JOSEF JODAS
Uniwersytet Wrocławski Wrocław
Německé prvky ve slovní zásobě češtiny ve slavistickém kontextu
1. Zvláštností dějin českého jazyka je jednostrannost a výlučnost německých vlivů na něj. Tím se výrazně liší od polštiny nebo ruštiny, které byly vystave- ny rozmanitějším cizím vlivům, podobně je tomu také u jihoslovanských jazyků.
Zvlášť intenzivní byly tyto vlivy v období po josefinských reformách, kdy byla němčina ustanovena jako jednotná úřední řeč a stala se navíc obecně sdíleným jazykem vzdělanosti. Dalším specifickým rysem češtiny v novější době je to, že její kontakty s němčinou byly celoplošné a zasáhly všechny vrstvy národa, typic- kým projevem toho byl hojně rozšířený česko-německý bilingvismus. To vše se výrazným způsobem odrazilo i na jejím celkovém profilu.
Silné ovlivnění češtiny němčinou si uvědomovali její domácí uživatelé i cizí pozorovatelé. Nešlo při tom ani tak o přechodnou záplavu mechanicky přejímaných německých slov, která byla ze spisovného a později i běžně mluveného jazyka většinou už během 19. století odstraněna, ale o to, že mnohé významy a obraty nelze v češtině vysvětlit či dokonce pochopit na základě její příslušnosti ke slo- vanským jazykům, že jsou nepůvodní, cizorodé. Někdy se dokonce mluvilo o tom, že čeština je vlastně jen přeloženou němčinou, že je jazykem, v němž slovanská je převážně jen vnější, zvuková forma, jež víceméně věrně odráží německé významy a německá slovní spojení.
Většina úsudků o tom, že i novodobá spisovná čeština je (popř. není) plná kalků z němčiny, postrádá bohužel verifikaci na dostatečně širokém materiálovém základě, jsou založeny buď jen na osobních či zprostředkovaných dojmech a zkušenostech (při překládání, tlumočení apod.), nebo na ilustrativním materiálu příležitostně, nesystematicky shromážděném, dílčích textových analýzách, popř.
jen na prostém konstatování tohoto „faktu” či na marginálních poznámkách. Neu- spokojivý stav je rovněž v popisu a charakteristice přejatých německých slov
v češtině. Citelně chybí studie, která by na dostatečně širokém základu postihla změny, jimiž v této vrstvě lexika čeština během posledních zhruba 200 let prošla, není znám ani přibližný počet takovýchto slov, jež se dosud vyskytují v běžně mluvené, popř. hovorové češtině (Bělič 1969), stále přetrvává nejednotnost v jejich lexikografickém zpracování (srov. Jodas 2001). Před bohemistikou tak stojí při studiu německých prvků v české slovní zásobě stále řada závažných úkolů.
Cílem toho příspěvku je ukázat, že jejich řešení je užitečné a někdy i nezbytné v širším, slavistickém kontextu.
Německé prvky ve slovní zásobě češtiny byly rozpoznány mimo vší pochyb- nost v případě vybraných slovotvorných prostředků, kalků (lexikálních, sémantic- kých i frazeologických) a slov přejatých, a to nejčastěji při konfrontaci s odlišným stavem v polštině a ruštině. Ve stručném přehledu dané problematiky se proto omezím na ně. Z věcných i úsporných důvodů pominu při tom závažnou proble- matiku specifických lexikálních paralel mezi češtinou a rakouskou němčinou.
Srov. k tomu z poslední doby např. J. Jodas (1999, 2000), T. Tölgyesi (2009), a v širších souvislostech S.M. Newerkla (2002, 2004).
2. Díky osobitému transformování četných německých kompozit v jedno- slovné deriváty se v češtině v maximální míře rozvinul morfologicko-sufixální způsob tvoření slov, např. Flugfeld — letiště, Misthaufen — smetiště, Sandgrube
— pískoviště, Spielplatz — hřiště, Wohnort — bydliště, Zuschauerraum — hlediště aj. Ze srovnání uvedených slov s jejich ruskými ekvivalenty je zřejmé, že tu ruština užívá jiných formálních prostředků: аэродром, мусорная площадка, спортивная площадка, место жительства, зрительный зал (Isačenko 1957). Obdobný stav jako v ruštině je i v polštině, která rovněž dává přednost analytickým konstrukcím podle francouzského vzoru před syntetismy inspirovanými vzory německými, srov. bojiště (Schlagfeld) — pole bitwy, hrudník (Brustkorb) — klatka piersiowa, lanovka (Seilbahn) — kolej linowa, pracoviště (Arbeitsplaz) — miejsce pracy, těžiště (Schwerpunkt) — punkt ciężkości (Damborský 1977, Lotko 1981)1.
Ovlivnění němčinou je patrné také z dalšího osobitého rysu češtiny, důsled- ného nahrazování cizích slov jejich domácími protějšky (kalky), a to často v přímé závislosti na německé předloze, naproti tomu ruština a polština se vyznačuje velkou otevřeností k přejímání cizích slov. Srov. např. deštník — Regenschirm — зонт(ик)
— parasol, divadlo — Schauspielhaus — театр — teatr, doutník — Glimmstengel
— сигара — cygaro, dusík — Stickstoff — азот — azot, jízdenka — Fahrkarte — билет — bilet, kadeřník — Haarkräusler — парикмахер — fryzjer. Jak ukázal B. Unbegaun (1932), je kalkování typické kromě češtiny také pro další dva slo- vanské jazyky vystavené intenzivním vlivům němčiny — slovinštinu a chorvatšti-
1 Důvodem k důslednému přetváření německých kompozit v jednoslovné výrazy byl nepo- chybně odpor vůči přílišné hegemonii němčiny, pro niž je skládání slov typické, svou roli tu však mohla sehrát také absence trvalejšího vlivu církevní slovanštiny na češtinu, na rozdíl od ruštiny, která jejím prostřednictvím přejala řecké typy skládání slov, a pro niž je proto tento slovotvorný postup charakteristický (I s a č e n k o 1957).
nu, na rozdíl od srbštiny (a polštiny s ruštinou). To mu umožnilo rozdělit slovanské jazyky do dvou skupin: kalkující a nekalkující.
V širších souvislostech potvrzují výše uvedené poznatky také E. Lotko (1986:
75–76) a S. Žaža (1999: 75–76). Oba konstatují, že charakteristickým znakem češtiny ve srovnání s polštinou a ruštinou je tendence tvořit nová pojmenování především odvozováním z domácích základů, nikoli přímým přejímáním cizích slov. Materiál, na němž tyto výrazné odlišnosti dokládají, vykazuje ovšem tak těsnou shodu s příslušnými německými ekvivalenty, že tu lze opravdu téměř vždy uvažovat o přímé inspiraci v německé předloze2.
3. Vedle četných neologismů — derivovaných výrazů podle německého vzo- ru existuje v češtině značné množství čistě lexikálních kalků z němčiny. O jejich povaze a rozsahu se v minulosti vedly četné spory. Práce N. Reitera Die deutschen Lehnübersetzungen im Tschechischen (Reiter 1953) ukázala na dostatečně roz- sáhlém materiálu, že čeština se charakterem i počtem lexikálních kalků z němčiny od ostatních slovanských jazyků neliší tak výrazně, jak se dříve tradičně soudilo.
Dle mínění V. Kiparského (1955) lze v Reiterově materiálu nalézt jen poměrně málo českých výrazů, které nemají nějakou paralelu v žádném ze slovanských jazyků. Závažnost relativizace výlučnosti německých vlivů na češtinu však osla- bují četné nedostatky materiálového a koncepčního rázu (absence historického přístupu k látce a ignorování útvarového a stylového rozrůznění jazyka). Podle českých recenzentů knihy je z celkového počtu uváděných českých kalků z němči- ny (přes 1800) jen asi 300 živých (v době vydání práce užívaných) a správných3, zcela spolehlivé však nejsou ani příslušné ekvivalenty v ostatních jazycích. Z čistě bohemistického hlediska je proto nezbytné Reiterův materiál podrobit důkladné revizi. Na definitivnější soudy bude třeba sice ještě počkat, specifičnost českého lexika (v celkovém souhrnu i ve srovnání s jednotlivými slovanskými jazyky) i v tomto ohledu však zpochybňovat nelze, srov. pro ilustraci odchylné polské ekvivalenty takových českých kalků z němčiny jako mimořádný (auβerordentlich)
— nadzwyczajny, niezwykły; nápadný, (auffallend) — uderzający, rzucający się w oczy, krzykliwy; prosazovat (durchsetzen) — przeprowadzać, forsować; před- náška (Vortrag) — odczyt, wykład; těžkopádný (schwerfällig) — ociężały, ciężki, nieruchawy; niezdarny, nieporadny, niezgrabny; úzkoprsý (engbrüstig) — ogra-
2 Srov. (vedle zjevných kalků: deštník — Regenschirm, nemocnice — Krankenhaus, vzdu- choloď — Luftschiff) dvojice výrazů jako náramek — Armband, ředitel — Leiter, novinář — Zeitungsschreiber, správce — Verwalter, průvodce — Begleiter, horolezec — Bergsteiger či dálnice
— Fernstraße.
3 Jak uznávají sami recenzenti, některé dnes už neživotné germanismy (kalky) převzal autor ze zdrojů, o jejichž autentičnosti a věrohodnosti nemohl mít nejmenší pochybnosti. „Na pozadí Reiterovy práce pro českou lexikologii jasně vyplývá, že se ani Vášův-Trávníčkův slovník nedovedl dobře vypořádat s některými starými excerpcemi, že uvádí některé »germanismy«, které dávno ne- žily už ani v třicátých letech, kdy slovník vznikal” (S k á l a, Š t i n d l o v á 1960: 210). Je to jeden z dokladů toho, že při studiu novějších českých germanismů se není možné vzhledem k jejich mi- mořádné proměnlivosti spoléhat výlučně na slovníkové zdroje.
niczony, o ciasnych horyzontach; sdělit (mitteilen) — oznajmić, zawiadomić, do- nieść, zakomunikować; przekazać. Je to dobře patrné také z materiálu, který ve svých statích uvádějí R. Zimek (1996: 8) a S. Žaža (2002: 57). Ze dvou desítek českých lexikálních kalků z němčiny, odlišných od příslušných ruských ekviva- lentů, má v polštině přímou paralelu (shodný ekvivalent) jen necelá třetina.
4. Mimořádně těsné přimknutí češtiny k němčině je patrné také v sémanti- ce a frazeologii. Až do nedávné doby nebyl tento typ germanismů v češtině do- statečně popsán, resp. materiálově doložen. V zásadě existuje jediný obsáhlejší soubor slov, u nichž jsou registrovány změny původního významu domácích či přejatých slovanských slov vlivem němčiny, a to na základě připojení významu nového, nevlastního nebo rozšíření, setření významového elementu primárního.
Je to soubor několika desítek sémantických kalků z němčiny obsažený v Ertlově vydání Gebauerovy Mluvnice české (Ertl 1926: 141–144). Materiál tam uvedený je už však z hlediska současného úzu zastaralý a pro běžného uživatele jazyka, především příslušníky mladé a střední generace, místy i zcela neznámý a nesrozu- mitelný. Specifičnost české lexikální sémantiky ve slavistickém kontextu je jas- ně patrná z několika následujících příkladů: a) kořenit (wurzeln) x pochodzić, powstawać; podvázat (unterbinden) x ograniczyć, zahamować; rozpadat se (sich zerfallen) x dzielić się4; b) měřit (messen) x mieć wysokość (szerokość, grubość);
popravit (hinrichten) x stracić, wykonać karę śmierci; přehánět (übertreiben) x przesadzać; přijít o něco (um etw. kommen) x stracić coś (głowę, pieniądze...);
přípis (Zuschrift) x list urzędowy, pismo urzędowe5.
Příznivější je stav poznání česko-německých jazykových vztahů na úseku frazeologie. J. Damborský (1969, 1977) na materiálu asi 150 frazeologických jednotek přesvědčivě doložil odlišný ráz české a polské frazeologie a idioma- tiky, a to v důsledku odlišných inspiračních zdrojů, z nichž oba jazyky čerpaly:
z němčiny na straně jedné a francouzštiny na straně druhé, a ukázal tak cestu, jak spolehlivě identifikovat přítomnost německých prvků v české frazeologii, tj. kon- frontací českého stavu s odlišnou situací v jiných slovanských jazycích. Pokus o posouzení česko-německé frazeologické kongruence ze širšího srovnávacího hlediska (Jodas 1998) ukázal, že vedle četných rozdílů mezi češtinou/němčinou a polštinou v jazykovém ztvárnění obsahu (významové stránky) příslušných fra-
4 Výkladové slovníky češtiny klasifikují tyto výrazy jako neutrální (Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971) nebo knižní (Slovník spisovné češtiny, 1978). V současnosti jsou však v uve- dených významech silně zastaralé a užívá se jich jen zcela výjimečně v projevech profesně nebo generačně příznakových.
5 Cizorodost příslušných významů slov vyniká ze srovnání s jejich významy původními:
a) kořenit 1. ‘mít kořeny, tkvít kořeny’ — mieć korzenie, tkwić korzeniami; 2. ‘přidávat koření (do jídla)’ — przyprawiać korzeniami; podvázat ‘vázáním zespoda upevnit, zdola, na konci zachytit a zavázat’ — podwiązać; rozpadat se ‘ztrácet původní celistvost, podléhat rozkladu’ — rozpadać się; b) měřit ‘zjišťovat, určovat rozměry’ — mierzyć; popravit ve staré češtině (a dosud nářečně)
‘napravit, uvést do náležitého stavu’ — poprawić; přijít ‘chůzí se někam dostat’ — przyjść; přípis
‘co je připsáno, dopsáno’ — dopisek, przypis(ek); přiměřit ‘měřením srovnat s něčím’ — porównać.
zeologických jednotek existují tytéž, avšak mnohem méně početné diference mezi češtinou/němčinou/polštinou a ruštinou. Vyjádřeno kvantitativně: ze 120 vyexcerpovaných identických česko-německých frazeologických jednotek6 bylo 30 shodných a 90 odlišných v polštině a všech 120 odlišných v ruštině. Např.
(polská a ruská nekongruence)7 je to pro kočku (es ist für die Katze) x jest to psu na buty // to jest do kitu; nepatřit ještě do starého železa (noch nicht zum alten Eisen gehören) x być w sile wieku; udělat kozla zahradníkem (den Bock zum Gärtner machen) x wpuścić wilka do owczarni; udělat krátký proces (kur- zen Prozeß machen) x załatwić coś od ręki; (pouze ruská nekongruence) jako pěst na oko (jak pięść do oka / wie Faust aufs Auge) x неприятно поражает глаз; na vlastní pěst (na własną rękę / auf eigene Faust) x на свой страх и риск;
pověsit něco na hřebíček (powiesić coś na gwoździu / etw. an den Nagel hängen) x сбросить что; držet někoho v šachu (trzymać kogoś w szachu / jdn. in Schach halten) x держать кого на мушке / под ударом8. Z toho bylo možné vyvodit závěr, že také německo-slovanské shody ve frazeologii mají stupňovitý cha- rakter, polština se tu jeví jako přechodný článek mezi češtinou na jedné straně a ruštinou na straně druhé, výrazně bližší je při tom polštině ruština.
Na diference mezi českou a ruskou frazeologií způsobené přímými němec- kými vlivy na češtinu upozornili nedávno rovněž R. Zimek (1996) a S. Žaža (2002), materiál, kterým to dokládají, je však dosti omezený (nepřesahuje ani desítku příkladů). Rozsáhlá rusko-německá frazeologická kongruence popsaná V. Mokienkem (1993) těmto zjištěním nijak neodporuje, neboť poukazuje k širším shodám ve frazeologii evropských národů, situace v češtině je tudíž až na několik jednotlivostí se stavem v ruštině (a němčině) shodná.
5. Nejrozsáhlejší je problematika přejatých německých slov v češtině.
V tomto příspěvku si chci povšimnout pouze dvou problémových okruhů, ak- tuálních jak čistě z bohemistického, tak i širšího slavistického hlediska. Jsou jimi tzv. dvojí rejstřík v českém lexiku a změny v postavení přejatých německých slov v současné češtině.
Dvojí rejstřík je termín, kterého užil A.V. Isačenko ve svém pokusu o typolo- gii slovní zásoby slovanských jazyků (Isačenko 1958). Poukazuje v ní mj. na exis- tenci dvojí, vyšší a nižší stylové vrstvy v lexiku ruštiny a češtiny, rozdílné v obou jazycích rozsahem i charakterem, přejatá německá slova jsou při tom v ruštině součástí spisovné slovní zásoby, zatímco v češtině bývají často součástí nespi-
6 Zdrojem pro excerpci byl lexikon A. Herzogové Redewendungen von A–Z (1993), obsahující 600 běžných idiomatických obratů současné němčiny. Zhruba polovina z nich má v češtině nějakou obdobu, tj. úplný nebo částečný frazeologický ekvivalent.
7 Pro stručnost jsou uvedeny pouze nekongruentní ekvivalenty polské.
8 Ruské ekvivalenty českých frazémů byly převzaty ze Slovníku české frazeologie a idiomatiky I–III (1983–1994).
sovného lexika9. Podobná situace jako v ruštině a odlišná od stavu v češtině je také v jazyce polském (Lotko 1981, Damborský 1977), srov. sádra / gyps x gips — гипс;
provaz / špagát x szpagat — шпагат; razítko / štempl x stempel — штемпель; řízek / šnycel x sznycel — шницель; jezdecké kalhoty / rajtky x bryczesy (z ang.) — рейтузы. Pro některá přejatá německá slova v polštině a ruštině má novější češti- na pouze domácí (neutrální) protějšky, např. licousy x bokobrody — бакенбарды;
účetní x buchalter — бухгалтер; cedník x durszlak — дуршлаг; závory x szla- ban — шлагбаум. S ohledem na situaci v češtině vnímají Češi často taková slova v obou jazycích chybně jako hrubé germanismy a vyvozují z toho pochybené závěry o rozsahu a povaze německých vlivů na polštinu a ruštinu. Odlišný status takových slov v uvedených jazycích vyplývá z toho, že řada z nich byla ze spisovné češtiny vědomým, dlouhodobým úsilím odstraněna, zatímco ruština a polština těmito pu- ristickými zásahy dotčeny nebyly, neboť německé vlivy na ně byly celkově výrazně menší a neohrožovaly samotnou jejich existenci.
Na rozdíl od češtiny nedisponuje polština ani ruština částicemi a příslovci jako echt, feš, hin, holt, recht (Damborský 2003), holt / halt, just, recht, fest (Žaža 1995), které jsou typické pro běžně mluvenou češtinu, a až na výjimky ani hy- bridními frazémy téže stylové platnosti, např. být s nervama hin, fušovat do ře- mesla, špicovat uši, být plonk, (chtít) mít extrabuřty, dá(va)t si bacha, (ne)mít sicflajš, nechat někoho ve štychu, dělat cukrblíky, dělat fóry, nemít o něčem ani šajn. K některým takovým hybridním frazémům existují spisovné protějšky, např.
být švorc — být bez peněz, dát si bacha — dát si pozor, trefil ho šlak — zemřel na mrtvici, a podle J. Damborského lze tak mluvit o dvojrestříkovosti i ve frazeologii.
Dvojrestříkovost lze zaznamenat i v polských frazeologických výrazech, jak to ilustruje následující porovnání s českými příklady: jsem s tebou vyrovnán — jsem s tebou kvit, pol. jestem z tobą wyrównany — jestem z tobą kwita; podobně udělat chybu (ve hře) — udělat kiks, pol. zrobić błąd — zrobić kiksa; jít do šrotu
— jít do šmelcu, pol. pójść na złom — pójść na szmelc. Dvojic tohoto typu je však v polštině nepoměrně méně (Damborský 2003: 204).
Vznik dvojího rejstříku se vysvětloval jako důsledek nahrazování přejatých německých slov českými výrazy — jejich konkurencí. Původní germanismy se udržely pouze v lidovém jazyce a nabyly nižšího stylového zabarvení a také do- sti značné expresivity (Havránek 1965, Bělič 1969). Poklesnutí do nižší stylové vrstvy není však jejich jediný typický rys, navíc nejde vždy o prvek konstantní.
Patrně v souvislosti s postupující ztrátou znalosti německého jazyka v současné české populaci nebývá už nežádoucí cizost, nevhodnost takového výraziva ve spi- sovné (hovorové) češtině pociťována tak intenzivně, a proto dochází u některých z nich ke stylové neutralizaci. Tento proces dobře zachytil Slovník spisovné češtiny
9 Na existenci dvojího rejstříku v lexiku ruštiny se germanismy (na rozdíl od češtiny) pochopitelně nepodílejí. Dvojrestříkovost ruského lexika tvoří konkurence prvku církevněslovanského a pů- vodního ruského (I s a č e n k o 1958: 350).
(SSČ 1978 ), když na rozdíl od předcházejícího Slovníku spisovného jazyka če- ského (SSJČ 1960–1971) odlišně klasifikoval kolem stovky takových výrazů, část z nich (asi 20) získala v SSČ nově status neutrální spisovnosti (v SSJČ figurovaly s příznakem obecně český), např. deka, hever, šmelina, špek, štafle, větší část (asi 45 výrazů) status příznakové spisovnosti (hovorovosti), např. bál, flám, flinta, kumbál, lokna, marod, muzika, prevít, sekýrovat, štrúdl (Jodas 1996). Zároveň je třeba připomenout, že dvojice neutrálních domácích a stylově příznakových přejatých slov bývají z hlediska významového jen částečnými synonymy, a nelze je tudíž v komunikaci libovolně zaměňovat jen podle měřítek stylových. Např.
muzicírovat neznamená jen ‘hrát na hudební nástroj’, ale především provozovat ta- kovou činnost jako koníčka, podomácku, v úzkém kruhu blízkých přátel, flek není jen nespisovným ekvivalentem výrazu zaměstnání, protože se pravidelně spojuje s adjektivem dobrý (mít dobrý flek), obratu mít recht se na rozdíl od spisovného mít pravdu neužívá v záporu ani v 1. osobě; machr znamená ‘velký znalec’, slov kumštýř a muzikant se užívá ve srovnání s oficiálními spisovnými výrazy umělec a hudebník pro vyjádření vyšší hodnoty (Trost 1995: 239).
Někdy ustálený domácí ekvivalent ani neexistuje a ve vlastním spisovném jazyce i v běžně mluvené češtině se daný význam podle potřeby musí vyjadřovat opisem, např. fasovat, lokna, puky, rabovat, rajtovat, rukovat, šacovat se (Bělič 1969).
Závažnějším problémem než dvojrestříkovost a významová specifičnost pře- jatých německých slov je jejich frekvence a územní rozsah v současném úzu.
Samotné slovníky češtiny současné i z doby nedávno minulé nemusí být v tomto ohledu zcela bezpečným zdrojem informací. Pouze na základě slovníkových údajů prakticky nelze objektivně posoudit reálný úzus v užívání takových slov jako (namátkově uvedeno) apetyt, fajrunt, fest, gábl, kelner, kvelb, lajntuch, pucovat, rynek, šnubart, šnuptychl, šnycl, šrajtofle, šráky, tringeld. SSČ je až na výjimky (apetyt, rynek) z pochopitelných důvodů neregistruje, SSJČ ve stavu platném více méně pro 1. pol. 20. století, tj. už v době vzniku slovníku patrně „historickém”.
V současnosti pro taková slova charakteristiky zast. nebo poněk. zast. nepostačují, jejich užívání není navíc omezeno pouze generačně, ale i územně, výrazy fajrunt, fest, kelner, šráky, tringeld mají status lexikálních silesismů nebo šířeji moravis- mů. Obecně platí, že řada z nich značně zastarává nebo se úplně přestává používat a že tu navíc kromě rozdílů generačních existují i výrazné rozdíly regionální.
Nezřídka se — v závislosti na tom — liší hodnocení takových výrazů u rodilých mluvčích také individuálně.
6. Závěr. Srovnání češtiny s polštinou a ruštinou na vybraných ilustrativních příkladech opětovně ukázalo, že existuje stupňovitost německých vlivů na slovní zásobu slovanských jazyků, čeština je na této stupnici z pochopitelných důvodů ja- zykem s maximální nasyceností lexikálními germanismy. Stav v češtině je odlišný od situace v polštině a ruštině rovněž v aspektu časovém, celý novodobý vývoj spisovného (ale i běžně mluveného) českého jazyka lze charakterizovat jako pro-
ces jeho odgermanizování a emancipace od němčiny, z toho pramení mimořádná proměnlivost mnoha novodobých českých germanismů. Nedoceňování tohoto fak- toru je zdrojem četných nesprávných úsudků o češtině jak u domácích uživatelů, tak i zahraničních pozorovatelů. Výlučnost mnohých německých prvků v českém lexiku v rámci severní větve slovanských jazyků má jak známo paralelu v postavení slovinštiny mezi jazyky jihoslovanskými (Brückner 1974: 364, Horálek 1962: 294, 301). Stálo by za to příslušné shody a rozdíly mezi oběma jazyky právě z toho- to pohledu podrobněji prozkoumat. Zvláštní pozornost bude třeba věnovat také srovnání češtiny a slovenštiny, poměry v ní jsou totiž češtině mimořádně blízké, nikoli však identické. Z výše uvedených poznatků, jež by bylo možno nepochybně dále rozhojňovat, lze vyvodit obecný závěr, že bohemogermanistickou problematiku i přes svou specifičnost je záhodno zkoumat v širším, slavistickém kontextu. Takový přístup umožňuje nejen lépe ji popsat a charakterizovat, ale někdy také identifiko- vat. Ve vlastním rozpoznání německých vlivů na češtinu je totiž stále co dohánět.
Literatura
Bělič j., 1969, Poznámky o postavení německých přejatých slov v dnešní češtině, [In:] Slawisch- -deutsche Wechselbeziehungen in Sprache, Literatur und Kultur, Hrsg. W. Krauss et al., Berlin.
Brückner A., 1974, Początki i rozwój języka polskiego, Warszawa.
damBorský J., 1969, Kalki w aspekcie lingwistyczno-komparatystycznym, „Studia z Filologii Pol- skiej i Słowiańskiej”, t. 9.
damBorský J., 1977, Studia porównawcze nad słownictwem i frazeologią polską i czeską, War- szawa.
damBorský J., 2003, Lexikální rejstřík, „Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě”. Řada jazykovědná (D), roč. 3: Prof. Milanu Jelínkovi k 80. narozeninám, red. M. Tichý, Opava.
ertl V., 1926, Gebauerova Mluvnice česká (9. vydání), Praha.
havránek B., 1965, Die sprachlichen Beziehungen zwischen dem Tschechischen und Deutschen, [In:] Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Aufsätze und Studien, Hrsg. B. Havránek, R. Fischer, Berlin.
horálek K., 1962, Úvod do studia slovanských jazyků, Praha.
isačenko A.V., 1957, Obecné zákonitosti a národní specifičnost ve vývoji slovní zásoby slovanských jazyků, [In:] K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků. Sborník projevů z konferen- ce o historickosrovnávacím studiu slovanských jazyků, která se konala 28. ledna až 2. února 1957 v Olomouci a Praze, red. J. Bělič et al., Olomouc-Praha.
isačenko a.v. 1958: исаченко А.В., К вопросу о стуктурной типологии словарного состава славянских литературных языков, „Slavia”, roč. 27.
jodas J., 1996, K postavení německých přejatých slov v současné češtině, „Studia Bohemica” 7. Sbor- ník literárněvědných a jazykovědných prací členů katedry bohemistiky FF UP, red. E. Lotko, Olomouc [„Acta Universitatis Palackianae Olomucensis”. Facultas philosophica. Philologica 70].
jodas J., 1998, Česko-německá frazeologická kongruence ze srovnávacího slavistického hlediska, [In:] Slavica Pragensia ad tempora nostra. Sborník statí z mezinárodní vědecké konference ke 150. výročí založení stolice slovanské filologie na Karlově univerzitě (Praha, 8.–10. června 1998), red. H. Gladkova, V. Kříž, Praha.
jodas J., 1999, O paralelách ve slovní zásobě češtiny a rakouské němčiny, „Linguistica” 3. Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity, red. J. Damborský, Ostrava.
jodas J., 2000, Ještě k paralelám ve slovní zásobě češtiny a rakouské němčiny, [In:] „Studia Bo- hemica” 8, Sborník literárněvědných a jazykovědných prací členů katedry bohemistiky FF UP, red. J. Jodas, J. Fiala, Olomouc [„Acta Universitatis Palackianae Olomucensis”. Facul- tas philosophica. Philologica 72].
jodas J., 2001, Přejatá německá slova v některých novějších slovnících jazyka českého, „Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě”. Řada jazykovědná (D), roč. 1, red. I. Kolářová, L. Pavera, Opava.
kiparski V., 1955, Die deutschen Lehnüberseztungen im Tschechischen, „Zeitschrift für slavische Philologie”, Bd. 24.
lotko E., 1981, Polština a čeština z hlediska typologického, Olomouc.
lotko E., 1986, Čeština a polština v překladatelské a tlumočnické praxi, Olomouc.
mokienko V., 1993, Phraseologische Germanismen im Russischen, „Zeitschrift für Slawistik”, Bd 38.
newerkla S.M., 2002, Středoevropský jazykový areál a rakouská monarchie, [In:] Setkání s češtinou, red. A. Krausová et al., Praha.
newerkla S.M., 2004, Rozmanitost jazyků a kultur v Rakousku-Uhersku a jejich konvergenční ten- dence, [In:] Comparative Cultural Studies in Central Europe, eds. I. Pospíšil, M. Moser, Brno.
reiter N., 1953, Die deutschen Lehnübersetzungen im Tschechischen, Berlin.
skála e., Štindlová j., 1960, Pochybená práce o českých kalcích z němčiny, „Slovo a sloves- nost”, roč. 21.
SSČ, 1978, Slovník spisovné češtiny, red. J. Filipec, F. Daneš, Praha.
SSJČ, 1960–1971, Slovník spisovného jazyka českého, red. B. Havránek, t. 1–4, Praha.
tölGyesi T., 2009, Lexikální germanismy v dnešní češtině, Piliscsaba.
trost P., 1995, Studie o jazycích a literatuře, Praha.
unBeGaun B., 1932, Le calque dans les langues slaves littéraires, „Revue des études slaves”, vol. 12.
zimek R., 1996, Расхождения между чешским и русским языками, вызванные историческим влиянем немецкого языка на чешский, „Opera Slavica”, roč. 6.
žaža S., 1995, K vlivu němčiny na strukturní rozdíly mezi češtinou a ruštinou, [In:] Pocta Dušanu Šlosarovi. Sborník k 65. narozeninám, red. P. Karlík, J. Pleskalová, Z. Rusínová, Boskovice.
žaža S., 1999, Ruština a čeština v porovnávacím pohledu, Brno.
žaža S., 2002, Историческое влияние немецкого языка на различия между русским и чешским языками, [In:] Litteraria Humanitas XI. (Crossroads of Cultures: Central Europe), Brno.
German elements in the Czech vocabulary of Slavonic context
Summary
The aim of this article is to point out the potential of the Czech-German issues in comparative Slavonic studies. A brief summary of either the main obtained targets or the persisting open ques- tions contains all kinds of lexical words of German origin in the Czech language, i.e. word-forming method, lexical, semantic and phraseological morpheme for morpheme translations and loanwords.
Situation in Czech language is compared with the one in Polish and Russian language.
