Zdenek Uhllf (Praha)
O Rećech nedelmch a svatecmch Tomase ze Śtitneho:
Problem ćeske a latinske transmise kazatelskych textu
Kazatelstvi ve stredoevropskem historickem kulturnim regionu v po- zdm m stredoveku, tj. v dobe asi od druhe poloviny 13. do prvm poloviny 15. stoleti je specifickym a relativne uzavrenym okruhem jak v ceskem, tak V polskem m edievistickem badani. Trebaze kazatelstvi bylo rozho- dujicim m ediem socialni kom unikace ve stredoveku, ktere m elo znacny vliv na lidske jednam v ciste praxeologickem sm y slu \ a trebaze jednotliva kazani i cele kazatelske sbirky jsou dulezitym pram enem pro poznani stre- doveke mentality, a tim i zakładem pro antropologickou historii^, jeho pra- menny vyznam se dosud vetsinou spise nedocenuje^. Je proto velkym pnno- sem, ze v souvislosti s novym vydanim jednoho z nejstarsich kazatelskych souboru dochovanych v polstine {Kazania świętokrzyskie)^ prokazuje stu
dium stredovekeho kazatelstvi jiste oziveni. Svym pnspevkem bych se chtel do tohoto ozivujiciho proudu zapojit a venovat se dilcim u tematu ceskemu, ktere m uze slouzit pro polskou oblast jako srovnam, totiz ceske kazatelske produkci Tomase ze Śtitneho a jejim u zapojeni do soudobe ka
zatelske produkce latinske.
^ Viz. L. von M ises, Lidske jedn an i, Praha 2006.
^ O ceste ke zrodu antropologicke historie - srv. napr. A. Gurevic, H istorikova h i
storie, Praha 2007. Jakysi manifest historicke antropologie - viz. J.-C. Schmidt, P lddo- y e r fu r eine historische A ntropologie des M ittela lters, „Friihmittelalterhche Studien“, 38:2004, s. 1-16.
^ Viz. K. Bracha, N auczanie kaznodziejskie w P olsce pó źn eg o średniow iecza: Ser- m ones dom inicales et fe s tiv a le s z tzw. K olekci P iotra z M iłosław ia, K ielce 2006;
Z. U hllf, Stfedoveke k a za telstvi v ćeskych zem ich: ndstin problem atiky, „Almanach Hi- storyczny“, 7: 2005, s. 5 7 -9 3 (dostupne z URL: (dostupne z URL: http://digit.nkp.
cz/m n s/uhlir_kazatel st v i. htm ).
^ Viz. K azania św iętokrzyskie: now a edycja - now e p ro p o zycje badaw cze, wyd.
P. Stępień, H. Tchórzewska-Kabata, I. Winiarska-Górska, Warszawa 2009.
K tem atu Śtitneho kazani je vsak treba prićinit predbeźnou poznamku.
K azatelstvi je druh na rozhrani literatury a retoriky, existuje tudiź vicem ene zaroven jak v podobe rukopisneho zaznam u (zapisu do externi pam eti), tak podobe oralniho projevu (ktery se ze stredoveku nedochoval, protoźe tehdy neexistovaly technicke prostredky pro jeho zaznam v mlu- vene podobe). V p n p ad e kazatelstvi tedy m usim e rozlisovat m ezi trans- m isi zaznam u na pamet’ovych m ediich a perform anci m luveneho projevu, jejichź obsah nejen źe nem shodny, ale obe form y se od sebe vice m ene odlisuji^. A ćkoli pisem na a ustni podoba existovala v dobe sveho tzv.
prvniho zivota v podstate sim ultanne, do nasi dnesni doby se vsak docho- vala jen podoba podlehajici transmisi, nikoli vsak form a vyznacujici se perform anci. To vyznam ne brani plnem u poznani stredovekeho kazatel- stvi: prim o, trebaźe zpravidla take jen utrzkovite, je dochovan jen jeden jeho aspekt (pisem na transmise, rukopisna tradice), zatim co ten druhy (oralni perform ance) nam je uplne neznam , nebo ve spise jen vyji- m ećnych p n p adech znam zprostredkovane v jiny ch zapisech. Ko- nećnym cilem vsak prece je postihnout kom plexnost transm ise a perfor
m ance zaroven.
Problem atika kazatelstvi je vsak jeste ponekud sloźitejsi. Pisem na a ustni podoba se totiź od sebe zhusta odlisovaly jazykem . Zpravidla (i kdyź nikoli vźdy a nikoli nutne) była v ćeskych zem ich v po- zdm m stredoveku pisem na podoba kazani latinska, zatim co ustni podoba była ćeska. Jen v m ensim poćtu p npadu była i ustni podoba latinska;
zpravidla to nastavalo v prostredi univerzitnim a klasternim , ne vsak jin- de: kazani pred laickym auditoriem była takfka bezvyhradne pronasena
V
narodnim jazyce, tzn. ćesky (a m utatis m utandis to płatilo i v jinych narodnich jazykovych okruzich zapadm ho kfest’anstva). Prave tak jen vyjim ecne były zapisy jin ak neź latinsky, tzn. rukopisne zaznam y
V
narodnich jazycich jso u jen ndke. Zapis, resp. text v narodm m jazyce był obvykle porizovan tehdy, kdyź nem eł slouźit jako kazatełska pom uc- ka ći p n ru ćk a nebo proste jako opora pro kazatele, nybrź tehdy, kdyź był nejenom zamyśleń, ale take prakticky fungoval jak o zbożna ćetba laiku.
Zaleźeło tedy na funkci vyuziti, nikoli na samotne strukturę textu.
^ K tem atu vztahu m ezi p isem nou a ustni kom unikaci, jak oż i sym bo- lickym chovam m a ritualy srv. napr. H. Keller, M ediale A spekte d er Ó ffentlichkeit im M ittelalter: M iindlichkeit - Schriftlichkeit - sym bolische Interaktion, „Friihmittelalter- liche Studien“, 38:2004, s. 2 7 7 -2 8 6 ; P. Cammarosano, Scrittura, p a w ia e ritu a litf nel- le am bascerie m edievali, „Friihmittelalterliche Studien“, 38:2004, s. 3 4 7 -3 5 3 ; F.-J. Ar- linghaus, R ituelle und referentielle verwendung von Schrift: Textgebrauch im spdtm itte- lalterlichen K oln, „Friihmittelalterliche Studien“, 38:2004, s. 3 9 3 -4 1 3 .
Ostatne takfka veskere zanrove rozdeleni stredovekeho pisem nictvi je dano spise funkćne neź strukturne^.
Śtitneho kazatelske dilo - ostatne stejne jako dilo kterehokoli jineho kazatele, at’ uź znam eho j m enem , nebo anonym niho - nelze tudiź studo- vat
Vtradićm m om ezujicim zaberu pisem nictvi, nybrź je k nem u treba pristupovat kom plexne na rovinach literatury (produkce pisem ne trado- vanych artificialnich del^), pisem nictvi (produkce fluidm ch textu^ na po- m ezi literatury a retoriky) a slovesnosti (oralni perform ance fluidnich te- xtu a/nebo artificialnich del)^. Prave tak k nem u nelze pristupovat v du
chu m oderm ho jazykoveho pojeti naroda, jeź je v sociologickem pohle- du pojetim lidovym^^, a jeho zpetneho prom itnuti do stredoveku^\ ja k se to odraziło i v jazykove koncepci dejin ćeske literatury^^, nybrź m usim e vzit V potaż stredoveke pojeti politickeho naroda^^, jakoż i jeh o odraz
V
latinsko-ćesko-nem ecke trojjazyćnosti tehdejsiho ćeskeho pisem nictvi a tehdejsi ćeske l i t e r a t u r y J e tedy źadouci srovnavat Śtitneho ćeske
^ Srv. Z. U hlif, L ite ra m ip ra m e n y svatovdclavskeho kultu a ucty ve vrcholnem a p o - zdm m stfedoveku, Praha 1996.
^ Srv. Functional Requirements fo r Bibliographic Records: Final Report, Miinchen 1998.
^ Viz. napr. J. Bryant, The Fluid Text: A Theory o f R evision and Editing f o r B ook and Screen, Ann Arbor 2002; srv. Z. U hlif, Teorie a m etodologie elektronicko-digitdlm ho zp racovdm rukopisu a hybridm knihovna, Praha 2002; tenże, K vyznam u a souvislostem p n p r a v y d a t p ro d ig ita liza ci rukopisu, „Narodm knihovna: Knihovnicka R evue“, 10:
1999, nr. 2, s. 117-129.
^ Viz. O rality and L iteracy in the M iddle A gens: E ssays on a Conjunction and Its C onsequensces in H onour o fD . H. Green, ed. M. China, C. Zouny, Turnhout 2005; Spe
culum Serm onis: Interdisciplinary R eflections on the M edieval Sermon, ed. G. Donavin, C.J. Nederman, R. Utz, Turnhout 2004; C. M uessig, Preacher, Serm on and A udience in the M iddle A ges, L eid en -B oston -K oln 2002. Obecne srv. W.J. Ong, Technologizace slova: m luvend a p sa n d fee, Praha 2006.
Viz. F. Kutnar, O brozenske vlastenectvi a nacionalism us: P n sp e v e k k ndrodm m u a spolecenskem u obsahu cesstvi doby obrozenske, Praha 2003; M. Hroch, E vropskd narodm hnuti v 19. stoleti: p fed p o k la d y vzniku novodobych narodu, Praha 1986; tenże.
N a prah u narodm existence: touha a skutecnost, Praha 1999; tenże, V ndrodm m zajmu:
p o za d a vk y a cUe evropskych ndrodm ch hnuti v kom parativm p erspektive, Praha 1996;
V. Macura, Ćeske obrozem ja k o kulturm typ, Praha 1992; tenże, Ć esky sen, Praha 1998.
Viz^ J. ^\Qyi\., P ocdtky ćeskeho naroda, Praha 1947; F. Smahel, Idea naroda v hu- sitskych Cechach, Ć eske B udejovice 1971.
Viz. J. Hrabak, Ze starsi ćeske literatury, Praha 1964.
Viz. Z. U hlif, Pojem zem ske obce v tzv. K ronice D alim ilove ja k o zdkladm p rv e k je ji ideologie, „Folia Historica Bohem ica“, 9: 1985, s. 7 -3 2 ; tenże, N drodnostm prom eny 13.
stoleti a ćesky nacionalismus, „Folia Historica Bohem ica“, 12: 1988, s. 143-170.
Viz. Z. Uhlif, N ove objeveny ziom ek latinskeho pfekladu Kroniky tak fećeneho D a- limila, „Narodm Knihovna: Knihovnicka Revue“, 16/2: 2005, s. 137-170; tenże, Stfedo- evropsky kulturm region ve stfedoveku a ranem novoveku v ćeskem pohledu, [w:]
C tyfi podoby jedne kultury: Spojeni rozptyleneho obsahu stfedoevropskeho pisem nictvi, Praha 2010, s. 9 -3 3 .
kazatelske spisovam se sourodym dobovym spisovanim latinskym , coź vzhledem k dostatku pram enu nebude źadny problem , a nem eckym , coź ovsem m ożne neni, protoźe neznam e źadny pram en, ktery by to dovolo- val, aćkoli ćeske rukopisne sbirky jsou popsany vcelku dobre^^ a plati to i o rukopisnych sbirkach relevantnich sousedm ch zemi^^. A sam ozrejm e n ebude od veci p ro v est srovnani Śtitneho kazan i s tehd ejsim p ro s tre d im polskym ^^, protoźe jednota stredoevropskeho historickeho kulturniho regionu - tzn. M ladsi Evropy^^ - je ve stredoveku a ranem no- voveku zrejm ou skutećnosti.
Tomas Śtitny ze Śtitneho^^ se narodil nekdy v prvm polovine tńcatych let 14. stoleti na tvrzi Śtitne u Zirovnice v jiźnich Cechach, brzy po za
łożeni praźske univerzity na ni studoval, aniź vsak dosahl akadem ickeho gradu, navratil se na rodny statek, ale roku 1381 jej pronajal a presidlil do Prahy, kde nekdy v prvnim desetileti 15. stoleti zemfel. Venoval se prek- ladani a psani traktatu o naboźenskych otazkach, zprvu pouze pro sve deti, pozdeji take pro sirsi verejnost. Jeho tvorba była dosti rozsahla, pripisuje se mu (zćasti bezpećne, zćasti hypoteticky) jedenact del. P atn mezi ne Sborm k vysehradskf-'^ obsahujici preklady Pseudo-A ugustina, D avida Augusta, jakoż i H ugona ze Svateho Viktora, K m zky sestery o obecnych vecech kfesfanskych (obsaźene v prvm redakci ve Sborm ku klem entinskem a v rozsirene redakci ve Sborm ku Vdvrov^^^, Reći be- sedm (opet ve dvou redakcich)^^, Reći nedelm a sv d te c n f^, Zjevem svate Brigity (take ve dvou redakcich)^^, Knihy naucem kfest’anskeho (uplne dochovany ve Sborm ku muzejnim , neuplne ve Sborniku jezuitskem a Sborniku sdzavskem a v prepracovane podobe, doplnene o dalsi prekla-
Viz. P ruvodce p o rukopisnych fon dech v Ćeske republice, t. 1-4 , Praha 1995-2004.
Viz. Z biory rękopisów w bibliotekach i muzeach w P olsce, wyd. D. Kam olova, Warszawa 2003.
Srv. napr. K azania św iętokrzyskie: nowa edycja - nowe p ro p o zycje badaw cze, wyd. P. Stępień, H. Tchórzewska-Kabata, I. Winiarska-Górska, Warszawa 2009; K a za nie na dzień W szech Św iętych (tzw. praskie), wyd. E. Belcarzow a, R. M azurkiewicz, P. Stępień, W. Twardzik, W. Wydra, Poznań 2008.
Viz. J. K łoczow ski, [TU B R A K OPISU]
Viz. J. Lehar, Tomas ze Śtitneho, [[w:]] Lexikon ćeske literatury: O sobnosti, dila, instituce, t. 4/1, Praha 2008, s. 7 6 8 -7 7 1 .
Viz. Tomas ze Śtitneho, S borm k vysehradsky, ed. F. Rysanek, Praha 1960.
Viz. Tomas ze Śtitneho, K m zky sestery o obecnych vecech kfesfanskych, ed.
K.J. Erben, Praha 1852.
Viz. Tomas ze Śtitneho, R eći besedm , ed. M. N edvedova, Praha 1992; starsi edi- ci viz. Tomas ze Śtitneho, B esedm reći, ed. M. Hattala, Praha 1897.
Viz. Tomas ze Śtitneho, R eći nedelm a svdtećm , ed. J. Straka, Praha 1929.
Viz. Tomas ze Śtitneho, Zjevem svate B rigity v pfekladu Tomdse ze Śtitneho, ed.
P. Richterova, Praha 2009.
dy i vlastm prace ve Sborm ku opatovickem)^^, K m zky o hfe sachove^^, Z ivot svate Alzbety^^, duchovni rom an Barlaam a Josafafi^, jakoz i preklady zapsane ve Sborm ku Vdclava z P o ncie. N utno n ci, ze Śtitneho dilo predstavuje - nejenom na laika - dosti uctyhodny vykon.
Stitny dusledne rozlisoval m ezi preklady a vlastm m i dily. Vetsina je- ho prekladu jso u v dnesnim pojeti spise adaptace nez verne preklady, acli to nezavisi na povaze stredoveke rukopisne transm ise, ktera ne vzdy by- la verna danem u zneni (trebaze v nekterych pn padech je naopak zneni transm itovaneho textu i pri znacnem poctu rukopisnych zaznam u velice stabilni). V pnpad e Zivota svate Brigity^^ se vsak zda, ze tento jeho preklad je naopak velice verny. Je sice pravda, ze zneni dochovanych ru- kopisu je oproti latinskem u originalu podobne prom enene a prom enlive, nicm ene pokus o rekonstrukci archetypu, ktery editorka podnikla nejspise svedci o tom, ze text, ktery vzesel ze Śtitneho pera, byl opravdu presnym prekladem . N a tom, ze jeden autor postupoval pri prekladani ruznych spisu zcela odlisnym zpusobem , nem usi byt nic podivneho, pro- toze to bezne vidim e i jind e ve stredovekem pisem nictvi. Projevuje se
V
tom retoricky styl stredoveke literatury bez autoru a bez generaci^^, ktery pri reprezentaci rozlicnych latek a tem at pripoustel ruznou m iru re- produkce tzv. vlastnim i slovy, jakoz i dovoloval pouziti m etody Zerset- zung und Vererbung^^.
Reci nedelni a svdtecnfi^ se v obecnych rysech nevym ykaji z teto zak- ladni podoby stredovekeho pisem nictvi, ani podstatne nevybocuji ze Śtit-
Viz. Tomas ze Śtitneho, Knihy naucem kfesfanskeho, ed. A J . Vrtatko^ Praha 1873; ukazky ze Sbormku opatovickeho viz. J. Starek, R ukopis opatovicky, „Ćasopis Ć eskeho M uzea“, 15: 1841, s. 3 1 7 -3 3 2 .
Viz. Tomas ze Śtitneho, K m zky o hfe sachove a jin e, ed. F. Śim ek, Praha 1956;
starsi edici viz. Tomas ze Śtitneho, K m zky o hfe sachove, ed. F. M encik, Praha 1879.
Viz. Tomas ze Śtitneho, Z ivot svate A lzbety, ed. J. Kolar, Praha-Litom ysl 2006.
Viz. Tomas ze Śtitneho, Barlaam a Josafat, ed. Frantisek Śim ek, Praha, 1946.
Viz. tak Pavlina Richterova, D ie O ffenbarungen d er heiligen B irgitta von Schwe- den: Eine Untersuchung zu r alttschechischen U bersetzung des Thomas von Stitne, K oln-W eim ar-W ien 2004; taż, Kirchenkritische Visionen d er hi. B irgitta von Schw eden und ihre U bersetzung von Thomas von Stitny, [w:] P a ter fam ilias: Sborm k p fisp evk u k zivotm m u ju b ileu prof. D r Ivana H lavdcka, ed. Jan Hrdina - Eva D olezalova - Jan Kahuda, Praha 2002, s. 3 5 7 -3 7 9 .
Viz. A. Śkarka, Literatura b ez autoru a bez generaci, „Listy F ilologicke“, 72:
1948, s. 171-176.
Viz. A. Spamer, U ber die Zersetzung und Vererbung in den deutschen M ystiker- texten, GieBen 1910.
Srv. J. Jirecek, R eci nedelm a svdtecm , „Ćasopis Ćeskeho M uzea“, 35: 1861, s. 171-175; J. Straka, Śtitneho R eci nedelm a svdtecm , „Listy F ilologicke“, 35: 1908, s. 3 5 -4 0 , 1 3 0-136, 2 2 6 -2 3 4 , 3 4 7 -359; 36: 1909, s. 3 5 -3 9 , 117-121, 2 4 0 -1 5 1 , 45 0 -4 6 2 ;
neho individualniho spisovatelskeho stylu. V zhledem k tomu, źe jeho au- torske prom luvy jsou zde silne stylizovane, neodraźeji jeh o skutećne osobni vypovedi, ale jso u soućasti obecneho doboveho stylu. Z toho pły
nę, źe Reći nedelm a svdtecm nebyly ustne prednaseny jako skutećne ser- m ones p e r circulum anni, kterym i se zdaji byt a jejichź form u nesou, nybrź źe były spise urćeny pro zboźnou ćetbu laiku. M uźem e predpokladat, źe to była spise skupinova hlasita ćetba v krouźku osob neź ticha indivi- dualni ćetba, i kdyź to żadnym zpusobem nem uźem e bezpećne doloźit.
V tom pnp ade by Śtitneho R eći nedelm a svdtecm fungovaly jak o colla- tiones, tzn. jako doplnem v kostele realne predneseneho kazani nekdy pozdeji
Vkrouźku zbożnych osob. M uźem e tedy n ci, źe jejich text je re- lativne pevnym textem artificialniho literarniho dila, nikoli fluidnim te- xtem beźneho vecneho spotrebniho pisem nictvi. Rećeno jeste jinak, Stit- neho Reći nedelm a svdtećm nejsou soućasti teologie zvestovani v kato- lickem pojeti, jako była vsechna realne prednasena ći prednesena kazani, nybrź jsou popularni teologii, tzn. zboźnou literaturou, vzdelavatelskym , didakticko-m oralistickym dilem. Prakticke fungovani stredovekeho ka- zatelstvi m usim e tedy rozsirit nad jeh o praktickou ustni perform anci v so- uvislosti s bohosluźbou take do teto obecnej si a m ene urćite oblasti.
Stitneho Reći nedelm a svdtećm kom binuji vlastni text s textem prevzatym , resp. preloźenym do jedineho autorskeho textu, prićem ź textu prev zateho, p relo źeneh o ći jin a k adaptovaneho je znćna ćast, także z dnesm ho pohledu je otazka, zda vubec m uźem e hovorit o samo- statnem autorskem dile; vzhledem ke stredovekeh o pojeti, ktere pripoustelo ja k zjevne i skryte citaty, tak aluze to vsak rozhodne m ożne je. Prestoże tedy takovy zpusob tvorby nebyl ve stredoveku neobvykly, u Śtitneho je ve srovnam s jinym i autory prece jen velm i vyrazny, aż do- m inantm prvek receptivnosti. Dnes se - prinejm ensim v Polsku - takto postupujicim autorum rika „xeroxovi intelektualove“, coź m a nepo- chybne silne pejorativm konotaci. Ve stredoveku to sice nem uźem e brat tak striktne, nicm ene v takovem zpusobu tvorby nelze nevidet jiste vedlejsi ućinky, protoże jej nelze povażovat za obyćejne plagiatorstvi (jak by to m ohlo vypadat podle dnesnich m entek), ale o bezprostredni prol- nuti aktivni vlastni tvorby a pasivni akulturace.
37: 1910, s. 9 9 -1 0 8 , 229 -2 4 9 ; tenże, K staroceske literature ndbozenske, „Listy Filolo- gicke“, 51: 1924, s. 2 8 -4 2 , 135-146; B. Kanzowa. A u to rsk a prom luva Tomdse ze Śtitneho V R ecech nedelm ch a svdtecm ch, [w:] Varia XVIII. Zbornik p rispevkov z XVIII. K olokvia m ladych jazyk o ved co v (Presov - K okosovce - Sigord 3.-5.12.2008), ed. M. Olostiak, M. Ivanova, L. Gianitsova-Olostiakova, Presov, 2009, s. 2 0 9 -2 1 3 .
Akulturaćni receptivnost se netyka vsech prebiranych textu, pro- toźe vsechny biblicke citaty je zahodno odtud vypustit. Były totiź beźnou soućasti univerzalniho evropskeho stylu, proste obvyklym zpusobem vy- jadrovam . Jejich vyznam je potom spise jenom sekundam i tykajici se b u d jejich zapojovani do vlastniho textu^^, nebo jejich duleźitosti pro speci- fickou form ulae! tem atu, a to v souvislosti s argumentaci^^. Velky vyz
nam pro interpretaci Reći nedelm ch a svatecm ch m a vsak vyuziti citatu, resp. textu nebiblickych, kterych Śtitny vyuziva. Signifikantni je uź sam jejich okruh: zcela jso u z nej vylouceni autori „novi“, tzn. schola- stićti, k te n se opravdu nevyskytuji ani jedinkrat. R ezervoar citatu se vyhradne soustreduje na autory patristicke. Zajiste to m uźe souviset s li- turgickym i hom iliari jakoźto prirozenym zakładem patristickych textu^^
a zdrojem pro jejich studium. N elze v tom vsak nevidet take pn m y zam er Śtitneho, protoźe vyuzivani scholastickych autorit ve vrcholne a zejm ena pozdne stredovekem kazatelstvi, jakoż i v didakticko-m orali- stickem pisem nictvi było zcela obvykle. U kazuje se vsak, źe Śtitny se
V
tom shoduje s proudem devotio moderna, jakoż i s ćeskou predhusit- skou a husitsk ou refo rm aci; ty pick e to było napr. ja k pro M i- liće z K rom enźe, tak pro Jana Husa. Vyhradni pouzivam patristickych a nikoli scholastickych autorit tedy vym luvne zarazuje Śtitneho do kon- textu tzv. ćeskeho naboźenskeho hnuti, ktere było v tomto ohledu predo- brazem ćeske husitske reform ace, jałckoli nelze n ci, źe by z neho ćeska husitska reform ace vyplyvala primo. Jeho zarazeni do tohoto proudu je tedy nejenom casove (coź by ve skutećnosti m ohlo byt jen zdanlive), ale vecne (coź predznam enava tesnejsi souvislost).
Velice duleźite je v tom to p n p ad e zejm ena srovnani s M ilićem z Krom enźe^^, o m ało starsim , ale zhruba t ń desitky let drive zem felym soućasm kem Śtitneho. Aćkoli M ilić prirozene kazał ćesky, protoźe se obracel k lidu v sociokulturnim vyznam u, tj. k łaikum, ruko-
V tomto ohledu srv. napr. N. Bray, D eutsche B ibelzitate in den P redigten M eister Eckharts, [w:] M eister E ckhart in Erfurt, hrsg. von A. Speer, L. Wegener, B erlin -N ew York 2005, s. 4 0 9 -4 2 6 .
V tomto ohledu srv. napr. Z. Uhlif, D eterm inace M arika R vacky na obranu R ehofe XII., „Acta Universitatis Caroline - Historia Universitatis Carolinae Pragensia“, 4 1 /1 -2 : 2001, s. 1 7 7 -1 9 3 . ^
Viz. F.M. Bartos, Stitny a osudy hom ilidfe v nasich zem ich, „Reformaćni Sbormk“, 8: 1941, s. 5 8 -6 4 .
Viz. J. Lehar, Jan M ilic z K rom en ze, [w:] Lexikon ceske literatury: Osobnosti, dUa, instituce, t. 3/1, Praha 2000, s. 2 7 4 -2 7 6 . Srv. P.C.A. Moree, Preaching in the F o urteenth-Century Bohem ia: The Life and Ideas o fM iliciu s de C hrem sir (+ 1 3 7 4 ) and H is Significance in the H istoriograph y o f Bohem ia, Herspice 1999.
pisną transm ise jeho kazani je vsak vylucne latinska. Je to dano jednak tim, źe rukopisne zaznam y kazatelstvi v teto dobe była jeste naprostou vetsinou, byt’ nikoli vyhradne latinske, trebaźe kazam była pronasena ćesky, resp. v narodm ch jazycich vubec. M nohem duleźitejsi vsak je to, źe M ilicovy kazatelske sbirky, a to ja k Abortivus podavajici kazani
V
podobe tem atickych sermonu, tak zejm ena Gracie dei podavajici kazam v podobe exegetickych hom ilii, v źadnem p n p ade nejsou zazna- m em jim pronesenych kazani (af uź v jakekoli form e), ani żadnym i pnpravam i pro pronesena kazani. Naopak, jsou to zcela zretelne vzory, ktere m ely źakum M ilicova kruhu predvest, jak m a vypadat dokonale a podrobne provedene kazani. N a jej ich zaklade było m ożno zjedno- dusenim a zkracenim (jen hypoteticky Ize m luvit o opaćnem zpusobu, to je o prohloubeni a prodlouźeni) vytvorit a posleze prednest kazani vla- stni. I M ihcova rukopisne dochovana kazani, a to jak jejich jednotky, tak cele sbirky, jsou artificialnim i dily urćenym i k ćetbe a vlastne ke studiu;
V
źadnem p n p ad e to nejsou zaznam y obvyklych fluidnich textu beźneho kazatelskeho pisem nictvi. V tom je - pres rozdilnost jazyka - srovnatel- nost se Śtitneho Rećm i nedelm m i a svdtecm m i velice vysoka a v zasadę bezproblem aticka.
Rys receptivnosti je u M iliće jeste vyraznejsi neź u Śtitneho. Ve sbirce Gracie dei (ktera je vnitrne a strukturalne prehlednejsi neź shirka. A b o rti
vus, protoźe obsahuje exegeticke hom ilie - coź je velice duleźite, pro- toźe żadna s nich dosud nebyla vydana, także je treba vychazet prim o z rukopisu) M ilić do znaćne m iry pouze replikuje (nekdy zjednodusem ) text Catena aurea Tomase A kvinskeho s m inim alm m vlastm m au- torskym textem, ktery leckdy spociva jen v uvodu ke kazani, nekdy krom ę toho je vlozeno nekolik m ało spojujicich vet. Diky tom u jso u te- xtova transm ise i rukopisna tradice M ilicovych kazani pozoruhodne sta
bilni a opravdu Ize v tom to p n p ad e hovorit o artificialnich dilech
urćenych ke ćteni, tentokrat dokonce k tichem u ćteni, ja k se to pred-
poklada u studia. N a tom se ukazuje, źe fenom en akulturace je v M ilicove
p n pade jeste vyraznejsi neź v pnp ad e Śtitneho. To vrha zpetne svetlo na
tzv. ćeske hnuti naboźenske, ktere tim nabyva zvlastniho charakteru,
kterem u se dosavadni badani nevenovalo. Trebaźe - oprostim e-li se od
nacionalistickych predsudku - je m ożno pripustit, źe napr. Husovo dilo
je b u d vyrazne zavisle na dile John W ylifa, nebo teologicky rozpaćite,
prece vsak Ize n ci, źe tzv. ćeske naboźenske hnuti se take velice vyrazne
zakładało na diłe M ateje z Janova, jeź vychazi z dom acich podm m ek
a predpokladu, a źe tedy neni pouhym odvarem cizich vzoru a m ysłenek.
prece zde vyvstava potreba noveho zhodnocem , ktera by zohlednila akul- turaćni receptivnost M ilicovu a Śtitneho, vyznam nych osobnosti stojicich u jeho poćatku.
Srovnam e-li Śtitneho Reći nedelm a svdtecm a M ihcovy sbirky Abor- tivus a Gracie dei s torzem starsi polske sbirky Kazania świętokrzyskie, zjistujem e vyrazny rozdil. Kazania świętokrzyskie jso u psana jinym sty
lem a pri zpracovani svych pram enu a predloh pouzivaji jinou techniku, ktera se bhźi obvyklemu, prum em em u zpusobu, kterym były ztvarnovany rukopisy scholastickeho kazatelskeho pisemnictvi. V źadnem pnpade nej- sou hteram im artificialnim dilem, m nohem spise maji charakter fluidniho textu standardniho kazatelskeho pisem nictvi evropskeho stredoveku.
Nevahaji vyuzivat tehdy m odem i hteratury, pricemz m nohdy jde o pouhe aluze, zjevne i skryte citaty se naopak vyskytuji jen docela zndka. Kazania świętokrzyskie jsou tak pram enem jineho typu, se Śtitnym a M ihcem je tudiz nelze srovnavat pnm o, bez dalsich prostredniku a bez sirsiho konte- xtu. Protoze vsak komparativni textove studium stredoevropskeho stre- dovekeho kazatelstvi, byt’jen v nejelementarnej si mire, nebylo dosud pro- vedeno, nemam e dostatek podkładu k vyhodnoceni. To je dosud desidera
tum a zustava to velkou vyzvou pro dalsi badani.
N a druhe strane pozitivni vysledky, ktere prineslo srovnani Śtitneho a M ilicova stylu, jakoż i jej ich techniky prace s pram eny a predloham i, dovoluje ućinit predbeźne zavery, ktere m ohou byt dale rozvijeny.
D uleźite je, źe v obou p n padech se jed n a o ćistou literaturu bez jakekoli souvislosti s praktickou kazatelskou perform anci, nem am e-li za ni po- vazovat funkci collationes, kterou m aji texty Śtitneho, ći funkci vzo- roveho rezervoaru, jiź naplnuji texty Milicovy. Vyznamna je take recep
tivnost, ktery se projevuje v nadobycejnem pouzivani dlouhych citatu, ktere zpnstupnuji myslenky, jez byly v rozvinutejsich zem ich tzv. Starsi Evropy jiź bezne zazite, ktere vsak v nejrozvinutejsi v zem ich tzv. M ladsi Evropy do znacne m iry pusobily jako novinka. N ejdulezitejsi a - upnm - ne reknem e - take nejobtizneji pochopitelne je vsak skutecnost, ze z to- ho,
CO Vliterarnim procesu pisem ne transm ise vidim e jako receptivnost, vznikla inovativnost v kazatelskem procesu oralni perform ance, także se nakonec ceske zeme (vedle stredm a severni Italie na jedne a Nizozem - ska na druhe strane) rozvinuly ve vyrazne centrum nabozenskeho zivota
V
