FRÝDECKÉ
ÚČETNÍ ZPRÁVA
S P O Ř I T E L N Y
Z A R OK 1932
3 4 : * •
-
*5V>í
1 m * j
:- ■/:
sgmš
wm m m
tS V " '
ipfc» 9HBS& ps
m
i s ■ -■’•-■ '-w\:' ■
*■ . . ~ ->'■ ppg£||áK: \ , -•.- :\-, -
S ShI £!&%$&.• iášg|giÉ^j»š§fe
Spořitelní budova.
Nákladem Frýdecké spořitelny — Tiskem knihtiskárny Jana Richtra v Příbore
63. UCETNI ZPRAVA
FRÝDECKÉ SPOŘITELNY
ZA ROK 1932
m m
S- ZAHRADNÍKA
C l Zoí«3
ke 2 53>/0 4
S p r á v a F r ý d e c k é s p o ř i t e l n y .
V l á d n í k o m i s a ř :
JU Dr. Cichra František, vrchní ra d a p olitické správy ve F rýdku.
V ý b o r :
P ř e d s e d a: Útrata František, ředitel O kresn í n em ocen ské pojišťovny.
M ístop řed sed a: Liwa Viktor, v elkoobch od n ík.
Č l e n o v é v ý b o r u : Dokulil Rudolf, starosta m ěsta F rýdku.
Heinrich Emil, železn ičn í zam ěstn an ec.
Lebeda Jan, obch od n ík.
Macek Rudolf, n ám ěstek ředitele O kres. nem . pojišť.
M azur Leopold, vedoucí úředn ík spořitelny.
T h . Dr. Mtiller Josef, děkan.
Pindur J a n , obchodník.
Richter Vilém, úředník.
JU Dr. Sekera Zdeněk, adv okát.
Wiesner Hanuš, ředitel p iln ik á m y . Zidek Josef, d om ká ř.
N á h r a d n í c i : Eineigel Alois, krejčí.
Jež František, m ajitel realit.
Chamrad Hubert, hostinský.
Romfeld Josef, obv od n í in spektor v. v.
Zawatzky Alois, fo to g ra f.
Ř e d i t e l s t v í : P řed sed a : Macek Rudolf.
Č len ov é: Henrich Emil, M azur Leopold, JU Dr. Sekera Zdeněk, Wiesner Hanuš.
N á h r a d n í c i :
Dokulil Rudolf, Th. Dr. Mtiller Josef.
R e v i s n í o d b o r : P řed sed a : Štolba Josef.
Č le n o v é: Jarčo Vítězslav, Kocych Adolf, Richter Vilém.
P r á v n í z á s t u p c e : JU Dr. Sekera Zdeněk, adv okát.
Př e d s t a v e ns t v o
f i l i á l k y F r ý d e c k é s p o ř i t e l n y v Ces. Těšín
P řed s ed a : Piek Bohumil, ob ch od n ík.
Č l e n o v é : Farník Alfred, statkář.
Dostál Josef, od born ý učitel.
Pásek Karel, vedoucí úředn ík filiá lk y . Petřík Konstantin, ředitel g y m n asia.
Plíšeh František, poštovní úředník.
Spěvák Josef, povozn ík.
Vojkovský František, profesor.
W o lf Jan, o fic iá l státních drah.
Př e d s t a v e ns t v o
f i l i á l k y F r ý d e c k é s p o ř i t e l n y v Tř i n c i .
P řed sed a : M. V. Dr. Drucker Berthold, z v ěrolékař.
Č l e n o v é :
Beneš Josef, vedou cí úředník filiá lk y . Heczko Jan, úředník.
M U D r. Hubáček Inocenc, lékař.
M azur Leopold, vedou cí úředn ík spořitelny.
O bracaj Jan, řezník.
Trombík Jan, statkář.
JU D r. Zídek Gustav, notář.
Z a m ě s t n a n c i :
Mazur Leopold, vedoucí úředník. Plocek Stanislav, náměstek vedoucího úředníka.
V c e n t r á l e : Krámský Jaroslav, prokurista.
Fiala Evžen, praktikant.
G illar Zdeněk, úředník.
Hladký Karel, likvidátor.
Pavlica Karel, korespondent.
Pavlíková Anna, účetní.
Poloch Josef, kontrolor.
Strakoš Arnošt, praktikant.
Škornioková Františka, pokladní.
Šimíček František, podúředník.
Zubek Augustin, zřízenec.
Ve f i l i á l c e v Č e s . T ě š í n ě : Pásek Karel, vedoucí úředník.
Balcárková Ludmila, úřednice.
Jonas Štěpán, likvidátor.
Kolman Antonín, pokladník.
Mazurek Josef, praktikant.
Reindl Karel (od 1. října 1931 na vojně).
Kohut Vítězslav, podúředník.
Sobek Antonín, zřízenec.
Ve f i l i á l c e v T ř i n c i : Beneš Josef, vedoucí úředník.
Vaculík František, pokladník.
Parlie ze zá m ech éh o p aritu . Frýdechý zám oh.
v
Část první.
Dr. B. Šr e t r o v á : Letem dějinami Frýdku.
Karel Kalus, odb. učitel: Jak pomáhali nezaměstnaným a chudým.
Staré svatební smlouvy.
D r, B. Š R E T R O V Á .
LETEM DĚJINAM I FRÝDKU.
i^gnyTŤiTTSnwmTCTnT^RnmmtrwtUtrfiiiftn-iiiwti»«««««». ^ ^
JÍM lU tf~ r _
jiiDGK r ^ í O ^ a í S ^ “
O ZO RU JE M E -LI dnes kvetoucí a výstavné město Frýdek, město, jež dnes patří k největším městům Tě
šínská, jistě zatoužíme poznati aspoň něco z jeho historie a bezděčně za- žehráme, že se mezí jeho obyvateli, z nichž snad mnozí by měli pero k tomu způsobilé, nenašel dosud jeho historiograf.
Vznik Frýdku zahalila nám daleká minulost těžkým, neprůhledným zá
vojem věků a jen tu a tam nepatrná jiskerka pověsti ukazuje nám cestu hlu
bokou temnotou lidského zapomenutí k historické pravdě.
Tam, kde stojí dnes frýdecký zámek, stála již dávno před dobou, k níž se pojí první pevná data, pohraniční tvrz, nedobytný hrad, který měl dle po
věstí, dlouhé podzemní chodby. Jedna vedla k řece Ostravici, druhá až k Lysé hoře, třetí pod Skalickou Hůrku a čtvrtá na Hukvaldy, Těmito chod
bami dostávali obyvatelé tvrze včas obležení potravu i vodu a tak nepodlehli nikdy vyhladovění. Tato tvrz byla původně mnohem menší než dnešní zá
mek, neboť na místě druhého nádvoří byl již hradní příkop, který bezpečně odděloval hrad od okolí. Spojení obstarával padací most.
Frýdek povstal asi jako město obchodní. Nejvíce se podobá pravdě, že jej založil kníže Kazimíři. (1316— 1358). Stalo se tak jistě na úkor města Jamnice, nynějšího Starého Města, které rozkvět Frýdku zaplatilo svým úpadkem.
Původně bylo ve Frýdku 84 domů i s radnicí a farou. Radnice stála na náměstí v č, konsk, 110 tam, kde je dnes fa Bartoň, Dle počtu domů můžeme
souditi, že ve Frýdku bylo asi 400 duší, což je číslo velmi značné na tehdejší poměry. Město bylo vybudováno s velikou péčí. Z hradu se šlo po padacím mostě na náměstí, které bylo dnešní velikostí. První domy byly ovšem malé, přízemní a dřevěné. Ze už původní město bylo velmi rozsáhlé, vidíme z toho, že mělo kromě náměstí 7 ulic hlavních, 7 vedlejších a velkou, volnou prostoru u kostela, jehož přední část je dnes vedle zámku nejstarší frýdeckou stavbou, neboť dle „Dějepisu farního kostela" od Karla Fidinského jest hlavní oltář postaven z téhož kamení jako stará městská zeď. Časem obyvatelstvo roz
rostlo, domků přibylo, takže hradbami bylo pak obehnáno 112 domků, které tvořily vnitřní část města. Do města vedly dvě brány. Na východě byla brána
„těšínská", která vedla do dnešní Tržní ulice. Druhá brána byla asi uprostřed dnešní Hluboké ulice a nazývala se „dolní" nebo „hukvaldská". Pod měst
skými hradbami byl příkop, přes nějž vedl od brány padací most, který se na noc nebo v čas nebezpečí zdvihal. Později byla ze hřbitova u farního kostela probourána menší branka pro pěší. Pomalu přibývalo lidí i domů a když už nebylo místa ve vnitřním městě hradbami chráněném, počali se jed
notlivci usazovati za městskými hradbami a tím vznikala předměstí. Za hrad
bami byly i dva rybníky, majetek to knížete těšínského.
Kazimír dal svému městu do vínku mnoho svobod a výsad. Nejcennějším darem bylo věnování knížecího lesa, který dodnes městu patří a pak přeložení obchodní cesty z Jamnice do Frýdku. Hlavně tato druhá výsada šla městu velmi k duhu. Rozvíjel se v něm obchod soustřeďující se hlavně na náměstí, zkvétala různá řemesla, čímž se povznášel blahobyt a tím i kulturní úroveň obyvatelstva.
Nástupce Kazimíra L, Přemek I. (1358— 1407) staral se o město stejně pečlivě, jako jeho předchůdce, zlepšil městskou bezpečnost a dosadil na zámek knížecího úředníka, t. zv. zámeckého hejtmana.
Ale všechny tyto výhody a výsady ustupují daleko do pozadí před výsa
dami, jimiž město obdařil kníže Bolek I. (1408— 1431). Potvrdil také všechna stará práva, které město dostalo od jeho předchůdců. Z té doby, z 6. března r. 1423, je první listina potvrzující městu tato práva. Zní:
„Ve jméno Páně Amen . . . My Bolek z Boží Milosti kníže v Slezí, pán na Těšíně a na V. Hlohově, vyznamenáváme tímto listem, že před nás předstoupili Naši věrní milí purkmistr a rada města Frýdku, pokorně nás prosíce, abychom jim milostivé nadání učinili, tak níže psáno: předně tedy pouštíme jim odmrty do čtvrtého kolena, aby svým majetkem činití a komukoli nejbližšímu pokrevnému poručíti mohli, vymiňujíce, aby ta
kové nápady Naší zemí Těšínské nebyly odcizeny, a zůstavujíce sobě a svým potomkům, by statky pusté nebyly dále dávány, leč po právu zem
ském. Též jím pouštíme všechny Nám příslušné zločiny, jakož by někdo v nocí „nastojte" volal v zapověděné dni; též hody nožové, suché rány, násilí vykonané ve dne nebo s noci, v městě, domech, branách, na pří
kopě, na zdech městských, nebo na zdvíhacích mostech spáchané, jakož
by kdo vrátného, služebníka nebo posla městského bil: to vše jim radním pouštíme, aby to trestali, pokutovali a kárali, vyjímaje krevné víny. Též jím za právo dáváme, aby sedlák nebo selka, ať náš nebo zemanův, určí-li se státi právu městskému, aby stál tu a nikde jinde. Též dáváme jim za právo, jestliže zeman některému měšťanu co dlužen jest, buďto za to co projedl a propil, buďto co mírou nebo loktem naměřeno bylo, aby tomu měšťanu městským právem odpovídal. — Také máto město užívati pastvy, lesa, chrastin, jak od starodávna ve svých hranících záležejí, jakož toho dosud užívalo.
Také chceme, aby žádný cech bez jích vůle neustavil aniž co nařídil.
Též chceme, aby o míli žádného řemeslníka, vyjma příštipkáře, vetešníky, kováře, kteří brousí, ani krčmáře, ani lávek pekařských, masařských, leč by kdo takové řemeslníky chovati právo měl, nebylo.
Též chceme, aby kdožkoli jinde bydlí nebo cizinec jest, ale ve Frýdku dědictví očekává, aby buďto k dědictví se osadil anebo to dědictví pro
dal. A kdož by zlovolně nebo neprávem se osadil a si osvojil městu ná
ležité, jako pastvu, lesy, chrastiny anebo podobného co, ten bude-li v tom překonán, aby to městu vrátil. Též jim potvrzujeme všecka práva jejích, svobody a ustanovení i zvyky, jakých za Nás i za Naších předků užívalí, neškodno Naším knížecím právům. Tomu na potvrzení list Náš jsme dali zpečetí, jenž dán na Těšíně (dess sonabends vor den Sontag ais man in der heíligen Kírchen Oculí pfleget zu síngen) L. P. 1423.“
Měl tedy Frýdek již v této listině pět velmi důležitých práv, a to právo městské, soudní, mílové, cechové a dědičné. Jen málokteré město mohlo se tak brzy po svém vzniku vykázati tolika a tak cennými výsadami, jako naše.
Dle městského práva byl Frýdek spravován vlastními starosty čili purk
mistry a městskou radou. Jeho obyvatelstvo bylo osvobozeno od všech robot a platilo pouze určitý roční peníz do knížecí pokladny.
Frýdečané podléhali svému vlastnímu soudu, pouze nejtěžší zločiny, jako vražda a pod. patřily před soud knížecí.
Právo mílové bylo velmi důležité pro každé město, které jím bylo obda
řeno, neboť chránilo jeho rozkvět obchodní i rozkvět řemesel. Celou míli od města, to bylo asi dvě hodiny cesty, nesměl se usadíti žádný řemeslník a ob
chodník kromě těch, kterých bylo po cestě nevyhnutelně třeba, to jest kromě příštipkáře, kováře a brusiče. Protože město bylo takto chráněno před cizí konkurencí, vzmáhala se tu řemesla měrou netušenou a dle daného jim práva cechovního seskupovala se pak v jednotlivé cechy; byl zde cech řeznický, ševecký, krejčovský, kovářský, zámečnický a hrnčířský. Kromě řemesel kvetl í obchod; byly tu krčmy, masařské, pekařské i krejčovské látky i obchod solí, který nejvíce vynášel. Mnoho občanů živilo se zemědělstvím. Protože pak mohli se svým majetkem volně nakládati, starali se o něj tím pečlivěji, což jistě jen přispívalo k rozkvětu města a ke zvýšení průměrného blahobytu obyvatelstva. Dříve totiž, pokud platilo právo odúmrtí, zemřel-li některý občan
a neměl-lí dětí, kterým by svůj májek zanechal, nesměl jej odkázati, komu by byl chtěl, ale celé jeho jmění připadlo knížeti. To tedy nyní přestalo, ale ten, komu byl nějaký nemovitý majetek ve Frýdku odkázán, musel ve Frýdku bydletí, anebo byl nucen prodati jej jinému za těchže podmínek. Protože i děti mohly si voliti svobodně povolání a nebylo třeba zvláštního svolení knížete, aby občan mohl dáti syny třeba na studie, žilo se ve Frýdku poměrně velmi příjemně a spokojenost obyvatelstva byla jistě ne posledním a ne nejmenším podkladem rychlého a zdárného rozkvětu města.
Když později dostalo se Frýdku í pravovárečníctví, vybírání mýta, cla a pod., bohatlo město velmi rychle a mohlo hleděti radostně vstříc budoucnosti, neboť jeho počátky byly více než šťastné.
n.
Sotvaže bylo město založeno a vybaveno prvními výsadami, sotvaže bylo schopné života a rozvoje, nastaly v Cechách husitské války. Zdálo se, že ohrozí i Frýdek, ale nestalo se tak, neboť zde jíž od roku 1402 byla na zámku vojenská posádka, vydržovaná lidem i knížetem. Město spravoval zvláštní úředník, jemuž se říkalo, jak jíž bylo podotknuto, zámecký hejtman. Prvním byl rytíř Sobek Korníc z Ogrodzone, druhým Mikoláš Trnávka, třetím Jan z Kozolup. Další jména zámeckých hejtmanů jsou nejistá, až zase r, 1517-1523 byl hejtmanem Jindřich Laryš z Načeslavic, což můžeme s určitostí říci.
Když se přehnala válečná litice husitských válek a mezí husity a slez
skými knížaty bylo ujednáno příměří, byla i vojenská posádka ze zámku odvolána. Ale ani toto omezení výdajů nedovedlo už zachrániti vyčerpanou knížecí pokladnu a proto bylo nutno sáhnouti k jinému opatření, které mělo vzkřísiti knížecí finance: byly zastaveny mnohé dědiny a města. V té době bylo utvořeno z Frýdku, Místku, Frýdlantu a okolí zástavní panství, které bylo dáno v zástavu po prvé r. 1434, a to za pět set pražských grošů Arnoštu z Tvorkova. Z listiny, která o tom byla sepsána, se dovídáme, že Arnošt z Tvorkova dostal toto panství na čtyři léta. Zavázal se, že nebude obyva
telstvu nijak ubližovati, že potvrzuje všechna jeho práva i svobody, ale přes tyto sliby museli obyvatelé platiti různé dávky a později i robotovatí.
Pak byl Frýdek zastaven Mikoláši Kornicí z Dubovce, maršálkovi těšín
ského knížectví, který jej držel od r. 1437.
Po této době si Frýdek opět na několik let oddechl, neboť patrně vletech 1448 až 1471 jej těšínský kníže vyplatil ze zástavy a spravoval jej sám.
Roku 1463 udělil městu za vlády Přemysla II., český husitský král Jiří z Po
děbrad první dva výroční trhy a to pondělní před sv. Kateřinou a pondělní před sv, Janem Křtitelem. Tyto výroční trhy byly velmi důležité, neboť při
vedly do města mnoho kupců a tím se velmi povznesl městský obchod i ře
mesla.
Roku 1471 byl Frýdek opět zastaven a to Janovi Buřejovi z Klvova a na Frýdku, který pak držel Frýdek až do roku 1474, Do r, 1480 byl pánem nad Frýdkem Jan Labut z Křín, jehož syn Vladek se vzdal svých nároků na
toto panství ve prospěch těšínského knížete Kazimíra II,, který je zase za
stavil Janu Trnkovi z Ratíbořan. Tento šlechtic koupil r, 1490 za dvě stě uherských zlatých dědinu Žermanice a daroval ji městské obcí frýdecké, která musela z ní platiti frýdeckému faráři 16 zlatých rýnských ročně na vydržování kaplana a učitele. Na druhé straně zadlužil však Trnka velmi toto panství a proto jej Kazimír II. r, 1492 vyplatil, zaplatil všecky dluhy, ač si na to musel jinde vypůjčiti a nechal si je pod svou správou; spravoval je opět úředníkem, R, 1519 bylo Frýdku povoleno vybíratí mýto ve branách města a to čtyři těšínské haléře z každého vozu.
Po smrti knížete Kazimíra II., který zemřel r, 1528, vládl jménem jeho nedospělého synka Václava český šlechtic Jan z Pernštejna, jehož dceru si později kníže Václav vzal za ženu, S ní dostal věnem 12 tisíc uherských zlatých a za ně dal svému tchánovi frýdecké panství do zástavy. Jan z Pern
štejna byl přívržencem husitů a také knížete Václava vychoval ve víře evan
gelické, Proto se ve Frýdku za jeho panování hojně ujala reformace. Povolil Frýdku další cechy řemeslnické a staral se všemožně o rozkvět města. Za
kládal rybníky, neboť i ty skýtaly veliký užitek, protože ryby byly tehdy mnohem oblíbenějším pokrmem, než dnes^ Dva z nich založil i na frýdeckém předměstí. Jeden byl tam, kde je dnes Zárův dům, druhý na místě domu Dra Hradečného a pivovaru.
Po smrti Jana z Pernštejna r. 1548 zdědilí po něm zástavu jeho synové Jaroslav, Vratislav a Albrecht a drželi Frýdek do roku 1554, kdy jej těšínský kníže vyplatil a zastavil jej ihned znovu Jiřímu Celovi z Cechovíc. Ten seděl na Frýdku jen rok, ale vládl kruté a vymáhal veliké roboty. Těšínský kníže marně proti tomu zakročoval u vratislavského biskupa, až mu pomohl Bu
rian Barský z Baště, který zástavu vyplatil a přejal. Pod jeho vládou začal Frýdek zase svobodně dýchatí.
Pak se stal pánem panství Jan Barský z Baště, na kterého zástava přešla.
Po něm dal kníže Bedřich Kazimír, syn knížete Václava, Frýdek v zástavu Janu Vlaštovskému z Vlastínova a pak Janu Puklerovi z Grodic, jehož vdova držela Frýdek až do r, 1573, kdy byla zástava zrušena, neboť panství bylo prodáno,
III.
Kníže Bedřich Kazimír zanechal, když r. 1571 zemřel, frýdecké panství tak zadlužené, že bylo nutno je prodati. Český král, o jehož léno se tu jednalo, dal k tomu svolení a tak r. 1573 koupil Matouš z Logova frýdecko-místecké panství za 36 tisíc zlatých pro své syny Václava a Jiřího. Později byl Místek prodán olomouckému biskupu Janu Grodeckému, od něhož však brzy opět připadl rytíři Jiřímu z Logova a r. 1581 bylo znovu celé panství prodáno biskupu Stanislavu II, Pavlovskému, který r, 1584 jeho slezskou část prodal Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna, o čemž byla sepsána listina na zámku frýdeckém. Tím byla města Frýdek a Místek definitivně od sebe odloučena.
Jíž Jiří z Logova, přísný katolík, se horlivě staral o to, aby i jeho panství
se očistilo ode všech jinověrců, a postupoval proti nim velmi přísně. Oby
vatelstvu bylo přikázáno do určité doby pod ztrátou majetku se vyzpovídati a přijímati pod jednou. Přijímání pod obojí bylo zakázáno. Staral se i o do
statek katolických kněží.
Jeho nástupci pak šli v jeho šlépějích. Stavové těšínští, evangelíci, žádali proto knížete Adama Václava, syna knížete Václava, aby panství koupil zpět, ale nedošlo k tomu z jakýchsi malicherných důvodů a Frýdecko stalo se majetkem Bruntálů na půl století. Prvním majitelem z tohoto rodu byl Bartoloměj Bruntálský z Vrbna, pán na Frýdku a Doslovicích. Za něho zdo
mácněla ve Frýdku čeština, kterou nejen lid mluvil, ale kterou se i úřado
valo, Evangelíkům se pod jeho vládou dařilo velmi zle, ale udrželi se přece.
Právě v té době narodil se r, 1598 ve Frýdku slavný náboženský spisovatel a kazatel evangelický Jiří Joanides Frýdecký. Evangeličtí šlechtici koupili ve Frýdku dům, z něhož pak udělali evangelickou modlitebnu. To ovšem katolíci neradi viděli a proto bylo r. 1604 vdovou Bruntálského Annou za
kázáno šlechticům ve městě se zakupovati. Když Anna r. 1606 zemřela, seděli po ní na Frýdku Václav a Jan Bruntálští z Vrbna a na Šibersdorfu.
Poslední vymohl městu na českém panovníku další dva trhy. Ve věcech náboženských byl však velmi nesnášenlivý. Na horním předměstí, kde žilo nejvíce jinověrců, vystavěl r. 1612 kostel sv. Jošta, ve městě postavil násle
dujícího roku novou faru, založil i růžencové bratrstvo a postaral se zvláštní listinou o to, aby Frýdek nikdy nemohl přijíti do jiných rukou nežli věrně katolických. Obyvatelstvu se vedlo za jeho vlády velmi zle, tím hůře, že r.
1607 vypukl ve Frýdku mor, který tu krůtě řádil. Pán však neznal slitování ani s lidem zkrušeným touto krutou nemocí a tak se nemůžeme diviti, že jej obyvatelstvo nemělo rádo, ba nenávidělo ho a také násilně ukončilo jeho život. Byl zajat a patrně zabit (r. 1620),
Jeho nástupcem byl Václav Bruntálský, pán na Frýdku, Paskově a Zá- břeží, kterému Frýdek patřil až do r. 1636,
Roku 1624 objevil se mor ve Frýdku po druhé a k dovršení neštěstí přišlo Mansfeldovo vojsko, které Frýdek úplně zpustošilo a vydrancovalo. Pak přišla neúroda a jako přirozené její následky hlad a různé nemoci. Když k tomu ještě Václav Bruntálský zvyšoval roboty a platy, napolo zničení občané ne
mohli vyhověti a tak panství pustlo a pustlo- Došlo to tak daleko, že si Frý
dek stěžoval až u císaře Ferdinanda II. Ten sice zakročil, ale Václav Brun
tálský měl už panství tak zadlužené, že bez zvýšení platů ani daní platiti nemohl; proto byl do Frýdku dosazen kurátor pán z Rappisu, ale ani to už nepomohlo a tak panství muselo být prodáno r, 1636 Jiřímu hraběti z Op- persdorfu za 37 tisíc slezských tolarů.
A nyní nastaly Frýdku i celému panství nejhorší časy. Bylo-li dříve zle, bylo nyní daleko, daleko hůře. Nový majitel chtěl ze svého panství co nej
více vytěžit, ale kraj byl zeslabený, vydrancovaný, neboť Švédové ještě dva
krát r. 1643 a 1647 přitáhli na Frýdecko, a co po nich zbylo, to zničilo a vyjedlo císařské vojsko, které přitáhlo brzy po nich a které nebylo o nic
lepší než vojsko nepřátelské. Ale hrabě Jiří z Oppersdorfu neznal slitování!
Panství bylo jeho a jemu na tom pramálo záleželo, trpí-li lid, mře-li hladem, on musel dostati to, co chtěl. A tak, ač r. 1636 potvrdil měšťanům města Frýdku všechna jejích práva, brzo jim na ně sáhl a vyvinul se prudký spor, který musel rozhodnouti sám císař Ferdinand III. Habsburský. Tím hůře se pak ovšem dařilo těm, kteří neměli napsaná a potvrzená privilegia. Nastaly doby nejkrutší roboty a vydírání peněz i naturálií. Lid byl proti tomu všemu úplně bezbranný.
Prvním činem Oppersdorfa bylo, že ihned dal na místě starého zámku stavět nový zámek, na kterém museli robotníci zdarma pracovati.
Roku 1636 dal poříditi „Urbář svobodného panství frýdeckého"; byl to soupis všech sedláků a poddaných i s určením, kolík je který povinen ročně hra
běti odvádět, ale o povinností roboty se tam mluví velmi neurčitě, aby mohla býti dle potřeby zvýšena. Není tedy divu, že lid takto utiskovaný a sužovaný využil první možné příležitosti, totiž úmrtí hraběnky, jímž byl hrabě velice sklíčen, a počal vypovídati vrchnosti poslušnost.
Hrabě Jiří z Oppersdorfu byl velmi nábožný katolík. R. 1645 pomohl po- staviti na náměstí dřevěnou kaplí růžencového bratrstva, která byla pak zrušena Josefem II. Vystavěl mnoho kaplí i kostelíčků po celém panství.
Založil mnoho poutí, které se konaly vždy s velikým leskem, neboť podda
ným byly za pout sleveny 3 dny roboty, což ovšem velmi rádi uvítali. Tento hrabě založil i poutní místo na Vápenkách, kde prý, procházeje se, nalezl krásný květ, který měnil vůni; tím byl hrabě tak pohnut, že tam dal po- staviti sochu Matky boží „růže duchovní". Socha ta stála zprvu úplně volně, až r. 1705 byla tu pro ni postavena dřevěná kaple. I zámecká kaple vznikla za panování hraběte Oppersdorfa a to r. 1637.
Roku 1651 hrabě Jiří Oppersdorf zemřel a protože jeho syn byl příliš malý, bylo Frýdecko celých 15 let spravováno poručníky, za nichž nemělo rovněž zlaté časy. Hlavní z nich, Jan Bernard Pražma, hleděl co nejvíce zí- skati pro sebe. Proto také založil dědinu Novo Dvorce, nynější Panské Nové Dvory, jejíchž obyvatelé nejen že mu museli za pozemky zaplatítí, ale bylí
povinní ještě mu odvádětí značné roční platy a konati roboty. Ve vydírání předčil tento kurátor i Jiřího Oppersdorfa, neboť zdvojnásobil skoro všechny dávky a povinnosti. Protože se měšťané proti tomuto chování začali zle bouřiti, vymohl jim, aby je trochu uklidnil, povolení k výročnímu dobytčímu trhu, který se měl konati vždy v pondělí po Filipu a Jakubu. Ovšem ven
kovské obyvatelstvo nebylo ničím odškodněno za své dření a utiskování.
R. 1666 přejal panství do vlastní správy František Eusebíus hrabě z Op
persdorfu a to skutečně v pořádku a zvelebené, jak se ukázalo z popisu panství a soupisu inventáře, který byl na jeho rozkaz pořízen. Ze bylo zve
lebeno za peníze vydřené na obyvatelstvu, na tom málo záleželo!
A nový majitel, ač dostal panství spořádané a velmi výnosné, postupoval stejně nelítostným způsobem jako jeho předchůdce, měl četné spory se se
dláky a hleděl všemožně rozmnožit svůj majetek. Ve věcech církevních šel
ve šlépějích svého otce. I on podporoval rád vše katolické a tak se mu za jeho zásluhy dostalo r. 1669 od vratislavského biskupa patronátní právo nad všemi kostely frýdeckého panství. Ale ač frýdecká farnost byla dle prohlá
šení visitátorů nejkatoličtější, přece i v této době jsou tu ještě nekatolíci, třebaže je jích pramalinko.
Hrabě František Eusebius z Oppersdorfu zemřel r, 1691. Po něm měla frýdecké panství jeho vdova Anna Zuzana Terezie až do r. 1699. Tím se ukon
čila smutná doba vlády Oppersdorfů a přichází doba nová, která nebyla o nic lepší.
Frýdecké panství se pak dostalo do rukou Ludoviky, dcery hraběte Op
persdorfa, která byla provdána za hraběte Štěpána Pražmu, a tím dostává se Frýdek znovu tomuto rodu, který se k němu nechoval nijak šetrně. Ludo- vika se po krátkém manželství rozvedla a žila pak na frýdeckém zámku.
Ještě před její smrtí r. 1737 vládl na Frýdku její syn František Vilém Pražma.
Ten dostal sice od vratislavského biskupa právo patronátu, ale brzy mu bylo opět odňato, protože nebyl tak poslušným synem církve jako Oppersdorfové.
Měl s ní četné spory, neboť chtěl aspoň část příjmů z poutí a kostelů uchvá- titi pro sebe. Dal i sochu Panny Marie z kaple na Vápenkách přenésti do kaple zámecké, ale lid zámek obstoupil a dva měsíce jej střežil, až zase hrabě byl přinucen sochu vrátiti na rozkaz císaře Karla VI., k němuž tento spor došel. Tehdy musel vrátiti i peníze z ofěry, které si kdysi přivlastnil. Pražma chtěl na Vápenkách zříditi klášter, rovněž ze zištných důvodů, ale ani to se mu nepodařilo.
K lidem poddaným se choval ještě hůře než kterýkoli z jeho předchůdců.
Zvyšoval platy i roboty, utiskoval lid, jak nejvíce mohl. Proto se nemůžeme divit, že byl nenáviděn a že nespokojenost lidu propukla ve zjevný odboj, když se tu vyskytl nebojácný ochránce jeho práv Ondřej Šebesta, lidově Ondráš zvaný, později přetvořený pověstmi na národního hrdinu. Odboj byl r. 1715 zlomen, ale hrabě se od té doby Frýdku vyhýbal. Zemřel r. 1731 a ve své závětí věnoval veškeré své jmění na stavbu mariánského kostela.
Zanechal pětiletého synka Jana, za něhož spravovala panství jeho matka Karolína.
Hrabě Jan Pražma ujal se vlády v prvních letech své dospělosti; přesta
věl část zámku a k poddaným se choval mnohem lépe a lidštěji než jeho otec, vrátiv jim i část bývalých práv. Líd se pomalu vzpamatovával, když tu r. 1798 bylo panství prodáno rakouské arcivévodkyni Marii Kristině, dceří Marie Terezie, a jejímu manželi Albertu Morici Sasko-Těšínskému,
Za vlády Jana Pražmy byl postaven také velkolepý mariánský kostel na Vápenkách na místě, kde dříve stála dřevěná kaple. Základní kámen k němu byl položen r. 1740. Pak vypukla švédská válka a tak byla stavba odložena až do roku 1744 a dostaven byl r. 1750. Celý kostel stál 62.473 zlatých.
Roku 1798 připojili Habsburkové, kteří získali Frýdecko koupí, toto pan
ství ke knížectví těšínskému, které po úmrtí Těšínských knížat bylo v jejich rukou jako léno koruny české. Po smrtí Albertově stal se jeho nástupcem
arcivévoda Karel, pak arcivévoda Albrecht a poslední z nich byl pak arci
vévoda Bedřich.
Rakouští arcivévodové, Němci, volali do Frýdku i německé úředníky a zří
zence a polské dělníky. Čeština stávala se pomalu jen soukromou řečí lidu, neboť byla r. 1848 odstraněna úplně z úřadování a Frýdek stal se městem ne-li zcela, tedy z velké části německým. Přirozeně, že i školy byly německé, čeština zanikala.
Poměry sociální i morální byly tehdy velmi neutěšené. Líd byl vykořisťován, ničen a zdálo se, že se nikdy jíž nevzchopí. Ale tu jako ohnivý meteor pro
rážející hrozivé mraky věčného soumraku objevil se na slezském nebi zá
řivý zjev posledního barda našeho kraje, jehož trpká slova probudila lid z mrákotného sna. Petr Bezruč nevolal nadarmo!
Přehnala se litice světové války, přišla samostatnost a dnes ve svobodném státě Frýdek pomalu střásá všechno to, co na něj staletí vlády nesvědomitých pánů nahromadila a je-li dnes už tak daleko, že je pýchou celého svého okolí, jistě ještě lepší a větší budoucnost jej očekává.
K A R E L K A LU S , o d b o r , u čite l:
J A K POM ÁHALI NEZAMĚSTNANÝM
A CHUDÝM.
ezam ěstnanost! Hrozné slovo a ještě hroznější stav. Miliony lidí práce schopných — hlavně ve státech průmyslových — marně hledají nějaké zaměstnání, aby si poctivou prací vydělali aspoň na ty nejnutnější životní potřeby. Bída a hlad se šklebí z celého zevnějšku těch vyhublých postav, které se plouží ulicemi měst se zachmuřeným čelem, s otrávenou duší. Či už to nebude lepší? Jak dlouho bude ještě ta naše bída trvat? Není nikoho, kdo by nám dovedl zjednati práci? Či ta žebrácká podpora v nezaměstnaností má býti naším údělem do smrti? Takové myšlenky se mihají jejich hlavami, budí v nich nespoko
jenost s nynějším jejich nesnesitelným stavem a často se projevuje bouřemi, při nichž teče lidská krev zvláště tehdy, když bídy nezaměstnaných je zne
užito k účelům politickým.
Bída byla na světě od nepaměti, ale aby se rozmohla v takové míře a v tolika státech najednou, jak se objevila v dnešní době, není pamětníka.
Za starých časů, kdy hlavním zaměstnáním obyvatelstva v zemích českých bylo polní hospodářství, nastával hlad za válek a v dobách neúrody. A dle toho, jak se snažili panovníci v nejhorších dobách zmírníti bídu a povznésti hmotný a tím i duševní blahobyt svých poddaných, ocenily dějiny jejích vladařské schopnosti. Vzorem panovníka, který se všestranně staral o své poddané, byl Karel IV., který si za tuto svou péči získal jistě na věčné časy příjmení „Otce vlastí11.1 za jeho panování nastala v Cechách neúroda a z ní,
zejména v hlavním městě Praze, drahota. Líd trpěl hladem a následkem jeho šířil se mor. Pracující lid neměl zaměstnání nebo vydělal tak málo, že si nemohl opatřiti ze svého výdělku nutné životní potřeby. A co podnikl tento moudrý panovník k záchraně hladovějících? Dal stavětí r. 1360 hra
dební zeď kolem Hradčan a od nich dále po vrchu Petříně a tím, že opatřil velkému počtu dělnictva práci, zachránil je od jisté smrtí hladem. Dodnes sluje petřínská část hradeb „Hladová zeď". Tak jednal téměř před 600 lety panovník, jehož státnická moudrost našla jedině správný prostředek, jak pomocí chudým. K prácí je člověk stvořen, práce ho zachrání.
Nechoďme však pro příklady správného řešení nezaměstnanosti a tím i bídy postižených daleko do minulosti a do Prahy, najdeme takový příklad v našem kraji v druhé polovici minulého století. Ale poznáme na něm, že se již nedal řešití tak přímočárně jak za Karla IV., protože poměry tehdejší neshodovaly se úplně s poměry před 600 lety. Co se stalo?
Před 70 lety vypukla mezi horskými tkalci ve Slezsku nouze. Tu měli vlastně vždycky. Tkalcovina, ta úmorná práce od svítání do noci, nevyná
šela nikdy tolik, aby z ní mohla býti rodina slušně živa. Měl-li tkadlec aspoň chalupu a kousek svého nebo najatého políčka, s kterého sklidil trochu bramborů, živořil jakž takž, ale hůře bylo s „komorníky1* a s vdovami, kte
rým zůstalo na starosti několik hladových dětských krků — ti vytloukali živobytí těžce. Pravda, nebyla to taková bída, kterou prožíval všechen lid na Těšínsku v letech 1853—55, kdy neúroda, hlavně hniloba bramborů přivedla do našeho kraje hlad, kdy na trhu v Těšíně platilo se za měřici bramborů 6 zl. 30 kr., kdy ve Frýdku 13. ledna 1855 začali řezníci vysekávati koňské maso — ale byla nouze proto, že tkalci málo vydělali. Proto se bída projevila jen v některých okresech a mezi těmi vrstvami obyvatelstva, které se zaměstnávalo doma tkalcovstvím za stavy. A mezi ty okresy patřil i frý- decký. A jak se snažili povolaní činitelé nouzi odpomocí?
V Opavě se utvořil za předsednictví zemského presidenta Zemský komitét složený ze zástupců zemského úřadu, zemského výboru, slezské obchodní a živnostenské komory a opavské městské rady, který měl uvažovatí o vhod
ných prostředcích ke zmírnění hrozící nouze a co nejrychleji zjednati od
pomoc. Ve schůzi tohoto sboru usneseno zříditi ve Frýdku zvláštní subko- mitét, který měl přesně vyšetříti poměry domácích tkalců v okrese frýdeckém, podati do Opavy zprávu s návrhy a ustavičně vésti v patrnosti životní poměry postižených.
Přípisem z 29. prosince 1862 jmenování bylí členy frýd. subkomitétu:
frýd. starosta Jos. Preis, frýd. radní Jos. Chovanec, arcív. správce Frant.
Obračaj, továrník Ignác Munk, tkalci Valentin Kocích z Dobré a Ondřej Hadaščok z Krásné, starosta Jakub Malíš z Raškovic, obchodník bavlněným zbožím Jos. Kacíř z Morávky a okresní hejtman nebo jeh o zástupce z Frýdku.
Subkomitét si mohl příbrati ještě zvlášť zkušené muže z tohoto výrobního odvětví a měl řešití otázku pomoci tkalcům z těchto 2 hledisek: 1) v přípa
dech, kde se nouze vztahuje jen na jednotlivé osoby nebo rodiny a nemá
charakteru všeobecné nouze, jest povinna obec se postarati o odpomoc, 2) výjimečných podpor, které budou v případě nutnosti poskytnuty obcím, má býti použito jen jako úhrady na patřičnou mzdu za prácí.
První schůze tohoto subkomitétu se konala 13. ledna 1863 o 2. h. odpol.
v kanceláři obec. úřadu ve Frýdku a bylo v ní usneseno:
1. Nouze tkalců v okrese frýdeckém nedostoupila ještě takových rozměrů, aby potřebovali všeobecné pomoci. Výjimečně by byli ohledu hodni a nejpotřebnější tkalci ve městě Frýdku — měla-li by se jejích nouze stup- ňovati — protože žijí výhradně z tohoto řemesla. Toto usnesení bylo odůvodněno následovně: Minulý týden bylo prodáno ve Warenhalle ve Frýdku 856 „kuskův", tento týden 1060. Tkalci ve zdejším kraji pova
žují své řemeslo za vedlejší zaměstnání a protože tkadlec vydělá při jednom „kusku" 80 kr. a týdně utká 2 „kusky", vydělá tedy za týden 1 zl. 60 kr. Měřice bramborů stojí jenom 60 kr., jest tedy tkadlec se svou rodinou zajištěn před bídou! - Člověku při čtení tohoto odůvodnění maně napadá otázka, zda mudrc, který tuto životní kalkulací pro tkalce sestavil, též jen tolik týdně vydělal a dopřával si pouhých bramborů.
2. Starostové přikročí ihned k zjišťování životní úrovně každého jednotlivé
ho tkalce a seznamy jimi předložené a ověřené dobrodínským farářem, který je zvlášť obeznámen s poměry tkalců v horách, opraví subkomitét.
3. Po zjištění životních poměrů bude nejchudobnějším pomáháno poskytnu
tím hotových peněz a nabídnutím přiměřené práce. Peníze se budou shá
nět milodary a práce bude poskytnuta arciv. hospodářskou správou při drenažování polí, ve Frýdku při městských stavbách, při stavbě fary na Morávce a při stavbě kostela, fary a školy ve Starých Hamrech. Sbírka milodarů se provede nejen v okrese, ale i jinde, hlavně vMístku ave Vídni a protože se milodary nesejdou ihned, je třeba výpomoci z fondu Zem
ského komitétu v obnosu asi 200 zlatých.
Okresní hejtman si vyžádal již začátkem ledna od starostů těch obcí, v nichž se většina obyvatelstva zabývala domácím tkalcovstvím, seznamy chudých tkalců. V seznamech uvedli jméno tkalce, počet dětí, které z ře
mesla živí, na kolíka vařtatech (stavech) robí, kde a od koho kupuje bavlnu, má-li své nebo najaté pole a kam vyrobený tovar prodává. Jan Svyrčína, burmíster z Morávky uvedl v seznamu 10 tkalcův, z Pražmy byl poslán
„ Wykas od Představu Obce Pražmi Tkalcův" se 78 jmény, z Raškovíc bylo na seznamu 20 kumorníkův a 14 chalupníkův, kteří „nemaju žadne pola, s kereho by nějaku výživu míti mohli", burmister z Vyšních Lhot Ondřej Boháč jich uvedl 73 — janovický Jos. Mazoch 24 — skalický Josef Kozel 15, ale hned poznamenal, že „ostatně se připomíná, že ouřad neb obec Ska- licka za vejš udaných neručí ani za ně nikda žáden nahrady odvaděti se
nepozvoluje ani nebude, což se podpisem potvrzuje" — burmíster z Krásné uvedl jen 9. Když došly seznamy i z jiných obcí, přezkoušel je subkomitét a uznal podpory hodných: na Morávce 10, na Pražmě 9, v Raškovicích 10, ve V. Lhotách 19, v Janovicích 15, ve Skalicí 9, v Nošovicích 10, ve Starém Městě 3, v Hor. Bludovicích 12, v Pr. Bludovicích 10, v Dobré 0, ve Frýdku a na Městských N. Dvorech 26.
Z upravených seznamů vídno, že bylí škrtnuti chalupnící, výměnkáři, kdo měl vlastní pole nebo robil na více stavech. „Kusky" prodávali ve Frýdku, Místku a Kacířovi na Morávce. Tkalce z Janovic bylo viděti časně ráno s „vantuchem" na zádech šlapati k Frýdku, proto jim staroměstští přezděli
„vantuškoří". (Vantuch byl měch upravený na způsob batohu a v něm nesli utkaný tovar [kusky].)
Zemský komitét vyzval všechny okresní úřady k uspořádání sbírek a k po
dání návrhů, jak by se dalo odpomoci tkalcům a mezi prvními, kdo se při
hlásil s návrhy, byl okres, hejtman z Fryštátu Beigel, který hlásil, že nejen sbírka v jeho okrese potká se s úspěchem, ale že i dle ujištění gener. sekre
táře hr. Lariše Martina Stanieka mohou najiti svobodní tkalci dobrou práci v cukrovaru v Horní Suché a v karvínských dolech, pro ženaté však že tam není bytů.
Z uvedeného je zřejmo, že povolaní činitelé se starali zavčas o zmírnění hrozící bídy mezi tkalci a že hlavní důraz kladli na opatření takové práce, která by skýtala možnost slušné obživy. Peněžité podpory považovali jen za výpomoc okamžitou, přechodnou.
A dnes? Jistě každý poctivý nezaměstnaný dělník by si přál jediné: po
ctivou prací vydělatí si tolik, aby mohl své rodině poskytnoutí aspoň sne
sitelné živobytí. Podporu v nezaměstnanosti bere jen s velikým sebezapí- ráním, jakákoliv poctívá práce by mu byla stokrát milejší. Na odpovědných činitelích je, aby se starali a umožnili mu práci najiti. Dle toho, kdy a v jaké míře se jim to podaří, budou dějiny hodnotítí jejich státnickou moudrost v dnešních zlých dobách.
K A R E L K ALU S, od b . u čite l:
STA R É SVATEBNÍ SMLOUVY.
EJZBOŽNĚJŠÍM přáním všech
„ctnostných panen" bylo a jest dostati se zavčas pod čepec. Vázat písek na věčnosti za to, že byla tak nešikovná a neprovdala se, žádné se nechce. Ale nebylo to vždy tak lehké, jak by se na první pohled zdálo a jak si to taková panna „pod dvacet" představovala. Jí by se snad byl líbil ten čí onen, často však jen jeden, ale od líbení se k provdání se za něho byla často cesta dost dlouhá a neschůdná. Vždyť do toho měli co mluvit a často hlavní slovo rodiče nejen její, ale i jeho. Byli-li oba mladí nadšenci pro stav manželský chudí jak kostelní myš, tu staří moc řečí nenadělali — nebylo proč a zač. Ale měl-li ženich nebo nevěsta majetek, nikdy to nešlo hned tak „na ostro". Napřed byl vyslán obyčejně ze strany nevěstiny někdo spolehlivý na výzvědy ohledně nemovitého majetku ženichova a protože ta
kové věci mívaly v referátě ženské a v tom ohledu vynikaly obzvláštním bystrozrakém tety, bývaly pověřovány tímto delikátním úkolem ony. A když jejích odborný posudek vyzněl pro ucházejícího se mládence příznivě, vy
pravili se sami rodiče s nevěstou na „obhledy". Teď už to začínalo vážně.
Mladým sice záleželo moc na tom, aby byli svojí co nejdříve, ale dokud staří neměli černé na bílém, co a jak bude s majetkem, do té doby nebyla ruka v rukávě a kněžské požehnání muselo pěkně počkat. Co takoví „mladí blázni"
vědí, jak těžce staří nastřádali ten krejcar! A dát jej nyní do ruky ledakomu
— o peníze šlo víc než o dceru — a důkladně si jej pro všechny možné
případy nepojistit, to přece nejde! Tak nejdřív řádná svatební smlouva čilí kontrakt, pak ujednat nejvhodnější čas pro vystrojení svatby a pak teprv na faru. Farář — ten to má nejlepší, ten přijde vždy už k hotovému! Bývalo tak a dnes je nejinak. Přečtěte si laskavě, jak taková svatební smlouva před 130 lety vypadala.
W jménu nejswětějšy Trojíce, Boha Otce, Syna y Ducha swatého.
Byla dnes dole zaznamenaného dne mezy Panem Ženichem Franz Za- marskym pozůstalým Synem po Neboštiku Šebestiánu Zamarskym z jedne a ctnostnau Pannu Barboru pozustalau ceru po neboštiku Waclawu Kol- čařů jakožto Newiestau z druhé strany w přítomnosti ktomu dožadanych Panu Swiedku nasledujicy Manželska umluwa zawřena.
lmo Tyto obíe osoby až na Kníežske Požehnaní s podanim ruky mezi sebau Manželsky se zaslybily.
2do Pán Ženich Wíenuje swe mile Newíestíe swuj dum šenkowni v Miestie Fridku sub Nro 99 patřicy, kterýž ma po swojím Otcy odporučeny za
Jeden Tisyc Rýnských v tej Sumie tak že Newiesta hned po Kniežskem Požehnáni plnomocnau Pani toho domu bude.
3tio Naprotiw tomu Panna Newiesta wienuje svému milému Ženichowy ze swoji pozůstalosti a dilu ktere na ni vipada po jejim neboštiku Otcy Tři Sta Rýnských, ostatnie ale co ji zustavat bude nechawak swe disposici.
4to Poniewadž natom domie 850 R. dluhu se nachazy a stalo by se žebí její Pan Manžel do dnie do roku a kdy koliv bez Erba zemřel, tak Ona Newiesta tim dnem jen toliko v Sedmi Stach po jeho Smrtí míti bude, poněvadž již Tři Sta rýnských wienowanych k wiplaceni téhož dluhu dawa a dum její bude.
5to Ty ostatní penize ktere od wiena zustavaji po vijiti čtyry dvaceti rokuv dle Cysařskeho Kralowskeho poručeni jích jakožto svůj díl po swojim Otcy obdržujicy k viplaceni téhož dluhu natom domie chce mití však ale aby Primoloco Antabulirowane bily.
6to Kdyby se stalo žeby Newiesta kdy koliw bez Erba zemřela tak Panu Ženíchowi to wíeno tiech 300 R. z jeho domem zustavat bude, ostatní ale ktere od wiena w její disposici zustavaji, kdyby poručenstvi dielat nemohla, mezi sve Bratry a Sestru k podílu budau, do kterých Zeni- chowí nic nebude.
7mo Kdyby ale zemřela (prwe než její Pan Manžel) a dítky by byli, tak tym spusobem ostatek Peniez ktere v její Disposici zustavaji dítkam jejim jakožto Materský dil k rozdielení bude.
8vo Ty dwoje děwuch ktere po neboštiku Šebestiánu Zamarskym a Otcy P- Ženicha pozustavaji při domie až do spusobu jejích misto miti mají.
9mo Takova mohowitost ale kteru oba díly v čase jejich Manželskeho stawu zdeli, si widelaji, a neb na jaky kolív spusob wyzyskaji ma společne jmeni bytí.
K tomu koncy.
Jsau tyto dwie stejne a w ničemž nezmienitelne Manželske Umluwí slo- žene, a od obauch stran, jakož i od Panu Swiedku podepsany, jenž se stalo wšechno wierníe a bezelstnie, v Bruzowítz dne 6. Nowembris Anno 1807.
f Barbora Kolčařowa Franz Zamarsky
N ew iesta Ženich
f Franz Kaniak Andrys Kubiš
Swiedek poručný
Joseph Schwanda Andris Kocich
Sw iedek a podpysow atel Swiedek
P o z n á m k a : Tato svatební smlouva je zajímavá nejen tím, že z ní viděti jak byl zajištěn majetek ženi
chův i nevěstin pro všechny možné případy, ale i tím, že se jedná o dům číslo 99, v němž se nacházely první úřadovny Frýdecké spořitelny.
Část druhá .
Obchodní zpráva za rok 1932.
Zpráva revisního odboru.
OBCHODNÍ Z P R Á V A Z A R O K 1932.
I.
INULÝ rok vyznačoval se dal
ším vzestupem hospodářské kříse. Poměry v průmyslu se zhoršily. Zaměstnanost opět poklesla. Příčin těchto zjevů jest mnoho a byly po celý rok předmětem mnohých úvah našich i cizích národohospodářů.
Mezi tyto příčiny nutno uvésti nemožnost vývozu našich výrobků do ciziny.
Vývoz se zhoršuje jednak ochrannými opatřeními ciziny, jednak poklesem cizích měn, jakož i nejistými platebními poměry. Důsledky této od převratu nebývalé hospodářské krise přenesly se i na peněžní ústavy, které vykazují, zvláště pokud působí v průmyslových krajích, dokonce i úbytek vkladů. To se snadno vysvětlí zmenšením výdělkových možností i velkým počtem ne
zaměstnaných, kteří, pamatujíce v lepších dobách na budoucnost, ukládali část svých výdělků, jichž nyní používají k doplnění nedostačujících podpor v nezaměstnanosti.
Následky krise v průmyslu a zemědělství doléhaly nejvíce na obchodníky a živnostníky, kteří pracovali se zmenšenými obraty.
Z e m ě d ě lstv í na Těšínsku, v uplynulém roce pod dojmem celosvětové hospodářské krise, zaznamenává další, ne však jíž tak pronikavý pokles cen zemědělských výrobků. Jeho ochuzení však jeví se v zcela jiné formě, než tomu bylo v letech minulých.
Jestliže rok 1931 znamenal pro zemědělství značné ztráty proto, že kra
jové živelní pohromy zničily nesklizené obilniny, deštivý podzim pak zni
čil sklizeň sena, v roce 1932 zaznamenáváme pouze jedinou živelní pohromu, která postihla naše obilnářství a to rzivost pšenice, jejíž vinou snížily se vý
nosy o 2/3 normální sklizně.
Přes to však zemědělství pozvolna se zadlužuje a na Těšínsku zejména patrna jest potřeba dlouhodobých hypotékárních zápůjček, které by slou
žily k vybavení hospodářství z krátkodobých směnečních dluhů.
Okres českotěšínský a jablunkovský jeví velkou potřebu úvěrové pomoci, která byla-li by dobře pochopena, mohla přinést také náležité zpevnění ná
rodnostní politiky československé republiky.
To, co těšínskému zemědělství v prvé řadě jest zapotřebí, nutno zdůra
znit — je s t lik v id a c e T ě š ín s k é sp o řite ln y — o níž tak mnoho se již hovořilo.
Úvěrová pomoc, tolik na Těšínsku nutná, mohla by býtí velmi snadno vy
řešena, neboť likvidací Těšínské spořitelny dostalo by se těšínským země
dělcům několika milionů korun čsl,, které již od převratu nalézají se na pol
ské straně a scházejí tak zdejšímu podnikání.
V dalším podáváme stručně zprávu o význačnějších průmyslových od
větvích, která se nacházejí v okruhu působnosti našeho ústavu t. j. v poli
tickém okresu frýdeckém a česko-těšínském.
Nejvíce obživy skýtal průmysl textilní a železářský.
Poměry te x tiln íh o prů m yslu v roce 1932 byly vyloženě špatné a jsou stále neutěšenější. Textilní industrie jest odkázána výhradně na vývoz, asi 60% našich výrobků šlo do ciziny, Devisovými opatřeními a zvýšením cel byla našemu textilu vzata možnost exportu a téměř celá obrovská produkce textilní industrie hromadí se na domácím trhu, ruinujíc jak ceny tak platební podmínky.
V září 1932 ustavil se po těžkých jednáních kartel přádelen, který docílil momentálně zpevnění na trhu příze. Poněvadž také bavlna v polovici roku 1932 cenově stoupla, tak se situace na krátký čas zlepšila. Od září klesala bavlna stále a zlepšení bylo v krátké době opět ztraceno. Dřívější stagnace vzala na sebe ostřejší formy, které do konce roku 1932 neoslabeně trvaly.
Vyhlídky do budoucnosti jsou nepříznivé.
Ž e le z á ř s k ý prů m ysl byl rovněž postižen těžkou křísí. Domácí spo
třeba produktů železářského průmyslu, která již ke konci roku 1931 byla hodně malá, se během uplynulého roku ještě dále zmenšila. Blízké i vzdále
nější okolí Třince, pokud jest jeho obyvatelstvo zaměstnáno v průmyslu, jest odkázáno a nejúžejí spíato se železárnami Báňské a hutní společností v Třinci.
Závislost města Třince a okolí na provozu v železárnách jest patrna hlavně nyní, kdy závody značně omezily svůj provoz. V důsledku odbytové krise
byly železárny nuceny zastaviti již v měsíci lednu některá oddělení. Jiná od
dělení pracovala úměrně snížení výroby ocele. Ve slévárnách se pracovalo pouze tři až čtyři dny v týdnu. Taktéž zastaveny dvě vysoké pece.
P iln ik á ř sk ý p rů m ysl v našem kraji byl v roce 1932 v důsledku trva
jící všeobecné hospodářské krise ještě hůře zaměstnán, než v roce 1931, což vedlo k dalšímu omezení pracovní doby a k částečnému vysazování dělnictva na dovolenou. Průmysl pilnikářský závisí na obchodní situací v ostatních prů
myslových odvětvích a hlavně průmyslu kovodělného. Jelikož téměř celý průmysl doznal dalšího citelného oslabení konjuktury, mohly závody vyrá
bějící pílníky pracovati pouze s malou částí své výkonnosti a to tím více, ježto i vývozní obchod vzhledem k cizozemské konkurenci a nejistým úvěr
ním poměrům nepřišel téměř vůbec v úvahu.
C ih lá řsk ý prů m ysl pocítil v uplynulém roku rovněž krísi. Pracovní ob
dobí muselo býti zkráceno o deset týdnů. Ceny výrobků byly o 5— 10% nižší než v roce předcházejícím. Cihelny přenášejí velké zásoby do nového roku, takže lze předpokládati, že začnou pracovati teprve po vyčerpání zásob.
Stavba veřejné nemocnice ve Frýdku umožnila zdejším cihelnám práci na tří měsíce. Hlavní příčinu menšího odbytu jest hledati v tom, že byl omezen stavební ruch neposkytováním zápůjček na novostavby, jednak jest již po
třeba bytů z velké části kryta.
Pokud se týče prů m yslu d ř e v a ř s k é h o oslabil se citelně jednak znač
ným poklesem cen dřeva, jednak omezením stavebního ruchu, zvláště v hor
ských vesnicích, kde se staví ponejvíce ze dřeva.
Hospodářské lihovary, jakož i státní rafinerie lihu byly po dobu sezóny zaměstnány jako v předcházejících letech.
Stavební ruch vykazuje značný pokles proti předcházejícímu roku. Z vět
ších veřejných staveb byly v roce 1932 prováděny: ve Frýdku stavba ve
řejné nemocnice za Kč 7,000.000'— , v Českém Těšíně pak stavba Zemské odborné školy pro ženská povolání, Zemské hospodářské školy a českého státního reformního reálného gymnasia.
n.
Za těchto nepříznivých poměrů vyvíjely se obchody v naší spořitelně takto:
C e lk o v é h o o b ra tu docíleno K č 368,379.516*67 a obrat h o to v ý c h p e n ě z u pokladních přepážek činil K č 135,722.515*35.
Sečteme-li svěřené nám vklady, deposita a vlastní fondy, shledáváme, že spořitelna s p ra v o v a la ke konci roku 1932 K č 102,031.123*01 c iz íh o jm ění, což zajisté svědčí o tom, že i těžké dny uplynulého roku neotřásly důvěrou ve spořitelnu.
V k la d y střá d a lů obnášely ke konci roku 1931 . . . Kč 62,138.963'35 během roku 1932 v l o ž e n o ... .. ... .. Kč 29,484.395 52
Kč 91,623.358*87 a v témže roce vybráno ... .. , . . . Kč 32,358.000'13 stav koncem roku 1932 ... K č 59,265.358*74 jeví se tudíž úbytek o Kč 2,873.604'61 proti roku 1931.
Na vykázaném úbytku vkladovém participuje obec Frýdek téměř dvěma třetinami. Obec totiž vyzvedla své vklady, kterých potřebovala na provádění novostavby veřejné nemocnice ve Frýdku. Další úbytek nutno přičísti z veliké části zprávám, že některé peněžní ústavy nevyplácejí vkladů; následkem těchto zpráv vybrali někteří vkladatelé i u nás své vklady, které uschová
vají doma. Tak ochuzují sebe o úrok, jejž jim spořitelna ze vkladů vyplá
cela a odnímají možnost poskytování nových zápůjček, jichž hospodářský život vyžaduje. Tomuto nepředloženému vybírání vkladů čelili jsme novi
nářskými články, jakož i filmem, dodaným nám Svazem čsl. spořitelen a zná
zorňujícím velice výstižně, že peníze jsou nutný pro koloběh hospodářského života.
Vklady střádalů, peněžních ústavů a hrazené byly vykázány v uzávěrce za rok 1931 částkou... ... .. ... Kč 79,609.669'14 v roce 1932 v lo ž e n o ...Kč 50,018.957'76 Kč 129,628.62690 během roku 1932 vybráno... ...Kč 53,533.751'26 a činí zůstatek 31. prosince 1932 ... K č 76,094.875*64 tudíž o Kč 3,514.793'50 méně proti roku 1931.
D o z á p ů jč e k n a h y p o té k y bylo v min. roce umístěno Kč 3,187.938 40 a sta v těchto zápůjček ke konci r. 1932 jeví se obnosem K č 27,268.067*10.
Poptávka po hypotékárním úvěru byla po celý rok značná, zvláště když veškeré bližší i vzdálenější peněžní ústavy omezily neb úplně zastavily po
skytování úvěru.
D o z á p ů jč e k o b c ím umístila spořitelna při úrokové sazbě 6% obnos K č 278.125*— a dala sí tyto zápůjčky knihovně zajistítí na nemovitostech obecních. S tav zápůjček obcím a jiným veřejnoprávním korporacím činil ku 31. prosinci 1932 K č 8,455.134*58.
Ú věry v b ě ž n é m ú čtě zmenšily se proti roku 1931 o Kč 2,931.613'—
jednak tím, že nové úvěry v běžných účtech nebyly poskytovány, jednak splácením větších položek na starých účtech. Stav těchto úvěrů jest uveden v bilanci za rok 1932 obnosem K č 14,131.947*— .
Také na účtě e s k o n to v a n ý c h s m ě n e k jevil se čilý pohyb. V uplynulém roce byly eskontovány směnky za Kč 7,771.142 80 a zůstatek bilanční na uvedeném účtě vykazuje K č 2,072.906*30.
Značného snížení doznaly také u lo ž e n é p ře b y tk y . Jejích stav se zmen
šil proti roku předcházejícímu o Kč 1,246.221'51 v důsledku zvýšených ná
roků, kladených vkladateli na spořitelnu. Uložené přebytky vykazují se v uzá
věrce za rok 1932 částkou K č 6,965.016*02.
Stav d e p o s it zvětšil se proti roku předcházejícímu jen nepatrně a vyka
zuje se k 31. prosinci 1932 obnosem K č 22,816.322*56.
III.
V roce 1932 konaly se doplňovací volby do spořitelního výboru, z něhož odstěhováním z Frýdku vystoupil pan Liška Jindřich, profesor ve Slezské Ostravě, a pořadím přestali býti členy výboru pánové: Dokulil Rudolf, sta
rosta města Frýdku, Macek Rudolf, náměstek ředitele Okresní nemocenské pojišťovny a Th. Dr. Můller Josef, děkan. Vystupující^ členové byli znovu zvolení až na pana Lišku, za něhož byl nově zvolen pan Zídek Josef, domkář.
Z náhradníků vzdal se během roku své funkce pan Kuffler Hugo a byl nově zvolen pan Romfeld Josef, obvodní inspektor I. tř. v. v.
Také v ředitelství nastaly změny. Na místo pana Dokulila Rudolfa na
stoupil pan Heinrich Emil a náhradníky ředitelství bylí zvolení pánové: Do
kulil Rudolf a Th. Dr. Muller Josef. Předsedou ředitelství byl zvolen pan Macek Rudolf.
Místo pana Kufflera zvolen jednomyslně za člena revisního odboru pan Štolba Josef, přednosta Báňské a hutní společnosti v Karlově Huti.
Konáme jen milou povinnost, poděkujeme-li na tomto místě všem ze správy ústavu vystupujícím pánům za jejich práci, kterou vykonali ve prospěch ústavu.
Současně vítáme ke spolupráci do svého středu nově zvolené pány.
Výbor spořitelny konal v uplynulém roce dvě schůze, poněvadž omeze- zením obchodů nebylo nutným svolávati schůze častěji.
Ředitelství mělo v uplynulém roce celkem 14 schůzí, v nichž projednalo celkem 2.596 žádostí o zápůjčky, což činí na jednu schůzi 185 žádostí.
Kromě úvěrových podání byly projednávány v ředitelských schůzích běžné záležitostí ústavu, týkající se snížení úrokových sazeb, likvidace bývalé Tě
šínské spořitelny a koupě domu i zařízení pro filiálku v Českém Těšíně.
Představenstvo filiálky v Českém Těšíně konalo celkem 9 schůzí, v nichž projednalo 1.068 úvěrových podání.
Představenstvo filiálky v Třinci mělo v uplynulém roce celkem 5 schůzí, v nichž projednalo 583 úvěrová podání.
Jak jest známo, byl okres frýdecký, pokud se týče počtu nezaměstnaných, ihned za Moravskou Ostravou a dostával také ze státní pokladny značné příděly. Přesto však bída byla veliká a spořitelna věnovala se schválením ministerstva vnitra na nezaměstnané částku Kč 100.000'—. Z tohoto obnosu byla jedna část dána k disposici obci, za druhou část nakoupeny poživatiny, jež byly rozděleny mezi 600 osob.
Konečných prací na likvidaci bývalé Těšínské spořitelny zúčastnila se
spořitelna dvěma svými zaměstnanci, kteří byli jmenováni ministerstvem vnitra experty Smíšené československo-polské komise pro likvidaci Těšín
ské spořitelny.
O hojném styku naší klientely se spořitelnou svědčí ta okolnost, že u po
kladen vystřídalo se za uplynulý rok 46.371 osob, celkem pak navštívilo náš ústav více než 60.000 komitentů. Na spořitelní knížky vložilo 17.126 osob a vybíralo 13.861 osoba.
Dopisů došlo celkem 17.839 a vyšlo 26.030.
Proti roku předcházejícímu vystřídalo se u pokladen o 7.267 osob více, naproti tomu vložilo na spořitelní knížky o 2.300 osob méně než v roce 1931, avšak vybíralo o 2.960 osob více než v roce předcházejícím.
Ke konci své zprávy nemůžeme opomenouti poděkovati všem svým ob
chodním přátelům a příznivcům, kteří nás poctili svou důvěrou, jíž si vysoce vážíme a prosíme, aby nám i nadále pomáhali pokračovati na cestě, kterou jsme si vytkli pro všeobecný prospěch všech vrstev našeho obyvatelstva.
Do šedesátéhočtvrtého roku své činnosti vcházíme s přáním, aby rok 1933 byl pro ústav alespoň tak příznivý jako rok uplynulý.
ŘEDITELSTVÍ.
ZPRÁVA
REVISNÍHO ODBORU.
Revísní odbor prováděl po celý rok každoměsíčně skontro pokladen a cenností v tresoru se nacházejících. Namátkovými zkouškami přesvědčoval se také o vedení knih a porovnával zápisy těchto s účetními doklady.
Dne 31. prosince 1932 provedl revisní odbor za přítomnosti všech členů ředitelství skontro pokladní hotovosti i cenných papírů, směnek a deposit.
Členové místních představenstev filiálek provedli skontra v těchto. Účetní uzávěrka za první pololetí 1932 byla prozkoumána revisním odborem jak v centrále tak i ve filiálkách.
Celoroční uzávěrka byla podrobena důkladné revisi, vykázané zůstatky byly porovnány s bilančními soupisy.
Revisní odbor se přesvědčil, že zápisy v knihách jsou po stránce účetní přesné, záznamy souhlasí s předloženými doklady a účty odpovídají usne
sením ředitelství.
Zápisy v knihách, bilančních soupisech a dokladech jsou provedeny peč
livě, svědomitě a čistě.
Revísní odbor doporučuje, aby uzávěrka Frýdecké spořitelny za rok 1932 byla spořitelním výborem schválena.
Ve Frýdku dne 15. ledna 1933.
JOSEF ŠTO L B A , předseda.
v
Část třetí .
Závěrečné účty za rok 1932.
