Widok Holanüv básnicky a fllozoficky (auto)portrét K.H.Máchy

(auto)portrét

K.H.Máchy

JAN KORENSKY (Praha)

Vladimir Holán - tentó vedle F. Halase ne-li nejvétsí, pak rozhodné nejfilozofíctéjsí ćesky básník 20. stol. - se neliśil od básníku takfka vsech predcházejících generací svym vztahem keK.H. Máchovi, ktery byl aje vnímán jako tvürce ceské novodobé poezie. Proto nijak neprekvapuje, źe postupné vznikl i v Holanové di le nerozsáhly, ale neobycejné vzácny avelmi konzistentní soubor „máchovskych” versu. Tvofí jej tyto básné: K.H.M. (1936), Návrat Máchüv (1938), Pohreb K.H. Máchy( 1939), Uhrobu K.H. Máchy (1942),A znovu vám - Karle Hynku Macho (1964). Dotohoto souboruvstupuje i esej O K.H. Máchovi, tedy prozaicky text stavebné, vyrazové i sémanticky podivuhodné identicky - pfinejmensím -s básnémi celého Holanova máchov-ského cyklu. Jestliźe tedy samaexistence básnickych návratú k Máchovi není v pomáchovské ceské poezii nie neobvyklého, pakje trebav tomto kontextu pripomenout Holanovo „zvlástní pravo” na Máchu. Bylopresvédeivé doloźeno, że Holán je Máchüv nejlegitimnéjsí, o sto let pozdéjsí dédic, było rećeno, źe vykládá-li Holán Máchu nejen básnicky, ale i fllozoficky, portretuje sebe. (Srov. zajiné Justl 1965).

Holanüv máchovsky cyklus Ize vnímat jako jediny intertext mimofádné sémantické soudrźnosti, „pfekryty” textové syntaktickou strukturou jednotli-vych lyrickych císel a jedinym textem esejistickym. Jehozákladním produkcné strukturacním principem je pochopitelné casová posloupnost vzniku jednotli- vych subtextü, která zafazuje esej na pfedposlední misto v fadé. Také „povrchová” textovésémantická strukturanení nikterak vyjimecná a odlisná od máchovskych vyznání jinych básníkü téze doby: je postizením posloupnosti kroküpfedstavujících historicky fakt, źe ceskákultura spatfilav Máchovi v le-

Stylistyka IX

techohroźeni narodni a statniexistence nejvyssi symbol svych duchovnich hod- not, jeź było tfeba vone tragicke chvili uchovat. Z tohozakonite vyplynulo, źe basnikovy telesne ostatky, uloźenejen nemnoho kilometru od Prahy a presto v te chvili jiź v cizine, na uzemi pfifćenem mnichovskou arbitraż! Velkonemecke fisi, były slavnostne pfeneseny z tohoto ztraceneho uzemijakonejvyssikultumi statek a uloźeny nasakralnim pohfebiśti v Praze. To je vnejsi „pfibeh” prvych ćtyf baśni.

Jestliźe vśakjiź było pfipomenuto, źe Holan (auto)portretuje Machovu/svoji filozofii basnictvi a zaroven i Machovu/svoji basnivou formulaci filozofie (lidskeho)svetaje tfeba pfedevsim odhalit semanticke posloupnosti, koherenćni fetezce, jimiź je tento Machuv portret, majici plainest autoportretu Holanova, vytvafen, a proniknout tak do onech souvislosti, kterejsou v danem smyslu zvlasf urćujici. Nepujde mi tedy o postiźenf vsech fetezcu - stranou zustanou ony historicke, ktere były vnejsim motivem machovskehozajmu v dane chvili - ale pujde mi pouze o ty,ktere i mimo ramec aktualni dejinnosti „definuji” Kola­ na v machovskem kontextu.

Zakladni ćlenenije tfeba spatfovat v odliśeni linie Holanova odmitaveho gę­ sta vuci Machovym vykladacum a vlastni linie Holanova (sebe)zfeni Machy. Prvni liniejevenovana nejen tem,ktefiMachuvvpad do ćeske literaturynebyli schopni pochopit v okamźiku jeho meteorickehoobjeveni se, aleitem, ktefi jej pozdeji pfijali, ktefi si jej pfivlastnili a ćinili jej v ruznych obdobich vyvoje ćeske literaturysvym. Obe linie jsou se skvelouvyrazovou uspornosti pfedzna- menany prvym versem basne K.H.M. „Ted’ rvou se o prapor...Vsak tys byl nekdo jiny!”. Prva linie pak mizi z lyrickych versovych cisel a objevuje se se znaćnou ostrosti aź v eseji:jde vlastne o myslenkove inicialni odstavec eseje, nasledujici hned po vyjadfeni Holanovy pokory pfed Machovou velikosti. „Kritikove avykladaci, tito trubci tvurciho Hymettu, vymlsali uź kdejakou jeho sladkost. Jejichjizlivy a nemohouci bzukot, ktery zustal na ocet, upozornil pseu-doprorocky nejprve na hrube a totalni nedostatky a pozdeji- ovsemaż po smrti poetove-jen napfednostijeho baśniapróz....(dale po rilkovskem odkazu)Ma­ dameLamort otrhava z dodatećneho vavfinoveho vencebasnikova list po listu a hazi je do divokych ornacek kulturnich oslav, aby jim dodała pfichuti zcela jedinećne”. Holan tu zustava ve vyrazubasnikem Holanem a zarovenv podobe

skvele zkratky „feśi” literarnehistoricky problem teoretickych machovskych reflexi.

Takto „osvobozen” od Jejich” Machy vraci se ke(svemu) Machovi,jenź „byl nekdo jiny”. Nejprve - vteto druhe linii -zazniopetodmitnuti, tentokrat spise implicitni odmitnuti Jejich” Machy jako pfirodniho lyrika („a nebyls

v jaru ani v jeseni,kdyźmagnetem svych parohüpfitáhnejeleńsinyrzivé źelezo hájü zpoza tfeseni”). Toto sémantické gesto „mékkého pfechodu” prvé linie v druhou je zcelamotivovánoversologickou Strukturen a po vycerpání teto mo- tivace opusténo.

Druháliniejepochopitelné skladebné nejednoduchá. Skutećnost,że Macha byl „nékdo jiny”, je exponována rozpétím jeho védomí, jeż staleje „prstemna hlíné” „slysíc nakrev jen” vedóme neodliśeno od„dotknuti zvyse melancho­ lie”, rozpétím dynamického védomí majícíhopodobu„knizné rozevfeného słu­ chu”. Expozice tohoto máchovského rozméru je - jak je tomu pfevázné s ostatnimi liniemi - uskutecnéna v první básni cyklu Máchovská konstantní, lee ze své podstaty dynamická jednota ducha a hmotyje dovrsena v poślednibásni A znovu vám - Karle Hynku Macho („Że se bojíme vnitfních obrazü jen proto, źe nejhlubsí smyslností dojdou tvarúaże ve tvarech je skoncen rúst...”). VychozíprincipMáchova vnitfníhoportretuje doplnén nasi (ći pouze jejich?) reflexí jeho ustrojenosti, která nás Máchovi vzdaluje („...pfílis náhly, vzdy pfílis náhly, ach pfílis náhly, temny proto”). V prvé básni cyklu pfichází i téma Boha - v explicitním smyslu vcelém cyklu snecetnou frekvencí, ale implicitné pfítomné jako vyslovené nereligiózní syntéza vsech základních témat (,,...v zatácce vesmíru povalit slovo Büh/...Vlna,jíz jsi trysknouti dal zjeho skály, smetla pfedevsím tebe ...”). Explicitné pfítomné je téma Bohaaź v esej i,nepfekvapivé ve spojenis tématem bytí a nicoty, pfesnéji jednotynicoty, absolutna a jistoty („Jak jehozoufalá, kofící se láska k ni /tedy kjistoté v rámei uvedené triády, JK/ pfinutila ji byti tou, do kteréjediné se vejde Búh!”).

Vprvé básni jezaloźeno i téma zdani,snu vneoddélitelném sepétí stématem casu a jeho relativity. A s tématem bytí - nicota - negace, právé tak jako stématemvézení. („Vse to,co vyrostlo jen k zdání, snem nejsouc, pro néjz touha jen jednou bdí...”) V tomto kontextu v básniUhrobuKarla Hynka Máchy cterne:

„.. .źe potfebíje celé protinicoty, /Má-liseobraz einemstát”. A v eseji opét cíeme slovaHolanova: „Cely nás tragicky zivot jetedy pouze zivotem zdání ve svété pfízrakú” opfená o citát Máchüv ,,Bud’se to zdá, protoźeto jest, anebto jest, pro-toźe se to zdá.” V eseji pak celkové prolnutí vyse zmínénych témat vreholi : „...sen - tot’ stale jesté tentó svét, tentó cas a tentó zivot, jejich zaláfnictví, bezútésnost,hrüza, bésovství asmuteení vlastnictvíidejí, kterénejsoudosud jisty absolutním zánikem a zmarem, jsouce schopny jen mamosti”. O nékolik fádkú dfíve pak jiź zaznélo: „Odmítá (Macha) tedy vsechno, odmítá i sen!!!”.

Pfipomenuté jiź téma casu a relativity je explicitné exponováno v básni Návrat Máchüv. „...momentkybéd, vécnostívzaté pfi magnéziu introspekce”. A zase se toto témarozvíjí jednak jako „vyzkum” noetickych gestMáchovych v

Stylistyka IX

(sebe)interpretaci Holanové, jednak jako téma bytí Máchova v casovych dimenzich naśich máchovskychreflexí.Taprvá linie se „presouvá” jiź primodo eseje: „.. .my hlinéní, milujemeto zas aznovaajesté,.... pfitakáním k casnému a nutné tedy oddalováním vécnosti, pocit’ujemeonu ztracenost vseho”. A dále „hledám to, o cem vím, źe to není”. Nebo: „... konecnost... ne nenávidéna, nybrź milována...vede... kmilování toho, co není.”. A prostrednictvím odkazu ke Kierkegaardovi: „nejvyssí potencí każde vásné jest, źe chce svou vlastní zkázu” pokraćuje pak: „sebeznićeni.. .take kus askeze a touhu po nesmrtelnosti. Ale u Machy? - nesmrtelnost?-”

Linie (ne)chápajících vidéní promén reflexe Máchova díla a osobnosti v case je zaloźenaaź v básni U hrobu K.H. Máchy touto apostrofen: „Ty ale, básníku, ty do budouena miad, / miad nezdédénym vidéním...”. Nebo dále v poślednibásni cyklu: „Aźe se staleobnovoval, aniź seménil?Zejeho skryté pohnutky jsmeméli za netrvalé ajen náhodné sílenství?”, „...źećekalijsmena nékoho, / kdo právé vychází z vézení,...”. Nelze pfehlédnout v eseji ani motiv Máchova „sebevidéní” , jenź„...jezasesám.Nikdyjím neprestal byti...”adále: „Mné(tedy Máchovi) jiź beztoho dávno celé lidstvo bylo protivné...”. Macha teźce nese, źe „... o clovéku, kterého miłuje a o kterém pochybuje, vźdy to nejhorsí se domejslí?... — ...clovéka, na kterého jest źarlivy, za spatného má?”.V eseji paktoto oddélenílinie ćasu, relativity (jak jiź fećeno vtésné spoji- tosti s tématy zdání, bytí, nicoty) na linii „noetickou”a„máchovskoreflexivní” (veetné oné máchovsky sebereflexivní) dospívá znovu k jednoté: „Pokud se Máchovadíla tyce: smrt,která by bylasamodruhás básníkem, donosiła aporo- dila by nesmrt, která chrání dílo,v nemź poznávámesvé strasti abédyvysloveny a vykoupeny, a tedy jaksi pomáhající.”

Tematická linie bytí - nicota- negace je explicitnézaloźena v básni Návrat Máchüv.„po boji s nicímstoupal v jsouenu.. .smís pakdoufat,tuse,/ źe existuje

néjaká pátá / svétová strana duśe?” Kohezívnost dosud zmínénych témat tu nevyźaduje komentár. A zase platí to, co jiź było fećeno v jiné souvislosti -exponovanétémapfechází aź do eseje, kde se jeví jako dominantní. Dá se tu sle- dovat takfíkajíc sublinie statická- bytí - nicota - negace jakotriada opozic a dynamická - stávání -znicotnéní -negování. Jádrem je jiź pfipomenuté Kier-kegaardovo: „nejvyssípotencí każde vásné jest, źe chce svouvlastnízkázu”. Na- prosto jasné ovsem dominuje ona druhá-dynamická.: „Pficházejícímu v źivot mohlo by se fíci, nechte vsí nádéji za sebou. Kdo nádéji v nás budí, nejnesfastnéjsími násciní,kdo v nás vzbudil nádéjinesmrtelnosti.”A Holán na- vazuje: „Ci predstavoval si ji (nesmrtelnost) jakojsouenobez bytí atedy jsoueno pusté, bezźivotneanezabydlené..dálepak pokraćuje s Máchou:,,byfi nesm-

rtelnost byla podílem nám,co jsem miloval, nespatfímvice!”. Jádrem tématuje ovsem citace Máchovy básné Tézkomyslnost'.

„vidís hroby? - MníS, źe mrtví spí beze snü? - Ne! - Jiny svét je baví, znovu oni jitro svoje sní!”

Ti§í mrtví? ! Ti źe znovu zijí? -Znovu zijí?---- Vlastní vülí svou? - Ci nucené zíly jejich bijí? —

Proti vúli v nové sny zas jdou? — Za hroby mám znovu mladost sníti? Aby znovu její prchl stín?

O by mohl navzdy hrob me kryti!

-Vécné nic! V tvüj se vrhu klín.

Apak uz toto dominantnítémavrcholí Holanovymi myslenkami na téma Ni- cota- Absolutne- Jistota: -„Jak jeho (Máchova) zoufalá, kofícíse láska k ni (pozor, k celé tetotriádé J.K.) ...”a dále: „Zemé se mu stala mozkemNicoty, a jestrasnépomyslení, kde asibylojejísrdee.. .Srdce Nicoty,kterépojednou vidél tlouci ve vesmíru. Vsude! Jako by se feklo: Nikde!”

Tematická linie vézení není zaloźena explicitné viniciální básniK.H.M. Ob-jevuje se aź v básni A znovu vám- Karle Hynku Mácho\ „...źe je tfeba omezit/ svobodu zaláfních zdí, / nebof zacínají byt uź vsude.” A dále: „... kdyź - od détství uź vevézení-smél sám za sebou zavrítdvere a klice potomhodit oknem katovi...”. Predtim jiż je toto téma rozvinuto v eseji: Holán tam navazuje na sensualisticko-technologickou obraznost Jámese Jeanse: „Dráty mu (clovéku) snad pfinásejí vérné zprávy oudálostech mimo kobku, ale její vézeñsije dovede vylozit jen podleobsahu své kobky, která se skládázvjemuamyślenek.”A opet dále: „Jak tedy vyrazit mfíze takového vézení?” Tedy vézení somatickych, fyziologickych vlastností lidského védomí! (J.K.) Tady jiź nezbyvá, neź pfipomenout zpétnovazebné skutecny smysl Vilémova doslovného vézení, pfipomenout nejen proud jeho myślenek v ném, ale i pfícinu jeho uvéznéní tkvící vlastné v nevédéní.

Pojmout cyklus jednotlivych textú vznikajících v casovém rozmezí 1936-1964 jako jediny text pfedstavuje svévoli, která jakoby transformuje „pfirozené” bohaté intertextuální vztahy na vztahy intratextuální. Ovsem -domnívámse -poskytujetomoźnostvysokoumirukohezity téchto jednotlivych a svébytnych textú vnímat nikoli jako „pouhé” navazování v pfirozeném case tvorby, ale jako uskutecnénícehosivnéjakémsmyslu jiźhotového v case daném pfílezitostmiposkytnutymi aktuálními událostmi skládajícími se postupné v hi-

Stylistyka IX

storii. Ovsem źe itentósvévolné ustaveny text celého cyklu má jako celek svou neobycejné bohatou intertextualitu, pfirozene źe pfedevsím kdílu Máchovu, ale i mimojeho ramee. Zvoleny postupumoźńuje nejen postihnout zvlástní chara­ kter koherence, kteráje v urcitém rozporus „pfirozenymi” procesyutváfející se spontánní a spisę nezámérné intertextuality v dlouhém casovém období vznikajících lyrickychbásní, aleumoźńuje to postupné snímat jednotlivé vrstvy vnitfníspjatosti a dostat se tak kvlastnímu jádru celistvosti tohoto cyklu, které dodatećne ciní oprávnénou onu jiź pfipomenutou „svévoli”.

Ono snímání vrstev by meló mít následující posloupnost krokü:

Jednotlivé texty jsou v rüzné míre „zatiźeny” déjinnou motivací. Básen K.H.M.je motivována máchovskym vyrocím, básen NávratMáchüv a Pohreb K.H.Máchy mají rovneź vnéjsí motivaci, dalsi texty se vtomto smyslujeví jako nezávislejsí: básen U hrobu K.H. Máchy je jiź vécí Holanova „na dobé nezávislého” rozhodnutí, esej z roku 1945 byla sice objednána pro pfednáskovy vecer,ale nesmírné kvality svédcí pro to, źe za její existenci vdécímepfedevsím Holanové vüli dobrat se syntézy svych dosavadních máchovskych meditací. V tomto smyslu je báseñ z roku 1946 jakymsi epilogem k eseji.

Dalsi vnéjsí vrstvoujsou nejnápadnéjsí- pfes svou obsahovost vyslovné vnéjsí intertextuální rysy cyklu jako celku. Tam patfí - pochopitelné vedle samotného integrujícího komplexního máchovského motivu - momenty jako explicitníanticképrvky, explicitnímotivyliterární(Don Quijote, Hamlet, autofi jakoRilke, Goethe,Rimbaud, Jeans, Kierkegaard). Tyspołuse substantivy abs­ trakty, která se stała signifikanty námi vyse zavedenych koherencních linii, pfedstavují dalsi „vnéjsí” vrstvu, která budiź sejmuta a „odstranéna” poté, co bude pojmenována. Jeto právéta vrstva,kterápékné ilustruje známou tezi, źe filozofícky existencialismusnalezl v ceské kulturę svüj pfirozenyprostor nejpr-ve v ceské poezii, mnohem drive neź se stal filosofickou módou, u nás v podstaté aź v 60. letech.

Teprve pak sedostáváme k oném liniím textové spojitosti cyklu, jimźjsem vénoval vyse deskriptivní pozornost. Je tfebapripomenout, źe jejich stanovení pfedstavuje dalsi „svévoli” naśich krokü: vzájemné oddélení jesmysluplné jen potud,pokud umoźni odhalit jejich nesmírnou anaprosto nenahodilou spjatost. Jesté drive, neź na ni souhrnné poukaźu,je tfeba si povsimnout zpüsobu roz­ łożeni tematickych linii v jednotlivych textech. V tomto smyslu sejeví jako klícová iniciální báseñ celého cykluK.H.M. Naproti tomu báseñ Pohreb K.H. Máchy je z tohoto hlediska nejvíce vyvázána. Relativné vyraznéji je zapojena báseñ Uhrobu K.H. Máchy. Maximálné je v tomtćźsmyslu zatiźena esej atake báseñ z roku 1964. Je tedy zcela zfejmá asymetrie mezi aktualni déjinnou

motivací textu a jeho relevancí z hlediska úcasti na vytváfení nejvnitrnéjsí vrstvy obsahové spjatosti cyklu.

Nyní je na misté pokusit se ojakousi rekonstrukci filozofického sdélení, které pfedstavuje (pfirozené źevedle vlastních poetickych hodnot jednotlivych textu cyklu) jeho nejvnitrnéjsí obsahovou hodnotu.

A tentó pokus je tfetí svévolí, které se dopustím. Nebot’ toto sdélení je nerekonstruovatelné. Jeho existencea identitaje dána tím, jakje zdepfítomno: je (ve védomí Holanové) právé takto úplné a hotové, je pouze v jednoté a relativním oddélení naznacenych linii „dávkováno” básníkem do jednotlivych textovych jednotek, pficemz exaktnost sdélení je podtrźena malou závislostí klícovych míst na versologické strukturę, nebot’ ta by mohla její pfedem danou pfesnost vychylit nezádoucím smérem. Ze je tomu tak, o tom svédcí zcela klícové postavení iniciální básné cyklu, závaznost eseje a posledního lyrického císla cyklu stejnétakjako onajiź zmínénáasymetrie „dobovépfileżitostnosti” a „zasadniobsaźnosti”. A pfes onu úplnost a „pfipravenost” je to vyslovení ryze básnické, nepfelozitelné. A jestliźe Heideggerüv básník byvá shledáván nastrojemjazyka,jenzjím básní, pak uHolana je tomu zfejmé naopak.Básnéní je zpüsob, jak unikat moci feci na cesté k neantropocentrické a

neantropo-morfické noetice.Proto je pochybnépokouśet se tuto vítéznouvzpourubásnéní proti feci negovat pokusem o zpétny pfeklad dosazeného vysledku doobycejné feci. A navíc: ta vzpoura proti feci je ve skutećnosti její oslavou.

Ale i tak, dopustím se oné troufalé rekonstrukce, která ovsem narazi na meze, jirnz se Holándovedl vyhnout právéproto,źe se vyslovil jako básník, ni­ koli jako teoretik. Zakładem vsehojepodivuhodné monisticky, totalni zpüsob vidéní svéta,jenź każde toporné protikladení pomocí takovych slov jako tfeba zdani,sen, duśe -skutecnost, cibytí -nicota,ciní naprosto druhotnym, płatnym pouzeproto,źeje predemdynamickou celostí. Nebot’ każde takové protikladení platí jen potud, pokud je odvozenoodneustáléhopfecházení onéch protiv jedné v druhou, pficemź nejhrubsím omyłem je posedlé hledání jediného bodu, v nemź se na pomyślneskále vzájemné platnosti obou protiv jedna stává druhou anaopak.Vychodiskem je vesmímyfád bezhranic, onovsude,kteréje zároveñ nikde, právé tak jako je cas pouze (pfe)stávánímbezkonce, fád, v nemźlidská konecnost porozumí sama sobéjen tehdy, jestliźevycte svou jistotu z absolutni platnosti vzájemné spoluvytváfivosti bytí anebytí, kdy nicotu svou nebude an-tropomorficky vztahovat na bytí vübec. Każda nadéje, kterávyjednává bytí za hranicemi lidskésmrtelnosti,je nenadéjí.Zaláfvédomí budiź opoustén právé jen tak, źe je poznán a pfijat, tedy uzamćen zevnitf, s védomím, źe klice od ného naleźi zajeho hranice. -Z téchto zajistétu neúplné nacrtnutychdimenzi pak je

Stylistyka IX

odvozeno nejen Machovo sebezreni, ale i nase stale se obnovujici videni Machy, aniz by se jakkoli menilo machovskevideni veci, nebof jeve sve bezhranicne uplnosti definitivni, protoze - nikolitfebaze - ne nehybne.

Bylo by ted’ asi (pochybnou) povinnosti Holanovu filozofii,nalezenou jim daleko spise prave v Machovi nez v ucenych spisech, vztahnout k rastrum ucenych spisu a jmenovat ty nebo ony, domnele nebo skutecne, filozoficke ucitele obou basniku. Neucinimtak spfipomenutim jiz feceneho:Machova/Ho- lanova filozofie je uskutecnena basnenim a prave to je jeji jediny pfirozeny zpusobjsoucnosti.

Literatura

Holan V., 1965, Smrt a sen aslovo, Liberec, Severoceske nakladatelstvi. Justl V., 1965, Krajina detstvia ruce osudu a dila. - Holan 1965.

Holan’

s

Poetic

and

Philosophic (Self-)

Portrait

of

K.

H.

Macha

VladimirHolan is the author of a cycleof five poems and one essay treating K. H. Macha, the creator of the Czech modem poetry. It has already been proved thatthecycle represents not onlyHolan’s expressionofadmirationfouK. H. Macha, but thatitis also the self-portrait of Holan himself.

The article analyses the cycle as one text integrated byMacha’s philosophy ofworld andman. The reconstruction of the philosophy by Machapresents at the same time the proclamation of Holan’s own philosophy.