BOHEMISTYKA
3/2018
Rocznik XVIII – ISSN 1642–9893
Re da ktor na cze l ny MIECZYSŁAW BALOWSKI
Se kre tarz Re da kcji GRAŻYNA BALOWSKA
Ra da Na uko wa
Ne il BERMEL (Shef field) Wa le ry MOKIJENKO (Sankt-Pe te r burg) Ma rie ČECHOVÁ (Pra ga) Do bra va MOLDANOVÁ (Ústí nad La bem) An na GAWARECKA (Po znań) Ga li na NIESZCZIMIENKO (Mo sk wa) Ja ro s lav HUBÁČEK (Ostra wa) Ja nusz SIATKOWSKI (Wa r sza wa)
Ma rie KRČMOVÁ (Br no) Ha na SODEYFI (Wie deń)
Jan KOŘENSKÝ (Pra ga) Jiří SVOBODA (Ostra wa)
Ale na MACUROVÁ (Pra ga) El ż bie ta SZCZEPAŃSKA (Kra ków) Ma r ge ri ta MLADENOWA (So fia) Sva ta va URBANOVÁ (Ostra va)
Jó zef ZAREK (Ka to wi ce)
Wy da w ca: Ko mi sja Sla wi sty cz na Pol skiej Aka de mii Na uk, Od dział w Po zna niu
In sty tut Fi lo lo gii Słowia ń skiej Uni wer sy te tu im. Ada ma Mi c kie wi cza w Po zna niu Wy daw ni c two „Pro”
Ad res: ul. Ale ksandra Fre dry 10, 60–701 Po znań, tel. 61 829 4517 E- ma il: bo he mi sty ka@amu.edu.pl
mie czy s law.ba lo wski@amu.edu.pl
SPIS TRE ŚCI
AR TY KUŁY I STU DIA
Pa vel S o j k a, Ko di fik ovaná plurálová shoda ne u ter
v no mi na ti vu a aku za tivu: mizející re alita?. . . . 205 An to ni L u d w i c k i, Sva tava Š k o d o v á, »Ty vo le«
jako mul ti funkční komu ni kační prostře dek v současné češt ině 219 Roman S l i w k a, Prostřeno, czyli nakryto do stołu.
O programach kulinarnych w czeskich mediach . . . . 247 Ga brie la O l c h o w a, »Kto znał – niech wspo m ni«.
O pry wa t nych ne kro lo gach w cze skiej, słowa c kiej
i pol skiej pra sie . . . . 259 Gra ży na B a l o w s k a, Obcy czy inni? Czesi w Ze lowie . . . . 275 Elżbi eta S z c z e p a ń s k a, Grafia cze ska i pol ska – sta r sze
etapy roz wo ju . . . . 289
RE CEN ZJE, OMÓ WIE NIA, NO TY
Jindříška S v o b o d o v á, Sémantické aspekty verba a va len cie 303 Lu bomír H a m p l, Úvahy a shrnutí myšle nek jazykovědce
S.K. Šaumjana . . . . 305 Jiří H a s i l, Nová běloruská učebnice českých reálií . . . . 310
KRO NI KA
El ż bie ta S z c z e p a ń s k a, Wy bi t ni cze s cy języ koz na w cy:
Jan Ge ba u er . . . . 314 Jo an na B r o d n i e w i c z, »Od apo lo gii do od rzu ce nia –
wa rian ty po j mo wa nia ku l tu ro wych upo jeń«.
Mię dzy naro do wa kon fe ren cja na ukową »Sztu cz ne ra je:
upo je nia ku l turą – upo je nia w ku l tu rze. Przy pa dek
słowia ń ski«, Poznań 6–7 czerwca 2017 r. . . . . 317 In fo r ma cja o Au to rach . . . . 323
CONTENTS
AR TI C L ES & RE SE A R CHES
Pa vel S o j k a, The codified match of the no mi na ti vus
and accusativus of plural form of neuter: vanishing reality? . 205 An to ni L u d w i c k i, Sva tava Š k o d o v á, »Ty vo le«
as a multifunctional means of com mu ni ca tion
in contemporary Czech . . . . 219 Roman S l i w k a, »Prostřeno«, that is, they were put
on the table. About culinary programs in the Czech media . 247 Ga brie la O l c h o w a, »Who knew – men tion«. About pri va te
obituaries in the Czech, Slovak and Polish press. . . . 259 Gra ży na B a l o w s k a, Aliens or others? Czechs in Zelów . . . 275 Elżbi eta S z c z e p a ń s k a, The Czech and Polish gra p hics
– older stages of development . . . . 289
BO OK RE VIEWS & DIS S CU SIONS
Jindříška S v o b o d o v á, Semantic aspects of verb and valence. 303 Lu bo mír H a m p l, Reflections and summary of the ide as
of linguist S.K. Šaumjan . . . . 305 Jiří H a s i l, New Belarussian textbook of Czech realities. . . . 310
CHRONICLE
El ż bie ta S z c z e p a ń s k a, Outstanding Czech lin gu ists:
Jan Gebauer . . . . 314 Jo an na B r o d n i e w i c z, »From apology to re je c tion
– variants of the concept of cultural in to xi ca tion«.
International scientific conference »Artificial paradises:
intoxication with culture – intoxications in cu l tu re.
Slavic case«, Poznań 6–7 June 2017 . . . . 317 Abo ut the Au t hors . . . . 323
Pavel SOJKA Praha
Ko di fik ovaná plurálová shoda neu ter v nomi na tivu a aku za tivu: mizející re alita?
Ke y words: Czech, grammar, morphology, codification, neuter agreement Klíčová slo va: český ja zyk, mlu v ni ce, tvaro sloví, ko di fi ka ce, sho da ne u ter
Abs tract
It can hardly be argued that – for his tori cal reasons – the neuter plural agreement has been one of the weak points of the Standard Czech mor phol ogy at least since the 1800s. At least since the early 1980s the only codified form (ta velká města zanikla) has been regarded by many speakers and even by many bohemists as too „bookish”
whereas the Col lo quial Czech form used in informal style in Bohemia (ty velký města zanikly) has still retained a high degree of col lo qui al ity and the Moravian form (ty velké města zanikly) doesn’t meet with general ac cep tance in Bohemia (according to so ci olin guis tic research). This paper aims to answer the question to what extent the codified form of neuter plural agreement is applied in present- day TV in ter views. The examined specimen contains 200 re cord ings of the Interview ČT24 show. The 200 in - ter view ees are ce leb ri ties from political and social walks of life.
Z his torických příčin je plurálová shoda neuter bezesporu jedním ze slabých míst spi sov ného českého tvaro sloví, a to nejméně od počátku 19. století. Při nejmenším od 80. let 20. století je jediná ko di fik ovaná varianta (ta velká města zanikla) považována mnohými uživateli jazyka, ale i některými bohemisty za vypjatě knižní. Obec něče ská podoba Ty velký města zanikly si však stále zachovala ne spi sovný charakter a ani moravská podoba Ty velké města zanikly není přijímána jed noznačně kladně (zejména mluvčími z Čech). Tento příspěvek se snaží odpovědět na otázku, jak silnou pozici mají ko di fik ované varianty v současných tele vizních interview. Zjištění vycházejí z analýzy 200 vysílání pub li cis tického pořadu Interview ČT24, jehož hosty jsou osobnosti z politické sféry, jakož i z dalších společenských oblastí.
1. Úvod
Plurálová shoda neu ter v nomi na tivu a aku za tivu bývá tra dičně označována za jedno z prob lema tických míst spi sovné češt iny. Již
Václav Zik mund upo zorňuje ve Skladbě ja zyka če ského (1863) na skutečnost, že „během 16. století počali s podmětem rodu středního a čísla množného vázati přísudky s zak ončením rodu žen ského, jako:
jez era vy práhly (m. vy práhla)…” (Zik mund 1863, s. 33n.)1. O ne - celých sto let později po jme novává Ko pečný v Zák ladech če ské skladby (1958) situaci ještě preg nant něji:
Vzhledem k tomu, že rozlišování neutrálového tvaru u ad je ktiv v plurále je zcela uměle vnesený, re spe kti ve teo re ti c ky udržovaný požadavek, nemající opory v jazyce lidovém…, není divu, že se tu udržuje shoda jen tehdy, když se může opřít o skutečný plurál (Kopečný 1958, s. 43)2.
A konečně i v textu zcela současném nalézáme tvrzení, že ro - dilému Čechu nečiní běžné případy shody potíže, ovšem s výjim kou
„shody s podmětem s rysy pl. neutr.: Koťata spal-a / jsou roz to mil-á (ko dif.) × spal-y / jsou roz to mil-ý (běžně v Čechách), roz to mil-é (běžně na Mor.)”. (Karlík et al. 2016, s. 1610)
V tomto příspěvku se for mou em pirické sondy pokusíme po soudit, do jaké míry je plurálová shoda neu ter prob lema tickým jevem i v mlu - vených tex tech veřejného charak teru, konkrétně v tele vizním in ter - view. Nejprve však stručně popíšeme a zhod notíme dosa vadní diskusi o tomto jevu.
2. Plurálová shoda neuter v historické perspektivě
Ne pev nou pozici dnešní ko di fik ované vari anty re flek tují mluv - nice již od počátku 17. století. Vavři nec Bene dikt z Nudožer (1603, s. 24) upo zorňuje na vari anty tato/tyto zvířata či se brala/se braly se zvířata, a Rosa (1672) dok once zařa zuje obec něče ské vari anty přímo do přeh ledů jed not livých para dig mat. Do brovský (1809) sice v pře- hledech para dig mat uvádí pouze dnešní ko di fik ované vari anty, upo -
1 Viz již dříve Hattala 1857, s. 25; podrobněji viz Gebauer 1929, s. 135n.
2 Této skutečnosti vtipně využili Z. Svěrák a L. Smoljak ve hře Akt. Když otec řekne Dvojčata se škrtily, jeho syn, pedantický učitel, jej ihned opraví: škrtila.
Komičnost situace pak podtrhne maminka konstatováním Ale byly roztomilá.
DOI: 10.14746/bo.2018.3.1
zorňuje však i na vari anty běžně mlu vené.3 V první mluv nici češt iny určené pro školní potřeby klade její autor Jan Evan gel ista Šmitt (1816) vedle sebe jako zcela rov no cenné vari anty Čer stvé děvčata se smály a Čer stvá děvčata se smála.4
Prob lema tice plurálové shody věnuje po zor nost i první vydání ma - tičního Brusu (1877, s. 160). Do slova se zde píše, že ačk oli vari anty typu okna byly vyt lučeny začali spi so vatelé používat již v 16. století,
„přece šetřiti jest v té příčině vzorné mluvy Štít ného a M. Husi a j.”
A z di dak tického spisu An tonína Janů Ja zyk mateřský a škola obecná vy plývá, že tento gra matický jev půso bil potíže i ve školní ja zyk ové výchově:
Střední rod ta, jehož nikdo nikdy v obecné mluvě neužije správně, necháme – nehromadíce obtíží, – až bude nacvičen rod ženský a mužský -y, -i (Janů 1897, s. 242)5.
Ačk oli byla plat nost dnešní ko di fik ované vari anty potvrzena školními mluv ni cemi Jana Ge bau era (např. 1904, s. 126nn.), jejichž vliv pře trvával ve školní praxi až do konce druhé světové války, roz - por mezi ko di fikací a běžně mlu veným územ se tím nevyřešil. Počát - kem 80. let 20. století označili autoři kolek tiv ního článku plurálo vou shodu neu ter za vážný pro blém:
Podoby Ta velká města byla dobyta se pociťují pro mlu ve nou ko mu ni ka ci jako vypjatě spisovné, ba knižní. Obecněčeské varianty jsou naopak výrazně nespisovné”
(Kraus et al. 1981, s. 231).
Autoři zde tedy poukázali na skutečnost, že v nomi na tivní a aku za - tivní plurálové shodě neu ter chybí spi sovné češt ině neu trální prostře - dek. Možné řešení spatřo vali autoři v oživení vari anty ty velké města byly do byty, jež se počala rozšiřo vat v době národního obrození.6 Poslední ko di fi kační úprava (1993) však toto řešení nepřipus tila a nic na tom nemění ani stano visko Příruční mluv nice češt iny (1996), kde se vari anty Děvčata psaly7, jakož i Le tadla a auta spolu závodily označují jako ho vo rové8 (viz Karlík et al. 1996, s. 418nn.). V Mluv nici současné češt iny 1 autoři kon sta tují, že ne ko di fik ované po doby typu vznikly nové pra covní místa se někdy ob je vují i „v nepři pra vených ofi ciálních prom luvách mluvčích usi lu jících o dodržení to hoto (spi - sov ného – doplnil autor) úzu” (Cvrček et al. 2015, s. 359). Nao pak Akade mická gra ma tika če ského ja zyka (2013) ani Akade mická příručka če ského ja zyka (2014) se k této otázce nevy jadřují.9
Můžeme tedy shrnout, že plurálová shoda neu ter v nomi na tivu a aku za tivu patří již dlouho k prob lema tickým bodům spi sovné češti- ny a její ko di fikace. V našem příspěvku chceme tento gra matický jev po soudit v jed nom konkrét ním typu veřejných textů.
6 Proti této variantě se ovšem v 60. letech vyslovil Havránek (viz Havránek 1963, s. 260).
7 U slova děvčata se může uplatňovat i shoda podle smyslu (viz Grepl, Karlík 1986, s. 203). V mladším textu označují autoři Grepl a Karlík formu Děvčata psaly jako nespisovnou (Grepl, Karlík 1999, s. 44).
8 Hovorové prostředky jsou podle Příruční mluvnice češtiny takové, které jsou součástí standardních forem. Lze je tedy použít v kultivovaném mluveném projevu a postupně pronikají i do psaných, především publicistických textů (Karlík et al., 1996, s. 17n.).
9 V případě Akademické gramatiky to lze vysvětlit skutečností, že se tato příručka zabývá především psanými spisovnými projevy. Ve prospěch varianty velké města se vyslovila dříve Schmiedtová: podle jejího názoru aspiruje tato varianta na přijetí do standardního jazyka (Schmiedtová 2008, s. 206n.). Čechová v textu z roku 2012 soudí, že varianta velké města zmizely je spolu s tvarem bysme blízko ke kodi fiko va - no sti (cit. podle Čechová 2017, s. 129).
3 Např. pěkné děvčata byly rády (Dobrovský 1809, s. 274).
4 A taktéž Bujné hříbata skákaly a Bujná hříbata skákala (Šmitt 1816, s. 132).
J.Ev. Šmitt (1776–1834) nebyl sice rodilý Čech (česky se naučil až kolem roku 1800 v Chrudimi), jeho formulace však vypovídá o nejednotném úzu.
5 Náš nedávný výzkum potvrdil, že plurálová shoda neuter je i pro děti staršího školního věku kognitivně méně nápadná než jiné nespisovné jevy. Syntagma auta stály v krátkém cvičení iden tifi ko va lo a nahradilo kodi fiko va nou variantou 62,81 % respondentů ve věku 12–15 let (viz Sojka 2017, s. 158). Úspěšnost však stoupala s věkem: v 6. ročníku činila 56,39 %, v 9. ročníku 73,48 %.
3. Dvě spe ci fi ka plurálové shody neuter
Hovoříme- li o plurálové shodě neu ter, nemůžeme opome nout re - gionální hle disko. Dot kli jsme se jej ostatně již v Úvodu, když jsme ci - to vali z Nového en cyk lope dického slov níku češt iny: vari anta koťata jsou roz to milý je zde označena jako če ská (míněno re gionálně), va- rianta koťata jsou roz to milé jako mo ravská. Z hle diska vy jadřování ro dových rozdílů jsou tyto vari anty od lišné. Zatímco v obecné češt ině se v plurálu tvrdé ad jek tivní dek li nace, jakož i ve tvarech par ti cipií zcela stírají ro dové rozdíly, v mo ravských inter dia lek tech zůstává ro - dové ro zlišení čás tečně zachováno: proti mužskému rodu živ ot nému zde stojí společná vari anta pro rod mužský neživ otný, ženský a střed- ní10 (viz Cvrček et al. 2015, s. 360).
V případě spi sovné plurálové shody neu ter nalézáme v nomi na tivu spe ci fikum syn tak tické. Při něko likanásob ném podmětu má totiž neutrum v hi er ar chii jmenných rodů nejs labší postavení (rod mužský i ženský zde mají před nost).11 Ale i ve spo jení dvou podmětů rodu středního se ob je vuje spi sovné zak ončení -y, a to tehdy, je- li ale spoň je den z podmětů v sin guláru, např. Tele a kůzlata běhaly či Švéd sko a Fin sko po dep saly do hodu (viz Karlík et al. 2016, s. 1611).12 Tato skutečnost může poněkud osla bo vat pozici ko di fik ované vari anty -a v syn tag matech typu Koťata spala (viz výše).
4. Plurálová shoda neuter v mluvené pub li ci sti ce
Plurálové shody neu ter si po chopi telně všímají i něk teré práce zkoumající oblast mlu vené pub li cis tiky. Vedle krajního názoru, podle
něhož v mlu vených me diálních pro jevech „mizí plurálová shoda neu - ter” (Čmejrková et al. 2004, s. 263), stojí Kad erkovo kon sta tování, že
„plurálová shoda neu ter se výrazně up latňuje v tele vizních diskusních pořadech, tedy v komu ni kační doméně veřejné” (Kad erka 2007, s. 141). Kad erkův text je pro nás zásadní, neboť upo zorňuje na dvě důležité ok ol nosti:
1. rodově kongruentní tvary se mohou mísit v jedné promluvě s tvary nekongruentními,
2. nekongruentní tvary mluvčí někdy opravuje na kongruentní, pro vo - zu je tedy tzv. jazykový ma na ge ment.13
Nověji se k plurálové shodě neu ter vy jádřily autorky mono grafie Mlu vená češt ina – hledání funkčního roz pětí. Podle jejich názoru je dnes pouze zkušený řečník „s to dodržovat v mlu veném pro jevu dů- sledně kon covky středního rodu… Právě tyto kon covky jsou v součas- né mlu vené češt ině ohroženy, střední rod jako by v plurálu vyklízel pozice” (Čmejrková, Hoff man nová 2011, s. 187). V závěrečné pasáži výkladu však autorky kon sta tují, že „při moni torování mlu veného pro jevu ve veřejném pros toru jsou mluvčí větši nou scho pni spi sov nou kongru enci s neu try v plurálu udržet” (Čmejrková, Hoff man nová 2011, s. 191).
Z do sud ci tovaných výroků můžeme vyvo dit dva důležité závěry:
1. plurálová shoda neuter patří k obtížněji osvojitelným jevům spisov- né češtiny,
2. v mluvené pub li ci sti ce se však spisovné varianty dosud výrazně uplatňují.
10 Svobodová et al. však upozorňují, že tuto moravskou variantu pro rod střední hodnotí mluvčí z Čech jako spíše nepřijatelnou: v sociolingvistickém výzkumu ji nejvíce odmítala mládež z Čech (viz Svobodová et al., 2011, s. 137).
11 Hovoříme o základní situaci, kdy podmět předchází přísudku.
12 Na tuto zvláštnost upozornila v roce 1920 i „Naše řeč”, a to v krátkém článku s názvem Shoda ve větách se dvěma (nebo více) podměty středního rodu (1920, 4(2), s. 42).
13 K otázce au to ko re kce viz i Schmiedtová 2008, s. 205; též Čmejrková 2011, s. 19. Obě autorky hodnotí plurálovou shodu neuter v no mi na ti vu a akuzativu jako jev, který může být pro mluvčí v nepřipravených promluvách publicistického stylu obtížný. Schmiedtová hovoří dokonce v sou vi s lo sti s tímto jevem o skutečné bez - rad no sti (Schmiedtová 2008, s. 206n.).
5. Cíle příspěvku a cha ra kte ri stika vzorku
Cílem to hoto příspěvku je zhod no tit užívání nomi na tivní a aku za - tivní plurálové shody neu ter v jed nom typu tele vizní pub li cis tiky. Jako výcho diska nám slouží výše uve dené závěry Kad erkovy. Chceme tedy ověřit, zda se v tomto konkrét ním pub li cis tickém pořadu up latňují spí- še ko di fik ované po doby, nebo po doby ne ko di fik ované a jak často se v daném pořadu vyskytují prvky ja zyk ového man age mentu (tedy sna- ha opravit ne ko di fik ova nou vari antu na vari antu ko di fik ova nou).
Za tímto úče lem jsme v ob dobí září 2016–březen 2018 shromáždili vzorek obsa hu jící 200 vysílání diskusního pub li cis tického pořadu In - ter view ČT24. Tento pořad je součástí vysílacího schématu Če ské te- levize od září 2006. Od roku 2014 se v jeho mod erování střídají Svět - lana Wi towská a Zu zana Tvarůžková. Pořad se vysílá živě každý všední den od 1830 do 1855. Do stu dia je poz ván vždy je den host, a to z něk teré oblasti veřejného živ ota, větši nou ze sféry poli tické. Jeho projev je tedy nepři pra vený, byť téma roz ho voru je mu pře dem zná- mo.
Mod erátorky ČT by měly ve vysílání ho vořit spi sovně, neboť je k tomu za va zuje Kodex ČT.14 Hosté sa mozřejmě žádným ja zyk ovým před pisem sva zováni nejsou, můžeme však říci, že v našem vzorku mlu vili re spon denti buď zcela spi sovně, nebo o spi sov nost při nejmen- ším usi lo vali. Toto zjištění je v sou ladu s názorem Hoff man nové et al.:
Neprofesionální mluvčí v rozhlase a televizi (hosté pořadů, re spon den ti, účastníci anket atd.) sice nejsou svazováni interní normou mluvit spisovně, přesto se zejména v oficiálních pro je vech (např. politických) snaží mluvit spisovně (Hoffmannová et al.
2016, s. 306).
V 200 ana lyzovaných vysíláních vys tou pilo celkem 200 různých hostů, každý z nich tedy pouze jed nou. Něk teří hosté se během sle -
dovaného ob dobí ob jevili v pořadu vícekrát, v zájmu re la tivní sy me - trie výzkumného vzorku jsme však za počítali pouze jedno jejich vy- stoupení.
Vzorek tvořilo 171 mužů a 29 žen, což poněkud ome zuje možnost up lat nění gen derového hle diska. Vzhle dem k te ma tickému zaměření roz ho vorů měli mezi hosty pře vahu poli tici (95 osob) a nevo lení před - sta vi telé stát ních in sti tucí (44 osob). Významný podíl měli i od bor- níci, pře devším ekono mové, his torici a po li tolo gové (40 osob). Vý- razně nižší zas toupení měli ve vzorku novináři (16 osob) a hosté z kul - turní a duchovní sféry (5 osob).
Ve vzorku jsme se poku sili zoh led nit i hle disko věku. Pro přeh led - nost jsme pos tu po vali po dekádách: počínaje dekádou 1931–1940 až po dekádu 1990–2000. Zas toupení jed not livých dekád se ovšem lišilo: největší podíl ve vzorku měli re spon denti narození v dekádě 1961–1970 (65 osob) a 1971–1980 (55 osob).15 Přís lušníci těchto dvou věk ových sku pin – lze říci střední gen er ace – tvořili tedy celých 60 % všech re spon dentů.
Plurálo vou shodu jsme sle do vali ve třech zák ladních syn tak - tických kon struk cích:
1. Atribut16 – sub stan ti vum (velká města)17, 2. Subjekt – predikát (města zanikla),
3. Atribut – subjekt – predikát (stará města zanikla).
Každý z těchto typů by chom sa mozřejmě mohli rozdělit do dílčích podtypů, protože však pracu jeme s re la tivně malým vzorkem, jeví se nám jako do staču jící vy mezit syn tak tické kon strukce pouze obecně.
15 Zastoupení ostatních dekád bylo následující: 1931–1940 (5 osob), 1941–1950 (22 osob), 1951–1960 (37 osob), 1981–1990 (15 osob), 1990–2000 (1 osoba).
16 Máme samozřejmě na mysli přívlastek shodný. V dalším průběhu textu proto užíváme pouze pojem přívlastek, neboť je evidentní, že hovoříme o přívlastku shodném.
17 Jen tuto syntaktickou konstrukci sledoval ve svém příspěvku Kaderka 2005.
14 Podle Hoffmannové et al. však od moderátorů publicistických a zpra vo daj- ských pořadů očekávají spi so v nost i diváci: „U zpravodajských a publicistických pořadů diváci a posluchači au to ma tic ky očekávají, že k nim budou žurnalisté pro - mlo u vat spisovným jazykem” (Hoffmannová et al., 2016, s. 306).
6. Výsledky
Ve vzorku jsme nalezli celkem 723 případů plurálové shody neu - ter: 499 výskytů bylo spi sovných, 171 ne spi sovných (ne ko di fik ova- ných), 13krát se vyskytla rek ti fikace (oprava ne spi sov ného tvaru na spi sovný) a 40krát užil mluvčí v rámci jedné prom luvy spi sovný i ne - spi sovný tvar (např. Ty vy jednávání byly hodně složitá). Spi sovná vari anta měla tedy podíl 69,01 %, ne spi sovná 23,65 %, rek ti fikace (oprava ne spi sovné vari anty na spi sov nou) 1,80 % a smíšený výskyt 5,53 %.18
Re spon den tova společen ská role (po li tik, nevo lený státní úředník, novinář, od borník, zás tupce kul turní či duchovní oblasti) se ve vzorku výrazně ne pro jevila. Jedi nou výjim kou byl poněkud vyšší výskyt spi - sovné vari anty u novinářů (80,33 %).19 Zde se nejspíše pro jevila sku- tečnost, že novináři jsou pro fe sionální uživatelé ja zyka.20
Fak tor poh laví jsme vzhle dem k asy metričnosti vzorku mohli uplatnit jen omezeně, výsledky byly však srov natelné: podíl spi sovné vari anty činil u žen 63,11 %, u mužů 70 %. Ačk oli něk teré výzkumy přisuzují ženám větší afi nitu ke spi sov nosti, a to v rov ině pos to jové i kona tivní21, v našem vzorku se tato skutečnost nepotvrdila. Vys vět- lení lze spatřo vat v tom, že naši mluvčí o spi sov nost vědomě usi lo vali a zároveň dis pono vali i jis tou řečnickou zkuše ností.
Jako rele vantní se ve vzorku pro je vil fak tor věku. Od dekády 1941–1950 po dekádu 1970–1980 výskyt spi sovné vari anty setrvale kle sal, byť jen zvolna: ze 78,87 % (1941–1950) na 65,81 % (1970–
–1980). Věk ové ro zložení však ne bylo ve vzorku sy metrické, proto nelze zjištěný výsle dek pře ceňo vat.
Dalším rele vant ním fak torem byl typ syn tak tické kon strukce. Nej- vyšší podíl ko di fik ovaných vari ant jsme zazna me nali u kon strukce atribut – sub stan ti vum (typ stará města, příp. města, která; 523 výsky- tů), a sice 72,85 %. U kon strukce sub jekt – pre dikát (typ města za - nikla; 42 výskytů) byl její podíl mírně nižší (64,28 %). Nejmenší podíl ko di fik ovaných vari ant jsme pak nalezli u kon strukce atribut – sub jekt – pre dikát (typ stará města za nikla; 158 výskytů): 57,59 %. Je to lo - gické, neboť v tomto posledním typu syn tak tické kon strukce se kon - gru ence reali zuje dvakrát, tedy jak mezi sub jek tem a atrib utem, tak mezi sub jek tem a pre dikátem. Tato dvojí kon gru ence sa mozřejmě ot - vírá možnost souběžného výskytu ro dově kon gru entní a ne kon gru - entní vari anty v jedné výpovědi, tedy buď staré města za nikla, nebo stará města za nikly. V našem vzorku byla častější ona druhá možnost (typ stará města za nikly), snad proto, že mezi podmětem a přísud kem se mo hou nalézat další, roz víjející větné členy. To může být v nepři - pra veném mlu veném pro jevu důležité, neboť vlivem větší vzdále nosti mezi podmětem a přísud kem si mluvčí ne musí uvědomit, že podmě- tem je neutrum, a proto zvolí ne kon gru entní tvar přísudku. Nao pak v případě kon strukce atribut – sub stan ti vum (stará města, příp. města, která) stojí domi novaný a do mi nu jící člen syn tag matu zprav idla vedle sebe, což snižuje pravděpo dob nost, že mluvčí usi lu jící o spi sov nost užije omy lem tvar ne kon gru entní. Tuto domněnku pod po ruje i fakt, že právě v syn tak tické kon strukci atribut – sub stan ti vum jsme nalezli největší podíl rek ti fikace (byť celk ově bylo rek ti fikací ve vzorku vel- mi málo): pros torová blíz kost obou členů syn tag matu zna mená, že právě v této kon strukci si mluvčí nejsnáze uvědomí, že zvo lil tvar ro - dově ne kon gru entní, a může jej tudíž ih ned opravit.
Vzhle dem k zaměření pořadu In ter view ČT24 není překvapivé, že se ve vzorku domi nantně ob jevo vala sub stan tiva typická pro veřejnou
18 V řeči moderátorek jsme za zna me na li 175 výskytů. Světlana Witowská (75 výskytů) používala pouze varianty kodifikované, u Zuzany Tvarůžkové (100 výsky- tů) se objevilo šest nespisovných variant a jedna re kti fi ka ce (podíl kodifikovaných variant tedy u Zuzany Tvarůžkové činil 93 %).
19 U ostatních skupin byl podíl spisovné varianty víceméně vyrovnaný: politici (67,24 %), nevolení státní úředníci (69,19 %), odborníci (67,94 %), osoby z kulturní a duchovní oblasti (72,73 %).
20 Výskyt spisovné varianty u novinářů (16 osob) jistě ovlivnil i fakt, že téměř polovinu z nich tvořili komentátoři České televize a Českého rozhlasu (Miroslav Karas, Libor Dvořák, Václav Černohorský, Michal Kubal, Martin Řezníček, Barbora Šámalová, Petr Zavadil). V mluvě těchto hostů se nespisovné varianty objevily jen výjimečně.
21 Přehled literatury k tomuto problému viz Sojka 2017, s. 31 a 114.
komu nikaci. Celkem 18 neuter se ve vzorku vyskytlo ale spoň de set - krát. Sečteme- li jejich celk ový výskyt, zjistíme, že dohro mady tyto lexémy tvořily 61,55 % z ce lého vzorku (445 výskytů).22 Nutno ov- šem pozna me nat, že podíl ko di fik ované vari anty plurálové shody ne - byl u jed not livých lexémů stejný: např. u lexému právo činil 84,21 %, u lexému jednání 74,51 %, u lexému číslo 63,64 % a u lexému opatření 55,26 %. Pro tuto skutečnost však neumíme nalézt vys vět- lení, ne dokážeme tedy ve vzorku najít zák oni tost, jíž by se dal podíl spi sovné vari anty u jed not livých lexémů odůvod nit.
Kromě do sud uve dených pro cent ních údajů je však v zájmu pře- snější in ter pre tace výsledků potřeba zod povědět také otázku, jak byl výskyt spi sovných a ne spi sovných tvarů ve vzorku ro zložen. Ji nak řečeno: zajímá nás, ko lik re spon dentů použilo ve svém pro jevu pouze vari anty ko di fik ované, ko lik pouze vari anty ne ko di fik ované a ko lik vari anty obě. Toto ro zlišení můžeme sa mozřejmě provést pouze u těch mluvčích, v jejichž pro jevu jsme plurálo vou shodu neu ter zazna me - nali ale spoň dvakrát. V našem vzorku splňuje tuto podmínku 166 mluvčích: z nich ovšem jen 48 použilo výlučně vari antu ko di fik ova - nou a pouhých 6 mluvčích jen vari antu ne ko di fik ova nou. Nao pak u 112 mluvčích se vyskytly po doby obě, byť konkurence vyznívala ve pro spěch vari anty ko di fik ované (svědčí o tom koneck onců i její cel- k ový podíl téměř 70 %).23 Ačk oli z hle diska celk ového pro cent ního podílu se tedy náš vzorek přiklání ke ko di fik ovaným vari antám, va- rianty ne ko di fik ované v něm mají re la tivně pravi delný výskyt.
7. Závěr
Dnešní ko di fik ovaná vari anta nomi na tivní a aku za tivní plurálové shody neu ter patří dlouho době k prob lema tickým bodům če ského spi - sov ného tvaro sloví. Ve výše uve dených ci tacích jsme se dok once set - kali i s tvrzením Ko pečného, podle něhož jde o uměle vne sený a jen teo re ticky udržov aný požadavek. Skutečně se zdá, že již v rov ině kog - ni tivní patří ko di fik ované po doby k obtížněji os vo jitelným jevům (viz So jka 2017, s. 159).
Výsledky drobné výzkumné sondy před stavené v tomto příspěvku naznačují, že ale spoň v oblasti jed noho konkrét ního typu mlu vené pub li cis tiky (tele vizní in ter view s vyšší mírou ofi ciál nosti a prestiže) jsou ko di fik ované vari anty reálně využíva nou možností. V našem vzor- ku, zahr nu jícím 200 hostů pub li cis tického pořadu In ter view ČT24, měly ko di fik ované po doby podíl 69,01 %.
Při po drob nějším rozboru se však pře vaha ko di fik ované vari anty uka zuje jako méně výrazná, než jak na povídá její celk ový pro cen - tuální výskyt. Ze 166 mluvčích, v jejichž pro jevu se vyskytly ale spoň dva případy plurálové shody neu ter, jich celých 112 použilo ale spoň jed nou ne ko di fik ova nou vari antu. U těchto 112 mluvčích jsme tedy nalezli vari anty ko di fik ované i ne ko di fik ované (ovšem v různých prom luvách). Za po zor nost ale stojí, že souběžný výskyt ko di fik ované i ne ko di fik ované vari anty v jedné prom luvě (tedy typ Ty vy jednávání byly složitá a jeho možné obměny) se ve vzorku ob je vil pouze 40krát (5,53 %), a rek ti fikace dok once jen 13krát (1,80 %, viz dále).
Uvážíme- li, že hosté pořadu In ter view ČT24 jsou veřejně činné osoby, tedy osoby zvyklé veřejně vys tu po vat, a že u všech hostů jsme zazna me nali zře tel nou snahu o spi sovný pro jev, je zhruba třiceti pro - centní podíl ne ko di fik ované vari anty poměrně vy soký (přestože jde o pro jevy nepři pra vené). Jako rele vantní se ve vzorku pro je vil gene- rační fak tor: zatímco u hostů narozených v dekádě 1941–1950 činil podíl ne spi sovné vari anty 21,13 %, u hostů narozených v dekádě 1970–1980 byl její podíl poněkud vyšší: 34,19 %. To by mohlo vy - povídat o pos tupném pronikání ne spi sovných vari ant do noremního povědomí mluvčích. A snad by se tím dal vys vět lit i velmi malý podíl
22 Jsou to následující substantiva (v závorce počet výskytů): jednání (51), číslo (44), pravidlo (44), opatření (38), téma (37), médium (32), datum (plurál data ve významu údaje; 26), místo (23), slovo (22), právo (19), riziko (18), řešení (18), léto (ve významu rok; 16), rozhodnutí (14), město (11), očekávání (11), procento (11), zařízení (10).
23 U 68 z těchto 112 mluvčích měla převahu varianta spisovná, u 26 z nich byl poměr obou variant vyrovnaný a u 18 mluvčích měla převahu varianta nespisovná.
rek ti fikací.24 Stejnou míru rele vance měl i typ syn tak tické kon strukce:
re la tivně nejčastěji se ne ko di fik ované vari anty ob jevo valy v kon- strukci re la tivně nejsložitější, tedy atribut – sub jekt – pre dikát. Nao - pak v kon strukci atribut – sub stan ti vum měla výraznější pře vahu va- ri anta ko di fik ovaná.
Závěrem tedy můžeme říci, že navzdory celk ové pře vaze ko difiko- vané vari anty byl podíl vari ant ne ko di fik ovaných v našem vzorku – s oh le dem na typ sle dovaného pořadu i typ mluvčích – do sti výrazný.
Přesto se však zdá, že kodifikované vari anty nelze v tomto typu tele - vizní pub li cis tiky označit za mizející re al itu.
Literatura
Brus jazyka českého, jejž sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená, 1877, vyd. 1. Praha: Nákladem Theodora Mourka.
Č e c h o v á M., 2017, Kodifikace z hlediska pragmatického. In: Život s češtinou.
Nomen omen. Češka – češtinářka – Čechová. Vyd. 1. Praha: Academia, s. 118–134.
Č m e j r k o v á S., 2011, Jazykové vědomí a jazyková praxe českých mluvčích:
jazykový management v mediálních projevech. In: J. Hasil (ed.), Přednášky z 54. běhu Letní školy slovanských studií. Praha: FF UK, s. 14–25.
Č m e j r k o v á S., H o f f m a n n o v á J. (eds.), 2011, Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Vyd. 1. Praha: Academia.
Č m e j r k o v á S. et al., 2004, Mluvená čeština v televizních debatách: korpus DIALOG. „Slovo a slovesnost” 65, č. 4, s. 243–269.
D o b r o v s k ý J., 1809, Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache, zur gründlichen Erlernung derselben für Deutsche, zur vollkommenern Kenntniß für Böhmen. Vyd. 1. Praha: Johann Herrl.
G e b a u e r J., 1904, Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé. 2., upravené vydání. Praha: Nákladem České grafické společnosti.
G e b a u e r J., 1929, Historická mluvnice jazyka českého. Díl IV., Skladba. Praha:
Česká akademie věd a umění.
G r e p l M., K a r l í k P., 1999, Skladba češtiny: cvičení a výklad. Praha: ISV.
H a t t a l a M., 1857, Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského. Praha:
Nákladem Calve-ova kněhkupectví.
H a v r á n e k B., 1963, Na závěr dvouleté diskuse o obecné a hovorové češtině.
„Slovo a slovesnost” 24, č. 4, s. 254–262.
H o f f m a n n o v á J. et al., 2016, Stylistika mluvené a psané češtiny. Vyd. 1. Praha:
Academia.
J a n ů A., 1897, Jazyk mateřský a škola obecná. Praha: Nákladem spolku Dědictví Komenského.
K a d e r k a P., 2007, Uplatňuje se v mluvené češtině plurálová shoda neuter?
Pozorování na základě dat z korpusu DIALOG a ČNK. In: Fr. Štícha (ed.), Gramatika a korpus 2005. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference.
Vyd. 1. Praha: ÚJČ, s. 131–142.
K a r l í k P. et al., 1996, Příruční mluvnice češtiny. Vyd. 2., opravené. Praha: Lidové noviny.
K a r l í k P. et al., 2016, Nový encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha: Lidové noviny.
K o p e č n ý Fr., 1958, Základy české skladby. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 335 s.
K r a u s J. et al., 1981, Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny. „Slovo a slovesnost” 42, č. 3, s. 228–238.
N u d o ž e r V.B., 1603, Grammaticae Bohemicae ad leges naturalis methodi conformatae et notis numerisque illustratae ac distinctae libri duo. Vyd. 1.
Praha.
S c h m i e d t o v á V., 2008, Obecná čeština v korpusu ORAL2006. In: M. Kopři- vová, M. Waclawičová (eds.), Čeština v mluveném korpusu. Vyd. 1. Praha:
Lidové noviny, ÚČNK, s. 199–220.
S o j k a P., 2017, Spisovné tvarosloví u dětí staršího školního věku. Vyd. 1. Praha:
Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.
Š m i t t J. E., 1816, Gramatyka česká. Vyd. 1. Praha.
Z i k m u n d V., 1863, Skladba jazyka českého. Praha–Litomyšl: Antonín Augusta.
24 Připouštíme samozřejmě, že zde mohou hrát roli i jiné faktory. Mluvčí může být například do té míry zaujat tématem, že užití nekodifikované varianty ani ne- postřehne. V úvahu ale jistě přichází i možnost, že neko difi kova nou variantu nepo- ciťuje jako ne spi sov nou.
Antoni LUDWICKI
Sva tava ŠKODOVÁ Praha
Ty vole jako mul ti funkční komu ni kační prostře dek v současné češt ině
1Ke y words: pra gma tics, ty vo le, con tem po ra ry Czech, in fo r mal Czech, pa r ti c les, com - mu ni ca tion, vu l ga ri ty, vu l ga risms
Klíčová slo va: pra gma ti ka, ty vo le, současná čeština, částice, komunikační prostře- dek, vu l ga ri ta, vul ga ri s my
Ano ta ce
The paper deals with the use of the ex pres sion ty vole ( that can be translated as man/dude/shit) in the current Czech language. Through the qualitative analysis of the material of spoken Czech corpora, the contribution demonstrates that this originally vulgar ex pres sion in contěm po rary Czech has lost its mischievous content in some contexts and it is used also with other meanings than vulgar or deprecia tive. At the same time, it is possible to observe the shift in its morphological classification, at present it is not always possible to characterize its form as a vocative of the substance of a word vůl/ox, i.e. also its position in the contacting function as addressing a communication partner, but it is formally ceased and it functions as a particle.
Paralelly with it, it acquires new communication functions. The aim of the analysis is to describe the communication acquires new communicative functions. Corpus analysis is accompanied by an elicitation research probě among foreign students of Bohemistics. The aim of the elicitation is the individual in ter pre ta tion of contexts and goals of using the vocabulary of ty vole.
Příspěvek se zabývá používáním prostředku ty vole v současné mluvené češtině.
Prostřednictvím kvalitativní analýzy materiálu mluvěných korpusů češtiny příspěvek dokládá, že tento původně vulgární výraz v současné češtině ztratil v některých kon- textech svou hanlivou náplň a je užíván i s jinými významy než vulgárními či
deprecia tiv ními. Zároveň je možné sledovat i posun v jeho morfologickém zařazení, v současné době ne vždy lze charakterizovat jeho formu jako vokativ substantiva vůl, tj. následně i jeho postavení ve funkci kontaktové jako oslovení komunikačního partnera, ale dochází k jeho formálnímu ustrnutí do podoby částice a paralelně s tím, získává nové komunikační funkce. Cílem analýzy je popis komunikačních funkcí, do nichž prostředek ty vole vstupuje. Korpusová analýza je provázena elicitační výzkum- nou sondou mezi zahraničními studenty bohemistiky. Cílem elicitace jsou indivi- duální in terpře tace kontextů a cílů užití slovního spojení ty vole.
Úvod
Každý cizi nec, jenž má zkuše nosti s učením se češt iny, ví, že se běžně mlu vená češt ina značně liší od češt iny prezen tované v učeb - nicích. Ja zyk každo denní komu nikace není totožný s ja zykem použí- vaným v knihách či učeb nicích. Skutečnou řečí oby vatel středních Čech je obecná češt ina, tj. inter dia lekt vzniklý ze stře dočeských ná- řečí, a od knižního či spi sov ného ja zyka ji od lišují jed nak mluv nická prav idla, jed nak značná část slovní zásoby. Sub stan dardní ráz obecné češt iny sou visí rovněž s jejím ši rokým rep er toárem vul gar ismů či slov s depreciačním příznakem. Mezi tyto prostředky patří i slovní spo jení ty vole, které bylo dříve považován pouze za vulgární, dnes však v ur- čitých situacích původní vulgární význam ztrácí a, jak se v textu po- kusíme ukázat, up latňuje se i ve funk cích ji ného charak teru.
I když v žádné z učeb nic pro ciz ince spo jení ty vole není zas toupe- no, již při prvním delším roz ho voru s „Pražáky” každý okamžitě po- chopí, že tento prostře dek tvoří zcela neodmyslitel nou část běžné řeči.
Už při krát kém kon taktu s ro dilými mluvčími češt iny je také zřejmé, že ty vole kromě zák ladní komu ni kační funkce, tj. kon tak tové (např.
Hele vole, viděls to včera? To je blbost, ty vole), plní další roz manité funkce a před sta vuje ši rokou škálu reakcí.
Rozmanitost a pestrost použití prostředku ty vole v různých komu - ni kačních situacích, v nichž není pouze kontaktováním adresáta, nýbrž je synonymním k jiným možným reakcím, je předmětěm zkoumání následujícího textu.
DOI: 10.14746/bo.2018.3.2
1 Studie byla vypracována za podpory projektu Čeština nerodilých mluvčích z pohledu teoretického a komputačního (grant GAČR reg. č. 16-10185S).
1.0 Východiska
Vokativ vole se podle lexikologů začal objevovat v masovějším měřítku v češtině až po druhé světové válce, pravděpodobně v pade- sátých či šedesátých letech. Podle V. Konzala „Tahle vsuvka vystří- dala z nějakých neznámých příčin pojem člověče, zkráceně čéče, které se do vět vkládalo v době mého mládí” (cit. za: Kerles 2005, s. 1).
Teatrolog V. Just připomíná, že vliv na dnešní popularizaci slova vole mohli mít významní herci 20. století z Osvobozeného divadla Jiří Voskovec a Janem Werich. Tito dva kamarádi se mezi sebou často oslovovali vole a toto oslovení u nich mělo výrazně přátelský ráz (srov. Štětka 2007).
K autorům, kteří se touto problematikou doposud zabývali, patří František Čermák, který ve svém článku Já vůl, ty vole/ty jsi vůl, to je vůl (Čermák 2001) upozorňuje, že definice substantiva vůl, kterou uvádí Slovník spisovné češtiny, a to dobytek a hlupák je zcela nedo- statečná. Jak dále uvádí, čeština nabízí pestrý a bohatý repertoár pro- středků, jimiž lze označit hloupého člověka, a mnohost variant použití vola, zvláště v mlu veném ho činí výjimečným. Důležité je, že se již na začátku distancuje od původního vulgárního rázu slova a zdůrazňuje:
[…] vše může být nadávkou (ve velmi různých smyslech), nikdo neví, dokud se do situace, kdy ji zažívá „v akci”, nedostane. Hranice mezi urážlivostí a přijatelností je totiž obecně dána jen zhruba a je tu hodně individuálních možností a typů vnímání (Čermák 2001, s. 42).
Dále autor uvádí příklady z korpusu2, část z nich lze ovšem chápat jako nadávku; zvl. ty, v nichž je vůl použit v nominativu, např. Je to vůl! F. Čermák se ve svém článku opírá o příklady z korpusu psané češtiny, charakterizuje je podle ustálenosti určitých spojení, kolokací a také nejčastějších kontextů. Je třeba si všimnout, že se rovněž zmiňuje o tom, že současně (tedy v roce 2001, lze však domnívat, že
tato tendence pokračuje) vokativní použití vole je příznačné pro mla- dou generaci a není chápáno jako nadávka:
[…] téměř intimní oslovovací vole […] sig na li zu je jen formu kontaktu prostou (vole se užívá jak na začátku, tak na konci věty) nebo zesílenou a snahu zdůraznit zaujetí mluvčího (ty vole!) (Čermák 2001, s. 42).
Může také vyjadřovat po cit ne li bo sti, ne so u hla su. F. Čermák však ve svém článku po važuje vo ka tiv vo le, resp. ty vo le za prostředek po u- ze kontaktní, ni ko liv za částici, jež může vyjadřovat emo ce ci po sto je mluvčího.
Prostředek ty vole v kontextu vulgarity charakterizuje také V. Ho- záková ve své bakalářské práci Vulgarita u adolescentů a její motivy (Hozáková 2015). Svou studii opřela o výzkum, který provedla mezi studenty. Ten proběhl nejen jako pozorování, nýbrž také jako roz - hovory s mluvčími, kteří měli možnost vyjádřit svůj názor na použí- vání vulgarismů a nadávek v češtině. Z výsledků analýzy vyplývá, že ty vole je nejčastějším vulgarismem (vulgární zaměření ty vole autorka důsledně dodržuje v celé práci) chlapců, u dívek se umístil na 3 pozici.
Zajímavé je, že i přestože je v „mužské řeči” ty vole používáno spíše nevědomě, jako „vycpávky” ve větách, u dívek je vnímáno jako hrubý a nevhodný výraz. Jinými slovy, teprve u dívek, resp. žen je zřetelná vulgární náplň prostředku. Výsledky jejího výzkumu ohledně užívání spojení ty vole se shodují s našimi teoretickými předpoklady. Autorka uvádí:
Častým užíváním se původní význam vul ga ri s mu de va l vu je, což lze do ku men to - vat na označení ty vole. Nadávka ztratila častým užíváním na síle a stala se běžným označením v rámci vrstevnické skupiny (Kra mu lo va 2009, s. 23).
Hozák ová si rovněž uvědo muje, že něk teré vul gar ismy, ke kterým radí i ty vole, mají pa ra zitní ráz.
Také autorky studie o žák ovské vul garitě pou ka zují na spe ci fické funkce výrazu vole:
Řada vulgarismů má charakter jazykových či řečových parazitismů, což zname- ná, že mluvčí ani posluchači si jich nemusí být vědomi. Přesto však takové vul ga ri s - my mohou plnit stmelující či psy chohy gieni ckou funkci. Parazitistické vul ga ri s my
2 Text F. Čermáka se neopírá o analýzu mluveného korpusu, ale o korpusy psa- ných textů.
typu „ty vole” bývají často hodnoceny jako nezávažné – jejich prostřednictvím nedo- chází k tak silnému porušování sociálních regulací (Kopová, 2006) (Smetáčková et al.
2014, s. 50).
Výzkum celk ově zaměřený na použití prostředků ty vole provedla Z. Komrsková (2018). Hlavní zdroj an alýzy tvořil kor pus mluvené češt iny a v úvodních pasážích jsou uve deny úvahy o vul garitě a také in for mace, že něk teré sprosté prostředky kle sají k pa ra zit ním kon - struk cím. Ve svém výzkumu se zaměřuje na obě vari anty prostředků, a to jak vole, tak i ty vole, přicemž v žádném z uve dených výskytu ty vole net voří sa mo stat nou výpověď. To vedlo Komrsko vou k závěru, že ty vole lze zařa dit pře devším k pa ra zit ním (výplňkovým) slovům.
Ta, dle jejích závěrečných in for mací jsou séman ticky vy prázdněná, mo hou být na jakéko liv pozici ve větě/výpovědi, opa kují se v rámci věty/výpovědi, autorka také před pokládá, že mo hou p ůso bit na poslu - chače nega tiv ním do jmem.
V od borné lit era tuře můžeme tedy vys le do vat násle du jících 5 funk- cí výrazu vole, ty vole:
1. č l e n í c í – výraz funguje jako částice, která člení je din co vu pro- mluvu a odděluje jednotlivé výroky;
2. v y c p á v k o v á – slouží jako slovo, které jedinec používá, jestliže nenachází jiné vhodné slovo, nebo v případě, že promýšlí pokračo- vání své promluvy;
3. k o n t a k t o v á, a to zvl. v rámci vrstevnické skupiny;
4. f o r m á l n í – význam slovního spojení nepřináší novou in fo r ma ci k obsahu sdělení, postrádá svou původní funkci, kterou bylo vyjád- ření náhlého emočního hnutí;
5. p s y c h o h y g i e n i c k á a může to být také z l o z v y k, resp.
parazitní prostředek. Tyto funkce byly vytvořeny za předpokladu, že ty vole je sa mo sta tnou výpovědí a pouze takové příklady byly vybrané z korpusu.
Většina autoru lexém vole považuje za vul gar is mus. I přesto si je každý z výše uve dených autorů vědom, že se prostře dek ty vole vy- skytuje v běžné mluvě jako ce lek a může mít jiné funkce, než pouhé
oslovení ad resáta. Do po sud však ne byla této prob lema tice věnována po drobná po zor nost, prostře dek byl chápán v kon textu své vul gar ity a vzhle dem k častým výskytům a častému neuvědomělému užití mluvčími byl ra zen k pa ra zitům. Cílem této studie je ukázat, že v současné době prostře dek ty vole nabývá jiných funkcí než vulgárních a mluvčí po mocí něj vy jadřují ši rokou škálu po citů nega tiv ních i pozi- tiv ních.
1.1 Zdroje analýzy
Zkoumání prostředků ty vole jsme založili na an alýze ja zyk ových dat Če ského národního kor pusu. S oh le dem na přináležitost výrazů k mlu vené řeči jsme pro an alýzu použili pouze mluvené kor pusy. Nej- více výsledků (6113) k do tazu vůl obsa huje kor pus mluvené češt iny ORAL, dále kor pus ORTOFON (1613 výsledků) a Pražský mluvený kor pus (14 výsledků).
Paralelně s kor pu so vou an alýzou byla zadána výzkumná sonda mezi stu denty češt iny pro ciz ince na Fi lo zofické fa kultě Univer zity Kar lovy v Praze. Její cílem bylo zjištění, jak prostře dek ty vole vníma- jí ciz inci, kteří studují češt inu v při rozeném prostředí a snaží se za pad - nout do Če ské ja zyk ové re al ity.
Cílem studie je an alýza prostředků ty vole, jenž tvoří sa mo stat nou výpověď, nik oli pouhého vole, který se vyskytuje zcela často v běžné mluvě a plní funkce čistě kon tak to vou, a je syno nymním prostřed kem k hele, čéče, kámo, apod.
2.0 Výsledky hledání v ko r pu sech
V části 2. 0 ukážeme, že zkou maný výraz plní v současné komu - nikaci ro dilých mluvčích, ve srov nání s funk cemi uve denými v od bor- né lit era tuře, i další funkce. Zaměříme se zvl. na po sun původně vul- gárního prostředků k prostřed kům, které vy jadřují emoce pozitivní, tj.
k prostřed kům, které ztrácení Svůj původní vulgární význam.
Téměř všechny přík lady nalezené v kor pusech pot vrzují, že mluvčí po mocí prostředků ty vole vy jadřují svoje pocity, a to jak nega tivní,
tak pozitivní. Přík lady uve dení níže po cházejí z obou kor pusu, ORAL a ORTAFON. Nejprve jsou v oddíle 2.1 uve deny přík lady ilus tru jící nega tivní emoce, protože nega tivita spo jená s daným spo jením v kor - pusech převažuje. V násle du jících oddílech 2.2 a 2.3 prezen tu jeme charak ter is tické užívání výrazu ty vole v pozitiv ním kon textu.
2.1 Příklady vyjadřující negativní emoce
První skupinou užití jsou přík lady ilus tru jící, že ro dilí mluvčí často používají výraz ty vole v okamžiku, kdy chtějí vy jádřit svou nega tivní emo cionální reakci k diskutovanému tématu. V rámci to hoto nega tiv - ního kon textu se snažíme pos tih nout jemnější dif er ence užívání výra- zu ty vole.
V přík ladu [1] je reakce druhého mluvčího jed noznačně záporná.
Ty vole zde vy jadřuje od por nost, pocity hnusu. Je to komentář, po mocí kterého mluvčí chce zdůraznit svoje nega tivní pocity k tomu, co právě slyšel. Tuto emoci ze si luje čás tice fuj a také fakt? ve funkci přís lovce, kterým se mluvčí chce ujis tit a při tom vyhlašuje své opravdové překvap ení.
[1] prostě já nevím výbušniny a tak všechno jak to našli tak ta ženská se odpálila .. že měla na sobě už nějakej pás kde byla nějaká malá bomba a že se odpálila fakt? No ty vole.. fuj
Stejně tak v přík ladu [2] druhý mluvčí po mocí ty vole vy jadřuje ú d i v nad diskutova nou skutečností, spo jený s n e g a t i v n í m p ř e - k v a p e n í m. kromě překvap ení, in terpře tu jeme danou reakci také jako formu vy jadřu jící o d s o u z e n í d a n é h o p o č í n á n í.
[2] víš co a ta jedna přej já sem za celej život nepřečetla vůbec nic vona fakt nečte vůbec
ty vole vůbec
V přík ladu [3] se k nega tiv nímu hod no cení přidává ještě funkce vy jádření jed noty a porozumění mluvčích, jež se sho dují v n e g a - t i v n í m h o d n o c e n í o s o b y, která je před metem diskuze.
[3] (smích) já myslela von mi řikal že mě naučí jistit ale já myslela že mi to vysvětlí ne? Že se budu koukat
no jasne
a von hned na první skálu prostě ty vole
Přík lad [4] opět vy jadřuje z l o s t, ten tokrát je její míra vyšší, a to kvůli spo jení s vulgárním prostřed kem. Druhý mluvčí se snaží o vy - jádření toho, že s o u c í t í s prvním mluvčím. Zároveň lze daný pro- středek hod no tit jako komentář, jenž má plnit funkci n e s o u h l a s u s d a n o u s k u t e č n o s t í. Stojí za zmínku, že naše požadavky spl- ňuje ne jen poslední výpověď, ale i dřívější, oba větné celky mluvčího ty vole! To ať dou do prdele tvoří dvě sa mo statné výpovědi, první je totožná s dřívě ana lyzova nou, druhá pop sané pocity zdůrazňuje.
[4] dala mi tam i prostě takový ty moje nejoblíbenější nejcenější papíry co mám vyfocený a poslala mi to a ta zásilka se ztratila
ty vole! To ať dou do prdele
nó, ta ta zásilka se ztratila a teď se po měsíci našla ty vole
V přík ladu [5] ty vole opět jed noznačně vy jadřuje h n u s, ale záro- veň i ú d i v. Zdá se, že mluvčí nemůže uvěřit tomu, co právě uslyšel a příběh komen tuje způso bem, jenž má také vy jádřit zlobu a ne souh las.
[5] tak u něho šli spat chápeš a a toho přítele .. tenkrát spálil v bytě zabil ho rozštvrtil a spálil
fakt tam chápeš a + cože
+ a ju několikrát znásilnil tu tu marku ty vole
Přík lad [6] se oproti před cházejícím liší tím, že kromě toho, že vy - jadřuje zlobu, ten tokrát se mluvčí v po citech ne sho dují (ty vole tedy nevy jadřuje souh las s nega tiv ním hod no cením), nao pak, druhý mluv- čí vy jadřuje zlobu vůči prvnímu. Je to tedy n e g a t i v n í r e a k c e n a p r v n í h o m l u v č í h o.
[6] ale to už bylo hned ze začátku chtěla sem ti to tolikrát říc ale měla sem to potom zakázané víš jak.. a já říkám jo v pohodě prostě to už je tolikátá že už mě to nezarazí
ty vole
Situace v přík ladu [7] patří také k vy jádření nega tiv ních po citů, nicméně, výraz ty vole nenese význam zloby mluvčího, nýbrž empatii a porozumění. Druhý mluvčí se do určité míry ztotožňuje s emocemi prvního mluvčího, nesděluje však taktéž agresivní náboj.
[7] protože sem šel ke krávě ka deř ni ci hele víš jak ti chytne takle vlasy?
No
ti ukáže takle?
No
takle udělala a vona to stříhla pod kráva no ty vole
to mi udělala v těch v Malešicích sem vypadal taky jak kdo?
Debil holej
V přík ladu [8] žena vy jadřuje žádost, na kterou v od povědi do stává podmínku, jež se jí nelíbí. Svůj nega tivní pos toj k požadavku vy - jadřuje po mocí ty vole. Prostře dek ty vole, má zde funkci n e g a - t i v n í r e a k c e n a ž á d o s t. Za zmínku stojí, že opět se mluvčí roz hodl použit tento prostře dek místo jakéhoko liv ji ného slova nebo výpovědi.
[8] ještě chvíli se mnou posed..
tak to mne budeš muset udělat masáž nohou ty vole
Výji mečnost přík ladu [9] tvoří fakt, že mluvčí nerea guje na před - chozí výpověď ji ného mluvčího, nýbrž přímo na situaci, a to v tom případě plác dítěte. Dle našeho chápání, výraz ty vole vy jadřuje n e - s p o k o j e n o s t m l u v č í h o s d a n o u s i t u a c í.
[9] (pláč dítěte) ty vole ona chce ven no
Vendulo.. maminka.. co to máš? Maminka tady má tapiko
V přík ladu [10] můžeme vidět, že nega tivní pos toj se promenuje a získává další příznak, který můžeme označit jako vy jádření h n u - s u nad danou skutečností. Účast níci kon ver zace spolu mluví o způ-
sobu, v kterém pra rodiče při pra vují jídlo, a lze kon sta to vat, že vnímají to jako nechutné.
[10] babi to ešte všechno polila to úplně plavalo ve vomastku, a vona dycky jako vona si myslí tim že když čim víc to je mastný tim víc se jako máme
jasně voni to mají zažitý protože + no právě
+ můj děda to dělá taky ty vole
Přík lad [11] patří také k nega tivní skupině a vy jadřuje opět hnus.
Ty vole není pouze komentářem, nese i urči tou komu nikační funkci, mluvčí chce dokázat, že sle duje děj a zkou maný prostře dek zde fun - guje jako verbální přikýv nutí.
[11] tak si přej rozšklebl palicu vo umyvadlo.. tak řekl že je mu že asi na něho něco leze přej žlutý propocený peřiny jak potil ten žlutej chlast ze sebe
ty vole
žlutý propocený peřiny že přej mu asi něco je [...]
Přík lad [12] uka zuje užití ty vole, které tvoří komentář, a to ne - schvalování. Mluvčí tímto způso bem sděluje svoje překvap ení a také ne souh las s jednáním, o němž právě uslyšel.
[12] to řikala vona jo?
Jo
že nechala ležet tam to špinavý dál?
Jo ty vole
V přík ladu [13] ty vole od ka zuje na událost z mi nu losti, které mluvčí ne byla svěd kem. Tím způso bem vy jadřuje z l o b u, n a š t v a - n o s t a t a k é n e d ů v ě ř i v o s t k p r a v d i v o s t i i n f o r m a c í.
Syno nymní komentář by mohl být „to je strašné” anebo „příšerné”.
[13] a ted du po schodech a na jed nou pán proti mne a normálně do mě vrazil sejmul me ze schodu já sem spadla na další pani dozadu neo mlu vil se šel dál.. úplně normálně jako tam ty lidi
ty vole
ani se neomluví jo
Přík lad [14] patří k těm, v nichž je ty vole použito se zcela kritic- kým záměrem, mluvčí vy jadřuje svou ne spoko je nost se situací, jež je před me tem dia logu. Po zo ru jeme také up lat ňování formální funkce této výpovědi, nepřináší ona tedy žádný nový obsah, její význam je spíše emo cionální.
[14] a co dělal teda celej víkend. U kompu?
jo. seděl na zadku no.
Ty vole. Mi no říkala, že ste taky řešili .. bratry o víkendu
2.2 Shrnutí
Výše uve dené přík lady ilus trují řadu situací, ve kterých mluvčí používají prostře dek ty vole k vy jádření celé škály nega tiv ních emocí.
Důležité je, že ve všech přík ladech ty vole tvoří sa mo stat nou výpověď, kterou mluvčí použil záměrně.
Ty vole v těchto případech fun guje také jako komentář k dané situ- aci a mluvčí po mocí něj rea guje. V něk terých přík ladech je prostře dek ty vole použit jako při takání, mluvčí nejčastěji dává na jevo, že sle duje pro jev, resp. souh lasí s part nerovým pos to jem.
Mezi nega tivní funkce prostředků ty vole ilus trované kor pu sovými přík lady řadíme: nega tivní pocity oh ledně diskutovaného tématu; ne- gativní překvap ení, údiv; od souzení urči tého počínání; nega tivní hod - no cení osoby; vy jádření zlosti; vy jádření soucítění s nega tiv ními po- city mezi mluvčími; ne souh las s dalším mluvčím; nega tivní reakce na žádost; nega tivní reakce na nasta lou situaci; pocity hnusu; neschva - lování jednání; nedůvěra k pravdi vosti in for mací; kritické stano visko.
3.1 Příklady vyjadřující veselost
Další skupinou s po čet nými přík lady je ta, v níž spo jení ty vole tvo- ří reakci na situaci, kterou mluvčí hod notí jako hu mor nou, veselou. Ve většině přík ladu je v kor pusu pro po jena se smíchem mluvčích.
Jako první uvádíme v této skupině přík lad [15], kde prostře dek ty vole vy jadřuje p o r o z u m ě n í h u m o r n é s i t u a c i a také do
určité míry h o d n o c e n í, které by chom ex plic itně vy jádřili jako např. „to je ale blázen”.
[15] tam si zapálil cigaro a chytla ho teta zase ho vodvědla domu ty vole von chtěl mermomocí za náma víš co (smích) zase chlastat ty vole
ty vole
stará tam z něj byla nešťastná
V přík ladu [16] si oba dva mluvčí dělají le graci z osoby, která není kon ver zaci přítomná. Ty vole označuje s l e d o v á n í s d ě l o v a - n é h o p ř í b ě h u, a také souh las s hu morným významem. V nepo- slední řadě fun guje ty vole jako ak tivní způsob při po jení se ke kon ver - zaci.
[16] tri dni před Vánocama tesne tak si tam naríznul ten prst fest tak si jel s tím prstem (se smíchem) ovázaným do ne mo c ni ce sám prce my zme museli (se smíchem) prodávat
(se smíchem) ty vole
Další přík lad [17] pot vrzuje, že prostře dek ty vole je vhodný i v si- tuacích, kdy je třeba p o t v r d i t h u m o r n ý v ý z n a m s i t u a c e a okomen to vat ji. Mluvčí ho voří o situaci, jíž se oba dva zúčast nili a vzpomínají si na ni. Zajímavé je, že mluvčí používá ty vole pro potvrzení vlastní směšnosti v situaci.
[17] jak tys tam chodil s tou (smích) kyticí růží ty jo (smích)
vy pa da lo to že se (se smíchem) každou chvíli zlomíš (smích) ty vole (smích)
Přík lad [18] ilus truje, že i přestože v této práci jsme se zaměřili na případy, v nichž je ty vole sa mo stat nou výpovědí, není vždycky jasné, zda konkrétní přík lad tuto podmínku splňuje. Ty vole, jako reakce na otázku prvního mluvčího můžeme chápat buď jako č á s t i c i v y - j a d ř u j í c í s m í c h, nebo jako obrat na part nera a nadávku (ačko liv roz hodně ne vulgární).
[18] Bukowski kurna co von napsal? To méno znám
ty vole (smích) tak Bukowski byl.. že jo to je klasik takové té americké hnusné prózy
V přík ladu [19] si něko lik účast níků této kon ver zace dělá le graci.
I přestože kon text ce lého roz ho voru není zcela jasný, je zřejmé, že poslední uve dená výpověď komen tuje ce lou situaci a p o t v r z u j e p o z i t i v n í n á l a d u v š e c h m l u v č í c h.
[19] tak jako držte frasny už no jasně držíme pysky prostě tam tam byly ty hadejte se
(smích) (smích) ty vole
V přík ladu [20] zkou maný prostře dek ty vole plní dvě funkce, za prvé je to s o u h l a s s p o c i t y p r v n í h o m l u v č í h o, za druhé mluvčí naznačuje, že sle duje a po slouchá.
[20] tady máš majzl a kladivo snížit o dvacet cen ti me tru že tak sem tak sem první den strávil tém že sem měl kladivo a majzl masivní kladivo a a prostě be to no vou zídku takhle jako toto (se smíchem) železobětonovou
ty vole
(se smíchem) sem jí celou prostě (smích) zdrbal a (smích)
Veselé vyznění přík ladu [21] vy plývá z přeřeknutí. Mluvčí po mocí ty vole vy jadřuje v e s e l o s t, a také to, že nemůže uvěřit tomu, co slyší.
[21] Karolína Světlá ta napsala zas Celínku napsala Celínka ne ve stkou Celínka babickou Celínka ma min kou
ty vole
když si to představim jenom jako o čem to asi je ne vě stkou?
nevěstou pardon
V přík ladu [22] ty vole vy jadřuje p o c h o p e n í v t i p u, které by mohlo být potvrzeno pouze sa motným smíchem.
[22] a ona to tam blbe napsala do formuláře a a místo čísla nákýho ty jo pa ra gra fu a na na na svatbu tam napsala paragraf na registrované partnerství
ty vole (smích)
(smích) to je sranda ty jo
Do kate go rie hu morného užívání ty vole jsme zařadili i násle du jící přík lad [23]. Ten tvoří zajíma vou kon strukci, kterou označu jeme jako něko likaúrov ňo vou. Mluvčí ho voří o prostřed cích typických pro praž- skou mluvu, dělají si z ní le graci a komen tují ji těmi samými slovy, která jsou i před mětem roz ho voru: ty vole. Je to tedy roz ho vor o ja zyce v rámci používání téhož ja zyka.
[23] ten Martin ty vole a von je takovej že má takovou tu mluvu takovýho toho hrozně pražskýho hospodáře že jo, von furt říká ty vole furt říká prostě a v poho a tak ty vole
(smích) ty vole (smích)
V přík ladu [24] není hu mor domi nantní, vzniká te prve na konci dia logu, žert se ob je vil náhle a mluvčí, jenž se začíná smát, svůj smích spo juje s komentářem ty vole. Důležité je, že zkou maný prostře dek tvoří jeho první a při roze nou reakci, po mocí něhož v y j a d ř u j e s v é v e s e l í.
[24] (konec telefonování) ty vole to mě poser z toho ty jo ty vole ty vole Kubo kde si byl vo víkendu?
Doma
a s kym si mluvil?
Koukal sem na Snowboardáky ty vole (smích)
Přík lad [25] uvádí situaci, kdy je den z mluvčích vy praví o příběhu, jehož se ostatní nezúčast nili. Ty vole bylo s cílem p o t v r z e n í z á j m u o d i a l o g, po slouchání a sle dování pro jevu. Zkoumávaný prostře dek vy jadřuje veselost a také nedůvěru, mluvčí by totiž mohl říct „to není možný” anebo „no to jo”, apod.
[25] a my úplně cau cau, ted nám to všem došlo že jo a já já sem jim řikal hele sorry holky my sme vstávali nejak brzo doufam že sme vás nev z bu di li, a ted voni no my doufáme že sme vás nev z bu di li večer, (smích)
(smích) ty vole + a já sem jim řikal + slušně trapná situace no fakt úplně debilní ne?
V přík ladu [26] se mluvčí, jenž používá ty vole, nesměje někomu anebo něčemu, jeho smích je spíše výrazem soli dar ity o porozumění
