óżnych generad' vládnouoí dynastie.
Konstantiiia a Pam. Mefodija po této stránce s nomenklaturou papeżskych listu (880, 885), Ize zjistit, Ż3 misto in )ravskyoh terminu kbnędzi nebo m?zi (s prisluśnymi epithety) se tu ob jevu jí latinská oznaöeni nobiles viri a primates. Vedle nicli se uvádí pouze populus Sventoplukuv ci jeho zemë, u nëhoz nemu- sime bÿt na rozpacich, pokud jde o totożuost s oznaôenim Moravjçne, které se patrnô vztahovalo i na velmoze. Zústává váak otázkou, zda oznaöeni
nobiles, primales lze dávat do spojeni s oznacením la,w¿dú, jehoż latinskÿ
protëjsek by jinak v papeżskych listinách viditelnë chybël a zda tedy v te oh to pramenech nesplyvaji obe skupiny, tj. Icbnędzi a vehniQzi v jedinou. Údaj ruské redakce Zit. Konst. (vatik. rkp.) rozlisuje sice mezí kniźaty a velmozi
(sb kbnędzi svoimi i Sb bojarmi), a váak pośledni vÿraz tu nah raz uje oznaöeni Moravjçne jinÿch rukupisû. V kaz lém pfipadë váak tato oznacani reprezentuji
vládnouci tridu Moravanû, bohaté a urozenó vlastniky pozem kového a m o- vitého majetku a lidí. Spolu s vrstvou privilegovanÿch (populus) zaujímali mista a funkce ve vládnim, administrativnim, vojenském , soudnim a fiskál- ním systému a aparátu státu46. Jejich postaveni bylo analogické postavení velmozu napf. v Chorvatsku, kde byli oznaóováni jako proceres, primates,
nobiles, v Srbsku, kde se setkáváme s oznaöenim nobiles, magnates, maiores,
v Bulharsku, kde se objevu jí maiores, primates, proceres, boili öi esó (tj, u dvora) a exó (tj. v provinciích) boliades diferencovani na mediocres a minores*1 ; na Rusi predstavovali vrstvu velm ozu b olja fi48. Analogie lze pro ne nalézt ve franskÿch primores, optimates, nobiles, v byzantskÿch dynatoi, v anglosas.
earls, dale je możno provést srovnání s armen, ázáty, gruz. aznaury 6. - 8.
století nebo irán, déhhány, kterÿmi Sásánovci vystfídaM v 5. - 6. století vazur-
gany ci vaspuhranghany; koneônë lze zde uvést i soghd. zlk’r (7. stol.)49.
Vsichni byli vázáni k panovníkovi vernosti {fidelitas)50 a byli jeho verbnii —
fideles.
Privilegium z r. 880 uvádí nobiles viri fideles ve spojeni s omnis populus
terrae (Moraviae) tuae (Sfentopulci) a z dalsího textu je patm o, że termin fideles se tyká i populu, co je pak zcela zrejmé z listu Stepána V. r. 885, kde
se za fideles tui povafeují primales ac reliquus terrae populus (MMFH III., Ep. c. 90, 101). Fideles byli svému panovníkovi také velmozi a privilegovaní napr. v Chorvatsku, Bulharsku aj. Dom ácí prameny pouzívají pro ne ozna öeni Vbsi Moravjçne, ljudbe Moravbslii, vbsi Ijudbe stranb Moravbskyichb, Ijudbe
nasi (Ż K X IV , PM X I I ; Slovo pochv. KM ), která sice v sirsím vÿznam u
46 Na nákonci z hrobu u baziliky v Mikulöicich (J. Poulík 1975, s. 82-85) jo zíejrnó znàzornën velmoz s cłiarakteristiokym odëvem a s gestem vyjádfoní ochrany. Podobná zobrazení vyjádrení ochrany rukama, f>ríp. rukou jsou známa zejména z oblasti zakav- kazské (gruz. cheli), srov. téz pozdní reliéf na sloupu z Bíño. Do rad vehnozù budo moźuo radit i sokolnika na terci ze Starého Mësta (J. P ou lik 1955, s. 337-351, zhodnoceni K. Benda 1963, s. 41-66).
47 I. D u jèev 1955, s. 167-177. 48 B. D. G-rokov 1953, s. 188 a n. 49 A. P. N ovoselcev 1972, s. 75-82.
60 L. E. H a v lik 1974, s. 24, 28, 34. O fidelitas S. R ussocki 1972, s. 67-82. 6 S lavia A n tiq u a X X V IÏI
plat.ila pro velmoze i privilegovanó, v użsim vsak pro populus jako oznaceni politickych predstavitelu a cinitelü narodnosti Moravanu. Pod termin, populus należi zrejme zaradit take vsechny niżsi funkcionäre dvora, spravne-vojens- keho aparatu a soudniho a daiiovelio systemu.
Üstredni vladni m oc se soustredovala na dvore panovnika. Poznani jeho vyznam u jako ridiciho centra n abyva pro charakteristiku statniho v yv o je prvorade duleżitosti81. K użaimu okruhu panovnika na'ezsli sbvetbnici, jejichż spoleöenske postaveni ukazuje za Sventopluka Charakteristika je lnoho z nich drugb bogatb a dale poukaz, tykajici se Rostislava, jenż svolal radu (sbvetb),slożsnou z kbtiędzu a z M oravjęnu (6i kniżat a bojarii podle vat. rkp. PM X ; Ż K X IV ). Od rady je nutno odliśit sbborb, pro jehoż existenci svö lci napr. pasaż sbbbravbse że Vbsę ljudi Mornvbskyje (PM X I I ; dale Z K V I, X IV ;
P ochv. K ir.), jehoż se zrejme m ohly zücastnit vsechny svobodne a privilego- vane vrstvy. A ckoliv Sbbon neni jinde vyslovne uveden — pouze pro sirsi radu (tedy spiśe ve vyznam u sbvetb cisare Michaela (snbo/b sb pair hire,hi i sb boljari svoimi — Z K X I V , rkp. 16) — zda se, że je o nem feö jeste k r. 873
a snad v r. 885 (PM X ; B K V II/2 - 8, IX /2 9 - 30, X /31 - 2, X I/33). K rom ę toho tentyż vyraz oznacoval takć cirkevni shromażdeni. Z prostredi cirkve pochazelo t ike vedeni panovnicke kancelare, jejiż existenci naznacuje kores- pondence s papeżi, Byzanci, zapadnimi cisari, vychodofranskym i krall aj. osobnostm i. Zda se, że funkci kanclere zastaval po uröitou dobu Johannes z Bc^natek a o jeji vedeni peöoval arcibiskup Metodej a take biskup Viching.
Mezi predni sbvöt.bniky a drugy panovnika prislusel vojevodn (dux öi
strategos); termin pfeśel jak do reötiny (boebodos — De adm. im p., c. 38),
tak do jinych jazyku (rum. voievod, mad. vajvoda, vajda). Svym vojenskym charakterem, postavenim a funkci se vTojevoda speciiikoval vuei nositeli ozna- ćeni kbnędzb, i kdyż nezridka sam l>yI kniżetem. Plyne to napr. z pasaże: » p osla [. . .] sbbrati vbsę paty i vojevody i mestbnyję kbnęze (Vulg. Dr. 3, 2; Grig. Zach.). Jako dalsi priklad rozliseni Ize uvest: chvalę i polclonb i ćbstb otb cisarb
źe i kbnęza i vojevodb i otb vbsego dychanija priimati (Supr. 262, 16); podobne
ee rozlisoval kbnędzb ili vojevoda v Zakone (ZSL, 61. 3). Naproti tomu zatim co Zit. K onst. uvadi, że Metodej mel vojevodbskyj sanb, Pam . Mefodija pise, że obdrżel kbnęźenie, (Ż K V III; PM I, II I), ceinu lze r ozu met tak, że b y ł m istodrz'telem slovanskeho kniżectvi. Vojevoda jako velitel vojska a voje-
vodstvo vystupuje beżne take na Rusi a vojevoda b j;l zde oznaöovan jako muz
panovnika: azb jesrrib muzb jego (968 — P ov. vrem. let. K 945, 968, 975, 980, 984, 1016, 1018, 1043). Pozdeji nalezame oznaöeni vojevodix pro volene predstavitele jednotlivych oblasti (napf. na uzemi Rumuńska v 10. - 13. stol.)52. V oblasti Srbska byl vojevoda predstavitel nejvyssi hodnosti ve vojsku53, v prostredi chorvatskem bylo ozna6eni banove (boeanoi) pfekladano hercezi ve vyznamu mistodrżicich zemi, należejicicli k panstvi chorvatskych kralu.
61 A. G iey szto r 1972, s. 67-89. 52 Viz. pozn. 41.
(Reg. Sclav., c. I X ) 54. Na Moravë a na Rusi należel vojevoda svou hodnosti zfejm ë k panovnikovu dvoru, o jehoż hodnostâfich vime na Moravë na rozdil od jinÿcli zemi velmi mâlo, pfipadnô jen to, że si mùzeme dom ÿslet podle souvëkÿch analogii a snad také podle nomenklatury pfevzaté M adary53. Nalézâme nâpf. oznaceni nâdorispan (na(d)vorbnii zbpanb), târnok (to-
varnbnikb), asztaînok (stohnikb), tiszt (tysjęcbnikb) ad. Pro analogii jsou velmi
instruktivni pom ëry v telidejsim Chcrvatsku. Jeho panovnik rozhodoval zâvazné vëci s radou {consilium) vsech zupanû (zuppani, iupani), jinak ozna- ëovanÿeh za fideles populi (852, 892, 925). Mezi nimi Ize rozlisit źupeny jako sprâvce nëkterÿch oblasti a vlastni zâi-tupce panovnika v nich (Klis, H ijevno) a żup any jako dvorni hcdnostâfe. Mezi nimi se na prvnim mistë uvadi żupan pa’atin — palâcovÿ ëi n â dvcm i żupan, kterÿ wystupoval téz ve funkci voje- vody, mël vojevodbskyj sanb. Dâle se tu i.vâdi ż. maccharius — palcâtnik, pczd. meënik, ż. cavallarius — marsâlek, ż. camerarius — komornik, tovurbnikb, z. princtrnarius — ćuśbnilb, pohannikb, mad. poham ok, Ż. armiger — stitnik ad. Dâle se p( zdëji pripom inaji zupané: volar, ubrufar, vratar, kljucar, sokolar, bravar, psar aj. (F. Raëki, Docum enta c. 2, 12, 149)56.
Aëkoliv na hcdnostâre Roslii-lavova a Srentoplukova dvora mużeme nsi z vat jen z nëkteiÿoh nâznakû, nespom ë existovali a jak napovidaji nëkteré zprâvy, také na Moravë se objevuje oznaceni zbpanb, żupan. Podle ûdajû Ibn Rusty byli svbandz(oxè) zrejmë sprâvci provincii, byl jich vëtsi poëet a sidleli v centrech svÿch oblasti. V ôele żupanń stâl ra'isu r-ru'usa, jehoż jrr.ćno byl S. v\ jit m.l.k. (Sw. n.t.b.l.k. — Sventopluk, nebo Sw.n.t.
molik — Sv<nt krâl), kterćho żupané ve svÿch oblasteeh zastupovali (Kitâbu
l'alaqi n-nâfifali). Jii ak je tetmin zupan znâm ze Zakona sudneho, jehoż predloha Ekl< ga ma na pfislusnÿch mistech oznaôeni tabullarioi, archontes (vûdcové) (ZSL, 61. 203; Eklcga, tit. X 1V /9.). Prvni se bliżi vÿznamem ozna- ëcni drugb, druhÿ oznaëeni kbnezb grndbskyi (Slovo na pren. most, presl. Klimenta, k. G; Vulg. Dn. 3,2; Grig. Zach.). V chorvatském a ceském prostfedi se termin źupan ztotożnil s terminem comes-, svppani seu comités, ve staro- chorv. versi: knezove. (Reg. Sclav., c. I X ) 57. V uherském prostfedi pfeâel ' oznaëeni ispan irân. puvocîu. K osvëtleni postaveni żupana miiże nâpom oci také udaj o zupanovi ze sousedni V ÿchodni marky z konce 8. stoleti — iopan,
qui vocatur Physso, kterÿ byl spolecensky roven ostatnim bavorskÿm hodnos-
tâfùm. (MMEH III, Dipl. ë. 1). S żupany se setkâvâme také v Bulharsku, kde uapf. r. 1018 byli oznaëovâni jako archontes a dâle v Srbsku, kde taktćż byli zupanoi v prvni tfetinë 10. stoleti ztotożńovani s archontes. (I. Skylitzes, Hist. comp. II, 407; De administr. imp., c. 32)68. Na druhé stranë upadlo tostaveni zupanû ve slovanskÿch oblasteeh ovlâdanÿch cizimi feudâly,
54 F. Sisić 1925, s. 276, 446, 672.
55 Srov. E. P auliny 1965, s. 193 a n.; A. G ieysztor 1972, s. 67 a n. 58 F. Si si ć 1925, s. 331, 394, 671-672.
” Ibid., s. 331, 394.
jako napr. v Rakousich a v K orutanech59 nebo v polabském Srbsku (seniores
villarum, quos lingua sua supanos vocant — Cod. dip]. Sax. reg. I, ć. 446).
Na Moravë se vsak jestë v pozdëjsich dobàcli objevuje funkce żupami, snad też diky jednak tradici, jednak pûsobeni ëeského stâtniho centra a sousednich Uher a to zrejmë v pûvodnim vÿznam u, jak to m j. vyplÿvâ z Iura suppanorum (1189), potvrzenÿch poôâtkem 13. stoleti pro Znojem sko, Brnënsko a Bfec- lavsko. V nich se rozliśuje mezi żupany, kteri byli poëitâni k nobiles a ostatnimi
milites. (Cod. dipl. Bohem. II, c. 234, 325, III, ó. 164). Postaveni żupami poz-
dejśi d ob y prozrazuji také udaje o znojemském purkrabim, oznaëovaném też jako castellanus nebo suppanus''".
Je pravdëpodobné, że żupane se rekrutovali z rodové a vojenskom ajetkové aristokracie, kterâ se pfipom inâ napr. na Balkânë (zupanoi gerontes — De administr. imp., c. 29). V 9. stoleti sio j iż o funkcionâre stâtni, vykonâvajici vlâdni moc, pfislusniky stâtniho aparâtu a vojenské adm inistrativy v oblastech, v jejichz centrech sidleli a kde mëli své vlastnictvi. Tak se jevi supani-comités v Chorvatsku a také v Srbsku, kde mëli vliv na ustanoveni nového panovnika (De administr. imp., c. 32). Na Moravë mëli zupané v 9. - 10. stol. v nëkterÿch smërech obdobnë funkce jako fransti comités, grajii, anglosassti ealdormen nebo gruz. eristavni. P uvod nâzvu żapan je nezridka spojovan s ciu. śu-ban
(urednik), zprostredkovanÿm Slovanûm v prûbëhu migrace61.
Üzemni struktura moravského stâtniho utvaru, kterÿ se sklâdal prâvë z takovÿch oblasti a center, była jiż nëkolikrât predmëtem zkoumâni jak ze strany archeologie, tak historie a linguistiky62. Po dvou desetiletich vÿzkumu se ponëkijd vyjasnilo, że oblasti rozsifeui variant urôitÿch druhû materialni kultury nelze nazÿvat km enovÿm i a że metodologie vëdeckého poznani odsunu- la existenci takovÿch ütvarû do obdobi rozkvëtu rodové spoîeônosti, także v obdobi jejiho definitivniho konce, reprezentovaného ve sféfe politické organi- zace svazy kniżectvi, lze o nich hovorit jiż stëzi. Tim spiâe, mâme-li na mysli uż organizaci stâtni, za niż se bÿvalâ kniżectvi mënila v provincie stâtu. Bylo také prirozené, że se clenëni ûzcmi staré M oravy poôalo dâvat do souvis- losti s üdaji bavorského Popisu mest-żup a krajin na severnim brehu Dunaje — üoscriptio civitatum et regionum ad septentrionalem plagam Danubii (MMFH III, 285 - 291). V nëm se v primera sousedstvi vÿchodofranské rise a na severnim brehu Dunaje uvâdi za heslem Beheimare: Marharii habent
X I civitates — Moravané m aji 11 mest-żup. Zdâ se dnes dosti pravdëpodobné,
że oznaceni Marharii, pochâzejici z 1. polovin y 9. stoleti tykało se celého teri- toria staré M oravy83 a że zminëné civitates jsou oznaëenira center i s nimi spjatého okoli, a że ty to oblasti je patrnë m ożno ztotożnit s odjinud znâmÿmi
69 R. B ü ttn or 1955, s. 69 a n.; J. Grudon 1916; B. G rafenauer 1952, s. 487 a n.; L. E. H a v lik 1964, s. 236 a n.
«» V. B randi 1876, s. 392. 61 Srov. P. Pouoha 1970, s. 42. 62 L. E. H a v lik 1966, s. 121 a n.
63 0 1. 817 nebo 843 uvaÈoval L. E. H a v lik 1959a, s. 282-289; L. E. H avlik , w; MMFH I I I , s. 285 a n.
żupami, v jejichż cele stáli zupané64. Je-li tomu tak, pak na území staré Moravy, tedy na pióse asi 40/42 nebo 60 tisic km 2 (tj. vcetnë Nitranska o rozloze asi 20 tis. km 2) — dvë pëtiny je vsak nutno priôist neobÿvanÿm krajûm — bylo v prvni polovinë 9. století onëch jedenâct żup a také opevnënÿch stredisek,
civitates, gradi, kde se soustredovala femeslnà vÿroba, obchod, vojensko-
-správní, soudni a fiskalni aparát.
Podle archeologickÿch vyzkum ú Ize na území dávné M oravy vysledovat nëkolik sídelních oblastí: a) Ústrední oblast se nalézala v povodí strední M oravy a prostírala se do dolního povodí M oravy a D y je a zóásti też do povodí dolního Váhu, resp. jeho pravobrezí. Mezi stredisky této oblasti stojí na prvém miste aglomerace s pevnou ústrední akropoli bliże Mikulôic, ztotożnovana s Rastizi
urbs r. 8 71, jejiż vlastní oznaëeni uvádejí nëkteré prameny jako grach Morava6S.
Rozlohou vynikalo také stredisko v mistech Starého Mësta, Uh. Hradiste a Sadù, oznaôované pozdëji v prameneeh jako Veligrad (1131 )60. Dale do této oblasti nálezí Pohansko u Breclavë (Lauentenburch 1056)67, Bratislava (Brezalauspurc 907)68, Devin (ztotoznovanÿ s Dowinoa r. 864)89, K irchberg nad Stillfriedem (1045)70, P obedim 71 a D u cové72. b) Jinou oblasti se jevi povodí Svratky, Svitavy a strední Jihlavy, kam należi rozsáhlejsí stredisko Rajhrad (Raygrad 1045), Staré Zám ky u Lisnë a snad Réna u iva n ôic73. c) Dalsi oblasti bylo mène známé povodí Hané, Rusavy, dolni B eôvy s loka- litami v Predmosti, Prerovem Z-lenou Horou a j.74 a d) jinou oblasti horni Pomoravi s Olom ouci (1046), sousedící na severovÿchodë s Holasickem 75, f) oblast soutoku D yje a Jihlavy, která se prostírala pres reku Zaya ke Gôllers- bachu, a Russbacliu a k Dunaji; vÿznacné misto zde zaujimalo stredisko u Doi. Vôstonic a Strachotina76 (nëkdy też ztotożnovanć s Dowinour. 864) a hradisko Oberleis (Lizza in superior i monte)77. g) Dalsi oblastí bylo strední a horni Po- dyjí a nálezelo k ni území v povodí horni a strední Pulkavy, borní Schmidy
61 Srov. V. P roch azk a 1963a, s. 778-788; V. Vanóíek 1949, s. 21; L. E. H a v lik 1959b, s. 282.
65 ¡árov. J. Poulik 1960, s. 84 a n.; 1975, passim; L. E. H a v lik 1978, s. 18-19. 66 V. H rubÿ 1965; 1972. s. 57-108; V. H rubÿ, K. M aresová 1975.
47 F. K a lo u se k 1971; B. Dost ál 1975. Ndleżelo sem i hradisko Pohansko u Nejdku na ltdnickém ostrovë, B. N o v o tn ÿ 1963, s. 3-40.
68 Ï . S tefa n o v iío vá 1975.
63 .1. Dekan 1961, s. 25-29. Spojeni údaje Fuld. let. o Dowinë s touto lokalitou zduraznilo aż slovenské riárodní obrození. Historimost této legendizace se pokousí pro- kázat P. R a tk o s 1970, s. 337-346.
70 I. L. Cervinka 1928, s. 78-79. 71 D. B ialeková 1975.
72 A. R u ttk a y 1975.
73 J. Poulík 1960, s. 130an.;Ć. Staña 1960. s. 92-94; 1975, s. 22-37; 1972, s. 109-171. 74 Ć. Staña 1962, s. 203-210; 1963, s. 56-59.
76 B. N o v o tn ÿ 1964. s. 392-415; V. Richter 1959; B. N o v o tn ÿ 1962, s. 211-217. 74 J. Poulík 1948-1950, s. 73-98; 1960, s. 122-127.
77 H. M itscha-M iirheim 1955-1956, s. 39 a n. Nepùvodni zdrobnëlina tohoto jmena (srov. nom. Maiítburcli) se zachovala v po/.dejsim názvu liradu Dëviëky.
a Taffy; z hradisek teto oblasti je możno se zaiinit o Hradiśti ve Znojme
(Znoyem 1046), prip. o Messern78. Zminit sc lze take o povodi reky Kam p s
hradiskem u Thtm aii79.
V yloucit nemiiżeme ani możnost, że oznaceni Marharii zahrnuje też użsi Nitransko80, zvlaste kdyż byl Pribina skuteöne jen ńdelny kniże a ćlen m ojm i- rovskelio rodu81. Zminene Descriptio uvadi vsak jeste dalsi pro nas zajim avy üdaj: Est popnlus, quam vocant Merehanos, ipsi habent civitates X X X . Istae
sunt regiones, quae terminant in finibus nostris — je narodnost, kterou nazy-
vaji Mereliany, ti m aji 30 mest-żup. T o jsou krajiny, ktere hraniöi s naśimi konöinami, (tj. Bavor). Udaj neni sice v historiografii jednoznaene inter- pretovan, uvażo\Talo se, że ślo bud o zapis soućasny prvnimu nebo o pozdejśi głosu, zachyciijici stav bud kołem r. 843 nebo aż ve druhe polovine 9. stoleti (tedy inclusive hesla Marharii), pripadne, że sio o oznaceni Moravanü |»fi usti srbske M oravy, jejichż znacna ćast sidlilateżn a sevemim bfehu Dunaje82. Na zaklade novejsich poznatkix je możno klonit se spisę k zaveru, ż'; tento üdaj — mj. i pro tem ef trojnäsobny poöet civitates — odrazi urćitou etapu budovani panstvi Moravanü, Velke Moravy, zacinaj i ci podle Konstant ina Porfyrogennóta uż v Potisi. Bude proto spise ünosne, aby se oneeh tricet żup o rozloze asi 120 tis. km 2, z nichż jedenact bylo na püvodni Morave, lokalizovalo nejen na üzemi M oravy a Nitranska, ale i do severovychodni Panonie a hom ih o a stfedniho Potisi.
Se żupami jako uzemnim ölenenim statniho uzemi setkavame se v 9./10. stoleti take v Chorvatsku, kde jich K onstantin Porfyrogennctos uvadi celkem ćtrnact nejrüznejsich velikosti na üzemi o rozloze asi 95 tis. kin2. (De admin. imp., c. 30)83. Żupany a żupy znaine nyni mnohem lepe take z oblasti srbske84
a ovsem i z üzemi bulharskeho, kde żupane byli jednak pfedstavitele slovan-
skych żup v postaveni aż mistnich kniżat, jednak turkutśti hodnostari bulhar- skśho dvora85. Ve druhe polovijie 9. stoleti se tu objevil pokus rozdölit üzemi bulharskeho statu do deseti kom itatu (chóru, zemlja), jim ż nektere z żup były ¡)odrizeny. Oznaćeni żupa se patm e poużivalo i pro hradskou organizaci premyslovskych Cech (officium suppe Cadanensis — 1312). Beneficium, quod
vulgariter suppa vocatur se pripornina v Polsku86, instituce żupy (megye) se
78 F. K a lo u se k 1955, s. 9-30; L. E. H avlik 1956.
78 K problematice hradiSt na Morave Ć. S tańa 1967, a. 699 - 704; U. N o v o tn y 1962, s. 211 - 217; 1975, s. 516 - 527; v Dolnich Rakousich H. M itscha-M ärheim I960, s. 1 - 32; Ć. S tańa 1963, s. 90 - 95.
80 K lokalitam 9. stoleti na üzemi Nitranska srov. B. C hropovsky 1971, s. 581 -- 601; A. F iala, A. H a b o v stia k , T. S tefa n o v ieo va 1975, a. 429 -- 444.
81 Srov. .1. Sieklicki 1962, s. 115 - 145; L. E. lla v lik 197.8. 82 Prohledjie v MMFH III, s. 287.
83 F. Sisić 1925, s. 331, 394, 446 a n.
84 V. P. G racev 1972, s. 90 a n., 199 a n., 273 a n., 286 a u.
86 V. B eäevliev 1963. s. 241, 291 a n.: S. Liśev 1963, s. 132 - 133; M. Andreev, D. A n g elo v 1959, s. 100 - 104.
. uchovala aż do novovôku v Uhrácli, i kdyż pochopitelnë s urcitou zmënou obsahu. Na Moravë se żupa pripomíná jestë r. 1311 (officium swppe), r. 1323 (munitionein regalem vel castrum aliquod suppe nomine) a naposledy r. 1342:
ad suppam et cudam Snoymensem8’’ . Oznacenim cuda se vyjadrovalo patrnë
toteż, co jestë pozdëji była cuda bm enská a olom oucká (judicium provinciale) a żupa była synonymnm jak pro provincii tak pro úrad provincie. Tom u by odpovidalo i postaveni chorvatskÿch zupanü v 10.- 12. století, kteri mëli dve tretiny dani (duas partes tributorum) odvádét králi a treti si ponechat (Reg. Sclav., c. I X ). Uvedená situace na Moravë je ovsem pozdëjsim stadiem v ÿv oje żupami a żup na rozdil od 9. století, kdy żupane — pfisluśnici aristokracie — se stávali soucástí státního organizmu. V rozmezí chorvatského státu mimo oblast púvodního Chorvatska vystupovali vedle żupami jestë banové (duces) jako m istodiźici provincii pfishisejících k Chorvatsku. Pro polovinu 10. století se vÿslovnë uvádí jedna banovina s tremi żupami. (De administer, im p., c. 30). Urôité náznaky, że nëkteré żupy so stały soucástí vëtsi správní jednotky jsou také z Bulharska. Pohlédneme-li do nejbliżsiho sousedstvi M oravy, do Vÿchodni marky, zjistime, że partes orientales ci marchia orientalis, v jejim ż cele stál v prûbëau 9. století R atbod, Karlom an a v pośledni tretinë marchio Aribo, dëlila se na tfi hrabství (Inquisitio de theloneis, M MFH IV , 115), jejichż rozloha viceménë odpovídá rozloze żup chorvatskÿch a m oravskÿch. Postaveni Ariba, jinak oznaôovaného proste comes, jehoż vlastní komitát byl jedním z onëch tri, se v tom to pripadë kryje s postavením chorvatskÿch banu a pokud Ize o tom uvażovat pro Velkou Moravu, mohli b ÿt zmínéní
kbnędzi, principes skuteöne jejich analogii.
V zebriôku správní organizace na Moravë, v némz p o panovníkovi stâli
kbnędzi a po nich zupa né, ob je vu je se jestë treti termin a instituce spojená
s oznacenim kvm.etb, které znâme napr. ze Zakona sudneho. Jeho predloha Ekloga hovori na tom to miste archontech-vû Icích, kteri vynikli v boji (ZSL, cl. 3, Ekloga, til. X V III). V Zakonë se ktmeti vÿslovnë oddëluji od ostatnich prostÿch lidi (Hmeti ili prostii Ijudbe), tj. svobodného obyvatelstva. Vzhledem k údaji E klogy se zdà pravdëpodobné — a z hlediska fílologického a historic- kého ostatnë potvrzené — że oznaöeni kbmetb souvisi s reckÿm terminem
komés (pl. kométes). Aëkoliv název sám b yl do rectiny prejat z latinskélio comes, neslo o vÿznam s nim totoznÿ. Jeho obsah vysvítá z nomenklatury
byzantskÿch vojenskÿch hodností, jak je podává Taktika (tit. 4,§ ô) cisafe Leona V I.: ho stratégos, megarchoi, druggarioi, kométes, pentarchoi, dekarchoi88
Kométes zde zrejmë zaujimali postaveni odjinud znâmÿch centarchu (sculda-
ssiii), se kterÿm i se na pocàtku 9. století (804) setkáváme napr. v Istrii, kde byli v prûbëhu 9. a 10. století rażeni hodnostnë na jedné stranë za hrabata
(comes, vicecomes) a na druhé stranë pred gastaldy a dekany; jim na roveft byl
stavën také tudex (publicus) (F. Kos, Gradivo II, 24)89. Ve Vÿchodni marce 87 V. 15randl 1870, s. 392.
*8 C. du Cange 1943, s. 333: ślo zde o setniky byzant. thémat riebo tagmat. »» F. K o s 1906, s. 24; L. K. H a v lik 1964, s. 286.
centarchum odpovidali yicarii (napr. v Grunzwitigau r. 888), pfipominani jako zastupci lirabete a zrejme totożni s indices (MMFH II I, Dipl. 6. 44; IV, 115). Z tolioto srovnani vvplyva, że centarcbov6 ii kometes byli patrne totożni s uredniky, oznacovanym i v Chorvatsku sednici, centuriones, satnici, cenni by nasvedcovala i jejich soudni pravom oo. Ban mel k ruce sedm sedniku, jmeno- vanych z urozenych, qui recte ac iuste populum iudicarent — kteri sp;avne a spravedlive soudili lidi. K ażdy żupan mel jednoho setnika, qui cum eo similiter
iudicarel populum cum iustitia — ktery s nim podobne rozsuzoval spravedlive
lidi (Reg. Sclav., c. IX ). Setni ci v Dalmacii se pripominaji jeśte ipozdeji a spada li pod zakon i pravdn kmetsku (Vinodol. statut, uvod, 61. 5, 26, (¡1).
Kbmeti byli tedy organy vojensko-adm inistrativni povahy, podrizene
żupanum, m ajici souiasne soudni pravom oci a pokud by to vyplyvalo z funkce setniku v Chorvatskii (tributa acciperent), plnili take funki i exaktoru dani. Termin Hmetb byl zeznamenan też na Rusi: lepSije muze, srgo sutb kmetbe luce
muzi bo sju doiścjutb i bólśe sego dale: T arevbskyj knjazb Azgulub i iniclib kmetii molodych 15 (Pov. vrem. let k 1075, 1096.) Stoji tu povsim nuti, że v I. N o v
gorod. letopisu je v s y n o d .r k p .uvedeno Hmetbstva, ale v akadem. rkp. misto toho dobroimenitych (Ijude.j). Termin kbmetb nachazime jeste ve Slovu o polkn Igoreve: A moi ti kurjani svedomi kimeti trubami poviti, podb M om y imzlelejani,
konec.b kopije vbsknmleni. Vcelku byl vyskvt vyrazu kbmete na Rusi dosti oje-
dinely90 a nasvedćuje spiśe tomu, że sio o import ze zapadoslovanskeho, kon kretne moravskeho prostredi, kterś se jevi teżiśtem vyskytu tolioto terminu. V jeho okruhu a zvlaste v okruhu jelio center nalezame tento termin v puvodnim nebo podobnem vyznamu jesto pozdeji.
Nalezame jej samozrejme aż do 14. stoleti na M oiave: barones et kmetones
sive seniores Moraviu-c. Podobne i v Cechach se oznaćeni kmetu poużivalo
takeż v souvislosti se zemskym pravem: universis cmetonibus, baronibus, seu
nobilibusque regni Bohemiae. V obou zemich byli kmeti jednak pfislusnici a
predstavitele nejstarśich panskych rodu, jednak stavu vladyku (kmetem, totiz
panem nebo vladyku), ^ żdy odlisovani od ostatnich obyvatel (<-f. duos kmetones de circumsedentibus villis; listove tez lidi a kmetov naMch a poddanych nasi vsi}.
Postaveni kmeta se v zemskem ]>ravu a soudu ztotożńovalo s funkci zem- skelio, resp. krajskeho popravce, soudce a było vyznamnou a dediónou hodnosti. V jinych pripadech ślo zrejme o instituci, jejiż predstavitele — kmeti, meli mezi venkovskym obyvatelstvem funkci soudni a policejni91. A prave soudni funkce kmetu ukazuje na jejich souvislost s k im e ty -sitn ik y 9. stoleti. Sve postaveni si nositele oznaćeni kmeti udrżeli velmi dlouhou dobu take v Polsku: honorabilis
kmetho noster et miles, comes B.; kmetho noster comes L.\ fidelis kmetho noster92.
N aproti tom u jinde se socialni jiostaveni kbmetu menilo. I kdyż se napr. pro severni Uhry uvażovalo o jejich ztotc żneni s jóbagiones v postaveni
centur-80 B. D. Grekov 1946, s. 18 uvazoval o ztotoźneni ktrnetu s vitbjazy; k posledmmu terminu \ j z. dale.
91 V. Brandl 1876, s. 93 ■ 97, 251 - 253.
iones93, pozdeji ve stfedoveku jiż vystupovali jako predstaveni vesnic a v no- / voveku bylo jejich socialni zafazeni jeśte niżsi94. V Srbsku se v 15. stoleti uva- dSli kmeti, oznaSovani za dobre lidi a ve Vinodolskem statutu se hnet odlisuje od obcinika i od urozeneho (c. 17, 54), podlehal knezi (cl. 73, 17) a jeho zabiti se trestalo pomerne vysokou pokutou 100 hr (61. 31). P od zakon i pravdu
kmetsku ci zakon kmetcsk (cl. 25) spadali take satnici95. Kmet, se kterym se
setkavame v Duklje, bylo synonym um pro oznaóeni stafeśiny svobodnych obyvatel. Oproti tomu vsak termin kmeticjkmetovic odpovida uż v pozdejśim Poljickem statutu96 pine dako-fec. terminu kómetes (pi. kómetai), tj. vesnićan97 a vystupuje tu (kołem 1400) jako clovek zavisly na panu, jeho clovek, ci
,,61ovek km etuv” 98.
Dotkli jsme se zde soudni a fiskalni funkce m oravskych ki>metu, jejichż poćet by] zrejme ponekud vetsi a souvisel patnie take s vojenskou hrannou organizaci, jejiż stopy nalezame napr. take v prostredi ruskem (sbtbni; sbtbskii.
sbCbskii — P ov. vrem. let k 996, 1113), polsk em ", anglosaskim (hundreds- -ealdors), gruzińskim (sepe-kari), armenskem (ta, ’si) ad. Deset sotni kołem
Novgorod u pfedstavovalo tysjaru voinov v cele s tysjackim (tisicnikem, odpo- vidajicim byzantskemu chiliarchovi, druggariovi)100. N oveji Ize zrejme po- citat o tim, że organizace setni existovala take na Morave v 9. stol.101 a u v a zo' vat bude możno take o desitkove, pfipom inane ostatne uż r. 777 u Slovanu pri rece Enns. Ze studii z oblasti polske a polabskopobaltske vyplyva, że setnici vykonavali dohled statu nad slużebnickym — zavislym, res]), i nevol- nym obyvatelstvem 102.
Byli-li kbmeti a Sbtnici toteżni a vykonavali-li niżsi soudni panovnicke pravom oci prvni instance, je vysvetlitelne, żesesoufiasne oznacovali take jako indices, ktefi se napf. uvadeji koleni r. 880 u Sventopluka (MMFH III, Ep. c. 90) a kteri upominaji na k tm ety, pfipom inani na stare Rusi a na anglosas. gerefas. Zakon sudnvj je oznaÓuje sgdbjęci sudbja (zem/l/i) a finikóne rozliśuje
mezi żupany a sudimi. (ZSL , 61. 2, 7a (Ekl. I I nema), 8). Jinym terminem cistę literarnim bylo oznaćeni paty jako ekvivalent za magistratus et indices (Vulg.. Dr. 3, 2). Existenci svetkycli soudu na Morave by nasvedcovala jednak fada ustanoveni Zakona sudneho, jednak b y vyplyvala z petice bavorskeho episkopatu, podle niż fransti comites z V ychodni Marky na Morave v 1. 870-1 pokracovali v drżeni svetskych shromażdeni a spravovali, co bylo tfeba —
93 V. ChalOupecky 1923. s. 224; M. KutSera 1960, s. 57 - 60. Srov. P. R atkoś 1970, s. 263.
95 H. Jirećek 1880, s. 389 ■ 400; B. D. Grekov, 1948, s. 40 - 46. Jak N. K la ić (1962, s. 29 - 50) ślo o osoby uredni.
98 B. D. Grekov 1964a.
97 Z neho vychazel V. ProchAzka 1963a, s. 779. 98 H. .Jirećek 1880. s. 389 ■ 436; 1952, s. 272, 279. 99 Srov. W . H ejn osz 1976, s. 139 - 161.
100 B. A. R ybakov 1938.
101 M. Kućera 1974, s. 47 - 77; 1966, s. 365. / 102 H. Łowmiański 1960, s. 54 - 55; V. Proohdzka 1963, s. 93 -
