Josef ŠTÌPÁN Praha
Hovorové spisovné projevy v mluvených médiích
Keywords: colloquial standard discourses, common Czech, everyday language,
natu-ralness, responsibility, spoken media
Klíèová slova: hovorové spisovné projevy, obecná èeština, bìnì mluvený jazyk,
pøirozenost, odpovìdnost, mluvená média
Abstract
The article deals theoretically with colloquial standard discourses in media. It adduces examples of colloquial standard means on the individual levels of the language system. The production of colloquial standard texts, in which naturalness together with responsibility of the speaker play an important role, is generally described. This production is characterised in a complicated situation of spoken media. „Good speech models”, necessary after restoration of social elites after 1989, are important in media for the broad strata of population and should become a subject of linguistic research more often.
Èlánek se zabývá hovorovými spisovnými projevy v médiích teoreticky. Uvádí pøíklady hovorových spisovných prostøedkù na jednotlivých rovinách jazykového systému. Obecnì se popisuje produkce hovorových spisovných textù, kdy se protíná pøirozenost a odpovìdnost mluvèího. Konkrétnì se charakterizuje tato produkce v sloité komunikaèní situaci mluvených médií. „Dobré øeèové vzory”, které jsou potøebné s obnovením spoleèenských elit po roce 1989, jsou v médiích dùleité pro nejširší vrstvy obyvatelstva a mìly by být èastìji ne dnes pøedmìtem lingvistického výzkumu.
0. Pøed více ne ètvrtstoletím F. Daneš, který u døíve uvaoval o obecné èeštinì jako o bìnì mluvené podobì našeho národního ja-zyka, je je na stejné úrovní jako spisovná èeština1(Daneš, Sgall 1964,
1F. Daneš diskutoval na zasedáních Jazykovìdného sdruení hovorovou spisov-nou èeštispisov-nou, jak tam jedspisov-nou konstatovala J. Hlavsová, naše pøední odbornice na mluvenou èeštinu.
Martincová O. a kol., 2005, Neologizmy v dnešní èeštinì. Praha: UJÈ AV ÈR. S o c h o v á Z., P o š t o l k o v á B., 1994, Co v slovnících nenajdete. Novinky v
sou-èasné slovní zásobì. 1. vyd. Praha: Portál.
S v o b o d o v á D., 2005, K nìkterým souèasným vývojovým trendùm v oblasti èeské
slovotvorby. In Západoslovanské jazyky v 21. století, 2. svazek), eds. J.
Svo-bodová, D. SvoSvo-bodová, E. Höfflerová. Praha: PF Ostravské univerzity, s. 129–136.
Š i m a n d l J., 2012, Z nepravidelného tvoøení slov: mechanické krácení a pøiklánìní
slov, blending. On-line: http://www.ujc.cas.cz/miranda2/export/sitesavcr/
ujc/veda-vyzkum/vyzkum/gramatika-a-korpus/proceedings-2012/konferen-cni-prispevky/SimandlJosef.pdf [cit. 8.05.2016].
Š i m a n d l J., 2013, Mechanické krácení a mechanické skládání; blending. On-line: http://www.lexiko.ujc.cas.cz/studie/Problemi_na_neologiiata_v_slavianskite_ ezici_109.pdf [cit. 8.05.2016].
Š r á m k o v á Z., 2012, Máme se bát jazykové automatmánie? On-line: http://www. muni.cz/komentare/3004-mame-se-bat-jazykove-automatmanie [cit. 4.05.2016].
DOI: 10.14746/bo.2017.2.3
„Bohemistyka” 2017, nr 2, ISSN 1642–9893
s. 26), oznaèil hovorovou spisovnou èeštinu jako chiméru (Daneš 1988, s. 24). Dnes je mono toto tvrzení novì posoudit,2protoe èeská spoleènost je v druhém desetiletí 21. století odlišná od spoleènosti to-talitní, která sice spisovnost institucionálnì preferovala, ale která ne-byla tak diferencovaná jako spoleènost souèasná, v ní velkou váhu mají elity. Od elit se hovorová spisovná èeština oèekává.
Pokud jde o ú t v a r h o v o r o v é s p i s o v n é è e š t i n y, je tøeba se zmínit o pojmech hovorovost a spisovnost. Pojem hovorovost nelze chápat jako mluvenost, jde o protiklad kninosti. Ve spoleènosti se posiluje pozice pojmu spisovnost, o èem svìdèí následujících pìt skuteèností. Celonárodní reprezentativní sociolingvistický výzkum postojù ke spisovné èeštinì, který se týkal všech vrstev èeské spoleènosti, roku 2010 ukázal, e 72,1 % procent respondentù uznává její význam v psané i mluvené podobì (Svobodová 2011, s. 91; Svo-bodová, Adámková, Bogoczová, Jandová, Metelková, Svobodová 2011). Jiná je ovšem otázka poklesu aktivní znalosti spisovné èeštiny, na èem má vinu i naše škola, tøebae mnozí uèitelé-èeštináøi s od-povìdným vztahem ke spisovnému jazyku mají zájem o otázky kodi-fikace. Za druhé se nepotvrdilo, e by se obecná èeština stala bìnì mluvenou podobou èeštiny na stejné úrovni jako èeština spisovná, co v poslední dobì dokázal pøedevším R. Šrámek, který se pøi dlouho-dobém výzkumu mluvené èeštiny soustøedil na sloitost stratifikace útvarù èeštiny a ukázal na rozdílnost západního a východního prostoru èeského jazyka. Na západì nivelizace náøeèí vedla ke vzniku a šíøení obecné èeštiny jako mluveného protikladu jazyka spisovného, zatímco na východì je struktura jazykové situace jiná a obecná èeština je tam odmítána nejen jako mluvená podoba èeštiny, ale i jako (jediný) zdroj vývojových inovací spisovné normy (Šrámek 2007, s. 26). Na východì se do pozic jazykového útvaru stojícího nad místním
dialek-tem i nad interdialekdialek-tem, který z nìho vyrùstá, dostává útvar, který silnì tenduje ke spisovnosti. Tento útvar pøedstavuje mluvenou, ná-øeènì více nebo ménì poznamenanou variantu spisovného jazyka, který má dvì velké pøednosti: jednak není náøeèní (tedy komunikaènì omezený), jednak je pøirozenou, ivou, aktivní souèástí kulturního (vzdìlanostního, spoleèenského) profilu jeho uivatelù, který R. Šrá-mek nazývá „útvar mluvené spisovnosti” (ŠráŠrá-mek 2007, s. 29). V naší terminologii jde o hovorovou spisovnou èeštinu. Za tøetí se pomalu zvyšuje poèet lingvistù, kteøí navzdory propagátorùm obecné èeštiny aktivnì ovlivòují vývoj èeštiny pøedevším spisovné, a to jak teore-ticky (Adam 2009, s. 148; Beneš, Prošek 2011, s. 53n.), tak prakteore-ticky, srov. pro bìné uivatele a školy nedávno vydaná obsáhlá kniha ko-lektivu vedeného M. Pravdovou a I. Svobodovou (2014), která kodi-fikuje spisovnou normu a která navazuje na Internetovou jazykovou
pøíruèku. Za ètvrté v médiích se èastìji objevují poøady a èlánky, které
jsou vìnovány spisovné èeštinì.3 A koneènì èeští spisovatelé, kteøí vdy ve znaèné míøe mìli kladný pomìr ke spisovné èeštinì, mají ta-kový pomìr i v souèasnosti (Štìpán 2011a; 2011b, s. 108n.). V progra-mové studii (Štìpán 2015a) byl podán za pouití rozsáhlého seznamu lingvistické literatury podrobný popis hovorové spisovné èeštiny jako jazykového útvaru, popis, lišící se od interakèní lingvistiky, která je poststrukturalistická, jak se tam konkrétnì uvádí.
Cílem toho to èlánku je t e o r e t i c k ý p o p i s h o v o r o v ý c h s p i s o v n ý c h p r o j e v ù (textù) v mluvených médiích.4Tyto
pro-3
Pøed nìkolika lety se oprávnìnì konstatovalo, e chybí jazyková osvìta v mé-diích a konsekventní výuka mluvené spisovné èeštiny ve vyšších školách (Bayero-vá, Nerlichová 2004, s. 191). V poslední dobì byla uiteèná propagace èeštiny v te-levizi, srov. napø. publikace M. Pravdové i J. Saturkové (2007, 2008, 2010), J. Krá-líka a kol. (2009), dále popularizaèní kniha M. Pravdové (2012). I v souèasné dobì se o èeštinì mluví a píše v médiích pøedevším díky pracovníkùm oddìlení jazykové kultury, onomastiky, gramatiky a dialektologie Ústavu pro jazyk èeský AV ÈR.
4
Jsem si vìdom toho, e je tøeba mluvený jazyk zkoumat i empiricky, a to také sociolingvisticky. Èlánek je však mínìn jako výzva k diskusi, která je potøebná, proto-e dnes je v èeštinì a v èeské lingvistice u jiná situace, ne byla v 60. a 90. letech 2
U J. Hrbáèek (1995, s. 60–61) doporuèuje neoslabovat postavení spisovné èeštiny, dret dál spisovnou a hovorovou èeštinu pod jednou støechou a rozvíjet mluvnou formu spisovné èeštiny, protoe èeština obecná se zøejmì nestane celonárodním komunikaèním útvarem a „demokratizace” veøejných projevù smìrem k nespisovnosti by se nemìla pøehánìt.
jevy chápeme novì ve vztahu k pojmùm pøirozenost a odpovìdnost mluvèího. Nejprve struènì uvedeme nìkteré pøíklady hovorových spisovných prostøedkù na jednotlivých rovinách jazykového systému, které jsou v hovorových spisovných projevech uívány (1), popíšeme obecnì problematiku produkce hovorových spisovných textù (2) a všimneme si konkrétnì této produkce v souèasných mluvených mé-diích (3).
1. Hovorové spisovné prostøedky
Hovorové spisovné prostøedky jsou kodifikovány na všech rovi-nách jazykového systému a vymezitelné vdy pøedevším v protikladu ke spisovným prostøedkùm kniním, nìkteré hovorové prostøedky se u neutralizují.5
Na fonologické rovinì bývá hovorové í (ý) proti kninímu é v zá-kladech slovech líp, míò, oblíknout se, kolíbka a ve zdrobnìlinách
kamínek, plamínek, kolínko, køidýlko, plátýnko; u adverbií dochází
k odsouvání koncovky -e, srov. výšeuvedené líp, míò, dále víc. V morfologii jsou to:
– zájmena: navštívil m o j i / t v o j i / s v o j i sestru; s m o j í, t v o j í,
s v o j í sestrou (ne jen mou, tvou, svou), navštívil jsem h o (nemusí
být jej); obejdeme se b e z n ì j (nemusí být bez nìho); – èíslovky: tøech, ètyøech (ne jen tøí, ètyø);
– slovesa: peèu, mùu; peèou, mùou (ne pouze peku/pekou; mohu/
/mohou); øíct, moct (ne jen øíci, moci); dìkuju, dìkujou (ne jen dìkuji, dìkují); klepnul (ne jen klepl); nesem, tisknem, jedem (vedle neseme, tiskneme, jedeme);
– substantiva: diplomati, lidi (ne jen diplomaté, lidé); – adverbia: radši (ne jen radìji), taky…
Syntaktické hovorové prostøedky roviny jazykového systému by-ly na základì empirického výzkumu podrobnì popsány jinde (Štìpán 2015a, s. 149–152). Patøí k nim i mnohé další, napø. elipsa støední vìty v podøadném souvìtí (srov. Rozhlédl se nahoru, komu hlas patøí), kte-rá se liší od výchozího souvìtí s øetìzcovou závislostí vedlejších vìt (srov. Rozhlédl se nahoru, aby zjistil, komu hlas patøí), je má ji cha-rakter neutrální a kniní (k tomu podrobnìji Štìpán 2015b).
V lexikologii jsou hovorovými prostøedky pøedevším univerbizá-ty: èeštináø, angliètináø; státnice; generálka; dálkaø, výškaø, tyèkaø. Ty jsou nesporné z hlediska spisovnosti. Pøíznakové jsou u univerbi-záty panelák, Václavák, nejsou hovorovými spisovnými prostøedky.
Vìtšina uvedených hovorových spisovných prostøedkù jazykové normy je kodifikována v základních mluvnicích a slovnících. Bylo by tøeba, aby tomu bylo i nadále. Je však znepokojující, e autoøi pøipra-vovaného Akademického slovníku souèasné èeštiny zavádìjí ve zve-øejnìné koncepci nový kvalifikátor kolokviální (Kochová, Opavská 2016, s. 71n.),6snad aby se ulehèila práce lexikografùm. Tento kvali-fikátor je mínìn pro oznaèení jednotek pøíznaèných pro mluvený neformální jazyk, a to pro slova v dosavadních slovnících oznaèovaná jako hovorová (spisovná) a obecnì èeská (nespisovná) vedle kvalifi-kátorù dialekt., region., apod. Termínem kolokviální by nový slovník nejen mátl uivatele dosavadních slovníkù, kteøí èasto poadují infor-maci o tom, zda jisté slovo je spisovné nebo nespisovné, ale do kodifi-kace by se tak dostala i slova obecné èeštiny a tím by se oslabila inte-grita spisovné èeštiny.
2. Produkce hovorových spisovných projevù
Po uvedení hovorových spisovných prostøedkù na jednotlivých rovinách jazykového systému (langue) pøejdeme nyní k øeèi, k
produ-6 Jde o termín F. Èermáka (srov. Èermák, Hronek, Machaè 1994, s. 16), který dlouhodobì usiluje o pospisovòování (standardizování) postøedkù obecné èeštiny. minulého století. Nìkteøí èeští lingvisté se však takové diskusi brání. Vìøím však,
e se postupnì prosadí pluralita názorù na mluvený jazyk. 5
Kodifikace hovorových spisovných prostøedkù je sloitá záleitost. Vycházíme z kodifikace B. Havránka i A. Jedlièky (1988). Bude tøeba tuto kodifikaci dále zpøes-òovat výzkumem souèasné èeštiny na celém území Èeska (viz Ulièného kritérium spisovnosti, jím je všeobecná regionální pøijatelnost), citlivì posuzovat, nakolik prostøedky obecné èeštiny (napø. Anglièani, oblíknout se, tisknul, zbyde) pronikly do hovorových spisovných projevù tak, e u patøí do útvaru hovorové spisovné èeštiny.
kci spisovných projevù (textù).7Pøi této produkci prvky spisovného jazykového systému vstupují pøi dané komunikaèní potøebì do kon-krétních jazykových projevù a získávají stylistickou charakteristiku na ose kninost – neutrálnost – hovorovost. Hovorové spisovné proje-vy (texty) vznikají jako signalizace8 pøirozenosti a odpovìdnosti mluvèího z prostøedkù hovorové spisovné èeštiny jako útvaru a dal-ších prostøedkù spisovné èeštiny vyjma prostøedkù kniních. Vìdomì abstrahujeme od stylu jazykového projevu9 a od míšení kódù, které nemùe být rozhodující pøi popisu hovorových spisovných projevù.10
Pro popis hovorových spisovných projevù jsou závané ji uve-dené pojmy pøirozenost a odpovìdnost pøi uití jazykového systému v øeèové komunikaci. Oba pojmy jsou v komplementárním vztahu. P ø i r o z e n o s t11je v pomìru k autorovi a je spojena s mluveností a s uvolnìností mluvèího, s nenuceností, bezprostøedností, s
vyuívá-ním prostøedkù osobního kontaktu a s vyjádøevyuívá-ním urèitých pocitù, s pøirozeným zpùsobem øeèi. Naproti tomu o d p o v ì d n o s t12 ve vztahu k uívání jazyka je sociální jev, rozumíme jí vìdomí závaznosti spisovné normy,13je v pomìru pøedevším k adresátovi a je spojena s vzdìláváním školním i mimoškolním a s kultivováním jazyka. Od-povìdnost k jazyku není dána nìjakými pøíkazy lingvistù, ale vnitøním ztotonìním se (interiorizací) mluvèího s historicky vzniklou spisov-nou normou a kodifikací. V tom smyslu je odpovìdnost také ve vztahu k autorovi, k nìmu samému. Odpovìdnost mají pøedevším mluvèí, kteøí mají k èeštinì vztah profesionální, jako jsou moderátoøi, komen-tátoøi, spisovatelé, novináøi, politici, uèitelé, knìí, apod. Profesionál-ní mluvèí znají a dodrují kodifikaci. Je velice dùleité, e pojmy pøi-rozenost a odpovìdnost mají stupòovitý charakter, co znamená, e kadý z nich má na jedné stranì maximální hodnotu, na stranì druhé hodnotu minimální. Pøitom se oba pojmy doplòují, pøedevším od-povìdnost „koriguje” pøirozenost14v tom smyslu, e být maximálnì odpovìdný je nepøirozené ve výše vymezeném smyslu, takový mluvèí
nosti, keï je materinským jazykom všetkých èlenov jazykového spoleèenstva, t.j. všetci si ho osvojujú prirodzeným sp?sobom ako preferovaný jazyk (jazykový útvar), pokial niet prirodzenej motivácie na preferovanie iného jazyka (útvaru)” (Dolník 2010, s. 224). V zahranièní jazykovìdì existují i další teorie pøirozenosti (Dressler, Mayerthaler, Panagl, Wurzel 1988). Patoèkùv filozofický koncept „pøiro-zeného svìta” se v kognitivní lingvistice chápe jako korelát jazykového (naivního) obrazu svìta na rozdíl od vìdeckého obrazu svìta (Vaòková 2005, s. 26). Obecnì je tedy problematika pojmu pøirozenost dost sloitá.
12
Jazykovou odpovìdnost postulovalo u první èíslo „Slova a slovesnosti”, orgán Praského lingvistického krouku (Havránek, Jakobson, Mathesius, Mukaøovský, Trnka 1935, s. 3). O odpovìdnosti za kulturu vlastního vyjadøování psala nedávno výstinì renomovaná odbornice na mluvenou èeštinu M. Krèmová (2009, s. 181).
13
Pøíznaèná je stále nechu „protivníkù” spisovné èeštiny uívat základní pojem jazyková norma, jak uiteènì konstatoval u R. Adam (2007a, s. 187).
14
O. Ulièný (2007, s. 176) ukazuje, e pøirozenost komunikace „je moné spatøo-vat i v dnes stále bìnìjší vulgarizaci soukromé i veøejné komunikace” a e se „tzv. pøirozenost musí, chce-li být mluvèí úspìšný, v soukromé i veøejné oblasti podøídit socializaci.”
7
Pro spisovnost je ovšem dùleité i oèekávání posluchaèù, které se mnohdy liší od zámìru nebo schopnosti mluvèích.
8K pojmu signalizace v lingvistice srov. K. Svoboda (1972, s. 18). 9Podle P. Trosta (1939) jazykový projev „je strukturní celek sui generis”. 10Styl jazykového projevu a míšení kódù rùzných jazykových útvarù jsou èasto pøedmìtem popisu interakèních lingvistù. Zkoumání míšení kódù pøedevším v mlu-vené a internetové komunikaci má z hlediska jazykové kultury smysl jen tehdy, jestli-e se popisuje, jakým zpùsobem pùsobí nespisovné jazykové útvary na jazyk spisov-ný a naopak.
11Pojem-termín pøirozenost chápeme podobnì jako P. Sgall (2005; 2010, s. 87), který pøi zamìøení na morfologii uvauje o pøirozenosti autora vùèi sobì samému (nedìlat si komunikaèní násilí, do nièeho se nenutit, mluvit, jak jsem zvyklý, tedy i nespisovnì). Také podle M. Krèmové (1999, s. 222), která uvauje o ne jednoduché tvarové soustavì èeštiny, „vìtšina komunikace probíhá mimo oficiální situace, a tak si osvojujeme pøirozenou cestou jednu nebo více neprestiních variet národního jazyka”. Jinak chápe pøirozenost u morfologických jevù R. Adam (2007b, s. 114), po-dle kterého neplatí, e „pøirozenosti odporují prostøedky kniní”, protoe nìkdy vní-matel projevu jako nepøirozené naopak pociuje prostøedky nespisovné. Dodejme, e napø. mladí lidé v nìkteré konkrétní situaci mohou pouívat s jistou ironií kniní prostøedky jako pøirozené. J. Dolník pojímá pøirozenost ve slovenštinì, kde spisovný jazyk má vysokou presti, takto: „Stav prirodzenosti jednotlivca koreluje se stavom prirodzenosti spisovného jazyka. Spisovný jazyk je vtedy v ideálnom stave
prirodze-uívá toti kniní, popø. hyperkorektní jazykové prostøedky, být maximálnì pøirozený je zase v médiích neodpovìdné, mluvèí se na veøejnosti vyjadøuje pomocí nespisovných jazykových prostøedkù.
Pøi klasifikaci textù, jejich poèet je nekoneèný, mùeme konstato-vat, e jsou dva póly s maximálními hodnotami existujícími tak, e jestlie se maximální odpovìdnost v textu sniuje, zvyšuje se pøirozenost, a tak odpovìdnost pøechází v pøirozenost a naopak. M a x i -m á l n í o d p o v ì d n o s t autora nachází-me ve veøejných, pøiprave-ných, psaných textech odborpøiprave-ných, a to vìdeckých, protoe právì vìd-ci pøedstavují takové uivatele jazyka, kteøí se celoivotnì vzdìlávají a v rámci tohoto vzdìlávání odpovìdnì a zámìrnì uívají spisovný ja-zyk, a to jazyk mateøský a dnes i angliètinu. Tato maximální odpovìd-nost není v souladu s uíváním prostøedkù bìnì mluveného jazyka a s jazykovými prostøedky substandardními (Pøíruèní mluvnice
èeš-tiny 1995, s. 18). Maximální odpovìdnost se ve vìdeckých textech
projevuje nejen po stránce morfologické, ale i fonologické, syntak-tické a lexikální. Naproti tomu m a x i m á l n í p ø i r o z e n o s t au-tora je v neveøejných, nepøipravených, mluvených textech, které ovšem jsou nejrùznìjšího druhu, pøíkladem mùe být pøedevším ne-spisovný jazykový projev v rodinì (o spontánní mluvì støedoèeské rodiny z hlediska útvarového Štìpán 2004). Pøirozenosti odporují podle našeho názoru jazykové prostøedky kniní (srov. Jedlièka 1973) a hyperkorektní (srov. Chromý 2007). Maximální pøirozenost se pro-jevuje opìt na všech rovinách uívání jazykového systému. Dùleité je, e tam, kde se p r o t í n á o d p o v ì d n o s t a p ø i r o z e n o s t m l u v è í h o, tam s e v y s k y t u j í h o v o r o v é s p i s o v n é p r o -j e v y (t e x t y) mluvené èeštiny, v nich ne-jsou -jazykové prostøedky kniní. V dalším výkladu nás zajímá prostøedí, v nìm se tyto projevy realizují, a to veøejné projevy.
Døíve ne se budeme zabývat èeštinou v mluvených médiích v uve-deném smyslu, upozorníme na to, e podrobná klasifikace hlavnì dia-logických ánrù mluvených diskursù v konfrontaci se psanými zvláštì z hlediska interakèní lingvistiky, klasifikace, je je opøená o dùklad-nou znalost zahranièní vìdecké literatury, je v publikaci S. Èmejrkové
i J. Hoffmannové (2011) jistým vyvrcholením mnohaletého kolektiv-ního výzkumu oddìlení stylistiky a lingvistiky textu Ústavu pro jazyk èeský a je popisem, který zaznamenává nepøeberné a rùznorodé mno-ství komunikaèních situací z øady hledisek. Tento týmový interakèní výzkum mluvených diskursù zdùrazòuje oblibu nespisovné spontánní mluvené øeèi s její nepøipraveností, neformálností,15 s její bezpro-støedností, ivostí a nenuceností v médiích. Interakèní lingvistika je dnes u nás nejvlivnìjší koncepcí pøi zkoumání mluvené èeštiny. V rámci plurality lingvistiky však mohou být i jiné názory na mluvený jazyk.
3. Produkce hovorových spisovných projevù v médiích
Média16jako prostøedky veøejné komunikace mají vedle školy vel-ký vliv na formování úrovnì komunikace ve spoleènosti.17V médiích funguje konkurence, boj o posluchaèe a diváka, ne vdy však v úsilí o kultivované projevy, ale ve vìtšinì médií spíše v hledání „senzaè-ních” témat a programù. Jistì nechceme, aby v rozhlasových a
televiz-15 Dvojice neformálnost – formálnost jazykových projevù u pøedem hodnotí spisovné projevy jako formální. Vhodnìjší je dvojice spontánnost – odpovìdnost. Zdùrazòováním toho, e se dnes posiluje neformálnost komunikace, se odvádí po-zornost od potøeby spisovného vyjadøování.
16
U pøed válkou se B. Havránek (1936, s. 132n.) zabýval sociální nosností spi-sovného jazyka v novinách a rozhlase. Novì se vztahem spispi-sovného a nespispi-sovného jazyka z hlediska medializace veøejné a soukromé komunikace zabývá pøedevším na mluvené èeštinì J. Jirák (2006), který se dotýká pravidelností a komunikaèních zvyklostí oblasti tzv. mediální komunikace, tedy (para)sociálních komunikaèních aktivit, jejich povahu urèují funkèní, organizaèní a technologické monosti a ome-zení tzv. masových médií.
17
Zde nám jde o média, v nich se uplatòuje mluvená èeština. Té byl vìnován sbor-ník (Èmejrková, Hoffmannová 2003), monotematické èíslo 1–2/08 èasopisu „Èeština doma a ve svìtì”, soubor èlánkù v „Jazykovìdných aktualitách” è. 3 a 4 – 2008 a nej-novìji monografie (Èmejrková, Hoffmannová 2011). O psané èeštinì v médiích z hle-diska lexikálnìstylistických prostøedkù srov. nejnovìji B. Junková (2010), kde je uve-dena rozsáhlá lingvistická literatura o publicistických textech psaných i mluvených.
ních relacích byla jen spisovná èeština,18jsou typy mediálních relací, ve kterých se dnes èasto veøejná a privátní sféra komunikace prostu-pují a v nich je tedy na místì uívání nespisovných jazykových pro-støedkù. V rozhlase a televizi je však celá škála zajímavých poøadù od zpravodajských pøes nauèné a vzdìlávací a k dialogùm i monologùm významných osobností naší vìdy, kultury, politiky atd., které mají charakter komunikaèních situací veøejných, v jejich mluvené èeštinì mají místo h o v o r o v é s p i s o v n é p r o j e v y.19Veøejná média20 plní toti integrující funkci, protoe celému národu patøí z jazykových útvarù jen spisovná èeština, její mluvenou podobou v médiích je prá-vì hovorová èeština.
Pøed rokem 1989 podávala média oficiální obraz reality, programy byly pøísnì øízeny, take nebyl prostor pro spontánní rozhovory, jazyk byl témìø zcela spisovný (Hedin 2005). Spisovná èeština byla nepøí-znakovým kódem, prvky obecné èeštiny byly vdy pøíznakové.21 V souèasné dobì je patrné rozšíøení spektra druhù dialogických
poøadù zejména o ty, v nich je nespisovné vyjadøování spíše nepøí-znakové. Proto v posledních letech bývají èeské veøejné mluvené dis-kursy èasto zkoumány v celé své šíøi a bývá konstatováno, e se posi-luje tendence „od formálnosti k neformálnosti”.22Nejèastìji se to vys-vìtluje argumenty, které podala I. Nebeská, podle ní „za posledních 60 let se podstatnì zmìnily normy chování” (od sebeovládání k bez-prostøednosti) a „v øadì dílèích spoleèenství je presti spisovného ja-zyka nízká” (Nebeská 1996, s. 105). Dnes na rozdíl od devadesátých let minulého století je tato presti vyšší, jak ukazují výsledky exaktní-ho reprezentativníexaktní-ho sociolingvistickéexaktní-ho výzkumu postojù ke spi-sovné èeštinì z roku 2010 (viz úvodní oddíl èlánku 0). Presti spisov-ného jazyka je spojena s návratem k hodnotám humanitního vzdìlání, jak tvrdil u po roce 1989 J. Kraus (1993, s. 146), ale od devadesátých let do dneška došlo ještì k výrazné zmìnì, spoleènost se po procesech privatizace diferencovala a znovu v ní vystupují do popøedí nejrùznìj-ší etikety, pøibliuje se svou sociální strukturovaností spoleènosti první republiky, která vytvoøila jistou oficialitu, civilní patos, normy myšlení a chování, jistou etiketu spojenou s etikou. Spoleènost se však od té doby také promìnila; v dnešní dobì, která má i elektronickou vi-zuální (internetovou) i audiální (mobilní) komunikaci, pozorujeme v ivotì vìtší rychlost a v televizi a rozhlase nejen konverzaèní uvol-nìnost, ale v komerèních médiích také inflaci blábolení, které nahra-zuje umìní konverzace.23 Po období spoleènosti, která byla øízena z jednoho centra a kdy se èeština v médiích nivelizovala, dochází nyní k její znaèné diferenciaci. Nejene se šíøí obecná èeština, ale v Èe-chách v nìkterých vrstvách spoleènosti roste také presti spisovné
22
Tato tendence je patrná i v psané beletrii, v ní pøedevším od šedesátých let pozorujeme u jejích významných pøedstavitelù (Hrabal, Škvorecký aj.) odvrat od spisovné èeštiny. Protoe spisovná èeština plní vyšší komunikaèní funkci, proto se pociuje jako jistá forma patosu, jen je základem všech ideologií a abstraktních zobecnìní, naproti tomu obecná èeština posiluje dojem autenticity textu (Štìpán 2011a, s. 6).
23
O umìní konverzace psal i s vyuitím starší odborné literatury podrobnì J. Hrbá-èek (1983).
18
Na Moravì a ve Slezsku, kde vadí obecnìèeské prvky v mluvené èeštinì médií, je ovšem velký zájem o spisovnou èeštinu v médiích. Mnozí herci a hereèky (jistì i další profese) z Moravy a ze Slezska, kteøí v bìném dorozumívání jsou zvyklí od dìtství pouívat hovorovou spisovnou èeštinu (viz výše Šrámkùv útvar mluvené spisovnosti), pøispívají i po pøíchodu do Prahy v médiích ke konstituování hovorové spisovné èeštiny, i kdy tlak obecné èeštiny na nì po jejich pøíchodu do Prahy je v soukromém ivotì znaèný.
19
V mluvených médiích je pro vztah spisovnosti – nespisovnosti ovšem zásadní zøetel k ánrovému a dalšímu rozlišení (napø. zpravodajství ètená, komentáøe a pøí-spìvky ètené, pøipravené nebo tvoøené ad hoc, polemiky atd.).
20
N. Bermel (2010, s. 27) ukázal, e v Èechách posiluje pøedevším dimenze ve-øejná – soukromá sféra pøi pomìru novodobé spisovné èeštiny k bìnì mluvenému jazyku.
21
V revoluèní dobì hned po roce 1989 mìly výrazy norma, normalizace konotaci krajnì negativní, a to i ve vztahu k jazyku asi ve všech postkomunistických zemích. Byly vytìsnìny poadavkem tolerance, èasto bezbøehé. V souèasné dobì se právem uvádí u øady lingvistù pojem norma jako klíèový pojem èeského jazykovìdného myšlení. Bohuel u nìkterých jazykovìdcù pøetrvávají stále ještì negativní postoje k jazykové normì.
èeštiny i pøi mluvené komunikaci. Na Moravì a ve Slezsku je tato presti ji tradiènì vyšší.
V mluvených poøadech souèasných médií nìkdy sílí trend uvolnì-nosti, nenuceuvolnì-nosti, hravé spontánnosti a „leérnosti”, dokonce nìkteøí profesionální mluvèí, jako jsou pøedevším herci, dále rozhlasoví nebo televizní novináøi, kulturní pracovníci atd., se stylizují do nonkon-formních póz, snaí se navodit „intimní” situaci, ale také pùsobit „ne-nucenì” nebo se stylizovat do „lidového tónu”. Uívají obecnou èešt-inu ne pøíleitostnì, ale dùslednì a vìdomì v oficiálních veøejných projevech. Posluchaèi to pak posuzují nikoli jako tematizaci obsahu øeèi, ale jako tematizaci výjimeènosti kódu mluvèího. A proto zase sílí pøedevším ve veøejném prostoru zájem o spisovnou èeštinu (srov. výše pozn. 3).
Dnes u existuje bohatá jazykovìdná literatura, je se zabývá mlu-venou èeštinou v médiích (viz poznámky 16, 17). V minulosti se èasto tato problematika zkoumala z hlediska jazykové kultury, kritizovala se nízká jazyková úroveò nìkterých veøejných projevù; tìmto starším pracím se nebudeme vìnovat.24V dobì velké nadvýroby duševních a pseudoduševních produktù (napø. nìkteré televizní seriály), o které je znaèný zájem mezi diváky a posluchaèi, ale jejich hodnota je pochybná, je tøeba se však zabývat také tìmi mluvèími, kteøí i v z á -b a v n ý c h p r o g r a m e c h25 v e d l e p ø i r o z e n o s t i v y s t u -p u j í t a k é s o d -p o v ì d n o s t í k uívání jazyka, jazyk není -pro nì jen nekultivovaná hra se slovy a póza, ale uívají pøirozenì spisovnou èeštinu, je to výraz jejich opravdového a niterného proívání jazyka a komunikace. Uvìdomují si toti, e také spisovná èeština, kterou mnohdy získali díky vynikajícím uèitelùm a ve škole, je jejich vlast-nictvím.
V rámci posilování integrity spisovné èeštiny je tøeba se vìnovat zkoumání dialogických i monologických mluvených spisovných ja-zykových projevù v médiích26z hlediska vyuívání prostøedkù hovo-rové spisovné èeštiny, protoe právì takové mluvené projevy ovliv-òují významnou mìrou upevòování spisovné normy ve spoleènosti. Uiteèné je spojení øeèový vzor, jak ho uila v ortoepickém pojednání Z. Palková (2008–2009, s. 21), kdy do mluvní kompetence èlovìka zahrnula vedle vlastní mluvní èinnosti také øeè, kterou èlovìk slyší ve svém okolí od lidí, které povauje za autority. Pùsobení tohoto vzoru si èasto neuvìdomujeme. Pojem øeèový vzor Z. Palkové si adaptujeme v tom smyslu, e nás zajímají v médiích jen „d o b r é ø e è o v é v z o r y” pro nejširší vrstvy obyvatelstva.27Tyto vzory uívají kodi-fikovanou spisovnou èeštinu vèetnì èeštiny hovorové nejen na rovinì fonetické (fonologické), ale i na ostatních rovinách jazykového sys-tému. Jak ukázal reprezentativní sociolingvistický výzkum (Svobo-dová, Adámková, Bogoczová, Jan(Svobo-dová, Metelková, Svobodová 2011, s. 90), naše veøejnost za pøíklady dobrých vzorových uivatelù spi-sovné èeštiny ze souèasných pøedstavitelù politiky, médií a kultury v nejširším smyslu povauje nejèastìji Václava Klause, Marka Ebe-na,28Ladislava Špaèka a zesnulého Václava Havla. Dále jsou uvádìni Zdenìk Svìrák, zesnulý Radovan Lukavský, Aleš Cibulka, Václav
26
Ty se shromaïují v korpusech mediálních veøejných mluvených projevù. Na základì mluvených debatních (dialogických) projevù televizních se vytváøí ji delší dobu korpus DIALOG (Èmejrková, Jílková, Kaderka 2004), který se zkoumá z inte-rakèního hlediska. Novìji se konstituuje korpus monologických rozhlasových nahrá- vek pøedevším zpravodajských poøadù MONOLOG (Štìpánová 2011), který má slouit zejména k výzkumùm z fonetického (ortoepického) pohledu.
27
V germanistice se pro vzory v médiích uívá termínu modelový mluvèí a pisatel (Dovalil 2006, s. 98). Protoe jde u modelových mluvèích pøedevším o produkování jen pøipravených jazykových projevù zpravidla moderátorù zpravodajství, je v nich jistá distance mezi produktorem a recipientem. Starší je pojetí V. Ertla (1929, s. 42n.), který zjišoval dobrého autora v beletrii.
28
M. Eben je povaován za nejoblíbenìjšího moderátora, protoe v èeském pro-støedí je vysoko hodnoceno jeho vyjadøování a konverzování kultivovaným zpùso-bem (srov. Èmejrková, Hoffmannová 2011, s. 289).
24
Z tìch nejnovìjších upozoròujeme jen na pøíspìvek P. Vybírala (2008), v nìm se zabývá kritickými pøipomínkami divákù k jazykové kultuøe zpravodaj-ství Èeské televize. V psané èeštinì médií ètenáøi ještì více oèekávají spisovný jazyk.
25
K propojení zábavy s informacemi, politikou, vzdìláváním a výchovou v mas-médiích srov. M. Pravdová (2003).
Moravec,29Tomáš Halík a Hana Maciuchová. Bude tøeba ještì dalším výzkumem rozšíøit uvedený seznam tìchto profesionálních uivatelù èeštiny v televizi a rozhlase (moderátorù, komentátorù, redaktorù, pøekladatelù, uèitelù, politikù, knìí a jiných).30
4. Závìr
Cílem èlánku bylo ukázat, e pojem/termín hovorová spisovná èeština je pøi pluralitì názorù na mluvený jazyk uiteèný ve vìdeckém lingvistickém popisu, protoe jde o jazykový útvar, prostøednictvím kterého ve veøejných mluvených projevech pùsobí bìnì mluvený ja-zyk, a to pøedevším obecná èeština, na jazyk spisovný.
Pøi útvarovém zkoumání èeštiny v mluvených médiích, které je bytostnì sociálnì podmínìné, je ve veøejné komunikaci dùleitá od-povìdnost mluvèího pøi uívání jazyka, tj. vìdomí závaznosti spi-sovné normy, která se nechápe jako diktát, ale jako vnitøní ztotonìní mluvèího se spisovnou normou, co povaujeme za základ naší kon-cepce. Tato odpovìdnost musí však být nutnì spojena s pøirozeností; pøirozenost spojená s mluveností je projevem dynamiky jazyka, pro-mìnlivosti, jeho vývoje pøes variantní (dubletní) jazykové prostøedky. Dùleitým faktorem spisovnosti je také oèekávání posluchaèù.
V první polovinì šedesátých let minulého století se napø. v beletrii zaèala šíøit èeština obecná. Tøebae v lingvistice mìli mocenskou pøe-vahu šiøitelé hovorové spisovné èeštiny a P. Sgall s propagací obecné èeštiny byl celkem osamocený, musel svou programovou sta pub-likovat v zahranièí (Sgall 1960).31Tehdejší oficiální pøedstavitel èeské lingvistiky J. Bìliè (1959) chybnì ztotonil spisovnou èeštinu s èešti-nou kniní (k tomu J. Štìpán 2009, s. 61) a pøíliš ambicióznì
prosazo-val šíøení hovorové spisovné èeštiny, která byla ještì málo konsti-tuována, do všech vrstev spoleènosti, co ovšem bylo nereálné. Ve druhém desetiletí 21. století je situace jiná, v èeské spoleènosti je u vrstva, od které se oèekává hovorová spisovná èeština. Proto naléha-vým úkolem dnešní èeské lingvistiky (gramatiky, fonetiky, lexikolo-gie, stylistiky, sociolingvistiky atd.) je vyhledávat dobré øeèové vzory, které vytváøejí v médiích hovorové spisovné jazykové projevy, a exaktnì empiricky analyzovat tyto projevy. Lingvistika tak pøispìje k tomu, aby se hovorová spisovná èeština jako jazykový útvar dále konstituovala. Mohou pomoct ovšem i média a škola, které budou šíøit hovorovou spisovnou èeštinu od dobrých øeèových vzorù a od elit, nositelù vzdìlanosti do dalších vrstev èeské spoleènosti jako pro-tiváhu šíøení obecné èeštiny.
Literatura
A d a m R., 2007a, K diskusi o spisovné a »standardní« èeštinì, „Slovo a slovesnost” 68, s. 184–189.
A d a m R.,2007b, »Senátorka umøela.« K jazykové kultuøe veøejnoprávního
televiz-ního a rozhlasového zpravodajství. In V. Lábus, K. Váòová (eds.), Euro-lingua & Eurolitteraria 2006, Liberec: Technická univerzita v Liberci,
s. 108–115.
A d a m R., 2009, Nad knihou o jazykové regulaci, „Naše øeè” 92, s. 145–155. B a y e r o v á - N e r l i c h o v á L., 2004, Jazykový úzus vs. postoj k jazyku v Èechách:
výsledky empirického a sociolingvistického výzkumu v západních Èechách a v Praze, „Slovo a slovesnost” 65, s. 174–193.
B ì l i è J.,1959, Bojujme za upevòování a šíøení hovorové èeštiny, „Èeský jazyk a literatura” 9, s. 433–441.
B e n e š M., P r o š e k M., 2011, Ke konceptu minimální intervence, „Slovo a slovesnost” 75, s. 39–55.
B e r m e l N., 2010, O tzv. èeské diglosii v souèasném svìtì, „Slovo a slovesnost” 71, s. 5–30.
È e r m á k F., H r o n e k J., M a c h a è J. (eds.), 1994, Slovník èeské frazeologie
a idiomatiky. Výrazy slovesné A – P, Praha: Academia.
È m e j r k o v á S., H o f f m a n n o v á J. (eds.),2003, Jazyk, média, politika, Praha: Academia.
È m e j r k o v á S., H o f f m a n n o v á J. (eds.), 2011, Mluvená èeština: hledání
funkèního rozpìtí, Praha: Academia.
29
Jeho jazykem se z hlediska konverzaènìanalytického zabýval M. Havlík (2008).
30
Z. Hlavsa (1995, s. 154) ukázal, e moderátoøi v rozhlase a televizi by mìli být jako dobøí autoøi vzorem mluvené komunikace.
31
Bezprostøednì na ni však navázala na stránkách Slova a slovesnosti diskuse, kterou souhrnnì zpracoval J. Kraus (2004, s. 13n.).
È m e j r k o v á S., J í l k o v á L., K a d e r k a P., 2004, Mluvená èeština v
televiz-ních debatách: korpus DIALOG, „Slovo a slovesnost” 65, s. 243–269.
D a n e š F., 1988, Pojem »spisovného jazyka« v dnešních spoleèenských
podmín-kách. In R. Brabcová, F. Štícha (eds.), Dynamika souèasné spisovné èeštiny z hlediska lingvistické teorie a školské praxe. Praha: Univerzita Karlova,
s. 21–28.
D a n e š F., S g a l l P., 1964, Jazyk a souèasná spoleènost. In P. Sgall et al., Cesty
moderní jazykovìdy, Jazykovìda a automatizace. Praha: Orbis, s. 7–30.
D o l n í k J., 2010, Teória spisovného jazyka se zrete¾om na spisovnú slovenèinu. Bratislava: VEDA, vydavate¾stvo Slovenskej akadémie vied.
D o v a l i l V., 2006, K úvahám o spisovném/standardním jazyku: pohled ponìkud
z širší perspektivy, „Slovo a slovesnost” 67, s. 96–102.
D r e s s l e r W.U., M a y e r t h a l e r W., P a n a g l O., W u r z e l W.U., 1988,
Leitmotifs in Natural Morphology, Amsterdam: F. Benjamins.
E r t l V., 1929, Èasové úvahy o naší mateøštinì, Praha: Nákladem Jednoty èeskoslo-venských matematikù a fysikù.
H a v l í k M., 2008, Otázky Václava Moravce. In A. Jaklová (ed.), Èlovìk – jazyk –
text. Sborník z mezinárodní lingvistické konference konané u pøíleitosti ivotního jubilea prof. PhDr. Jana Koøenského, DrSc., Èeské Budìjovice 18.–22. záøí 2007, Èeské Budìjovice: Jihoèeská univerzita, s. 195–199.
H a v r á n e k B., 1936, Vývoj spisovného jazyka èeského, [in:] Èeskoslovenská
vlastivìda, Praha: Sfinx-Bohumil Janda, s. 1–144.
H a v r á n e k B., J a k o b s o n R., M a t h e s i u s V., M u k a ø o v s k ý J., T r n -k a B., 1935, Úvodem, „Slovo a slovesnost” 1, s. 1–7.
H a v r á n e k B., J e d l i è k a A., 1988, Èeská mluvnice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
H e d i n T., EDIN, 2005, Changing Identities: Language Variation on Czech
Tele-vision, Stockholm: Stockholm University,.
H l a v s a Z., 1995, K persvazivním prostøedkùm èeské publicistiky. In J. Janèáková, M. Komárek, O. Ulièný (eds), Spisovná èeština a jazyková kultura 1993, Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, s. 149–155.
H r b á è e k J., 1983, Poznámky k funkèním stylùm prostì sdìlovacímu, hovorovému a
konverzaènímu. In K. Kuèera – J. Štìpán (eds.), Slavica Pragensia, 26: Problémy stylistiky, Praha: Univerzita Karlova, s. 111–114.
Hr b á è e k J., 1995, Hovorová èeština, [in:] Pøednášky z XXXIV. a XXXV. bìhu
LŠSS. Praha: Univerzita Karlova, s. 53–61.
C h r o m ý J., 2007, Tzv. hyperkorektnost a její vztah ke kodifikaci èeštiny, „Naše øeè” 90, s. 123–131.
J e d l i è k a A., 1973, K pojetí a vymezení kninosti, „Slovo a slovesnost” 34, s. 92–97.
J i r á k J., Diskuse o uívání spisovné èeštiny z hlediska medializace veøejné a
sou-kromé komunikace, „Naše øeè” 89, s. 15–20.
J u n k o v á B., 2010, Jazyková dynamika souèasné publicistiky, Praha: ARSCI. K o c h o v á P . , O p a v s k á Z., 2016, Akademický slovník souèasné èeštiny, „Naše
øeè” 99, s. 57–83.
K r á l í k J. a kol., 2009, Kadý den s èeštinou, Praha: Nakladatelství Lidové noviny. K r a u s J., 1993, [recenze] P. Sgall, J. Hronek, A. Stich, J. Horecký, Variation in
Language. Code Switching in Czech as a Challenge for Sociolinguistics,
„Slovo a slovesnost” 54, s. 145–150.
K r a u s J., 2004, Rétorika a øeèová kultura, Praha: Karolinum.
K r è m o v á M., 2009, Popularizace jazykovìdy jako cesta ke kultivaci vyjadøování. In M. Povaaj (ed.), Jazyková kultúra na zaèiatku tretieho tisícroèia, Bra-tislava: VEDA, vydavate¾stvo Slovenskej akadémie vied, s. 174–182. N e b e s k á I., 1996, Jazyk – norma – spisovnost, Praha: Karolinum.
P a l k o v á Z., 2008–2009, Výslovnost souèasné èeštiny a kultura øeèi, „Èeský jazyk a literatura” 59, s. 18–26.
P r a v d o v á M., 2003, Infotainment, politainment, edutainment aneb K jazyku
ma-sových médií, „Naše øeè” 89, s. 206–217.
P r a v d o v á M., S a t u r k o v á J. (eds.), 2007, 2008, 2010, O èeštinì, 2, 3. Praha: Èeská televize.
P r a v d o v á M. (ed.), 2012, Jsme v èeštinì doma? Praha: Academia.
P r a v d o v á M., S v o b o d o v á I. (eds.), 2014), Akademická pøíruèka èeského
ja-zyka, Praha: Academia.
Pøíruèní mluvnice èeštiny, 1995, Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
S g a l l P., 1960, Obichodno-razgovornyj èešskij jazyk, „Voprosy jazykoznanija” 9, è. 2 s. 11–20.
S g a l l P., 2005, Pøirozenost vyjadøování v èeštinì, Pøednáška v Kruhu pøátel èeské-ho jazyka v Praze dne 9.11.2005.
S g a l l P., 2010, Perspektivy standardní èeštiny, „Jazykovìdné aktuality” 47, s. 73–94. S v o b o d a K., 1972, Souvìtí spisovné èeštiny, Praha: Universita Karlova. S v o b o d o v á J., 2011, Aktuální stav vnímání spisovné èeštiny v Èeské republice. In
O. Orgoòová (ed.), Jazyk a komunikácia v súvislostiach III, Bratislava: Univerzita Komenského, s. 86–93.
S v o b o d o v á J., A d á m k o v á I., B o g o c z o v á I., J a n d o v á E., M e t e l -k o v á R., S v o b o d o v á D., 2011, Fenomén spisovnosti v souèasné èes-ké
jazykové situaci, Ostrava: Universitatis Ostraviensis.
Š r á m e k R., 2007, Ke stratifikaci jazykových útvarù v souèasné èeštinì. In K. Klí-mová, E. Mináøová (eds.), Èeština – bádání a uèení. Sborník z mezinárodní
univerzity a k pøíleitosti ivotního jubilea prof. PhDr. Pøemysla Hausera, CSc., Brno: Masarykova univerzita Pedagogická fakulta, s. 22–32.
Š t ì p á n J., 2004, Diference ve spontánní mluvì støedoèeské (praské) rodiny, „Naše øeè” 87, s. 185–197.
Š t ì p á n J., 2009, K vývoji názorù na prameny pøi zjišování spisovné normy, „Naše øeè” 92, s. 57–71.
Š t ì p á n J., 2011a, Ludvík Vaculík, Josef Škvorecký, Milan Kundera, Pavel Kohout
a Václav Havel o èeštinì, „Bohemistyka” 11, s. 3–13 [online: http://www.
bohemistyka.pl/artykuly/2011/Stepan.pdf].
Š t ì p á n J., 2011b, Øeè o èeštinì v tvorbì souèasných èeských spisovatelù, „Jazykovìdné aktuality” 48, s. 105–117 [online: http://www.jazykovednes-druzeni.cz/JA1134.pdf].
Š t ì p á n J., 2015a, Hovorová spisovná èeština, „Bohemistyka” 15, è. 2, s. 139–158 [online: http://www.bohemistyka.pl/artykuly/2015/Stepan.pdf].
Š t ì p á n J., 2015b, Podmínky elipsy støední vìty v podøadném souvìtí, „Naše øeè” 98, s. 225–237.
Š t ì p á n o v á V., 2011, Korpus rozhlasových nahrávek. In F. Èermák (ed.),
Korpu-sová lingvistika Praha 2011. 2. Výzkum a výstavba korpusù. Studie z
korpu-sové lingvistiky svazek 15, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, Ústav Èeského národního korpusu, s. 74–77.
T r o s t P., 1939, Z problémù poetiky, „Slovo a slovesnost” 5, s. 59–61.
U l i è n ý O., 2007, Jazyková a jazykovìdná situace èeštiny a slovenštiny – pokus
o srovnání. In Jazyky, rozumìní, porozumìní. Sborník k ivotnímu jubileu Aleny Macurové, Praha: Univerzita Karlova Filozofická fakulta, s. 174–177.
V a ò k o v á I. et al., 2005,Co na srdci, to na jazyku, Praha: Nakladatelství Karolinum.
V y b í r a l P., 2008, Èeské, televizní a spisovné aneb Nad pøipomínkami divákù, „Jazykovìdné aktuality” 45, s. 79–83.
