Postoje současných českých spisovatelů k mateřštině

Josef ŠTÌPÁN

Praha

Postoje souèasných èeských spisovatelù

k mateøštinì

Klíèová slova: Èeský jazyk, mluvnice, jazykové prostøedky, názory souèasných èeských spisovatelù

Keywords: Czech language, grammar, language measures, views of contemporary Czech writers

Abstract

Èlánek uvádí na základì široké excerpce názory souèasných èeských spisovatelù na jejich tìsnou spjatost s mateøským jazykem, s rodnou zemí a kulturou a na kvality èeštiny. Všímá si také postojù spisovatelù k jazykovým prostøedkùm, které jsou pro èeský jazyk charakteristické. Spisovatelé pøi svém vyjadøování o èeštinì èasto reflek-tují její vztah k cizím jazykùm.

On the basis of the extensive excerption, the article deals with the contemporary Czech writers’ opinions of on their close connections with their mother-tongue langu-age, native country and its culture and the qualities of the Czech language. The author focuses also on the attitudes of the writers to the means of language that are characteri-stic of the Czech language. In connection with the Czech language, the writers often reflect their relationship to foreign languages.

0. C í l e m è l á n k u je zjistit, jaký mají souèasní èeští spisovatelé

postoj ke svému mateøskému jazyku, a to jako celku (èást 1) i k jeho

nìkterým jazykovým prostøedkùm (2). Jsme si totiû vìdomi toho, ûe

to byli ve tøicátých letech minulého století právì spisovatelé, kteøí pøi

kritice puristù vyvolali aktivity Praûského lingvistického krouûku

ko-lem tématu jazykové kultury.

O èeštinu jako mateøský jazyk, jenû je úzce spjatý s rodnou zemí

a její kulturou, o vlastnosti (kvality) èeštiny a o jazykové prostøedky,

které jsou pro ni charakteristické, a to èasto i na pozadí cizích jazykù,

se zajímají nìkteøí èeští spisovatelé v posledním dvacetiletí ve svých

dokumentárních knihách.

Jak widaæ zatem repertuar procesów uniwerbizacyjnych w

oma-wianych w artykule jêzykach jest podobny – ró¿ni¹ siê one jedynie

ra-czej pod wzglêdem iloœci przyk³adów charakterystycznych dla

po-szczególnych zjawisk.

Literatura

B o s á k J., 1987, O vymedzení univerbizácie, „Slovenská reè” 52, s. 231–237. H u b á è e k J., 1971, Onomaziologické postupy ve slovní zásobì slangù, Praha. J a d a c k a H., 2001, System s³owotwórczy polszczyzny (1945–2000), Warszawa. L o t k o E., 2000, Co odhaluje analýza neologismù v souèasnì èeštinì, [w:] Studia z

filologii s³owiañskiej, red. H. Wróbel, Kraków, s. 137–141.

M i e c z k o w s k a H., 2002, Nowe techniki derywacyjne w jêzyku polskim i s³owackim, [w:] Dzieje S³owian w œwietle leksyki, red. J. Rusek, W. Boryœ, L. Bednarczuk, Kraków, s. 291–299.

M i t t e r P., K univerbizaci na základì kompozice v souèasné èeštinì, [w:] Èeština – bádání a uèení, Brno 2007, s. 33–37.

S i a t k o w s k a E., 1997, Sposoby adaptacji morfologicznej, przekszta³cenia se-mantyczne, przenikanie do ¿argonów najnowszych anglizmów w jêzyku pol-skim i czepol-skim, [w:] Konsekwencje s¹siedztwa polsko-czeskiego dla rozwoju jêzyka i literatury, red. T. Or³oœ, J. Damborský, Wroc³aw.

Pokusíme se podat pøehledový èlánek,

_{jenû vychází ze}

systema-tické excerpce více neû 200 nefabulovaných knih a prozaických dìl

našich spisovatelù, kteøí se narodili po roce 1920, a to i u spisovatelù

ménì známých. Uvádìné citáty jsou ovšem výbìrem pøedevším

zá-vaûnìjších myšlenek o èeštinì.

1. Všimnìme si nejprve, jak spisovatelé reflektují s v o u m a t e ø

-š t i n u j a k o c e l e k.

Èeština u spisovatelù souvisí pøedevším s jejich citovým ûivotem,

a to hlavnì s pocitem domova. V raném dìtství, v nejvnímavìjších

le-tech ûivota kaûdého èlovìka vzniká spontánní vztah k jazyku

pøede-vším u maminky milující své dítì.

Být doma pro mì znamená ûít uprostøed lidí, kterým rozumím na pùl nebo na ètvrt slova a èasto i beze slov. Rozumím jim tak dobøe, protoûe jejich jazykem mnì mamin-ka vyprávìla pohádky a zpívala písnièky, a toto nejzákladnìjší dobrodruûství láskypl-ného objevu a srozumìní mì uû nikdy jinak neû èesky nepotká (Uhde 2009, s. 145).

Èeština je osudem moravského prozaika a fejetonisty V. Mertla

(1995), „nemohu ji svévolnì odvrhnout” (s. 144), „spisovatelé jsou

hloubìji vkoøenìni do osudù své zemì neû tøeba malíøi a muzikanti”

(s. 310). J. Šotola „se vyznal z toho, ûe by nikdy nedokázal psát

v cizinì, odlouèen od èeské øeèi, protoûe jenom ûivotem svého lidu

a chlebem své mateøštiny ûiv je spisovatel. Nemá-li toho, zplaní,

ob-sah jeho knih zchudne a jeho øeè zjaloví” (Ptáèník 1993, s. 172).

K. Kryl (2006) psal sice také nìmecky, ale podle jeho názoru „èeština

je jedinou vlastí èlovìka, který ji jednou poznal. Neexistuje nic

krásnìjšího” (s. 68).

Jazyk je cítit ve všech pórech; nejkrutìjší otrokáø, který vùbec kdy existoval, je jazyk, který milujeme (Kryl 2006, s. 70).

S domovem a dìtstvím jsou také spojeny èasto emocionální

vzpo-mínky na školu, která hraje dùleûitou roli v péèi o naši mateøštinu,

pro-toûe škola zaujímá vyšší postavení v širším spoleèenském styku neû

ulice, dvory, parky apod., je duševním zápasištìm a jevištìm.

Spiso-vatelé zmiòují své uèitele èeštiny, napø. J. Èervenková, J. Dìdeèek,

O. Chaloupka, E. Kantùrková, V. Preclík. Více o mateøštinì ve škole

píše básník J. Kubìna, pøítel V. Havla:

Péèi o jazyk obstarával skoro dennì jazyk èeský. Èeštinu jsem miloval kromì náboûenství nejvíc [...] (Kubìna 2006, s. 98)

a dìkuje pøitom tøem svým uèitelkám. J. Procházka ještì podrobnìji

uvaûuje o škole:

Všichni si do svých ûivotù neseme z dálky dìtství peèe a dech èeské a slovenské školy […] Tam jsme poznávali malebnost, vroucnost, tesklivost a radost mateøského jazyka. Jeho nekoneènou bohatost a skrz tento jazyk všechen svìt, pravdy našeho svìta (Procházka 1968, s. 19).

Kriticky ke škole a k praxi nìkterých uèitelù ovšem pøistupuje na

základì svých zahranièních zkušeností J. Škvorecký. V souvislosti

s uûíváním americké èeštiny ve svém umìleckém díle odmítá

pedan-tický zpùsob osvojování spisovné normy ve škole:

I mnoho exulantù zatracuje tuto, podle jejich názoru, „korupci” jazyka […] Je-nomûe v jistém smyslu je kaûdá ûivá øeè pokaûenina: pokaûenina uèitelského snu […] To, èemu staromilští uèitelé øíkají „správnᔠèeština, je jazyk mrtvìjší neû latina […] Jestli se na problém podíváme z tohoto hlediska, zkorumpovaná americká èeština se nám bude jevit prostì jako jedno z náøeèí naší mateøštiny. Není to ûádná teoretická koncepce jako jazyk normativních gramatik. Lidé na tomhle kontinentì tak skuteènì mluví, protoûe je jim to pøirozené, nepochází to z ûádného autoritativního uèitelského naøízení. A je-li èlovìk realistický èeský spisovatel, ûijící v tìchto konèinách, proè neuûít americké èeštiny, stejnì jako autoøi, kteøí zùstali doma, uûívají praûského slan-gu nebo moravských náøeèí?” (Škvorecký 2004, s. 95).

1_{Postoji spisovatelù k èeštinì se z puristického hlediska zabýval F. Oberpfalzer}

(1945). Zajímavé konkrétní odpovìdi spisovatelù na nìkdejší anketu o èeštinì shromáûdil literární historik a textolog Rudolf Havel, který v letech 1941–1948 pra-coval v Kanceláøi Slovníku èeského jazyka pøi Èeské akademii vìd a umìní. Anto-logii obecnìjších názorù spisovatelù na èeštinu od nejstarších dob do souèasnosti sestavili J. Janáèková a A. Stich (1988). O pomìru èeských spisovatelù k mateøštinì srov. cenné poznatky z lingvoliterární historie v knize A. Sticha (1996). O chvále èeského jazyka u našich spisovatelù psali v populární knize J. Jelínek, V. Styblík (1971).

Škvorecký uûitím èeštiny vystìhovalcù v Americe zvýznamòuje

výrazový zøetel v literárním díle.

S pocitem domova je èeština svázána i u spisovatelù, kteøí proûili

šastné dìtství, ale museli opustit svou vlast. V zahranièí Vám chybí

„zvuk øeèi, vìdomí, ûe se s kaûdým domluvíte, ûe za rohem jste doma,

ûe pochopíte z tónu èlovìka všechno, co vám chce øíci, zda si z vás

dìlá legraci, nebo to myslí váûnì. V cizím jazyce to neslyšíte” (Lustig

1999, s. 67). Proto také mùûe A. Lustig tvrdit:

Èeština je mùj jazyk, moje milenka (Lustig 1999, s. 118).

K. Kryl (2006) jako exulant pokládá øeènickou otázku:

Jak dokázat, ûe jsme dosud pøíslušníky (národa), ne-li svou úctou a láskou k øeèi? (Kryl 2006, s. 73)

a odpovídá:

Nemáme kromì jazyka nic, co by nás opravòovalo k sounáleûitosti s kulturou národa (Kryl 2006, s. 73).

Aû nekritický Krylùv citový vztah k mateøštinì spojený s jistým

odtaûitým pomìrem k jazykùm cizím je obsaûen ve výroku:

Zjišujete, ûe vᚠjazyk, který znáte, je bohatší neû všechny ostatní jazyky (Kryl 2006, s. 299).

Všechny jazyky svìta jsou z funkèního hlediska totiû bohaté, ale

bohatost kaûdého z nich spoèívá v nìèem jiném (srov. níûe v èásti 2

výrok J. Škvoreckého).

K. Kryl potøeboval èeštinu pøi své moderátorské práci ve

Svobod-né Evropì, ale dlouhým pobytem v cizinì ji zaèal zapomínat:

Jazyk, kterým jste mluvili, se musí obnovovat. Èeština zaène utíkat. Tak jsem se ji zaèal uèit jako cizí jazyk […] pùjèovat si slovníky – synonymický, vìcný, etymologický (Kryl 2006, s. 183).

Pozoruhodný je postoj V. Havla k mateøštinì. Kdyû v polovinì

padesátých let se zabýval jazykem existenciálních textù, kriticky

kon-statoval, ûe znásilòují èeštinu. Napsal pøitom ódu na svou mateøštinu,

kterou i pøes její znaèný rozsah citujeme:

Vûdy je ta èeština docela hezká øeè, taková klidná, útulná jako kamna, zvuèná jak loretánské zvonky; dovede vyjádøit slávu prostých vìcí stejnì jako slávu nadèasových ideálù, dovede být tìûká jako dubový stùl a medovina v nohou, lehká a veselá jako bøíza na jaøe (to létající ø nemá ûádný jazyk!), jasná a váûná jako filozof […] Jednou tak dojemnì se zpovídá z lásky ke Starému bìlidlu, jindy tak vroucnì zvuèí, kdyû vyzývá národ k boji proti okupantùm. Tulí se mile, a letí jako gong k nebi, ba ještì výš, jako v Bojích o zítøek. Tajemnì zvoní u Erbena, magicky bubnuje v širokém proudu Bøezinova rytmu […] Jaká uráûka tìch všech lidí, kdyû naši øeè nìkdo tak mrzaèí! (Havel 1999, s. 29–30).

Jinak je si ovšem V. Havel vìdom toho, ûe jazyk je tøeba posuzovat

i podle toho, jak funguje ve spoleènosti (srov. Štìpán 2011a, s, 11).

P. Ouøedník, èeský spisovatel a pøekladatel ûijící ve Francii, kde je jiný

pomìr jazykovìdcù k národnímu jazyku neû u nás, a známý èeskému

ètenáøi pøedevším díky „slovníku nekonvenèní èeštiny”, který je

nazván Šmírbuch jazyka èeského, se obecnì zamýšlí nad vlastnostmi

èeštiny:

Èeština je jazyk nekonsolidovaný – coû má samozøejmì svùj nesmírný pùvab […], nebo to uvolòuje velmi silný poetický náboj, který je v ní obsaûen. Èeština je jazyk chaotický […], lexikální bohatostí, […] neustáleností syntaxe. Èeština je jazyk pábitelský, coû znamená, ûe informaci pøenášíme pøeváûnì na emocionální, nikoli racionální úrovni (Ouøedník 1997, s. 6).

Nemùûeme ovšem souhlasit s tím, ûe by èeština byla jazyk

nekon-solidovaný a chaotický. Tak se mùûe jevit snad jen obecná èeština,

kterou se P. Ouøedník pøedevším zabývá, nikoli však èeština spisovná.

J. ¦áèek píše jazykovì vytøíbenou modlitbu ke své mateøštinì, jeû

je výrazem básníkova citového pomìru k mateøštinì:

A ty, èeštino naše vezdejší, snivá a básnivá, jadrná a jiskrná, opojná i odbojná, laskavá i tøaskavá, kéû nás tvùj chorál ochrání i v doufání, i v zoufání, èeštino stvoøená k milování i k smilování, svlaû naše duše jako pramen a hoø v nás jako vìèný plamen, amen (¦áèek 2006, s. 103).

Na závìr pøehledu postojù spisovatelù k mateøštinì jako celku

uve-deme ještì kognitivnì lingvistický výklad jazykovì ménì dùleûitého

smyslu èichu, který si však dlouhodobì pamatujeme a který má silný

emocionální pøízvuk. Tento výklad ukazuje na moûnosti a omezení

èeštiny. Podal ho L. Vaculík ve fejetonu „Vùnì èervna”:

Naráûím na meze jazyka. Chci mluvit o vùních, a nemám – totiû není dost vhodných pøídavných ani podstatných jmen, a hlavnì sloves: všecky vìci svìta voní, páchnou, smrdí nebo èpí, a jsme hotovi. Pøi podrobnìjším rozlišení pachù musíme si pomoci výrazy z oboru chuti a hmatu: sladká vùnì lip a nakyslý pach babských hader; nìûná vùnì hvozdíku a ostrý puch kravína zaloûeného vedle poutního kostela v Králíkách (Vaculík 1990, s. 38).

2. Døíve ne

û pøejdeme k výètu j a z y k o v ý c h p r o s t ø e d k ù,

které jsou pro èeštinu charakteristické a které zaujaly naše spisovatele,

protoûe u nich mohou vyjádøit hlavnì svùj citový postoj k mateøštinì,

uveïme pìkný racionální výrok o bohatství jazykových prostøedkù

v rùzných jazycích, který napsal spisovatel a pøekladatel J. Škvorecký:

Kaûdý jazyk je bohatý, jenûe bohatství kaûdého jazyka je v nìèem jiném. Sofistikovaná angliètina má jen ètyøi pády […]; „primitivní” jazyky mají k dispozici patnáct, ne-li více pádù. Jednoduchá gramatika je bájeèná vìc, ale stejnì bájeèná je i sloûitá gramatika. To vše záleûí na tom, kdo ji uûívá (Škvorecký 2004, s. 193).

Škvoreckého postoj k jazyku je jako plnì funkèní ve shodì s

vì-deckými zásadami Praûské lingvistické školy.

Pøi posuzování zvukové stránky èeštiny vycházejí spisovatelé

spíše z proûívání mateøského jazyka neû z jeho racionálního pojetí.

Mùûe to proto vést i k názorùm, které nejsou vûdy pøijatelné pro

ling-vistu, napø. kdyû se o èeštinì usuzuje:

Èeština je z rodiny slovanských jazykù øeèí nejtvrdší. Jazykolam „strè prst skrz krk” je moûná urèen k zastrašení cizákù […], ale i našinci bohatì staèí nedìlitelné trsy souhlásek (Kohout 2008, s. 180).

Je ovšem pravda, ûe takové souhláskové skupiny neznìjí pøíjemnì.

Hudební skladatel a spisovatel I. Hurník píše:

Její trsy souhlásek, chøestivé, skøípavé, svištivé ji k její zpìvnosti nepøidají, ale zato hýøí synonymy (Hurník 2007, s. 70).

Skupiny souhlásek také cizinec tìûko vysloví. Literární vìdec

a spisovatel V. Macura, zabývající se pøedevším národním obrozením,

uvádí ve své próze z této doby nacionalisticky zaostøenou úvahu jedné

postavy díla:

Komandant horoval pro pùvaby opovrhované mateøštiny. Strè prst skrz krk, jak rázovitì to zní, a zdali Michlové cosi podobného svedou?! (Macura 1994, s. 74).

Tìmi Michly se rozumí Nìmci.

Pro èeštinu stejnì jako i pro jiné slovanské jazyky jsou pøíznaèné

pøedevším zdrobnìliny.

Naše mateøština byla obdaøena deminutivem – zdrobnìlinou […] Zdrobnìliny jsou první zvuky vítající èeská mláïata i první, které mláïata vydávají ze sebe. Jimi naše øeè jako málokterá vyzvedává vìci pøíjemné, a proto i hodné lásky a úcty. Pánbùh dej, aby si od svých prvních uûivatelù vyslouûila ochranu a péèi sama (Kohout 2008, s. 181).

Názorný je Škvoreckého výklad osobního jména Marie na pozadí

angliètiny:

V angliètinì je velmi chudièce vybaveno variantami […] Kolik je od nìho odvo-zeno zdrobnìlin? Roztomilých variací? Mary, Marie, Molly – co dál? [...] Kdeûto tady máte seznam èeských variant, jistì neúplný, které èeský milý mùûe pro svou dívku jménem Marie všechny pouûít: Marie, Maøenka, Márinka, Mánièka, Maruška, Ma-rienka, Molly, Mollinka, Máøí, Máry, Máòa, Maruše, Maøka, Maøena […] Kaûdá ta varianta vyjadøuje rozdílný stav ve vývoji intimního pomìru, jinou náladu […] (Škvorecký 2004, s. 193).

A to J. Škvorecký neuvedl staré domácí podoby Marjána,

Marján-ka, novìjší podoby Mája, MajMarján-ka, Marina, MariMarján-ka, Máša, MášenMarján-ka,

pøejaté jméno Marietta atd.

Pro èeštinu je také charakteristické pøechylování, které bývá

spiso-vateli posuzováno z hlediska fungování èeského jazykového systému.

Podle postmoderního autora V. Jamka, který jistou dobu ûil ve Francii,

zrušením pøípon ûenského rodu u cizích pøíjmení „bychom do èeského

jazyka rázem zavedli celou kategorii nesklonných jmen, a to by byla

nepøípustná systémová hrubost” (1998, s. 11). Èeština dále rozlišuje

øeè muûù a ûen pomocí pøípon a koncovek:

Mnohé jazykové problémy, jeû trápí mysli amerických feministek, nejsou zajímavé pro èeské dívky. V èeštinì není tøeba neologismù, jako je „chairperson” […] (Škvorecký 2004, s. 195).

O specifiènosti vokativu v èeštinì filozoficky uvaûuje V. Jamek:

V tom zvláštním tvaru, který jsme si vymysleli, abychom jím oslovovali jiné tvory, vìci a jevy, je vlastnì cosi velkorysého […] Ten, kdo oslovuje, dává tak oslovenému okamûitì najevo, ûe rozpoznal, uznává a vyzdvihuje jeho jedineèné bytí (Jamek 1998, s. 16).

Vokativem v západoslovanských jazycích se podrobnì zabýval

polský bohemista A. Sieczkowski (1964). O synonymii slov v èeštinì

pøi psaní písòových textù píše K. Kryl:

Z hraní se slovíèky vznikaly pak písnì textaøící, hra na formu. Kolik slov má øeè èes-ká pro jeden význam? U mnohých významù je synonym poûehnanì (Kryl 2000, s. 215).

Je známo, ûe ve vyuûívání synonym vynikal K. Èapek. J.

Vodòan-ský zase uvádí pro dnešní èeštinu:

Nová doba pøinesla i celou øadu nových slov. Zaèali jsme se „zviditelòovat v man-tinelech” […] Slovo leasing […] mì vzrušovalo, a tak vznikl text písnièky (Vodòanský 1998, s. 77).

Název státu po rozdìlení federace r. 1993 opakovanì tehdy zajímal

moravského spisovatele J. Trefulku:

Nìkterým leûí obzvl᚝ na srdci název státu […] Má to být Èechie nebo Èechoslavie nebo zemì Koruny èeské? […] cítím se být Moravanem! Èeská republi-ka, nebo Èeskomoravská republika znìjí pøijatelnìji, ale stejnì to neøeší zatrachtilý problém, jak se tomu státu bude øíkat v bìûném hovoru. Zase to nešastné Èesko? (Trefulka 1998, s. 162).

Na rozdíl od Trefulkova odmítavého citového postoje k

neoficiál-nímu pojmenování Èesko, Moravan V. Mertl pøistupuje k tomuto

pojmenování funkènì, bez emocí a respektuje doporuèení èeských

jazykovìdcù „vzít Èesko na milost” (Mertl 2005, s. 55). Nejnovìji

o názvu Èesko srov. v onomastické práci P. Štìpána (2009, s. 188),

který konstatoval jeho vhodnost. Název se uû vûil.

Zajímavá je obrazná charakteristika souvìtí u V. Linhartové. Její

výrok platí ovšem nejen pro èeštinu:

Souvìtí je tìlesný objemový celek, který je tøeba nahlíûet jako zbudovaný v pro-storu: jeho jednotlivé vìty jsou prostorová tìlesa, vzájemnì se prostupující, a nìkdy (v pøípadì èástí nebo celých vìt vloûených) dokonce tìlesa nespojitá, pøerušovaná. Èárka pak stojí zcela samozøejmì v tom místì, kde se buï okraje tìles stýkají – nebo jde-li o vìtu vloûenou – povrchem jednoho proniká úsek jiného prostorového útvaru […] (Linhartová 1993, s. 129).

Autorèino prostorové myšlení zde souvisí s tím, ûe má smysl pro

pøesný matematický øád, pro architektonické projekty vrcholného

ba-roka, protoûe o této architektuøe obhájila na dìjinách umìní

diplomo-vou práci.

3. Z á v ì r. Je povzbuzující pro èeskou kulturu,

ûe i v souèasném

globalizujícím se svìtì mají nìkteøí èeští spisovatelé zájem o svou

mateøštinu. Jejich èasto citové výroky mohou zaujmout také

odborní-ka-lingvistu svým obsahem i formou. Citový pomìr spisovatelù

k mateøštinì je ovšem bìûný i v jiných jazycích. Takový pomìr k

uûí-vání jazykových prostøedkù je však nìkdy problematický, s øadou

tvrzení spisovatelù nelze souhlasit, protoûe mají staromilské

zabarve-ní. Uû Praûská lingvistická škola ve tøicátých letech minulého století

totiû ukázala, ûe k tìmto prostøedkùm je tøeba pøistupovat z hlediska

funkèního.

2_{Osudovou podmínìností èlovìka a jazyka u V. Linhartové se zabývá S.}

Richte-rová (1991), slovem v její poetice z hlediska filozofie a literární vìdy nejnovìji M. Køivancová (2008). O jazyce V. Linhartové píše i básník M. Topinka (2007, s. 257–267).

Názory souèasných èeských spisovatelù na èeštinu jsme zdaleka

nevyèerpali. Zamýšlejí se dále nad jejím vývojem, nad èeštinou

spiso-vnou a jejím spojením s jazykovou kulturou, nad útvary bìûnì

mlu-veného jazyka, které stojí v pøechodném pásmu mezi dvìma

struktur-ními útvary, jimiû je spisovná èeština a dialekt, atd. (Štìpán 2011b).

Uvaûují také obecnì o jazyku jako o nástroji dorozumìní i zneuûití,

nástroji myšlení, konceptualizaci øeèi, o jazyku jako o klíèi k dìjinám

èlovìka atd., nìkdy podávají i filozofické výklady o jazyce vùbec.

Prameny

H a v e l V., 1999, Eseje a jiné texty z let 1953–1969, Torst, Praha. H u r n í k I., 2007, Rùûový notýsek, Akropolis, Praha.

J a m e k V., 1998, O patøiènosti v jazyce, Nakladatelství Franze Kafky, Praha. K o h o u t P., 2008, O nièem a o všem. Krátká ètení 1975–2008, Pistorius

& Olšanská–Academia, Pøíbram–Praha. K r y l K., 2000, Krylologie. Pùlkacíø, Torst, Praha. K r y l K., 2006, Rozhovory, Torst, Praha.

K u b ì n a J., 2006, Pamì básníka, Host, Brno.

L i n h a r t o v á V., 1993, Meziprùzkum nejblíû uplynulého. Pøestoøeè, Mladá fronta, Praha.

L u s t i g A., 1999, Dobrý den, pane Lustig, Aequitas, Praha. M a c u r a V., 1994, Komandant, Mladá fronta, Praha.

M e r t l V., 1995, Kruhy pod oèima. Eseje 1950-1993, Arca JiMfa, Tøebíè. M e r t l V., 2005, Kruhy pod oèima. Druhá kniha deníkù, esejù a rozhovorù (1994

aû 2004), H&H Vyšehradská, Praha.

O u ø e d n í k P., 1997, Hledání ztraceného jazyka, Zdenìk Susa, Støedokluky. P r o c h á z k a J., 1968, Politika pro kaûdého, Mladá fronta, Praha.

Š k v o r e c k ý J., 2004, Mezi dvìma svìty a jiné eseje, Ivo ¦elezný, Praha. T o p i n k a M., 2007, Hadí kámen. Eseje, èlánky, skici (1966–2006), Host, Brno. T r e f u l k a J., 1998, Bláznova èítanka, Atlantis, Brno.

U h d e M., 1995, Èeská republiko, dobrý den, Atlantis, Brno.

V a c u l í k L., 1990, Jaro je tady. (Fejetony z let 1981–1987), Mladá fronta, Praha. V o d ò a n s k ý J., 1998, Odtajnìní, Volvox globator, Praha.

¦ á è e k J., 2006, Jak jsem potkal moøskou pannu, Šulc-Švarc, Praha.

Literatura

J a n á è k o v á J., S t i c h A., (eds.), 1988, Chvála èeské øeèi aneb O národì v øeèi a o øeèi v národì slovy èeských spisovatelù od poèátku aû po naše dny, Èeskoslovenský spisovatel, Praha.

J e l í n e k J., S t y b l í k V., 1971, Ètení o èeském jazyku, Státní pedagogické nakladatelství, Praha.

K ø i v a n c o v á M., 2008, Noetický princip slova v poetice Vìry Linhartové, „Slovo a slovesnost” 69, s. 243–258.

O b e r p f a l z e r F., 1945, Krásná, èistá, svatá øeè mateøská, Karel Voleský, Praha. P t á è n í k K., 1993, ¦ivot, spisovatelé a já, Trizonia, Praha.

R i c h t e r o v á S., 1991, Promìny subjektu v próze Vìry Linhartové, [in:] Slova a ticho, Èeskoslovenský spisovatel, Praha, s. 13–34.

S i e c z k o w s k i A., 1964, Kategoria gramatyczna wo³acza w jêzykach zachodnios³owiañskich, „Prace Filologiczne” XVIII [Sborník vìnovaný prof. W. Doroszewskému], Pañstwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa, t. II, s. 239–262.

S t i c h A., 1996, Od Karla Havlíèka k Františku Halasovi (lingvoliterární studie), Torst, Praha.

Š t ì p á n J., 2011a, L. Vaculík, J. Škvorecký, M. Kundera, P. Kohout a V. Havel o èeštinì, „Bohemistyka” 11, nr 1, s. 3–13.

Š t ì p á n J., 2011b, Øeè o èeštinì v tvorbì souèasných èeských spisovatelù, „Jazykovìdné aktuality” 48, è. 3–4, s. 105–117.

Š t ì p á n P., 2009, Zmìny názvù republiky, [in:] J. Králík a kol., Kaûdý den s èeštinou, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, s. 187–189.