Socialismus skutečně na českém dobrovolnictví zanechal hluboké stopy, které vý-razným způsobem deformovaly postoje obyvatelstva k dobrovolnictví. Negativní zkušenost s ideologizovaným a státem podporovaným socialistickým dobrovolnictvím odradila vel-kou část obyvatelstva od dobrovolnických aktivit po roce 1989. Na druhé straně v devadesá-tých letech došlo k významným změnám organizačního prostředí dobrovolnictví. Změnila se jeho organizační struktura i počet organizací poskytujících příležitosti dobrovolnicky pracovat. Vnikla zcela nová kategorie servisních organizací v oblasti sociálních a zdravot-ních služeb, na které měl za socialismu monopol stát. Nově vznikaly i advokační organizace působící v oblastech ochrany práv občanů, minorit a životního prostředí. Počet občanských organizací se během první poloviny devadesátých let vyšplhal z řádově tisíců na řádově desítky tisíc a v současnosti je to více než 114 000 organizací (viz ČSÚ, 2012).
Tento poslední údaj naznačuje, že podobně jako za socialismu, je i dnes pro Českou republiku typické členské dobrovolnictví, které je silně ovlivňované organizační socializací.
Z těch dobrovolníků, kteří v současnosti dobrovolně pracují pro nějakou občanskou or-ganizaci, je 91 % zároveň i jejím členem (viz Pospíšilová, Frič, 2010). Je přirozené, že po dvaceti letech od pádu socialismu mají zkušenost se socialistickým dobrovolnictvím přede-vším dobrovolníci v seniorském věku. Nabízí se tedy otázka, jestli se špatná reputace jejich organizační socializace v minulém režimu nějak „podepsala“ na stylu jejich dobrovolnictví (jeho rozsahu a intenzitě, stabilitě a pravidelnosti)?
Poněkud překvapivě se celkový podíl dobrovolníků od začátku devadesátých let až do současnosti téměř nezměnil, ale podíl dobrovolníků mezi seniory rostl i když faktor věku neměl na výskyt dobrovolnictví statisticky významný vliv (Petrová Kafková, 2012, s.
219). Předpoklad, že socialismem poznačená seniorská generace se bude méně často dobro-volnicky angažovat, než mladší generace, které tuto zkušenost nemají, se nenaplnil. Faktor věku se ve vztahu k dobrovolnictví projevuje až v souvislosti s faktorem zdraví, který míru dobrovolnictví statisticky významně negativně ovlivňuje až v kategorii starších seniorů (71 a více let). V kategorii mladších seniorů (55 až 79 let)4 je podíl dobrovolníků sice o něco nižší, než v mladších věkových kategoriích, ale rozdíl není statisticky významný. Až na starší seniory se podíl dobrovolníků v jednotlivých věkových kategoriích pohybuje přibližně na stejné hladině (viz Tab. 1).5
4 Kategorizace na mladší a starší seniory byla převzata od: Broesevan Groenou and Van Tilburg, 2012.
5 Pro zjišťování parametrů dobrovolnictví seniorů a vlivu organizační socializace a profesionalizace na jeho charakter budeme dále využívat data z reprezentativního kvantitativního výzkumu, který se uskutečnil na pod-zim roku 2009 v rámci projektu: „The Patterns and Values of Volunteering in the Czech and Norwegian Society“.
Výzkum v ČR proběhl na vzorku 3 800 občanů ve věku od 15 let, z nichž 1 096 dobrovolně pracovalo pro ně-jakou občanskou organizaci. Dále budeme na tento zdroj dat odkazovat jako na: Frič, Pospíšilová, VHD 2009.
Výzkumný projekt realizovala HESTIA – Národní dobrovolnické centrum ve spolupráci s Univerzitou Karlovou (Fakulta humanitních studií a Fakulta sociálních věd), Nadací rozvoje občanské společnosti a norským part-nerem Institute for Social Research v Oslu. Souhrnné výsledky výzkumu byly prezentovány v publikaci: Frič, Pospíšilová a kol., 2010.
Dobrovolnicke aktivity senioru: Organizační socializace a profesionalizace před a po roce 1989 175
Tab. 1. Dobrovolnická práce pro občanskou organizaci podle věku
15–24 let 25–34 let 35–44 let 45–54 let 55–70 let 71 a více let
Ano 31,1 % 31,1 % 29,9 % 31,3 % 27,0 % 18,4 %
Ne 68,9 % 68,9 % 70,0 % 68,7 % 73,0 % 81,6 %
Celkem 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 %
Zdroj: Frič, Pospíšilová, VHD 2009, N = 1 096 dobrovolníků.
Dobrovolnický styl seniorů je pravidelný, stabilní a poměrně intenzivní a to platí jak pro mladší, tak i pro starší seniory. Celkově více než tři čtvrtiny (77 %) seniorů pracuje pro nezisko-vou organizaci alespoň jednou za měsíc. Polovina seniorů pracuje pro jednu organizaci více než tři roky a v průměru každý senior dobrovolník odpracuje pro neziskové organizace 43 hodin ro-čně (průměr za celou ČR je 47 hodin, viz Pospíšilová, Frič, 2010, s. 76). Pokud dobrovolnický styl seniorů srovnáme se stylem ostatních věkových skupin, zjistíme, že se od sebe významně neliší.
Z hlediska stylu dobrovolnické práce jsou senioři dobrovolníci jako kterýkoliv jiní. Socialistická organizační socializace na nich žádné negativní stopy z tohoto hlediska nezanechala. Je to dáno tím, že po pádu socialismu dobrovolně pracují jen ti občané, kteří se jeho ideologií pronikající do organizačního života dobrovolníků nenechali znechutit a od dobrovolnictví odradit.
Charakter organizační socializace seniorů je specifický v tom, že je výrazně dlouhodobý ve srovnání s mladšími kategoriemi dobrovolníků. Téměř jedna pětina (18 %) z nich pracuje pro jednu a tu samou organizaci dvacet a více let. Vyznačují se nejen značnou vytrvalostí v dobrovol-nických aktivitách, ale i loajalitou k organizaci a sklonem k tradičním formám dobrovolnictví.
Většina seniorů dobrovolnicky pracuje v organizacích, které byly založeny ještě před rokem 1989.
Mezi mladšími seniory dosahuje podíl těch, kteří pracují v tradičních oblastech dobrovolnictví 60 % a u starších seniorů je to až 71 % z nich. Senioři jsou jako dobrovolníci poměrně konzerva-tivní. Nejčastěji pracují pro tradiční zájmové organizace myslivců, rybářů, zahrádkářů, pěstitelů, včelařů, chovatelů (dohromady 46 % z nich) anebo pro církevní a náboženské organizace (46
% z nich). Naopak v organizacích tohoto typu najdeme jen malý podíl (15 resp. 17 %) mládeže od 15 do 34 let, což automaticky evokuje otázku vymírání dobrovolníků v těchto organizacích.
Organizační loajalita seniorů indikuje sílu jejich organizační socializace, která v kom-binaci s konservativismem vede mezi seniory ke zvýšenému výskytu fenoménu „srůstání s organizací“. S věkem roste orientace dobrovolnických aktivit směrem dovnitř organizace a klesá podíl činností zaměřených vně organizace. Seniorští dobrovolníci většinou pracují buď ve výborech a správních radách organizací, anebo poskytují pomoc při udržování cho-du organizace. S tím jak dobrovolníci stárnou, stále více přebírají zodpovědnost za fungo-vání organizace. Osobní angažmá v terénu – přímá pomoc, poskytofungo-vání služeb klientům a obhajoba zájmů občanů, spadá hlavně do agendy mladších generací (viz Tab. 2). Roky nastřádaného „dobrovolnického know how“ přináší seniorským dobrovolníkům status a prestižní pozice v komunitě členů organizace. Prestiž a závazky vůči organizaci posilují motivaci seniorů oddalovat svůj odchod do zaslouženého „dobrovolnického důchodu“.
Tab. 2. Charakter dobrovolnických aktivit podle věku 15–24
let 25–34
let 35–44
let 45–54
let 55–70
let 71 a více Činnosti zaměřené na organizaci 45,4 % 56,6 % 59,6 % 60,2 % 67,7 % 76,3 %let Činnosti zaměřené vně organizace 54,6 % 43,4 % 40,4 % 39,8 % 32,3 % 23,7 %
Celkem 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 %
Zdroj: Frič, Pospíšilová, VHD 2009, N = 1 096 dobrovolníků.
Úspěšná organizační socializace je nezbytným předpokladem efektivního plnění role seniora dobrovolníka. Během organizační socializace dobrovolníka vznikají přátelství, neformální vazby a závazky, které jej nutí pokračovat v dobrovolnické kariéře (Haski-Leventhal, Bargal, 2008, s. 69).
Sílu závazků lze jednoduše změřit délkou dobrovolnické kariéry, která je u většiny seniorů relativně dlouhá. Za touto abstraktní mírou však musíme vidět kromě závazků vůči organizaci i konkrétní přátelské a emocionální vazby, které jsou u českých seniorských dobrovolníků poměrně silné.
Velká většina oslovených dobrovolníků seniorů uvedla, že jejich přátelé od nich oče-kávají, že budou dobrovolnicky pracovat. V případě mladších seniorů to bylo 77 % a v přípa-dě starších seniorů až 86 % respondentů. Získaná data ukazují, že naprostá většina českých seniorů zažívá ve svých dobrovolnických organizacích atmosféru přátelského porozumění, která představuje důležitý motivační faktor ovlivňující pokračování jejich dobrovolnických aktivit. Devět z deseti seniorů dobrovolníků uvedlo, že má v organizaci někoho, s kým se může poradit o důležitých rozhodnutích, a téměř čtyři pětiny (78 %) z nich uvedly, že v or-ganizaci je několik lidí, s nimiž si mohu promluvit, když se cítí osaměle.
Míra integrace dobrovolníků do komunity členů organizace je v jednotlivých věkových kategoriích dobrovolníků distribuována rovnoměrně. Významnou výjimku představují jen star-ší senioři, z nichž více než polovina (58 %) má s dalstar-šími členy organizace těsné vazby (u ostat-ních věkových kategorií se tento údaj pohybuje kolem hranice 40 %). Těsnost vazeb v organizaci, resp. intenzitu kontaktů6, lze považovat za jeden z indikátorů sociálního kapitálu dobrovolníků (Vávra, 2010, s. 129). Korelační analýza potvrdila významnou pozitivní statistickou souvislost mezi mírou sociálního kapitálu dobrovolníků v organizaci, kde pracují a pravidelností jejich dobrovolnické činnosti (hodnota korelačního koeficientu R = 0,209 na hladině významnosti 0,01), ale nepotvrdila ji v případě intenzity a stability dobrovolnické činnosti. Nicméně i tak se dá říct, že silnější integrita seniorů do komunity členů organizace a tedy i větší míra jejich organi-zační socializace, než u ostatních věkových kategorií, má na jejich dobrovolnictví pozitivní vliv.
Někteří autoři tvrdí, že profesionalizace občanských organizací vyřazuje staré lidi z dob-rovolnictví, protože zároveň klade zvýšené požadavky na jejich profesionalitu, které nedokážou naplnit. Senioři jsou pak jako dobrovolníci méně potřební a jsou zároveň vystaveni většímu ex-ternímu tlaku různých regulací dobrovolnické činnosti (viz Warburton, Mutch, 2000). Starší a tradiční nekvalifikovaní dobrovolníci mohou být díky této změně organizačního prostředí
6 Těsnost vazeb v organizaci byla měřena pomocí konstruované proměnné „intenzita kontaktů v organizaci“, která byla zkonstruována z položek, které odpovídaly následujícím výrokům (týkajícím se organizace, v níž respondent pracuje), k nimž respondent vyjadřoval míru souhlasu: „V organizaci mám někoho, s kým se mohu poradit při důležitých rozhodnutích“; „Když se cítím osamělý(á), v organizaci je několik lidí, s nimiž si mohu promluvit“; „Práce v organizaci mi přináší možnosti mluvit s doposud neznámými lidmi“; „Díky kontaktu s lid-mi v organizaci se zajímám o i lidi, kteří jsou zcela jiní než já“; „Díky kontaktu s lids lid-mi v organizaci se zajímám i o to, co se děje mimo můj domov“ (Vávra, 2010, s. 131).
Dobrovolnicke aktivity senioru: Organizační socializace a profesionalizace před a po roce 1989 177
z okruhu dobrovolníků exkludováni (viz McDonald, Warburton, 2003). Můžeme se proto ptát:
Pracují čeští seniorští dobrovolníci pro profesionalizované organizace méně často než mladší dobrovolníci? Dochází k jejich exkluzi z vysoce profesionalizovaného prostředí?
Data získaná z výzkumu dobrovolnictví v roce 2010 to ale jednoznačně nepotvrzují.
Podíl mladších seniorů v profesionalizovaných organizacích se zaměstnanci7 se statisticky významně neliší od průměru. U starších seniorů je už jejich podíl v profesionalizovaných organizacích významně menší, než je tomu u mladších věkových kategorií. To znamená, že profesionalizace českých dobrovolnických organizací má negativní vliv jen na dobrovolnic-tví starších seniorů. Podíl starších seniorů v organizacích se zaměstnanci nedosahuje ani čtvrtiny z jejich celkového počtu. Nepotvrdil se však předpoklad, že podíl dobrovolníků v profesionalizovaných organizacích s jejich věkem lineárně klesá (viz Tab. 3).
Tab. 3. Podíl dobrovolníků v organizacích se zaměstnanci a bez zaměstnanců podle jednotlivých věkových skupin
15–24 let 25–34 let 35–44 let 45–54 let 55–70 let 71 a více Organizace má zaměstnance 38,9 % 47,2 % 34,8 % 45,5 % 33,6 % 23,4 %let Organizace nemá
zaměst-nance 61,1 % 52,8 % 65,2 % 54,5 % 66,4 % 76,6 %
Celkem 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % 100,0 %
Zdroj: Frič, Pospíšilová, VHD 2009, N = 1 096 dobrovolníků.
V českém občanském sektoru se nejvyšší mírou profesionalizace vyznačují tzv. nové servisní organizace, které poskytují služby hlavně v oblastech sociální a zdravotní péče (Po-spíšilová, 2010, s. 156). Statistická analýza nepotvrdila odpor seniorů k dobrovolnické práci v těchto organizacích. Jejich podíl (30 % ve zdravotnictví a 27 % v sociálních službách) je sice nižší než průměr, ale rozdíly nejsou statisticky významné.
Většina (61 %) českých dobrovolníků pracuje v organizacích, kde je přístup k dobro-volníkům na nízké profesionální úrovni.8 Ještě více to platí v případě starších seniorských dobrovolníků, z nichž se v organizacích s nízkou profesionální úrovní práce s dobrovolníky vyskytují až tři čtvrtiny z nich. Mladší senioři se od průměru všech dobrovolníků v tomto směru neliší. Nedá se tedy říct, že by senioři přímo vyhledávali organizace s vysokou mírou profesionality v přístupu k dobrovolníkům. Na druhé straně míra profesionality práce s do-brovolníky a spokojenost dobrovolníků se schopností organizace přizpůsobit se k poža-davkům dobrovolníků pozitivně souvisí (R = 0,239). Profesionální kvalita organizačního prostředí (infrastruktura, management) českého dobrovolnictví poskytuje tedy i seniorům
7 Profesionalizace organizace byla měřena přítomností resp. nepřítomností placených zaměstnanců.
8 Míra profesionalizace práce s dobrovolníky byla měřena prostřednictvím složeného indexu profesionalizace, který vznikl součtem hodnot (1 je přítomen, 0 není přítomen) sedmi indikátorů: 1. v organizaci působí koordinátor dobrovolníků, 2. dobrovolník prošel cíleným školením, 3. dobrovolník prošel vstupním interview, 4. dobrovolník obdržel popis práce, 5. byla požadována reference, 6. dobrovolník s organizací uzavřel smlouvu, 7. dobrovolník byl vyslán dobrovolnickým centrem. Tak byla získaná škála od 0 do 7 bodů (kde 0 znamená žádný prvek profesionalizace); spojením následujících kategorií vznikly výsledné hodnoty indexu: 0+1 = nízká profesionalizace; 2+3 = střední profesionalizace; 4+5+6+7 = vysoká profesionalizace. Respondenti, kteří neodpověděli na jeden nebo víc indikátorů, byli z indexu vyloučení, proto N = 1 009 (Pospíšilová, 2010, s. 148).
pozitivní stimulaci k pokračování v dobrovolnických aktivitách.
Orientace organizace na potřeby dobrovolníků a přizpůsobení se jim zvyšuje šanci, že dobrovolníci získají dobré zkušenosti se svým dobrovolnickým angažmá. Relativně vy-soká míra dobrých zkušeností českých seniorů poskytuje jedno z vysvětlení, proč je jejich vazba na organizaci i po dvaceti letech od pádu socialismu stále tak silná.
Závěr
Faktory organizační socializace a profesionalizace pravděpodobně nelze považovat za dominantní při vysvětlování variability dobrovolnických aktivit českých seniorů. Jejich vliv na dobrovolnictví starších lidí, je však prokazatelný. Ukázalo se, že variabilita organi-začního prostředí za socialismu měla významný dopad na kontinuitu dobrovolnictví po pádu socialismu. Dramatické změny organizační struktury dobrovolnictví po r. 1989 zase umožnily jeho rozvoj na autentické báze občanských organizací.
Ukázalo se také, že dopady organizační socializace a profesionalizace na variabilitu dobrovolnických aktivit seniorů skutečně mohou být protichůdné. Pozitivní vliv organiza-ční socializace lze spatřovat v organizaorganiza-ční loajalitě seniorů dobrovolníků, která prodlužuje jejich ochotu věnovat se dobrovolnictví i nadále. Vliv profesionalizace je však dvojznačný.
Na jedné straně profesionalizace organizace dobrovolnictví seniorů nepodporuje, ale ani nijak zvlášť výrazně nenarušuje. Na druhé straně profesionalizace práce s dobrovolníky je-jich ochotu v dobrovolnictví vytrvat spíše podporuje.
Organizační socializace implikuje spíše vstřícné komunitní vztahy, které svojí do-středivou sílou dobrovolníky staršího věku přitahují, a profesionalizace reprezentuje spíše ambivalentní procesy modernizace, které na jedné straně v podobě zvyšování profesionální úrovně organizace nejsou seniorům příliš nakloněny a na straně druhé v podobě lepší pro-fesionální péče o dobrovolníky, seniory k dobrovolnictví spíše lákají.
Profesionalizace organizace a profesionalizace práce s dobrovolníky však nejsou v pro-středí českého dobrovolnictví v přímém rozporu s organizační socializací. Profesionalizace práce s dobrovolníky a míra integrace do komunity členů organizace mezi sebou pozitivně korelují, ale jen nevýznamně.9 Profesionalizace organizace a míra integrace do komunity členů organizace mezi sebou negativně korelují, ale jen nevýznamně10 Zvyšování počtu placených zaměstnanců v organizaci nemá jednoznačně negativní vliv na integraci dobrovolníků do organizace.
Dlouhá tradice českého organizovaného dobrovolnictví a jeho restart po pádu totalitního režimu, vytvořily pro seniory výhodné podmínky pro pokračování v dobrovolnictví. Dostali možnost držet kontinuitu dobrovolnictví v tradičních organizacích, kde postupně zaujaly presti-žní místa ve výborech a správních radách a také jim byl poskytnut profesionální servis v nových organizacích, které působí hlavně v oblastech sociální a zdravotní péče. Organizační život se-niorů dobrovolníků má atraktivní komunitní charakter. Nacházejí v něm přátelské porozumění, smysluplné trávení volného času a prestiž. I proto lze říct, že dobrovolnický styl seniorů se nijak významně neliší od jejich mladších kolegů a jejich řady se časem dokonce rozrůstají.
9 Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu R = 0,169 na hladině významnosti 0,05.
10 Hodnota Pearsonova korelačního koeficientu R = - 0,133 na hladině významnosti 0,05.
Dobrovolnicke aktivity senioru: Organizační socializace a profesionalizace před a po roce 1989 179
Bibliografie
Broese van Groenou M.I., Van Tilburg T.G. (2012), Six-year follow-up on volunteering in later life:
A cohort comparison in the Netherlands, „European Sociological Review“, 28 (1) / 2012. Http://dx.doi.
org/10.1093/esr/jcq043 [10. 3. 2013]
ČSÚ, Statistika počtu nestátních neziskových organizací v letech 1990–2012 - http://www.neziskov-ky.cz/data/stat_NNO_tabulka_1990_2012txt12780.pdf [15. 2. 2013]
Dolanský J. (1957), Vývoj Sokola od roku 1945, [w:] Sto deset let Sokola 1862–1972. Olympia, Praha.
Frič P., a kol. (1998), Defining the Nonprofit Sector: The Czech Republic. „JHU Working Paper“ , (47) / 1998.
Frič P., a kol. (2001), Dárcovství a dobrovolnictví. NROS, AGNES, Praha.
Gaskin K. (2003), A Choice Blend: What volunteers want from organisation and management. Institu-te for VolunInstitu-teering Research, London.
Haski-Leventhal D., Bargal D. (2008), The volunteer stages and transitions model: Organizational so-cialization of volunteer, „Human Relations“, 61 (1) / 2008.
Chacón F., Vecina M.L., Dávila M.C. (2007), The Three-stage model of volunteers duration of service,
„Social Behavior & Personality: An International Journal“, 35 (5) / 2007.
McDonald C., Warburton J. (2003), Stability and change in non-profit organisations: The contribution of volunteers, „Voluntas“, 14 (4) / 2003.
Neugarten B. (1996), The meanings of age: selected papers of Bernice L. Neugarten. University of Chi-cago Press, ChiChi-cago.
Omoto A., Snyder M. (1995), Sustained helping without obligation: Motivation, longevity of service, and perceived attitude change among AIDS volunteers, „Journal of Personality and Social Psycholo-gy“,(68) / 1995.
Omoto A., Snyder M. (2002), Considerations of Commmunity: The Context and Proces sof Volunteerism,
„American Behavioral Scientist“ (45) / 2002.
Petrová Kafková M. (2012), Dobrovolnictví seniorů jako součást aktivního stárnutí, „Sociológia - Slo-vak Sociological Review“, 44 (2) / 2012.
Pospíšilová T. (2010), Organizace dobrovolnictví, [w:] P. Frič, T. Pospíšilová a kol., Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století, Agnes, Hestia, Praha.
Pospíšilová T., Frič P., (2010), Homo voluntas: styly a parametry dobrovolnické činnosti. [w:] P. Frič, T. Pospíšilová a kol., Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. stolet, Agnes, Hestia, Praha.
Sopóci J. (1989), Problémy a perspektivy rozvoja hnutia brigád socialistickej práce. „Sociológia“, 21 (1) / 1989.
Šťovíčková Jantulová M. (2005), Analýza procesu profesionalizace v občanském sektoru očima jeho aktérů. Sociální studia. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, 1 / 2005.
Vaněk M. (2001), Poválečný stav (1945–1948). [w:] P. Frič, R. Goulli, Neziskový sektor v České republice, Eurolex Bohemia, Praha.
Vávra M. (2010), Sociální kapitál dobrovolníků. [w:] P. Frič, T. Pospíšilová a kol., Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století, Agnes, Hestia, Praha.
Voicu M., Voicu B. (2003) Volunteering in Eastern Europe: one of the missing links? Paper for the round table “Globalization, Integration And Social Development [w:] Central And Eastern Europe University Lucian Blaga of Sibiu, Department of Sociology and Ethnology, 6-8 September 2003 - http://www.iccv.ro/valori/texte/04.Bogdan&Malina%20Voicu.pdf [28. 2. 2013]
Warburton J., Mutch A. (2000), Volunteer (re)sources: Will people volunteer in the next millenium?
[w:] J. Warburton, M. Oppenheimer (red.), Volunteers and volunteering, Federation Press, Sydney.
Wilson J. (2000), Volunteering, „Annual Review of Sociology“, 26 (2) / 2000.
Abstrakt
Stať se zabývá vztahy mezi organizačním prostředím a dobrovolnickými aktivitami seniorů v České republice. Vychází z předpokladu smíšených efektů faktorů organizační socializace a profesionaliza-ce na variabilitu dobrovolnických aktivit seniorů a testuje ho na empirických datech pocházejících z kvantitativního výzkumu českého organizovaného dobrovolnictví z roku 2009. Negativní dopad ideologizované organizační socializace dobrovolníků v socialistickém režimu na rozsah dobrovol-nických aktivit dnešních seniorů se nepotvrdil. Naopak jako statisticky významný se ukázal efekt organizační socializace na dobrovolnictví seniorů v současnosti. Současná organizační socializace dobrovolníků implikuje spíše komunitní vztahy uvnitř občanských organizací, které dobrovolníky staršího věku přitahují. Profesionalizace reprezentuje spíše ambivalentní procesy modernizace, které na jedné straně v podobě zvyšování profesionální úrovně organizace nejsou seniorům příliš naklo-něny a na straně druhé v podobě lepší profesionální péče o dobrovolníky, seniory v dobrovolnictví spíše podporují.
Klíčová slova: senioři, dobrovolnictví, organizační socializace, profesionalizace, občanské organiza-ce, dobrovolnictví za socialismu
Abstract
This study focuses its attention on the relationships between organizational context and volunteer activities of senior population. It works on the assumption that organizational socialization and pro-fessionalization have mixed effects on the volunteering variability of old persons. This assumption is tested on the quantitative empirical data gathered in the year 2009. The negative effect of ideolo-gically deformed organizational socialization to which the elderly volunteers were exposed during the communist era, on their actual scale of volunteering activities was not proved. On the contrary, the effect of actual organizational socialization on senior´s volunteering variability, showed up as statistically significant. Today´s organizational socialization of volunteers comprises rather warm community relations inside of civil organizations, which are attractive to elderly volunteers. Profes-sionalization represents rather ambiguous processes of modernization. On the one hand through the rising level of organizational professionalization they are not supportive for volunteering of old people. On the other hand, better professional care about volunteers needs, attracts volunteering for senior population.
Key words: elderly population, volunteering, organizational socialization, professionalization, civil organizations, volunteering under socialism
Dobrovolnicke aktivity senioru: Organizační socializace a profesionalizace před a po roce 1989 181
Pavel Matoušek
Univerzita Karlova v Praze